Září 2014

Noragami (2014)

15. září 2014 v 19:51 | Selenne L. Athi |  Viděno
Tvůrce: Adachitoka
Žánr: Fantasy, urban, romantika, shoujo, akční, komedie
Počet epizod: 12
Rok vydání: 2014

Yato je potulný bůh pohrom, který sní o svém vlastním kraji. Potlouká se kolem jako bezdomovec, přespává v krajích cizích bohů a bere i tu nejšpinavější práci, jen aby dostal nějaké peníze k obživě a ke spoření na koupi vlastního božského háje. A mezitím jen tak mimochodem pomáhá lidem.
Když se jednoho dne rozhodne pomoci nalézt ztraceného kocoura, mine se školačkou Iki Hiyori. A co osud nechtěl, Hiyori se ho pokusí zachránit zprostřed silnice. 'Naštěstí' se jí nic nestane. Tedy kromě toho, že její duše částečně opustila tělo a ona se stala polo-Fantomem - stvořením z Dalekého břehu, která žijí mezi lidmi v těch nejrůznějších podobách, většinou živící se na temnotě v lidských srdcích. Hiyori tak nabyde schopnosti opustit své tělo a v astrální podobě s kočičím ocasem, který symbolizuje část uniklé duše, pomáhat Yatovi.
Neuvědomuje si však, co všechno může ve světě duchů, Fantomů a bohů ztratit... a také nalézt.

___________________________________________


-cet.

7. září 2014 v 23:39 | Selenne L. Athi |  Myšlenkové (Ne)pochody
Bang, bang, a je to tu.
Dnešním dnem, v 11:45 jsem oficiálně opustila svět dospívajících a vstoupila do světa dospělých. Už nikdy mi nebudou léta končit -náct. Teď mě čeká pár desetiletí pouhých jen -cet.
Velké a kulaté, včera jsem to oslavila ve vší parádě s pocuchanými nervíky a mojí milovanou, příliš hlasitou rodinou a nejlepšími kamarádkami a dnes... Dnes je to oficiální a na mě pomalu dosedá existenciální krize. Ale ponechme černých myšlenek - ve středu ráno jdu na přijímačky na teologickou katolickou fakultu, obor Dějiny evropské kultury (2. kolo a ústní, prosím). Přičemž jsem ze seznamu doporučené literatury přečetla dvě a půl knížky ze třiceti. Takže buďto je natolik oslním svými širokými znalostmi, aniž bych se ztrapnila kvůli krátkému seznamu přečtených knih, nebo ze sebe udělám naprostého debila. Každopádně zítra a pozítří dopoledne budu dohánět svoji lenost, s kterou jsem tohle všechno odkládala měsíc prázdnin (protože člověk se snadněji vymlouvá na věci, když aktivně pracuje, ehm). Takže super, jsem moc zvědavá, s čím nakonec na ty přijímačky přijdu. Ale upřímně, po dlouhé rozmluvě s nejlepší kamarádkou a hloubání jsem si říkala, že zas taková tragédie by ten rok odkladu studia vysoké školy zase nebyl. Ano, jsem už zapsaná na pracáku, musím ještě zajet do pojišťovny a doufat, že se nějakým zázrakem na tu školu dostanu, ale - za půl roku je tu znovu podání přihlášek.
Ah, málem bych zapomněla - svoji 'oficiální' dospělost zahájím návštěvou dietoložky. Už mě nebaví, jak vypadá a tak jsem se rozhodla zkusit se zapsat do poradny. Zítra mám první 'sezení', tak jsem na to zvědavá. Každopádně doufám, že mě to alespoň přiměje pořádně a pravidelně jíst a pít, když už nic jiného.
Takže tak - úřady, dieta, práce a přijímačky. Jak krásně mi ta dospělost začíná.

Jojo Moyesová - Než jsem tě poznala

7. září 2014 v 23:03 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…
Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

___________________________________________


O 'moderním Pygmalionu', jak někteří knize Než jsem tě poznala Jojo Moyesové říkají, jsem toho moc neslyšela. Dokud moje milovaná matinka nedostala jeden výtisk od tety se slovy, že bychom si ji měli mezi sebou určitě všechny půjčit. Já jsem se dostala jako druhá na řadu, takže jsem byla na tuhle romantickou záležitost zvědavá a okamžitě jsem se pustila do čtení.

Dopředu řeknu - k hlavní hrdince jsem si těžko hledala cestu. Louisa Clarková mi od začátku nebyla příliš sympatická. Otázkou zůstává, zda to tak trochu nebyl autorčin záměr. Mladá, trochu naivní žena, která vede nijaký život, nechává se využívat vlastní rodinou a navíc má přítele posedlého sportem, který jí nejspíš jednoho dne požádá o ruku. Možná.
S druhým hlavním protagonistou, Willem, jsem takové problémy neměla, přesto mi občas přišlo jeho chování trochu bipolární, naštěstí se to postupem příběhu spraví a člověk chápe jeho motivy a dostane na stříbrném talíři nepěkný obrázek někoho, komu jediná nešťastná událost může naprosto a dokonale převrátit život vzhůru nohama.
Vývoj vztahu mezi Louisou a Willem je jádrem celého příběhu, bohužel kvůli tomu není věnováno příliš prostoru ostatním postavám, spíše jen takové 'nahlédnutí' a 'otření' o životy ostatních (což je trochu na škodu, protože mám prostě slabost i pro plně rozvinuté vedlejší postavy, ale budiž, nemůžu chtít všechno). Už od prvního setkání (a koneckonců i samotné anotace), je nám všem jasné, že spolu ti dva skončí, což občas působí trochu nuceně a nahozeně. Ne vždycky je vývoj jejich vztahu věrohodný kvůli jejich naprosto rozdílným povahám - přesto Jojo Moyesová navzdory svému 'romantickému' tónu nebojí zatnout drápky do kruté reality a věnovat se tématu, do nichž se pustí jen málokterý autor románů (s milostnou tématikou), tedy do života postižených lidí na vozíčku. Díky tomu si příběh dokáže relativně držet úroveň a nespadnout do klišé 'zachránili jsme se navzájem a změnili jsme si životy'. Ano, svým způsobem tímhle kniha končí a ačkoliv stále nejsem tak úplně spokojená, jakým způsobem Jojo Moyesová nakonec příběh Willa a Louisy ukončila, budiž jí odpuštěno.

Je to čtivé, dojemné a má to ostřejší říz reality, který mi vehnal slzy do očí.
Co víc si od takové romantické, odpočinkové záležitosti přát.

Moje hodnocení: 7 / 10
Reakce po dočtení: