Viděno

Avatar: Legend of Korra | 2. série | 2013

4. října 2014 v 10:27 | Selenne L. Athi
RECENZE NA PRVNÍ SÉRII | ČLÁNEK MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!

Tvůrce: Michael Dante DiMartino a Bryan Konietzko
Žánr: fantasy, steampunk
Počet epizod: 14
Rok vydání: 2013

Korra porazila Amona, získala konečně schopnost ovládat vítr a dostat se do plného stavu Avatara. Nebyla by to však Korra, kdyby do všeho nešla po hlavě a bez rozmyslu. Kvůli tomu se jí podaří na rodném jižním pólu rozpoutat občanskou válku, kterou proti sobě vedou seveřané a jižané, její otec a jeho bratr. Mako se snaží získat si u policie respekt a stát se detektivem. Bolin se stává hvězdou filmů a součástí propagandy a Asami marně zápasí s faktem, že její firma se blíží ke krachu. Tenzin se snaží se svými sourozenci vypořádat s odkazem slavného otce, aniž by kdokoliv z hrdinů tušil, že povstává mnohem větší zlo, zlo z dob prvního Avatara…

___________________________________________

Druhá série Legendy je oproti první mnohem více zmatečná. K tomu hlavnímu jde velkou oklikou a nechává své hrdiny tápat a dělat pořádné, osudové chyby. A nebojí se je taky za to nechat pykat. Zejména tvrdohlavou Korru, která si touhle sérií projde řadou nejistot, špatných rozhodnutích a zklamání. Zatímco v závěru první série se zdá, že Korra dostává svou schopnost ovládat vítr takřka bez zásluh, tady je jí za každou chybu uštědřena pořádná lekce. Což je zatraceně dobře, jelikož se její charakter tak nabývá dalšího prostoru a ukazuje, že i Korra má své stinné stránky (které nebyly tolik ukázány v předchozí sérii). Podobně jsou na tom i ostatní postavy - bohužel ne vždycky ukázané tak, jak by si zasluhovaly.
Osobně mě tuhle sérii nejvíc rozčilovala Bolinova dějová linie. Ačkoliv už z první série je vidět, že Bolin je tak trochu přihlouplý dobrák, druhá jeho postavu ještě více redukuje a ačkoliv se může zdát, že má konečně samotný příběh, jsou mu vždycky připsány hlášky comic relief postavy. Tedy toho, který vždycky svou hláškou zesměšňuje a zlehčuje divákovi napjaté, vážné situace. Jednou, dvakrát by mi to tolik nevadilo, ale vzhledem k tomu, že je takovým způsobem dovyprávěna celá jeho dějová linie, začínám nad tím skřípat zuby.
A samozřejmě tu máme opět ten nešťastný milostný x-úhelník (tentokrát nám chudák Bolin na(ne)štěstí vypadl) Mako-Asami-Korra. Když už se Mako tak nějak rozešel s Asami a začal chodit s Korrou s jistotou, že ji miluje, člověk by skoro očekával, že tihle dva spolu budou. Klidně se přiznám, já jsem jejich vztah žrala i s navijákem, protože se mi prostě líbili jejich interakce v předchozí sérii a navzdory tomu, že Asami mám strašně ráda, Korra se mi k Makovi prostě hodila víc. Jenže tvůrci musejí milostné životy svých hrdinů zřejmě komplikovat ještě víc, díky čemuž je v druhé sérii z téhle vztahové směsice pořádný zmatek a nepořádek. Nahodilý, vynucený a uspěchaný, jen aby bylo ještě větší drama. Ach jo.

Celkově je druhá série mnohem zmatenější než první. A nejen kvůli tomu, že se postavy rozdělí a většina z nich dostane samostatnou dějovou linii a v průběhu čtrnácti dvacetiminutových epizod se musí odvyprávět několik týdnů jejich života. Je to i občasné uklouznutí tvůrců k vyprávěcím únikovým uličkám (např. Korra po souboji s vodním duchem ztratí paměť, vyplaví jí to na jednom z ohnivých ostrovů a tam se díky zázračné vodě dozví příběh prvního Avatara). Je to i neschopnost říct, kam se vlastně celý příběh bude ubíhat. První série nám hned v první epizodě ukázala, že Korra bude muset ujít dlouhou cestu, aby se stala skutečným Avatarem, aby získala schopnost vzduchu, aby porazila Amona. Druhá série se brodí v patosu mnoha a mnoha kliček a odboček, aby nakonec vyšlo najevo, kdo a co za tím vším vlastně stojí. Když se na to člověk podívá zpětně jako na celek, dává to poměrně smysl. Ale jako divák, který každý týden čekal na novou epizodu a neví, co se stane příště, jsem byla docela zmatená a abych řekla pravdu, i docela zklamaná. Nemělo to takovou šťávu a odpich jako první série a některé věci, co byly v téhle sérii napáchány, tvůrcům jen tak neodpustím.

Ale abych nebyla jen negativní - samotná Korra si projde naprosto skvělým vývojem, kvůli čemuž jsem si její příběh oblíbila ještě víc. Je jasné, že se tvůrci rozhodli nerecyklovat svůj starý materiál, ale jít docela jinou cestou. A pokud Korra něco v druhé sérii dokázala, pak to, že rozhodně není stejným Avatarem, jako byl Aang. Dokonce si troufám tvrdit, že její cestu mám mnohem radši, než Aangovu.

O něco slabší a trochu jiná než předchozí série, přesto si nadále dokáže držet kvalitu. Nádherná animace, hudba, nemluvě o vsuvce příběhu prvního Avatara, který je další drobným dílkem do mohutného avatarského světa.

Moje hodnocení: 7.5 / 10

Trailer:

Noragami (2014)

15. září 2014 v 19:51 | Selenne L. Athi
Tvůrce: Adachitoka
Žánr: Fantasy, urban, romantika, shoujo, akční, komedie
Počet epizod: 12
Rok vydání: 2014

Yato je potulný bůh pohrom, který sní o svém vlastním kraji. Potlouká se kolem jako bezdomovec, přespává v krajích cizích bohů a bere i tu nejšpinavější práci, jen aby dostal nějaké peníze k obživě a ke spoření na koupi vlastního božského háje. A mezitím jen tak mimochodem pomáhá lidem.
Když se jednoho dne rozhodne pomoci nalézt ztraceného kocoura, mine se školačkou Iki Hiyori. A co osud nechtěl, Hiyori se ho pokusí zachránit zprostřed silnice. 'Naštěstí' se jí nic nestane. Tedy kromě toho, že její duše částečně opustila tělo a ona se stala polo-Fantomem - stvořením z Dalekého břehu, která žijí mezi lidmi v těch nejrůznějších podobách, většinou živící se na temnotě v lidských srdcích. Hiyori tak nabyde schopnosti opustit své tělo a v astrální podobě s kočičím ocasem, který symbolizuje část uniklé duše, pomáhat Yatovi.
Neuvědomuje si však, co všechno může ve světě duchů, Fantomů a bohů ztratit... a také nalézt.

___________________________________________

Witches of East End | 2013 | 1. série

12. srpna 2014 v 22:34 | Selenne L. Athi
Seriál inspirovaný zatím trojdílnou ságu The Beuchamp Family autorky Melissy de la Cruz, kterou uvádí kniha s názvem Čarodějky z East Endu. Dostaneme se tak do domu tří žen - matky a jejích dvou dcer, které skrývají velké tajemství. Jsou to čarodějky. [anotace z Edna.cz]

___________________________________________

Další nadpřirozený seriál, který se tak nějak náhodou dostal do mého hledáčku. A protože jsem měla zrovna volné odpoledne a měla chuť zkusit něco nového, sáhla jsem po tomhle magickém kousku.

Abych řekla pravdu, nic jsem od seriálu nečekala. A s takovou k němu musíte přistupovat - pak totiž dostanete desetidílnou odpočinkovou záležitost, která si na nic nehraje. Osobně jsem ráda, když seriály neslibují něco, čím nejsou a v případě Čarodějek z East Endu tomu tak je.

Seriál je 'sýrovou' zábavnou záležitostí - v hlavní roli čtveřice žen: matka Joanna, její sestra Wendy a dcery Ingrid a Freya, každá povahově docela odlišná, všechny prokleté. Joanna nesmrtelností, Ingrid a Freya zase koloběhem znovuzrození a Wendy zakletím do kočičí podoby s devíti životy. Ty samozřejmě mohou jednoho dne vyprchat, stejně jako Joanna může být zabita a tím by se kruh znovuzrození jejích dver přetrhl. Tyhle čtyři žijí pospolu, ale i odděleně po staletí až po současnost, kdy se Joanna rozhodne změnit osud a neříct svým dcerám o jejich magických dovednostech a tím je zachránit od brzké smrti, které byla svědkem tolikrát předtím.
Příběhově je to celé směska klišé, herecké obsazení docela neznámé a občas kolísá ve svých hereckých dovednostech, přesto s pohlednými tvářemi, které jen tak neomrzí. Máme tu milostné trojúhelníky, starodávné kletby, rodinná tajemství a magické triky, které se svým provedením trochu pozapomněly v 90. letech (dobře, zas tak hrozné to není, ale zdá se mi, že i moje oblíbené Čarodějky měly stejně dobré triky a to už jsou víc jak deset let staré). Pokud jste tohle všechno ochotni akceptovat a přesto se rozhodnete dát seriálu šanci, dostanete zábavnou podívanou na dlouhá odpoledne, která dokáže člověka zabavit a udržet v napětí.

Zkrátka a dobře - romantika, magie a trochu dramatu v rodinném balení.

Moje hodnocení: 5 / 10

From Dusk Till Dawn | 1. série | 2014

26. července 2014 v 13:55 | Selenne L. Athi
Bratři Seth a Richard Geckovi jsou bankovní lupiči, které hledají agent FBI Earl McGraw a texaský ranger Freddie Gonzales. Oba kriminálníci se rozhodnou zmizet do Mexika, kde narazí na strip club. Ten je však plný upírů. A aby přežili, musí bojovat.
Od soumraku do úsvitu.
Seriál vznikl na motivy stejnojmenného filmu. [anotace Edna.cz]

___________________________________________

Nový seriál z trhlé dílničky Roberta Rodrigueze, který kopíruje děj filmové předlohy. A zároveň ho rozvíjí takovým způsobem, že na tu šílenou jízdu z 90. let s Clooneym, Tarantinem a Hayek můžete s klidem zapomenout, protože tohle Vás chytne a nepustí.

From Dusk Till Dawn totiž plně využívá svou seriálovou délku a rozvíjí tak mnohem složitější a pestřejší příběh, na nějž neměla filmová podoba dostatek času. Díky tomu se postavy stávají vícerozměrné a člověk snadněji pochopí jejich motivy. Protože tenhle seriál na svých postavách jednoznačně stojí a jedná s nimi s respektem - ať už jde o Richarda či Setha, o rangera Freddieho Gonzalese, o krásnou Santanico Pandemonium, nebo o rodinu Fullerových, která se nešťastnou náhodou připlete Geckům do cesty. Tvůrci jednoduše pochopili, že na příběh stojí na postavách a ne naopak a tak dávají všem přítomným dostatek prostoru, aby si o nich divák mohl udělat obrázek. Žádného z nich ale ani nevyzdvihává, ani jimi neopovrhuje, díky čemuž si na ně divák může vytvořit vlastní názor. Plusové body přidávám za rozvinutou interakci mezi postavami - všichni se tu setkají se všemi a více či méně spolu dokonce i komunikují a střetávají se.

Nesmím také zapomenout zmínit, že seriál si pohrává se zajímavými archetypy a příběhovými klišé, které pořádně mixuje a pohrává si s nimi - ať už jde o anti-hrdinu/mstitele v podobě Freddieho Gonzalese, o oba bratry, kteří naplňují a zároveň překrucují úlohu padouchů, nebo třeba i o Kate Fullerovou, zdánlivě vedlejší ženská postava, která se postupem příběhu dostává do středu děje, ale i zájmů.

Nebýt dvou posledních epizod, kdy tempo trochu upadá a seriál maličko zpomaluje své tempo, pak je to divoká jízda na rozpálené ulici, která Vám rozhodně nedovolí odskočit si na malou. Černý humor, pestrá škála postav, ostré přestřelky a šmrnc starých, dobrých béčkových filmů pod taktovkou Roberta Rodrigueze.

Tohle mi vážně sedlo. Už netrpělivě ťukám prstem a čekám na další sérii.

Moje hodnocení: 9 / 10
Trailer:

The 100 | 2014 | 1. série

14. července 2014 v 14:55 | Selenne L. Athi
Lidstvo bylo zničeno nukleární válkou, která vyhubila téměř vše živé na planetě. Nyní skoro po sto letech je vyslána expedice čítající stovku mladistvých delikventů, aby zjistili jestli je Země znovu obyvatelná. [anotace z Edna.cz]

___________________________________________

The 100 je nový seriál CW, který má prakticky všechny atributy výtvorů této televizní stanice - pohledné obsazení, zajímavý nápad, dobře vybraný hudební doprovod a samozřejmě staré, dobré (a nervy drásající) milostné trojúhelníky. Navzdory tomu, že mě seriál už od začátku docela chytnul a překvapil, raději jsem si nechala pár týdnů odstup od finále, abych napsala pořádnou recenzi.

Pojďme pěkně popořadě - pilotní díl bych nejraději zakopala někam opravdu hluboko, hluboko do země. Tam, kde většinou pilotní díly chytají své diváky akčním dějem, zajímavým představením postav a tak dále, tak v tomto případě The 100 až děsivě ztroskotává. Hloupěji napsaný scénář pilotního dílu jsem opravdu dlouho neviděla, nemluvě o šílené uspěchanosti, kdy člověk jen kroutí hlavou, co se do háje děje.

Naštěstí se od druhého dílu seriál odstrkuje od dna a každou další epizodou zvyšuje laťku. Sice průměrného seriálu, přesto nikdo nemůže Stovce upřít, že každá nová epizoda má tempo a napětí, které diváka udrží celou třičtvrtě hodinu u obrazovky. 13 epizod, které čítá první řada, uběhne jako voda a kromě sem tam nějakých zbytečnějších dějových kiksů tvůrci zvládají říkat to podstatné a nevyplňovat děj slepými odbočkami.

Na čem však seriál napůl ztroskotává a napůl vyhrává, jsou jeho postavy. Navzdory docela bohaté škále charakterů se nám dostane pouze jediného pořádného vývoje v podobě jednoho z hlavních hrdinů Bellamyho, u něhož nejen divák chápe nejen jeho chování, ale i motivy, včetně jeho "kostlivců" z minulosti. Díky tomu se z Bellamyho stává jedna z nejzajímavějších postav seriálu, ať už jeho postavě člověk fandí, či nikoliv. Zbytek ansámblu za ním bohužel pokulhává - hlavní hrdinka Clarke má sice skvělé léčitelské a vůdčí schopnosti, ale tvůrci její rozvoj usekli až bolestivě rychle. Jeden z hlavních tahounů jejího příběhu, kdy se Clarke vyrovnává se zradou nejlepšího kamaráda a smrtí vlastního otce, je vyřešen prakticky v polovině série a Clarke tak ztrácí na zajímavosti - zejména proto, že její dějová linie se smršťuje do jedné společné se všemi ostatními postavami seriálu. Podobně bohužel dopadá i zbytek postav, které se smršťují na úkor dynamického děje a navzdory pár zajímavým dynamikám mezi nimi divák jen smutně čeká na nějaký pořádný vývoj, který se prostě neděje. U nikoho. Kromě výše zmiňovaného Bellamyho. (O milostných trojúhelnících ani nemluvit. Ano, je jich tu několik a některé dostaly decetních závěrů, přesto zůstává zásadní otázka, jestli jsou vůbec nutné a jestli bychom nemohli dostat zajímavé dynamiky mezi postavami obou pohlaví, aniž by nám bylo do obličeje cpána nějaká unylá, špatně napsaná romantika) Přesto musím přidat velký plus tvůrcům za pestrou škálu hrdinek, které jsou ve vedení a tvůrci s nimi zacházejí s respektem.

The 100 má rozhodně potenciál. Jak v postavách, tak i v příběhu. Bohužel je ho využíváno dost okrajově, uspěchaně a trochu zmateně. Nemluvě o některých nelogičnostech, či spíše nedostatku vysvětlení, které by se u sci-fi seriálu, který nám představuje 'Novou Zemi', docela hodilo. The 100 se kvůli výše zmíněným nedostatkům bohužel nadále řadí mezi průměrné, či lehce nadprůměrné seriály, které zaujmou napětím, nápadem a tempem příběhu. Můžeme doufat, že se tvůrci nebudou bát vystoupit z rozblácených, kalných vod teen seriálů, využijí prostoru a pořádně se do toho opřou.

Moje hodnocení: 6.5 / 10
Trailer:

Teen Wolf | 2013/14 | 3. série

21. června 2014 v 16:51 | Selenne L. Athi
RECENZE NA 1. SÉRII | 2. SÉRII

Nová série Teen Wolf, která tentokrát oproti předchozím dvěma čítá hned 24 dílů a byla rozdělena do letního a jarního bloku, opět zvedá svou úroveň nahoru.
Hlavní hrdinové se po dvou měsících odloučení vracejí do školních lavic, jen aby čelili novému nebezpečí v podobě alfa smečky vedené vychytralým Deucalionem, ale i vrahem v podobě temného druida Daracha, který vraždí zdánlivě náhodné oběti v Beacon Hills. Scott McCall a jeho přátelé proto musí vynaložit veškeré své síly, ukázat své přednosti a zapomenout na staré sváry, aby nové nepřátele porazili a přitom neztratili to nejdůležitější - sami sebe.

___________________________________________

Třetí série se opět rozhodla zvednout laťku o něco výš a ukázat, že se Teen Wolf dokáže z některých svých starých chyb poučit a jít mnohem více do hloubky. Je příjemné vidět seriál s "dospívajícími" představiteli, který zahazuje ona vztahová klišé a odsouvá je kamsi do pozadí, protože se dějí mnohem důležitější věci, než to kdo a koho políbil, nebo kdo se s kým dal dohromady.

Vývoj postav je stále uvěřitelný a člověk si s některými z nich projde skutečným peklem na zemi. Na druhou stranu je bohužel stále smutnou pravdou, že tomuhle fantasknímu paranormálnímu opusu MTV pár skutečně zásadních much neodpustím. Navzdory tomu, že se seriál rozhodně nebojí podívat svým hrdinům pořádně do duše, několikrát ji proprat a prorvat trnovým (což je prostě super, víc takových, prosím), občas mu chybí svědomí - totiž to, že některé akce mají taky své následky.

Samozřejmě, v některých případech se to rozhodně nebojí ukázat, přesto si občas tvůrci hrají na něco, k čemu mají ještě dost daleko a na příběhové lince je to dost vidět. Co tomuhle seriálovému vlkodlačímu kousku výrazně chybí, je pevná kontinuita - ačkoliv se tvůrci zdárně drží charakterů svých hrdinů a jejich vývoj berou vážně příjemným, uvěřitelným směrem, nejednou bohužel šlápnou vedle a dělají takové nesmyslné výmazy z vlastní historie, že se to občas nedá až tolerovat. Nejenže u některých postav se zdá, že jen omílají starý nápad, který už předtím použili, ale také své postavy nechají "schválně zapomínat", nebo zamazávat některé předchozí události, nebo je naopak zmínit jen tak na okraj, jako kdyby vůbec neměly žádnou váhu. To bohužel působí až bolestně nevěrohodně a divák si nejednou říká, zda si z něho tvůrci jen utahují, nebo zda úplně zapomněly, že právě zabili hned několik poměrně důležitých postav, o nichž se pak ve zbytku série prakticky ani nezmíní. Nebo pro jistotu dělají, jako kdyby daná postava předtím vlastně neexistovala. Což je prostě děsně špatně. V jiných případech se zdá, že se tam daná osoba objeví jen tak na zkoušku, na "skok", aby se pak zase někam vytratila do neznáma, aniž bychom vůbec dostaly kloudné vysvětlení, odkud se vlastně vzala a kam zase odešla (viz. Derekova sestra Cora).

Teen Wolf silně ztrácí na své neschopnosti zachovávat kontinuitu, či dotahovat některé své nápady do konce. Ve finále první poloviny 3. řady, kdy končil letní blok, tam bylo hned několik logických kiksů a člověk si pak říkal, proč k takovému kroku tvůrci vůbec přistoupily, když ho pak nechaly vyznít naprosto do prázdna. Bohužel, tenhle seriál se za dobu svého vysílání dokázal vyhrabat z úplného klišé do překvapivých kvalitních výšin, bohužel se zřejmě zahleděl ve svém vlastním vývoji a tak tvůrci házejí efekty, mytologii a nové postavy po divákovy hlava nehlava, aniž by se na chvíli zastavily a přemýšlely, co to udělá nejen s dějem, ale i s jejich hlavními hrdiny. Některá úmrtí postav tvůrcům rozhodně neodpustím (zejména proto, že i když někteří z hereckého ansámblu po 3. sérii ze seriálu odcházejí, pak takové radikální řešení v podobě úmrtí jejich postav vyznívá v některých případech naprosto zbytečně a troufám si říct až sadisticky směrem k divákům).

Takže ano - zase mnohem lepší, než předchozí série. Flashbacky, rozšířená mytologie, návraty (občas zbytečné a nepotřebné) některých postav, jindy zase (zbytečné) úmrtí postav jiných. Stále špatně zachovávaná kontinuita a mnoho dalších věcí, kdy si seriál vážně hraje jen "na efekt" a divákovi pak trnou zuby, co to zase tvůrci s postavami provádějí a proč některé věci prostě nedotahují až do konce.

Z poloviny jsem z některých věcí nadšená, z poloviny zase vzteklá a doposud kroutím hlavou.
Jeden z těch seriálů, kdy diváka doslova bolí, jak moc je promarněný jeho potenciál.

Moje hodnocení: 7.5 / 10
Trailer:

Reign | 2013 | 1. série

3. června 2014 v 12:06 | Selenne L. Athi
Seriál sledující osudy Mary, královny Skotské, která ve svých patnácti letech přijíždí na dvůr francouzského krále, aby si vzala korunního prince Francise. Jenže svazek není ještě stvrzen a podepsán; vše záleží na politice, náboženství a tajných spojenectvích, než na volbách vlastního srdce.

___________________________________________

Reign přímo páchne nevyužitým potenciálem. Tvůrci se rozhodli převést příběh Mary, královny Skotů, na televizní obrazovky dost osobitým a volným způsobem - jak sami prohlašují, jedná se spíš o takovou fanfiction, než seriál věrný historickým pramenům. Proto ti, kteří jsou zarytí milovníci historie, ať raději dají od tohohle seriálu ruce pryč. Odhlédneme-li však od toho, že to ani zdaleka není historický seriál, jako spíš milostné drama v hrubších podmínkách brzkého novověku, pak si člověk dosyta užije pěkných kostýmů, pestrých interiérů, ale i líbivého obsazení (koneckonců, je to seriál CW, tam je pohledné obsazení podmínkou).

První polovina série docela klapala - postavy se načrtávají, ačkoliv hrubě, tak si člověk může najít své oblíbence. Milostný trojúhelník(y), záhada v lesích, boj o přežití v podobě intrik a hradních klepů a záhadná postava, která žije mezi hradními zdmi a ovlivňuje životy zdejších obyvatel. Seriál je hodně postavený na (zejména mladých) ženských hrdinkách, které se nebojí používat všechny své zbraně, aby dosáhly toho, co chtějí. Tímhle způsobem je to příjemný a svěží vzduch do seriálového světa - hlavní hrdinka v podobě Mary Stuartovny s půvabnou tváří Adelaide Kane se nebojí vystrčit všechny drápky, učí se a přizpůsobuje se krutému boji mezi mocnými monarchy Evropy. To samé platí i o královně Catherine de Medici, kterou považuju za jednu z hlavních tahounů seriálu. Spíše epizodní příběhy mají docela spád a člověk si řekne, že ta necelá hodinka utekla jako voda i s milostnými dramaty na fiktivním francouzském dvoře 16. století.

Čím však seriál až bolestně trpí a divák to jasně cítí, když se překloní do druhé poloviny, je nedotaženost některých dějových linií. Dost pravděpodobně za to může původní objednávka epizod - z původních 13 se stalo 16 a následně plných 22 epizod. Je otázkou, jak moc tvůrci počítali s dodatečným objednáním epizod a jak moc některé plány chtěli rozvést do případné 2. série. Proto se zdá, že právě do těch 13 epizod to klape jak hodinky. Jenže pak nastane zlom a kromě pár lepších epizod se seriál brojí ve velkých otaznících a v mělkých vodách patosu. Samotné milostné x-úhelníky nejsou vždycky nejlépe dořešené a některé události nemají přílišný dopad na některé postavy, nebo alespoň dostatečný natolik, aby tomu diváci uvěřili.

Reign bolestně ztrácí právě na své rozvleklosti. Kdyby se podobně jako u The 100 nechalo 13 původních objednaných epizod a seriál by pak získal 2. sérii, dokázal by si udržet standartní sledovanost i poměrně nadprůměrný příběh pro dospívající. Takhle zabředl do těžkých vod plytkosti, kdy bude potřeba hodně zajímavých dějových zvratů a hlubší propracovanosti některých vztahů a postav, aby se zase zvedl zpátky na svou původní kvalitu v 2. sérii. Já doufám, že se tak stane a že tvůrci budou tentokrát mnohem opatrnější s tím, jak svůj příběh vedou. Koneckonců, Reign vážně není seriál k zahození - milostná dramata, půvabné prostředí hradů, pěkné kostýmy, pohledné obsazení a velice zajímavá škála postav, zejména těch ženských. Je to odpočinkové a zábavné, a kdyby se tvůrci nebáli vyhodit trochu z kopýtka a pořádně se do toho opřeli, pak nevidím důvod, proč by se nemohlo jednat i od nadprůměrnou záležitost. Veškeré predikce stranou. První polovina série super, druhá bohužel ztěžka dokulhává.

Moje hodnocení: 6.5 / 10  
Trailer:

Hannibal | 2014 | 2. série

26. května 2014 v 20:21 | Selenne L. Athi
[RECENZE NA PRVNÍ SÉRII] Seriálová brutální lahůdka se vrací, aby svým divákům naservírovala více vnitřností, čerstvého lidského masa, ale i souboje myslí mezi Willem Grahamem a Hannibalem Lectrem, tentokrát mezi mřížemi věznice. Tam je totiž Will umístěn poté, co je obviněn z vraždy Abigail Hobbsové. Ale ti, co vědí pravdu, mlčí a ti, co se jí snaží dopátrat, se ještě víc zaplétají do vnitřních mechanik sítí, které Hannibal nastražil. Kdo se stane lovcem a kdo lovnou zvěří?

___________________________________________

A člověk si myslí, že ho už u Hannibala nemůže nic překvapit. Ale to jsem se zatraceně spletla. Už jen první minuty 2. série tohohle šťavnatého seriálového kousku dokazují, že tenhle rok bude zatraceně zběsilý a krvavý. A že taky byl.

Abych byla upřímná, pořád se z 2. série nemůžu trochu vzpamatovat. Nejenže tvůrci přitvrdili a jdou občas až za hranice únosnosti brutalit (když si jedna z postav odřezává vlastní obličej a pak krmí sebe i psy, člověka to nutí zalitovat nad tím, že zrovna snědl masitý oběd), ale i psychologické hrátky mezi Willem a Hannibalem zacházejí pomalu mnohem, mnohem hlouběji, než v předchozí sérii. V tom druhém případě je to rozhodně dobře. Co se týče toho prvního - pokud jste jemnější dušičky, raději na to ani nekoukejte. Myslím, že s Hannibalem jsem zažila jakési zjištění toho, že jsem vážně neviděla všechno a že mi některé věci stále dokáží pocuchat nervy, ale i zatřást žaludkem. Tvůrci se nebojí tahat diváka za nos prakticky celou sérii, nastražit falešné pastičky a pořádně si pohrát s psyché jak svých hlavních hrdinů, tak i svého obecenstva.

Osobně jsem jim pořád neodpustila dost drsnou vraždu jedné z mých oblíbených postav včetně toho, co udělali s Alanou Bloomovou. Ale to vážně nebylo nic proti nečekanému závěru finále, které mě neskutečně překvapilo. Jen kdyby někteří fanoušci Hannibala neustále neomlouvali. Vážně, co je dobrého a nepochopeného na postavě psychopata, který jí lidi jako své trofeje? Navzdory tomu, jakým šíleným cliffhangerem to zase skončilo, jsem celkově s 2. sérií Hannibala spokojená. Atmosféricky tak o dvě třídy lepší než první řada, pokud se to vůbec dá říct. Na druhou stranu to člověka vážně strašně psychicky vyčerpá. V porovnání je první řada oproti té druhé slabým čajíčkem. Svým způsobem jsem ráda, že to skončilo. Seriál, který lze dávkovat jen po troškách. Lituju ty šílence, kteří se pokouší u Hannibala o maraton.

Moje hodnocení: 8.5 / 10
Trailer:

My Mad Fat Diary | 2014 | 2. série

29. března 2014 v 19:55 | Selenne L. Athi
My Mad Fat Diary navazuje na první sérii dějově jen o pár týdnů později. Kdo si ale myslel, že teď bude život Rae Earl plný kytiček a zamilovaných procházek s Finnem, je pěkně na omylu. Další držkopády, zlomená srdce, nové začátky, ale i porozumění, slzy a zmatky dospívání - nová tlustá šílená série je tady!

___________________________________________

Můj milovaný srdíčkový seriál se vrátil. A s ním i Raein sarkasmus. A snaha nalézt samu sebe a mít se konečně ráda takovou, jaká je. Druhá série MMFD má rozhodně temnější, hlubší rozsah než její předchůdkyně. Člověk se nejednou nalezne v pozici, kdy si řekne 'sakra, tohle odněkud znám', nebo 'ne, Rae, tohle bys dělat neměla!' a přitom ve všech případě budeme chápat, proč jak hlavní hrdinka, tak i její přátelé dělají to, co dělají. Tentokrát ve druhé sérii dostane celá partička Raeiných kamarádů místo, dokonce dvě epizody jsou věnované prakticky výhradně Archiemu, který se snaží vyrovnat se svou orientací a Chloe, která na tom svým způsobem není o moc lépe než samotná Rae.

My Mad Fat Diary by měli sledovat všichni. Vážně, tohle bych dala jako povinnou 'literaturu' na školách. Nejenže dost citlivou formou učí o tom, že chybovat v prakticky kterémkoliv věku je normální a přirozené, ale že naše tělo, nebo to, jak vypadáme, vůbec nevypovídá o tom, jací jsme uvnitř. Ano, zní to klišovitě, když se to řekne takhle, ale jak jinak bychom měli společnost naučit, že zevnějšek neznamená všechno a že prakticky každý bojuje se svými vnitřními démony a nejistotami?

"When I look around, I see that everyone's the protagonist of their own story.
And the thing about stories is that not all of them have a happy ending. But some do."

Moje hodnocení: 9 / 10

Oficiální trailer:

Black Sails | 1. série | 2014

29. března 2014 v 19:10 | Selenne L. Athi
Pirátské dobrodružství Kapitána Flinta, který byl nejobávanějším pirátem své doby, a Johna Silvera, který ukradl mapu ke španělskému pokladu. Oba dva chtějí tento poklad získat, čímž se dostávají do křížku. (anotace Edna.cz)

___________________________________________

Televize potřebuje piráty. Ehm, tak jinak - televize potřebuje klasické piráty. Žádné 'zloduchy', které může porazit banda dětí, nebo kteří se snaží tvářit děsivě, ale nakonec jsou přece za své činy zavřeni do vězení a pá pá, šťastný konec, šáteček. Piráti z Karibiku stranou, Černé plachty od televizní stanice Starz nám podává nelítostný pohled, jak takoví bukanýři žili, plundrovali a hlavně, mysleli.

K malému prostoru první série (pouhých 8. dílů) se nám otevře široká škála postav, na které si rychle uděláte názor. A pak ho zase přehodnotíte. Nikdo vlastně neví, jak se postava v příští chvíli zachová a k jaké straně se zrovna přikloní. Je příjemné sledovat postavy, které jsou uvěřitelné, zároveň však dokáží nechávat diváka v napětí, protože jejich dynamika mezi sebou se neustále mění a člověk si může jen pokusit odhadnout, jak se zachovají v příští chvíli. Protože všem jde o dvě věci - přežití a moc. Tyhle dvě hnací síly je všechny táhnou ke dnu, nebo jim pomáhají stoupat vzhůru na vrchol. A největší výhrou je nejen vítězství nad britskými zákony a ovládnutí celého ostrova, ale i nalezení legendárního pokladu. Kdo přežije? Kdo přijde k moci?

Je fakt, že kromě snad jedné slabší epizody jsou Black sails pořádnou jízdou na rozbouřených vlnách, kdy člověk neví, na jakou stranu se obrátit. A hlavně, která postava nakonec zůstane naživu a která ne. Starz se nebála hrábnout si do kapsy, proto natáčecí prostory a celá výprava je prostě dech beroucí. Herecké výkony jsou nadprůměrné, osobně mi prostě nejvíc imponuje Toby Stephens v roli kapitána Flinta a Hannah New jako Eleanor Guthrie.

Ano, trochu jsem se bála, s jakým přístupem bude na piráty Black Sails nahlíženo. A vzhledem k tomu, že jde o seriál stanice Starz, můžete očekávat nahotu, násilí, krev a rachot střelných zbraní, ale i lidské postavy a rychlé tempo příběhu, které člověka jen tak nepustí.

Moje hodnocení: 8.5 / 10

Oficiální trailer:

Ledové království | Frozen | 2013

27. prosince 2013 v 18:02 | Selenne L. Athi
Nebojácná a věčně optimistická Anna se vydává na velkolepou výpravu v doprovodu drsného horala Kristoffa a jeho věrného soba Svena, aby nalezla svou sestru Elsu, jejíž ledová kouzla uvěznila království Arendelle do věčné zimy. Na své pouti se Anna a Kristoff setkávají s podmínkami, které si nezadají s nejvyššími velehorami světa, mýtickými trolly a legračním sněhulákem Olafem, a navzdory drsným živlům se zoufale pokoušejí dosáhnout svého cíle dříve, než bude zcela pozdě.

___________________________________________

Vzhledem ke smíšeným reakcím jsem si nebyla jistá, co si od Ledového království slibovat. Původně inspirované Ledovou královnou Hanse Christiana Andersena se příběh o královně s ledovým srdcem přeměnil do příběhu o dvou sestrách, které odcizilo tajemství magie jedné z nich. Změna, která tuhle pohádku rozhodně povznesla podobně jako Na Vlásku mezi ty, na které bychom neměli jen tak zapomenout.

Pokud byl Na vlásku příběhem o hledání vlastní svobody, pak je Ledové království skvělým příběhem pro děti o sebepřijetí. Ano, je tu sice ona známá romantická linka, přesto si tu tvůrci dělají z klasických pohádek tak trošku legraci a onomu romantickému vztahu mezi protagonisty dávají punc reálna stejně jako u svého zlatovlasého předchůdce.

Postavy sester jsem si okamžitě zamilovala - jak Elsu, která je právě symbolem sebepřijetí a toho, že by se člověk neměl bát svých schopností, ale naopak být svým vlastním pánem, tak i Annu, optimistickou, maličko nejistou a nezdolnou. Velké plus dávám tvůrcům za to, že hlavními hrdinkami tu jsou opravdu obě sestry - každá je hrdinkou po svém, přesto žádná z nich nemá menší, či větší podíl na příběhu, ale naprosto vyrovnaný. Kristoff je 'moderním' typem mladíka, trochu podivína, který upřednostňuje troly a soby před ostatními lidmi a ačkoliv je zpočátku trochu pitomec, člověk si ho rychle oblíbí. Princ Hans pro mě byl největším překvapením příběhu, přesto je to (SPOILER!) společně s matkou Gothel jeden z nejzajímavějších záporáků z Disneyovského studia (dokonce i jeho činy jsou více méně dost pochopitelné). Tuhle partičku doplňuje sob Sven, který spíše připomíná přiblblého psa a sněhulák Olaf, který plní staré dobré vtipné postavičky, přesto i oni mají svůj podíl na příběhu a nefungují jen jako jeho 'nástroj'.

Hudba a písničky připomínají starší Disneyovské kousky a pro mě zejména píseň Let it Go je jedna z nejlepších, co jsem kdy z pohádek slyšela. Podobně jako u předloňské předělávky Zlatovlásky jsem ráda, že se tvůrci nedržely striktně Ledové královny pana Andersena, ale šli vlastní cestou a vytvořili tak kousek, který se nesoustředí ani tak na lásku, či záchranu světa, ale na přijetí sebe samého a čistou sesterskou lásku podobně, jako jsme to mohli vidět u Brave.

Tleskám a dožaduji se více takových. Tenhle kousek mě vážně bavil a nadchnul.
Moje hodnocení: 9 / 10

Trailer:

Lore | 2012

6. října 2013 v 19:13 | Selenne L. Athi
Poté, co byli Lořini (Saskia Rosendhalová) nacističtí rodiče (Hans-Jochen Wagner a Ursina Lardiová) uvězněni americkými a sovětskými vojsky a ona byla ponechána svému osudu, přebírá dívka zodpovědnost za své čtyři mladší sourozence a vede je z Bavorska přes zničenou zemi na sever do bezpečí babiččina domu vzdáleného asi 900 km. Na své pouti děti musejí překonávat mnohé těžkosti, které s sebou přinášejí nelehké poválečné podmínky. Lore začíná chápat realitu - hrůzu Hitlerovy války i důsledky jednání svých nacistických rodičů, kteří znali a schvalovali zvěrstva holocaustu. Jak se ze dnů stávají týdny, potkají sourozenci záhadného a fascinujícího Thomase (Kai Malina), vyčerpaného židovského uprchlíka, o jehož minulosti nikdo nic neví. Thomas se skupinkou putuje přes lesy a pole a postupně si díky vytrvalé houževnatosti a znepokojující dobrotivosti přece jen získá jejich důvěru. Má však Lore Thomasovi důvěřovat? A pokud nebude, co se stane s jejími sourozenci? Přežijí? Lore nás žádá, abychom znovu zauvažovali nad podstatou lásky, viny a odpuštění ve válkami zjizveném světě.

___________________________________________

Člověk si říká, kolik (po-před)válečných filmů se ještě natočí. Stokrát omílané téma v nás už může zanechávat spíše pocity věčně opakovaného tématu a klišé, než nějaké silné emoce. Lore je příběh několika sourozenců, přičemž hlavní prim tu má titulní hrdinka, která viděla víc, než její mladší sourozenci. Hledání dobrého a špatného, snaha o přežití, nebo pokus vyrovnat se s hříchy svých rodičů - ano, i tohle jsme tu měli snad tisíckrát v různorodých podobách. Lore však zaujme zejména poetičností, takřka lyričností některých částí příběhu. Studená krajina, chlad, zvedající se mlha… Kamera a zvuk jsou v tomhle případě pohlazením pro oko i uši, nemluvě o kontrastu zoufalství a kamenné tváři lhostejné přírody vůči čemukoliv lidskému.

Co se hrdinů týče - ať už se vám skutky Lore a jejích sourozenců mohou zdát jakékoliv, přece jen jim nakonec fandit budete. Ano, Lore leze na nervy svým pevným přesvědčením a snahou udržet všechno pohromadě - až na to, že to vůbec nezvládá, jak citově tak fyzicky se vyrovnávat s tím, že Vůdce je mrtev a jejich rodiče možná neměli dobrá přesvědčení. Její zápas mezi fyzickými potřebami (dokonce i těmi sexuálními) a tím, jak byla doposud vychovávána, je velice zajímavé sledovat a člověk si nejednou řekne, jak by se v podobné situaci asi zachoval on.

Poválečný film z 'druhé strany ', přesto s nádhernou kamerou a příběhem o snaze přežít, ale i překonávání osobních přesvědčeních a o tom, že ve válce každý něco udělal, dobrého či špatného. Pro někoho film, který stačí vidět jen jednou - já si ho však pravděpodobně pustím znovu, už jen pro tu poetičnost kamery, která dělá tenhle snímek hodně osobitým.

Moje hodnocení: 8.5 / 10

Trailer:

Kick-Ass 2 | 2013

6. října 2013 v 19:00 | Selenne L. Athi
Na konci prvního dílu filmu Dave alias Kick-Ass (Aaron Johnson) a Mindy alias Hit-Girl (Chloë Moretz) pověsili svou superhrdinskou identitu na hřebík a snaží se žít normální životy jako typičtí teenageři. Dave ovšem nepočítal s tím, že svým bizarním nápadem inspiroval další řadu lidí, kteří na sebe rovněž navlékli superhrdinský ohoz a vydali se do ulic prosazovat dobro. Proti boji s nespravedlností a zlem založí plukovník Stars and Stripes (Jim Carrey) amatérský tým hrdinů Justice Forever, do něhož bude Kick-Ass později okolnostmi přinucen také vstoupit. Na druhé straně barikády stojí Red Mist - The Mother Fucker (Christopher Mintz-Plasse) a skupinka jeho poskoků. Ten se touží pomstít Kick-Assovi za smrt svého otce, a v městských ulicích tak započne opravdový zmatek. Jeho plán má však jeden háček. Pokud si někdo začne s jedním z členů Justice Forever, začne si automaticky i se všemi ostatními.


___________________________________________

Kick-Ass 2 se veze ve stylu prvního dílu - hlášky, krev a vážný/zesměšňující pohled na superhrdiny. Oproti svému předchůdci se však rozhodli trochu více věnovat samotné Mindy, která se tu snaží vymanit ze své masky 'Hit Girl' a žít obyčejný život navzdory tomu, jak jí její tajná identita pronásleduje. Chloe Morëtz nám od předchozího dílu docela hezky vyrostla, přesto neztratila onen šmrnc 'malé holky, která metá jednu sprosťárnu za druhou a usekává ruce'. Její příběh se samozřejmě kříží s Davem, který řeší opačný problém - tajná identita mu prostě chybí a život mu připadá nudný. Aaron Johnson se vrátil do postavy, která mu sedí perfektně na tělo a s níž se, koneckonců, proslavil. Obyčejný kluk, který se snaží změnit svět navzdory tomu, kolikrát ho svět kopne do rozkroku. Trojúhelník hlavních doplňuje Nico aka Red Mist, který řeší svou pomstu vůči Mindy a Davovi, nemůže se vymanit ze stínu svého otce, zároveň se však zblázní do představy toho největšího padoucha všech dob (s naprosto směšným kostýmem).

Svízel pokračování Kick-Ass ovšem nastává ve chvíli, kdy se tvůrci tyhle tři téma snaží zkombinovat. Navzdory tomu, jak dobře se příběhy prolínají, některé detaily pro mě osobně skřípaly. Jasně, pojďme si trochu zabrodit v klišé high school filmů a vyřešíme tak Mindyinu story originálním způsobem - který podle mého byl vážně krajně nechutný a přehnaný. V případě dvou zbylých jsem si říkala, že jeden z hrdinů prostě musí zemřít - moje předpověď se sice splnila, ale opět je tu přehnaná ona snaha 'uděláme vtip za každou cenu'. Je mi trochu líto, že tak nezbylo příliš místa pro Colonela v podání Jima Carreyho - jemu prostě šílené role sednou a za tu dobu, která mu patřila na plátně, jsem si ho snadno oblíbila.


I po dvou týdnech jsem z pokračování Kick-Asse rozpačitá - ne snad, že by se mi kromě pár detailů tenhle kousek vysloveně nelíbil, ale… Už to asi není taková pecka, jako byla před lety jednička. Už vás nepřekvapí holčička s jazykem dláždiče házející nože a usekávací ruce, ani příběh smolaře Davea, který trochu jiným způsobem omílá příběh jedničky, jen s přehnaným humorem a šílenými vyústěními. Tak nevím, člověk se asi s dvojkami jen málokdy spokojí. Jakmile nasadíte laťku vysoko, máloco vám ji pomůže dostat ještě výš. V případ Kick-Ass 2 se to bohužel nepovedlo.

Moje hodnocení: 7 / 10

Trailer:

Nástroje Smrti: Město z Kostí | Mortal Instruments: City of Bones | 2013

14. září 2013 v 20:43 | Selenne L. Athi
Clary je obyčejná patnáctiletá holka, která žije v New Yorském Brooklynu se svou mámou. Má poklidný život jako ostatní, až do okamžiku, kdy se večer v klubu stane vražda a ona je jediná, která ji v zaplněném klubu vidí. Tělo zavražděného se navíc hned vypaří. Clary začne vidět to, co ostatní ne a slyšet to, co ostatní ne. Hned na to po náhlém a nevysvětlitelném zápase s podivným stvořením zmizí i její máma. Při pátrání po ní začíná Clary odhalovat temná tajemství o skrytém světě stínů, který odedávna existuje hned vedle toho našeho. Potkává bojovníky - Lovce stínů - napůl lidi a napůl anděly, kteří po staletí plní roli strážců a ochraňují lidstvo před dalšími obyvateli jejich světa. Před vlkodlaky, upíry a dalšími démony a silami zla. Tváří v tvář všem legendárním tvorům hrůzy se Clary přidává k Lovcům stínů a objevuje v sobě odvahu, sílu a schopnosti, o nichž neměla dosud nejmenší tušení. Stojí před ní úkol najít dávný pohár, jenž by měl být klíčem k nalezení její mámy. Zjišťuje, že její máma také bývala Lovcem stínů a ona sama do skrytého světa démonů a andělů patří. Clary a její noví přátelé a spojenci navíc zjišťují, že čelí hrozbě, která může rovnováhu mezi dobrem a zlem převážit na stranu temna.

___________________________________________

Já, moje tři kamarádky a spolužák jedné z nich se vydali za velkého očekávání na adaptaci knih Cassandry Clareové. Osobně už jsem četla pár zklamaných/nadšených recenzí, takže jsem se jednoduše rozhodla tohle všechno ignorovat a jednoduše si ten film užít. A upřímně, nějakým zvráceným způsobem se tomu tak stalo.

S obsazením pro tenhle film jsem příliš problémů neměla - dokonce i takového Jaimieho Campbella Bowera jsem se rozhodla překousnout. A opravdu - ačkoliv je jasné, že nikdo nebude nikdy spokojený s obsazením do adaptací knih, protože si hlavního hrdinu představovali jinak, tady mi Jaimie vadil trochu a jen ze začátku. Člověk si na něj totiž postupem času zvykne, protože mu Jaceova postava sedí - drsný, jízlivý floutek s milujícím srdcem. Ano, byly tu momenty, kdy se mi vážně nelíbil stav jeho vlasů a kdy opravdu vypadal jako 'ještěří muž', než jako atraktivní mladý muž lovící démony, ale ty momenty se daly skousnout. Co se týče Lily Collins, její postavu trochu nezvládal scénář - ne snad, že by se nechovala tak, jako v knihách. Spíš to bylo nedostatkem prostoru, kdy bylo potřeba říct to hlavní, aby jí divák trochu víc nerozuměl a neměl z ní jen křičící nánu, která běhá sem a tam. Se zbytkem postav jsem povětšinou stoprocentně spokojená a jen tiše pláču nad tím, že sourozenci Lightwoodovi, ani Magnus neměli dost místa na plátně.

U Města z kostí je totiž strašná nevýhoda pro nečtenáře - pro ně bude film vypadat strašně neohrabaně a zmateně. Zkrátka a dobře, většina postav nedostala tolik prostoru, kolik by zasloužila - přesto je vidět, že se ze svých krátkých scénách snažili ze sebe dostat to nejlepší a dostat se do hrané role. Osobně jediná postava, která mi připadala vážně ulítlá, byl Valentine. Ne snad, že bych neměla Jonathana Rhyse Meyerse ráda, v tomto případě byl však jeho Valentine slizký a arogantní patolízal, kterému jsem tu jeho demagogii prostě nevěřila. Nemluvě o jedné scéně, která mi připadala šíleně incestní, ale budiž.

Po hudební stránce se mi instrumentální kousky líbí (možná bych soudila jinak, ale já mám pro hudbu Atliho Örvarssona prostě slabost), po té písničkové - některé hudební kusy mi připadaly zbytečně popové, či přesládlé. Naopak mě oproti mnohým negativním názorům bavil dubstep při bojové scéně, včetně titulkového songu na konci.

Film se snaží dávkovat ve stejné míře romantiku, humor a akci - což se mu občas nepovede tím, že příliš vážné scény jsou spíše k smíchu, než že by napínaly diváka. Přesto silně oceňuju nezpočet hlášek z knižní předlohy - pokud scénář alespoň něco zajistil, pak jsou to právě tyto promluvy knižních hrdinů na filmovém plátně. A to opravdu zahřeje u srdce, pokud máte rádi původní trilogii.

Upřímně, navzdory mnohým negativům filmu jsem ráda, že jsem to viděla. A i u nečtenáře, jako byly dvě z mých kamarádek, to vyvolalo nějaké emoce, protože se mě skoro po celou cestu domů ptaly, jestli jsou dva hlavní hrdinové opravdu sourozenci. Jako film na pobavení a uvolnění to vůbec není špatné. Samozřejmě, knížky jsou vždycky lepší a nikdy nikdo nenacpe do filmu to, co by chtěl a co by si tam představoval. Mě však Město z Kostí jako čtenáři knih připadá tenhle malý filmový kousek jako relativně slušnou filmovou adaptací.

P.S. Jsem jediná, nebo vám taky připadá docela nešťastný tvar runy, který je na plakátech, ale i na nápisu New Yorkského Institutu? Nebo jsem jen já úchyl, který v tom vidí ženské rozmnožovací ústrojí? Ehm, vážně nešťastně vybraný tvar runy.

Moje hodnocení: 6 / 10

Trailer:

Luther | 1. série | 2010

14. září 2013 v 19:32 | Selenne L. Athi
Úspěšný britský kriminální seriál, který sleduje osudy rozvádějícího se Johna Luthera, brilantního londýnského detektiva, který se nebojí používat neortodoxní metody při svém vyšetřování. Současně bojuje se svými vlastními vnitřními démony, kteří naznačují, že by se mohl být stejně zvrácený, jako zločinci, které má dostat za mříže.

___________________________________________

Konečně jsem si udělala jedno sobotní odpoledne čas, abych se na tuhle seriálovou lahůdku podívala pořádně zblízka. Tam, kde třeba takový Sherlock diváka baví, kde srší vtipem a jízlivými poznámkami, tam se John Luther brodí bahnem, které ho pomalu stahuje do temnot londýnského podsvětí.

Luther je drsný seriál bez zkrupulí, kde ani ti nejlepší nemohou zůstat na straně dobra příliš dlouho, protože špína kolem nich je postupně mění. Takový je i samotný titulní hrdina - po půl roce se vrací do práce, kdy nechal spadnout sexuálního devianta, který vraždil děti. Jeho žena Zoe si našla milence, aniž by to Lutherovi řekla a chce se s Johnem nechat rozvést. A policejní oddělení si není jisté, zda je moudré, aby Johna Luthera přijalo zpátky, když už jednou sklouzl k 'nejsnadnějšímu' řešení problémů.

Kromě dosti temně laděných případů John stále řeší svůj osobní život, do něhož začne zasahovat šílená a geniální vražedkyně Alice Morgan, která má pro Luthera zvláštní slabost. Upřímně, Alicina postava se dokáže snadno postavit vedle jakéhokoliv šíleného zločince a zloducha a její vztah s Johnem seriálu dodává zvláštní grády. To ona je 'ďábel na Johnově rameni', našeptávající a prosící, aby se přidal na tu druhou, lepší stranu.

Upřímně, při celé první sérii Luthera jsem seděla se zatajeným dechem a napjatě čekala, jak daný případ dopadne, či jakým směrem se Johnův život pohne. Kromě jeho, Alice a Zoe stojí rozhodně za zmínku Justin Ripley, policista, který navzdory Johnově nechvalné pověsti stojí pevně po jeho boku. A že to John vážně potřebuje, protože poslední dvě epizody jsou zkrátka dechberoucí - upřímně, takhle šílený, šokující a napínavý závěr jsem prostě nečekala. Nikdy jsem nečekala, že to bude až takhle dobré.

Zkrátka a dobře, temná, britská detektivka, při které mrazí a dech se tají napětím.

Moje hodnocení: 9 / 10

Trailer:
 
 

Reklama