Leigh Bardugo - Grisha: Shadow and Bone

15. srpna 2014 v 14:02 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Prasklina stínů, pás země plný temnoty, děsivých monster žíznících po lidské krvi, pomalu ničí kdysi mocný národ Ravky. Alina, bledý a osamělý sirotek, v sobě objeví unikátní moc, která ji znenadání vrhne do světa královské magické elity - Grisha. Může být skutečně klíčem k zacelení temné Praskliny a osvobození Ravky?
Darkling, stvoření ze svůdného kouzla a děsivé moci, vůdce Grishy. Pokud chce Alina naplnit svůj osud, musí odemknout zámek ke své moci a čelit tak jeho nebezpečné přitažlivosti.
Ale co Mal, Alinin kamarád z dětství, na kterého Alina nedokáže jen tak zapomenout?
[těžkopádně přeložená oficiální anotace]

___________________________________________

Poslední dobou jsem si vyvinula určitou averzi k young adult žánru, ve kterém se vše vypráví v první osobě. Důvod takového stylu je mi doposud neznámý, nebo spíš to, proč je tolik oblíbený v tomto žánru. Chápu, čtenář(ka) se může s hlavní hrdinkou lépe stotožnit, na druhou stranu je pak mnohem obtížnější vykreslit ostatní postavy z prvního pohledu natolik, aby byl/a čtenář(ka) zaujat/a i jimi. V případě Shadow and Bone se to autorce více než povedlo. A ještě mnohem víc.

Osobně jsem se téhle knihy trochu bála. Zejména proto, že jsem na ni všude slyšela chválu a prakticky žádnou stížnost. Je to young adult, je to fantasy a je to o dívce, která v sobě objeví nadpřirozené schopnosti a, světe, div se, je jí předurčeno zachránit svět. Dokonalý mix donekonečna omílaného klišé? Oh a zmínila jsem, že se kolem hlavní hrdinky motá víc než jeden pohledný muž?

Takže co je na Shadow and Bone tak jiné? Upřímně, když jsem začala knihu číst, nenacházela jsem prozatím odpověď. Alina mi přišla jako každá jiná hrdinka - prachbídně obyčejná, přesto 'jiná', 'výjimečná'. Leigh Bardugo se však nebojí do svého čtenáře pořádně opřít hned v prvních několika kapitolách a navzdory docela pozvolnému ději, sem tam rozvlněném nějakou akcí a nebezpečím, není tempo příběhu nijak zvlášť dechberoucí.
Hlavní kouzlo trilogie totiž spočívá v nezvyklém prostředí a v mytologii, kterou kolem vás autorka nenápadně rozprostírá jako vychytralý pavouk svou pavučinu. Než se stačíte nadechnout, jste lapeni v jeho síti a nedokážete se jen tak odtrhnout od jeho lepkavých vláken. Svět Ravky je inspirován starým Ruskem, díky čemuž je v textu spoustu 'rusky znějících' slovíček a pojmů. Bardugo dávkuje drobné příběhy, které dotvářejí celistvou a barvitou mozaiku jejího světa, který žije a dýchá a mrazí.

Co se týče hlavních postav - navzdory vyprávění z pohledu Aliny dostaneme docela pestrou, barvitou škálu, která se postupně načrtává a rýsuje. Alina postupem příběhu roste, podléhá kouzlu pozlátka v Malém Paláci, ale i přitažlivosti s Darklingem (fuj, fuj, tohle je špatně přeložitelné jméno a nejraději bych ho neskloňovala), který je přitažlivý svou tajemností a vlastně tím, že o něm pořádně nic nevíme. Bardugo láme stereotyp 'hrdinčiny krásné nejlepší kamarádky' v podobě Grishy Genyi Safin, která je sice dvorní loutkou, ale zároveň si zachovává svou hrdost. S Malem se člověk setkává spíše v Alininých vzpomínkách, protože je po většinu příběhu nepřítomný, přesto si už na něj čtenář dokáže udělat nějaký názor.

Romantika a milostná zápletka tu sice má svou roli, tak však rozhodně nezastiňuje cestu samotných hrdinů, za což rozhodně zvedám palce nahoru. Jazyk Leigh Bardugo je poměrně strohý, přesto výstižný a člověku se dostane snadno pod kůži. Sem tam tempo zakolísá z rozvleklého do divokého, naštěstí způsobené samotným vývojem příběhu, než samotnou potřebou 'zachránit a zrychlit děj'. Co ještě dodat?

Pro mě osobně jedno z nejpříjemnějších knižních překvapení tohoto roku.

Moje hodnocení: 7.5 / 10
Reakce po dočtení:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Daletth Daletth | Web | 31. srpna 2014 v 19:57 | Reagovat

Hmm, to vypadá nadějně... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama