Tereza Matoušková - Vílí Kruhy

14. ledna 2015 v 10:26 | Selenne |  Přečteno
Když bohové z Aze zničili svět na Souši, stvořili si nový pod mořem - ponuré místo osvětlované mechanickým sluncem. Po tisíciletích, během nichž v Podmoří vznikla rozvinutá civilizace, se objevila nová božstva. Otevřený konflikt mezi dvěma pantheony skončil křehkým příměřím. Místo rozkvětu však přichází další krize.

Po hravé odbočce Hladových přání se Tereza Matoušková vrací k událostem na velkém jevišti Podmoří. Mechanické slunce pohasíná, staří bohové se zavřeli ve svých příbytcích a mladé příliš tíží hříchy minulosti. Podmořské národy si tak musí pomoci samy. Kolují zkazky o moci, která dokáže udržet zmírající vegetaci i bez slunečního světla. Vládnou jí Víly, zahořklé bytosti, které se nikdy nesmířily se zánikem života nad hladinou. Osud ostatních kultur je nezajímá a jejich kouzla se živí krví.
Schyluje se k válce, která nebude mít vítězů.


ereza Matoušková je jednou z malé hrstky mladých autorů, kteří mi nadále dávají naději v oprášení a obnovu české fantastické scény. Nový příběh Vílí kruhy, který je dalším kusem do drsné a blyštivé mozaiky jejího světa Podmoří, nás seznamuje s novou krizí podmořského arcanepunkového světa - Mechanické slunce už nefunguje tak dobře, jako kdysi. Válka je na spadnutí. A naši hrdinové musí opět zahodit všechny své osobní problémy, neshody mezi sebou i vnitřní démony, pokusit se konflikt vyřešit a zároveň u toho nezemřít.

Vílí kruhy jsou nejspíš prozatím nejdrsnějším příběhem Podmoří. Zkrátka a dobře, čím víc autorka píše, tím víc se se čtenářem a svými postavami nebabrá. A to je zatraceně fajn. Kromě linii našich čtyř hlavních hrdinů doplňuje ještě příběh Ladony, zajaté víly, která byla prodávána pro potěšení a Kerabrita, boha smrti, který byl dříve velkým drakem, než jej rozpůlili vedví.
Já osobně si nejvíc oblíbila Kerabritovu část příběhu. Ačkoliv je vidět jistý vliv řecké mytologie, Matoušková nám podává originální obraz boha, který je pouhou polovinou, uvězněnou v podobě, která mu byla vnucena a z níž se snaží dostat. Ladona se mi ze všech tří propojených příběhů zdála nejslabší - nevím, její postava mě děsně rozčilovala svým chováním a nedokázala jsem se s ní nijak stotožnit, natožpak si přát, aby celý příběh přežila. Co se týče ústřední čtveřice, která nás doprovází prakticky celým (doposud vydaným) cyklem, pak mě mile překvapilo, že mě autorka přesvědčila, abych konečně vzala na milost Kerdeu. Nevím, z celého Podmoří mám nejvíc ráda dvojici Zorena-Femorian, Atalan je trochu v závěsu kvůli svým milostným eskapádám, ale pro něj jsem pookřála. A navzdory tomu, že je Kerdea velmi dobře napsaná, prostě mě její postava rozčilovala. Tady to rozčilení překvapeně tolik nevládlo, dokonce se při čtení stalo, že mě k ní přepadly náhlé sympatie.
Autorka tentokrát prozkoumává mnohem víc země na Severu, kde vládnou víly. A jak to u ní bývá, tohle nejsou žádné půvabné, křehké a nesmrtelné bytůstky, které tančí na paloučku při měsící, ale divoké, nelítostné amazonky, se kterými bych si skutečně nerada zatančila.

Vílí kruhy je další epizoda do velkého opusu Podmoří, ačkoliv autorka se příliš nebabrá s chronologií svých příběhů a běžnému čtenáři mohou být některé věci trochu zmatečné, dokáže je vysvětlit, aniž by tím zbytečně zdržovala děj. (I tak, je to jeden z mála mínusů, které Matouškové můžu a musím vyčíst.) Pokud jste zbaštili sladká a kraťoučká Hladová přání a toužíte po něčem drsném, svěžím a originálním, pak můžete s klidem sáhnout po Vílích kruzích. Jak už jsem říkala, je načase naši fantastickou scénu oprášit. Tenhle drsný, severní vítr by mohl být skvělým začátkem.

Moje hodnocení: 8.5 / 10
Reakce po dočtení:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lyra Lyra | E-mail | Web | 21. ledna 2015 v 10:05 | Reagovat

Skvělá recenze na knihu, na kterou jsem se těšila jako malé dítě už od chvíle, co jsem se doslechla, že vzniká. :-) Není proč otálet, jdu okamžitě objednat, ať se ke mně také dostane co nejdřív a můžu si ji přečíst. Drsnější příběhy mám ráda a jakkoliv se mi Hladová přání líbila, myslím, že Vílí kruhy by mi mohly sednout ještě víc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama