Srpen 2014

Leigh Bardugo - Grisha: Ruin and Rising

23. srpna 2014 v 22:07 | Selenne L. Athi |  Přečteno
RECENZE MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY.
RECENZE NA PŘEDCHOZÍ DÍLY: SHADOW AND BONE | SIEGE AND STORM

Hlavní město padlo.
Darkling vládne Ravce ze zlomeného trůnu.
Národ ted závisí na zraněné Přivolávačce Slunce, zostuzeném stopaři a hrstce jedinců kdysi mocné, magické armády. Hluboko v prastarých tunelech se oslabená Alina musí podrobit Apparatovi kvůli potřebné ochraně a jeho fanatikům, kteří ji uctívají jako Svatou. Její plány však následují jinou cestu, honbu za mystickým ohnivým ptákem a nadějí, že bastardí princ stále žije.
Alina bude muset utvořit nová spojenectví a odložit staré rivality, aby s Malem včas chytila Morozovova zesilovače. Avšak s tím začíná odhalovat i Darklingovu minulost a pravou náturu jejich pouta a její vlastní moci. Ohnivý pták je jedinou věcí, která stojí mezi Ravkou a jejím zničením - a snažit se zmocnit se ho může stát Alinu budoucnost, za kterou bojuje. [opět velmi špatně přeložená recenze]

___________________________________________

Závěrečný díl Grishy skrývá mnohá překvapení, odhalení a vyústění. A ačkoliv ne se všemi jsem tak úplně spokojená, musím hned na úvod říct - tahle trilogie rozhodně stojí za přečtení.
Ale popořadě - Alina se pro mě stává jednou z nejlépe napsaných hrdinek YA literatury. Od naprosto bezvýznamné kreslířky map po Přivolávačku Slunce, budoucí královnu Ravky, nejhledanější osobu v království po Svatou si prošla skvělým vývojem se všemi pády a vzestupy a navzdory pár neshodám v jejích rozhodnutích musím říct, že mě její příběh nadchl a bavil až do samého konce. S její dětskou láskou a stopařem Malem mám stále rozporuplný vztah - v některých momentech mu člověk fandí víc než Darklingovi, v jiných by mu nejraději dal přes pusu. Odhalení, které má s ním klíčovou spojitost a které úplně mění kurz celého příběhu, mi sice přišlo únikové a trochu sešité horkou jehlou na koleni, ale budiž - proč si trochu nezariskovat a nezvýšit sázky hlavních hrdinů? Darkling bohužel nemá tak velkou úlohu jako v předchozích dvou dílech, tedy spíš, že není na stránkách přítomen, ačkoliv se dostaneme k jeho samotným kořenům a pochopíme jak jeho, tak motivy jeho matky Baghry, která s finálním dílem získává další rozměr a stává se společně se svým synem jednou z nejzajímavějších postav celé série.
Nikolai, Genya, David a ostatní by potřebovali ještě pár stránek k tomu, aby si jich člověk dostatečně užil (osobní názor), přesto mají dostatek prostoru na to, aby byl i jejich příběh dotažen do konce a čtenáři bylo líto, že je opouští. Obzvláště Genyině příběhu dávám velké plus za to, jak poměrně velkou část mu autorka v Ruin and Rising věnovala.

Tempo příběhu se více houpe mezi pomalejším a zběsilým a stává se vyváženým mixem obou předchozích dílů. Co se týče vyústění samotného příběhu - někdy bych autorce vynadala za příběhové smyčky a uspěchání některých dějových linií, na které si mohla vzít 'mnohem víc času'. Osobně bych klidně obětovala rychlost tempa příběhu k dotažení všech dějových linií až do konce. V druhém díle si na to prostor udělala, tak proč ne i ve finále? Je škoda, že některé vztahy postav a konce nejsou takové, jak by si je čtenář představoval, přesto bylo už od začátku příběhu jasné, že je tímhle směrem chce autorka vést. Samozřejmě, ne všichni jsou pak některými závěry spokojeni, ale upřímně - kdy byl závěr některé série natolik uspokojivý, aby se líbil všem?

Decentní závěr skvělé, neotřelé trilogie ze světa inspirovaného starým Ruskem.
Brzy po nich sáhnu znovu. Už teď se nemůžu dočkat, co si pro nás Leigh Bardugo nachystá příště.

Moje hodnocení: 8 / 10
Reakce po dočtení:

Leigh Bardugo - Grisha: Siege and Storm

16. srpna 2014 v 10:33 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Temnota nikdy neumírá.
Hnána přes Pravé moře, pronásledovaná životy, které vzala v Prasklině, Alina se musí pokusit začít nový život s Malem v neznámé zemi. Zjišťuje, že začít znovu není úplně jednoduché, když je člověk Přivolávačkou Slunce a svou identitu musí udržovat v tajnosti. Nemůže utíkat před svým osudem, ani před svou minulostí dlouho.

Darkling přichází z Praskliny s děsivou novou mocí a nebezpečným plánem, který bude testovat hranice přirozeného světa. S pomocí neblaze proslulého kapitána se Alina vrací zpátky do království, které opustila, odhodlaná bojovat proti mocnostem, které chtějí Ravku zničit. Ale jak její moc sílí, Alina postupně sklouzává do temné hry zapovězené magie a vzdaluje se od Mala.
Brzy si bude muset vybrat mezi svou zemí, vlastními ambicemi a láskou - nebo bude riskovat, že v nadcházející bouři všechno ztratí.

___________________________________________

Druhý díl Grishy, který ztrácí rozvleklost prvního, 'představovacího' dílu a nabírá plné obrátky. Představuje nové postavy, rozvíjí ty, které už známe. Atmosféra houstne, napětí stoupá a nejedna z postav dokáže představ svými nečekanými rozhodnutími.

Leigh Bardugo tentokrát rozehrává hru, kterou naťukla v předchozím díle, ve kterém se hraje o nadvládu, moc nad Ravkou, ale i o srdce všech přítomných hrdinů. Osobně musím vyzdvihnout způsob vývoje, kterým tu Alina prochází - neztrácí sebe samu, přesto se stává více ambiciózní, více ctižádostivou a mocichtivou. Její hra na kočku a na myš s jejím 'protivníkem' a zároveň svůdcem Darklingem (jak tohle jméno jen přeložit???) dostává na zcela nových obrátkách.

Autorka v Grishě dělá jednu velmi kouzelnou věc, ve které mnozí autoři selhávají - totiž, že své hrdiny neodsuzuje, nebo je neškatulkuje. Skrze Alininy oči si čtenář může udělat na každou z jednotlivých postav svůj vlastní názor, aniž by dokázal vlastně pořádně posoudit, která z postav je 'hodná, či zlá'. Dokonce i samotná Alina dělá rozhodnutí, které mohou překvapit a s kterými člověk může nesouhlasit, na druhou stranu chápe její motivy a důvody, proč dělá to, co dělá. Bardugo dává svým hrdinům na výběr, stejně tak je ukazuje čtenáři v nejrůznějších světlech a stínech. Díky tomu získávají nejen na plastičnosti a živosti, ale i obliby u čtenářů.

Tempo příběhu tentokrát nenechá čtenáře vydechnout, ani mu pořádně dát čas k tomu, aby se rozhodl, na kterou stranu se vlastně nakloní. Na Alininu, která se rozhodla uchopit svou moc jako Přivolávačka Slunce, jako živá Svatá a bojovat proti králi a Darklingovi? Nebo na stranu Darklinga, Černého Heretika, který se chystá ovládnout všechnu známou zemi, aby navždy skončila válka mezi zeměmi o hranice? Či snad na stranu královského bastarda a druhého prince trůnu Ravky, Nikolaie, kterému záleží na dobru země a jeho lidu a který je pro to odhodlán udělat cokoliv?

Dospělejší, temnější, divočejší.
Leigh Bardugo překonala všechna moje očekávání.
Neskutečná jízda, která rozhodně stojí za to si ji zopakovat.

Moje hodnocení: 8.5 / 10
Reakce po přečtení:

Leigh Bardugo - Grisha: Shadow and Bone

15. srpna 2014 v 14:02 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Prasklina stínů, pás země plný temnoty, děsivých monster žíznících po lidské krvi, pomalu ničí kdysi mocný národ Ravky. Alina, bledý a osamělý sirotek, v sobě objeví unikátní moc, která ji znenadání vrhne do světa královské magické elity - Grisha. Může být skutečně klíčem k zacelení temné Praskliny a osvobození Ravky?
Darkling, stvoření ze svůdného kouzla a děsivé moci, vůdce Grishy. Pokud chce Alina naplnit svůj osud, musí odemknout zámek ke své moci a čelit tak jeho nebezpečné přitažlivosti.
Ale co Mal, Alinin kamarád z dětství, na kterého Alina nedokáže jen tak zapomenout?
[těžkopádně přeložená oficiální anotace]

___________________________________________

Poslední dobou jsem si vyvinula určitou averzi k young adult žánru, ve kterém se vše vypráví v první osobě. Důvod takového stylu je mi doposud neznámý, nebo spíš to, proč je tolik oblíbený v tomto žánru. Chápu, čtenář(ka) se může s hlavní hrdinkou lépe stotožnit, na druhou stranu je pak mnohem obtížnější vykreslit ostatní postavy z prvního pohledu natolik, aby byl/a čtenář(ka) zaujat/a i jimi. V případě Shadow and Bone se to autorce více než povedlo. A ještě mnohem víc.

Osobně jsem se téhle knihy trochu bála. Zejména proto, že jsem na ni všude slyšela chválu a prakticky žádnou stížnost. Je to young adult, je to fantasy a je to o dívce, která v sobě objeví nadpřirozené schopnosti a, světe, div se, je jí předurčeno zachránit svět. Dokonalý mix donekonečna omílaného klišé? Oh a zmínila jsem, že se kolem hlavní hrdinky motá víc než jeden pohledný muž?

Takže co je na Shadow and Bone tak jiné? Upřímně, když jsem začala knihu číst, nenacházela jsem prozatím odpověď. Alina mi přišla jako každá jiná hrdinka - prachbídně obyčejná, přesto 'jiná', 'výjimečná'. Leigh Bardugo se však nebojí do svého čtenáře pořádně opřít hned v prvních několika kapitolách a navzdory docela pozvolnému ději, sem tam rozvlněném nějakou akcí a nebezpečím, není tempo příběhu nijak zvlášť dechberoucí.
Hlavní kouzlo trilogie totiž spočívá v nezvyklém prostředí a v mytologii, kterou kolem vás autorka nenápadně rozprostírá jako vychytralý pavouk svou pavučinu. Než se stačíte nadechnout, jste lapeni v jeho síti a nedokážete se jen tak odtrhnout od jeho lepkavých vláken. Svět Ravky je inspirován starým Ruskem, díky čemuž je v textu spoustu 'rusky znějících' slovíček a pojmů. Bardugo dávkuje drobné příběhy, které dotvářejí celistvou a barvitou mozaiku jejího světa, který žije a dýchá a mrazí.

Co se týče hlavních postav - navzdory vyprávění z pohledu Aliny dostaneme docela pestrou, barvitou škálu, která se postupně načrtává a rýsuje. Alina postupem příběhu roste, podléhá kouzlu pozlátka v Malém Paláci, ale i přitažlivosti s Darklingem (fuj, fuj, tohle je špatně přeložitelné jméno a nejraději bych ho neskloňovala), který je přitažlivý svou tajemností a vlastně tím, že o něm pořádně nic nevíme. Bardugo láme stereotyp 'hrdinčiny krásné nejlepší kamarádky' v podobě Grishy Genyi Safin, která je sice dvorní loutkou, ale zároveň si zachovává svou hrdost. S Malem se člověk setkává spíše v Alininých vzpomínkách, protože je po většinu příběhu nepřítomný, přesto si už na něj čtenář dokáže udělat nějaký názor.

Romantika a milostná zápletka tu sice má svou roli, tak však rozhodně nezastiňuje cestu samotných hrdinů, za což rozhodně zvedám palce nahoru. Jazyk Leigh Bardugo je poměrně strohý, přesto výstižný a člověku se dostane snadno pod kůži. Sem tam tempo zakolísá z rozvleklého do divokého, naštěstí způsobené samotným vývojem příběhu, než samotnou potřebou 'zachránit a zrychlit děj'. Co ještě dodat?

Pro mě osobně jedno z nejpříjemnějších knižních překvapení tohoto roku.

Moje hodnocení: 7.5 / 10
Reakce po dočtení:

8 otázek pro vaši 'silnou' ženskou postavu

13. srpna 2014 v 11:11 | Selenne L. Athi
Podobně jako mnoho dalších, i já úplně nechvaluju představu médií a mnohých spisovatelů/scénáristů 'silné ženské hrdinky', která nakopává všem zadnice a plive přitom nadávkami, přičemž si zachovává stejně nádherný a bezchybný účel. Nebo také 'silná ženská postava', která vlastně slouží jako nakopávací nástroj pro hlavního hrdinu, který jí stejně nakonec zastíní svou velikostí.
Takže milí autoři a autorky, posaďte se prosím pěkně do svých sedadel a dejte si malý dýchánek s vaší 'silnou ženskou postavou' a společně odpovězte na tyhle vážné (i nevážné) jednoduché otázky:

  1. Poté, co je vaše hrdinka představena - je schopna pak něčím přispět do celé zápletky a jejího vyvrcholení? Alespoň něčím?
  2. Pokud nějak ovlivňuje zápletku, je znásilněna/zabita/zbita k tomu, aby motivovala hlavního mužského hrdinu? Nebo se rozhodne spát/souhlasí se schůzkou/chodí s hlavním hrdinou? Nebo ho nějakým způsobem pobízí, aby vyrostl, nebo aby si přestal hrát na hrdinu? V zásadě - existuje jen proto, aby sloužila hrdinovým potřebám/vývoji/motivacím?
  3. Mohla by být vaše silná hrdinka nahrazena např. knihou, která by vašemu hlavnímu hrdinovi poskytla informace?
  4. Je vaše hrdinka nejsilnější, nejchytřejší, nejhustější, nejzkušenější... Dokud nedorazí hlavní hrdina?
  5. ... nebo hůř, začíná váš hlavní hrdina jako naprostá nula a zatímco on se vyvíjí, vaše silná ženská postava je statická a jen ho v jeho vývoji podporuje? Existuje vaše silná ženská postava jen proto, aby na ni zapůsobil hlavní hrdina?
  6. Je super, pokud je silná a nepřemožitelná, ale nezačíná jen takhle, aby ji mohli později porovnávat s hlavním hrdinou, který je pak lepší než ona sama?
  7. Je natolik silná až schopná, že nepotřebovala zachraňovat do té doby, než se na scéně objevil hlavní hrdina a kdy je ona unešena/ohrožována záporákem a potřebuje hrdinův zásah? Je zničení její hrdosti součástí příběhu?
  8. Zmizí v polovině příběhu kvůli něčemu jinému, než že dělá něco užitečného pro zápletku (kromě bytí rukojmí, nebo umírání)?
Pokud jste na většinu otázek odpověděli NE (kromě první, ta musela být kvůli srozumizelnosti poupravena), pak Vám gratuluji, můžete svou 'silnou ženskou postavu' takto nazývat. Ale teď vážně - každá postava by měla v příběhu stát sama o sobě. Anebo také - pište vedlejší postavy tak, jako kdyby byl příběh o nich. A to se týká jak mužských, tak ženských charakterů. Pokud si chcete přečíst víc o 'silných ženských postavách', pak si přečtěte tenhle článek (z něj jsem také tyto otázky čerpala).

Pro dnešek dosti pouček a sarkasmu.
Přeji příjemné posezení s vašimi hrdinkami.

Witches of East End | 2013 | 1. série

12. srpna 2014 v 22:34 | Selenne L. Athi |  Viděno
Seriál inspirovaný zatím trojdílnou ságu The Beuchamp Family autorky Melissy de la Cruz, kterou uvádí kniha s názvem Čarodějky z East Endu. Dostaneme se tak do domu tří žen - matky a jejích dvou dcer, které skrývají velké tajemství. Jsou to čarodějky. [anotace z Edna.cz]

___________________________________________

Další nadpřirozený seriál, který se tak nějak náhodou dostal do mého hledáčku. A protože jsem měla zrovna volné odpoledne a měla chuť zkusit něco nového, sáhla jsem po tomhle magickém kousku.

Abych řekla pravdu, nic jsem od seriálu nečekala. A s takovou k němu musíte přistupovat - pak totiž dostanete desetidílnou odpočinkovou záležitost, která si na nic nehraje. Osobně jsem ráda, když seriály neslibují něco, čím nejsou a v případě Čarodějek z East Endu tomu tak je.

Seriál je 'sýrovou' zábavnou záležitostí - v hlavní roli čtveřice žen: matka Joanna, její sestra Wendy a dcery Ingrid a Freya, každá povahově docela odlišná, všechny prokleté. Joanna nesmrtelností, Ingrid a Freya zase koloběhem znovuzrození a Wendy zakletím do kočičí podoby s devíti životy. Ty samozřejmě mohou jednoho dne vyprchat, stejně jako Joanna může být zabita a tím by se kruh znovuzrození jejích dver přetrhl. Tyhle čtyři žijí pospolu, ale i odděleně po staletí až po současnost, kdy se Joanna rozhodne změnit osud a neříct svým dcerám o jejich magických dovednostech a tím je zachránit od brzké smrti, které byla svědkem tolikrát předtím.
Příběhově je to celé směska klišé, herecké obsazení docela neznámé a občas kolísá ve svých hereckých dovednostech, přesto s pohlednými tvářemi, které jen tak neomrzí. Máme tu milostné trojúhelníky, starodávné kletby, rodinná tajemství a magické triky, které se svým provedením trochu pozapomněly v 90. letech (dobře, zas tak hrozné to není, ale zdá se mi, že i moje oblíbené Čarodějky měly stejně dobré triky a to už jsou víc jak deset let staré). Pokud jste tohle všechno ochotni akceptovat a přesto se rozhodnete dát seriálu šanci, dostanete zábavnou podívanou na dlouhá odpoledne, která dokáže člověka zabavit a udržet v napětí.

Zkrátka a dobře - romantika, magie a trochu dramatu v rodinném balení.

Moje hodnocení: 5 / 10