Červenec 2014

Literární projekty #2014

27. července 2014 v 1:10 | Selenne L. Athi |  Autorčino brblání
Aneb co zaměstnává větší část mojí představivosti, ale poslední dobu nemám čas na to, abych to napsala. Protože já mám přece velké plány a brzy se stanu slavnou spisovatelkou. Hlavně díky tomu, že se nedokopu za čtrnáct dní napsat alespoň jednu řádku. Ha, ha.
Dobře, dost sarkasmu. Rozhodla jsem se shrnout, jaké literární projekty mám teď rozpracované. Už radši nebudu říkat, že v duchu doufám, že se jednou dostanou k vydání. Jednak proto, že se mi doposud nepoštěstilo ještě mé projekty dotahovat do konce (tedy úspěšně zdolat korekturu a editace - moje noční můry, jak se zdá), a pak protože si tohle říkám u všech projektů.
Takže. Tady je máme.

Pracovní název: Kalagar
Součást série (?): Darkranské legendy / Ohně Darkranu (pracovní název je holt pracovní název. s několika obměnami)
Tahle země mě otravuje se svou historií už čtyři roky. Bohužel se mi prozatím nepodařilo pořádně dát dohromady všechna pravidla, národy, ostrovy a tak dále, abych měla komplexní svět. Vždycky si vytáhnu nějakou epizodku, která se mi zrovna zalíbí a jednoduše jí rozepíšu. Na sto stran. A pak se někde zaseknu, zjistím, že to ještě tak úplně nefunguje a zas to uložím k ledu.
Děj Kalagara se odehrává před Alanis, Connem, Soreonem a dalšími, o nichž jsem tu nejednou psala. Je součástí formování samotného království a hlavní úlohu v něm hrají lesní lidé (kterým musím vymyslet lepší označení). V tomhle příběhu figurují dva sourozenci, jeden kapitán stráží, malá dívenka a (velmi mladý, nezkušený a pitomý) Conn. Všechno je komplikované a většina postav by potřebovala skupinové sezení u terapeuta, kdy by si každý z nich potřeboval s tím druhým pořádně všechno vyříkat z očí do očí.
To je prozatím všechno, co k tomu můžu říct. Příští týden mám v plánu relaxovat u příbuzných a konečně Darkran natolik zakořenit, abych mohla nejen pokračovat, ale i dát nějaké základy dalším příběhům, které mám z téhle země v pouhých náčrtech a zárodcích.

Pracovní název: Z kouře a kamene
Součást série (?): nepřímo
Městská fantasy odehrávající se v Praze, kterou jsem rozhodla psát pro svoji kamarádku. Napsala jsem dvě kapitoly, zjistila, že mi tam pár věcí nefunguje, takže jsem se to rozhodla vzít pěkně od znova a načrtla alespoň prvních pár kapitol. Jakmile budu mít víc než dvě kapitoly napsané, pokusím se splácat dohromady nějakou pořádnou anotaci a charakteristiku hlavních postav.

Pracovní název: Cirkus Černé Luny
Součást série: ne
Projekt, který je právě teď ještě v plenkách. Načrtávám hlavní postavy, snažím se rozmyslet strukturu, s kterou budu jejich příběhy vyprávět a kam je budu chtít vést. Prozatím to vypadá spíše na epizodní záležitost, která nebude mít příliš silný 'hlavní' příběh - spíše se bude zaměřovat na jednotlivé životy členů velice neobvyklé cirkusové společnosti.

Pracovní název: Barva nenávisti
Součást série: ne
Další batolící se projekt, tentokrát z fantaskního města, který stojí na přelomu nové éry po svržení 'krutého' vládce. Ne všechny revoluce jsou však tak barvité a vítězné, jak si lidé představují. Tenhle malý projekt mě nenechal včera spát, takže už načrtávám postavy a události, kterými si budou muset projít. Uvidíme, co z tohohle nakonec vyplyne.

Tohle jsou prozatím moje plány pro zbytek roku. Pokud samozřejmě nepřijde nějaký jiný, superúžasný, ale neproveditelný plán, který mě přinutí zahodit všechny ostatní a napsat ho. Doufejme, že se tak nestane. Každopádně někteří z vás chtěli vědět, jak se u mě věci mají s literární tvorbou.
Mají se dobře, velice chaoticky, hodně složitě a nedostatečně propracovaně.
Děkuji za optání. (Jen tak na závěr - zaujal někoho z Vás alespoň název některé z těchhle šíleností?)

From Dusk Till Dawn | 1. série | 2014

26. července 2014 v 13:55 | Selenne L. Athi |  Viděno
Bratři Seth a Richard Geckovi jsou bankovní lupiči, které hledají agent FBI Earl McGraw a texaský ranger Freddie Gonzales. Oba kriminálníci se rozhodnou zmizet do Mexika, kde narazí na strip club. Ten je však plný upírů. A aby přežili, musí bojovat.
Od soumraku do úsvitu.
Seriál vznikl na motivy stejnojmenného filmu. [anotace Edna.cz]

___________________________________________

Nový seriál z trhlé dílničky Roberta Rodrigueze, který kopíruje děj filmové předlohy. A zároveň ho rozvíjí takovým způsobem, že na tu šílenou jízdu z 90. let s Clooneym, Tarantinem a Hayek můžete s klidem zapomenout, protože tohle Vás chytne a nepustí.

From Dusk Till Dawn totiž plně využívá svou seriálovou délku a rozvíjí tak mnohem složitější a pestřejší příběh, na nějž neměla filmová podoba dostatek času. Díky tomu se postavy stávají vícerozměrné a člověk snadněji pochopí jejich motivy. Protože tenhle seriál na svých postavách jednoznačně stojí a jedná s nimi s respektem - ať už jde o Richarda či Setha, o rangera Freddieho Gonzalese, o krásnou Santanico Pandemonium, nebo o rodinu Fullerových, která se nešťastnou náhodou připlete Geckům do cesty. Tvůrci jednoduše pochopili, že na příběh stojí na postavách a ne naopak a tak dávají všem přítomným dostatek prostoru, aby si o nich divák mohl udělat obrázek. Žádného z nich ale ani nevyzdvihává, ani jimi neopovrhuje, díky čemuž si na ně divák může vytvořit vlastní názor. Plusové body přidávám za rozvinutou interakci mezi postavami - všichni se tu setkají se všemi a více či méně spolu dokonce i komunikují a střetávají se.

Nesmím také zapomenout zmínit, že seriál si pohrává se zajímavými archetypy a příběhovými klišé, které pořádně mixuje a pohrává si s nimi - ať už jde o anti-hrdinu/mstitele v podobě Freddieho Gonzalese, o oba bratry, kteří naplňují a zároveň překrucují úlohu padouchů, nebo třeba i o Kate Fullerovou, zdánlivě vedlejší ženská postava, která se postupem příběhu dostává do středu děje, ale i zájmů.

Nebýt dvou posledních epizod, kdy tempo trochu upadá a seriál maličko zpomaluje své tempo, pak je to divoká jízda na rozpálené ulici, která Vám rozhodně nedovolí odskočit si na malou. Černý humor, pestrá škála postav, ostré přestřelky a šmrnc starých, dobrých béčkových filmů pod taktovkou Roberta Rodrigueze.

Tohle mi vážně sedlo. Už netrpělivě ťukám prstem a čekám na další sérii.

Moje hodnocení: 9 / 10
Trailer:

Cecelia Ahern - Love, Rosie

25. července 2014 v 13:25 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Rosie a Alex jsou pro sebe jako stvoření. To je fakt, o němž vědí všichni ostatní. Jen oni dva ne. Nejlepší přátelé už od dětství, jejich vztah je bližší každým dnem do okamžiku, kdy se Alexova rodina rozhodne opustit Dublin a odstěhovat se do Bostonu. V tu samou dobu se Alex a Rosie rozhodnou přihlásit na vysoké školy ve Státech. Ona se dostane do Bostonu, on na Harvard. Vše se ale změní, když Rosie otěhotní s jedním ze svých spolužáků ten samý večer, kdy se měla s Alexem znovu setkat. Rosiiny plány se rozpadají a ona je nucena zůstat v Dublinu a stát se svobodnou matkou, zatímco Alex jde dál, stává se doktorem a postává novou lásku.
Jenže osud o těchto dvou neřekl poslední slovo a skrze dopisy, e-maily, vzkazy a škálu zmeškaných příležitostí mají tihle dva možná ještě šanci být spolu.

___________________________________________


Protože mě navnadila chystaná adaptace se Samem Clafflinem a Lily Collins, rozhodla jsem to s Cecelií Ahernovou zkusit ještě jednou po tom hodně silném fiasku, který si u mě udělala Vzpomínkami na zítřek. A to mluvím skutečně mírně.
Přečetla jsem si anotaci, věděla jsem, do čeho jdu.

Abych řekla pravdu, Love, Rosie má vážně zajímavý nápad i provedení. Člověk se prakticky přímé řeči nedočká, přesto se děj posouvá korespondencí mezi několika postavami, včetně ústřední dvojice, které samozřejmě celému příběhu vévodí. Postavy o daných událostech mluví většinou jako o vzpomínkách, ovlivněnými emocemi a skrytými tužbami. Sem tam probíhá konverzace v chatovacích místnostech, jinak se příběh odvíjí v mozaijkách dopisů a e-mailů. A překvapivě to příběh docela drží a čtenář pořád čeká, kdy se ti dva pitomci konečně dají dohromady. Jenže...

Je mi jasné, že Cecelia Ahernová chtěla své knize dodat pořádné drama. Když už to vypadá, že Alex s Rosie konečně budou spolu, vždycky se do toho něco přimotá a pak se stane nějaká nepříjemnost, z níž oba dva vyjdou s úplně odlišným názorem a tak se zase od sebe na nějaký čas vzdálí. Taková situace se člověku může zdát naprosto normální, kdyby jí autorka neomílala s obměnami po celou knihu. Někdy v polovině to tak čtenáře začne unavovat a nejraději by pravdu hlavním postavám omlátil o hlavu. Navíc přibývájí další dopisy mezi ostatními postavami - nad některými se člověk sice dost pobaví, jiné jsou tu však naprosto zbytečné a člověk si říká, proč je tam autorka vlastně dává.

Co se týče samotných postav, osobně jsem si více oblíbila Alexe. S Rosie jsem měla těžkosti se stotožnit většinu knihy, hlavně právě v té druhé polovině, kdy mi její postava nadále připadala dětinská, ačkoliv dotyčné bylo už přes třicet. Abych příliš neprozrazovala s konce knihy, jsem s ním nakonec docela spokojená. Na druhou stranu čtenář trochu kroutí hlavou, protože si projde s hlavními hrdinami všemi těmi obstrukcemi a šílenostmi, než se konečně dočká klišovitého konce.

Nejsem z toho rozčilená jako ze Vzpomínek, přesto v duchu doufám, že film tentokrát předčí mé očekávání a i samotnou knihu. Ano, čte se to dobře. Ano, má to zajímavý nápad. Ale připadá mi, že je to zbytečně odfkláknuté a v některých místech až zbytečně překombinované. Škoda, mohla to být větší romantická pecka.

Moje hodnocení: 4.5 / 10
Reakce po dočtení:





blah bla blah... práce.

24. července 2014 v 14:59 | Selenne L. Athi |  Myšlenkové (Ne)pochody
Asi se ptáte, kde se poslední dobou potuluju. Nebo jak jsem na tom s přijímačkami na vysokou.
Eh.
(Zatím) jsem se nikam nedostala. Ta myšlenka mě docela děsí v koutku mé hlavy od minulého týdne, kdy jsem se dozvěděla, že jsem nebyla přijatá na peďák. Nevadí, nevadí, byla jsem akční a hned druhý den jsem si podala přihlášku na Teologickou fakultu na Dějiny evropské kultury do 2. kola. Přijímací pohovor 10. září, oujé. Ještě jsem nepřečetla ani jednu knihu z doporučené literatury, ale srpen to jistí. Snad.
Jinak mé dny bohužel žere práce. A zase práce. Našla jsem si přes kamarádku brigádu v restauraci, kde sice trávím (jen) šest hodin denně, ale vzhledem k tomu, že pořád běhám sem a tam pro piva, pečivo, skleničky, lžičky, ledy a podobné nesmysly a domů se vracím až kolem desáté, už nejsem moc schopná něco dělat. Navzdory tomu, že si většinou píšu služby na odpoledne (od 4 do 10 večer), vstávám většinou později, než chci a nic kromě odchodu do práce, práce a příchodu z práce za ten den prakticky neudělám. Bohužel to tak je - přijdu, sem vyžvějklá a utahaná a nejsem schopná ten počítač skoro ani zapnout, natož smolit články.
V srpnu budu snad trochu akčnější - předně proto, že v práci budu až v druhé půlce měsíce a jinak budu u příbuzných, v Londýně (!!!!!!!!!!!!) a pak na chatě s přáteli. Takže rozhodně budu mít víc energie, než po šesti hodinách běhání sem a tam s plnýma rukama.
Co se týče mé literární činnosti, je to podobná bída jako s psaním článků, ale - ještě dneska večer/zítra ráno napíšu nějaký malý update, co je teď na mém literárním plánu. Plus bych přihodila i nějaké ukázky, samozřejmě.

Phew. Takže takhle je to se mnou teď ve zkratce.
Zatím končím hlášení a jdu se pomalu připravit do práce.


Garth Nix - Staré království: Lirael

18. července 2014 v 16:08 | Selenne L. Athi |  Přečteno
RECENZE NA PŘEDCHOZÍ DÍL | SABRIEL
Matka ji opustila, o otci netuší vůbec nic. Žije s rozvětveným clayrským společenstvím v obrovském komplexu jejich ledovce, nikdy se ale necítila jako jedna z nich. Touží po Zraku, vrozené schopnosti všech Clayr zřít budoucnost, touží stát se tím, čím není - pravou dcerou Clayrů. Přesto se osud Starého království ocitá v jejích rukou. Byla předurčena, aby se ujala nebezpečného úkolu - musí odvrátit sílící moc skrytého zla, jež se znovu chystá převzít vládu nad královstvím. Na cestě potkává prince Sametha, příslušníka abhorsenského královského rodu, který se rovněž vzpírá odkazu předků, a jejich cesty se spojují...

___________________________________________

Lirael se odehrává takřka dvacet let po ději Sabriel. A navzdory tomu, že se tu se Sabriel opět setkáváme, tentokrát dostává hlavní slovo nová hrdinka jméněm Lirael, která navzdory svému věku stále nemá dar Clayrů.

Oproti Sabriel je Lirael nejen delší, ale i mnohem emotivnější příběh - Garth Nix tentokrát dává větší prostor rozvoji postav, než samotnému ději, proto jsem se v některých částech knihy dokázala s Lirael mnohem víc stotožnit než se Sabriel. Osobně se mi do paměti zaryl začátek, kdy hlavní hrdinka přemýšlí nad tím, jestli by se neměla zabít, protože doposud nemá schopnosti a tak její život nemá smysl. Málokterý autor má tolik odvahy, že na čtenáře hnedka vybalí zprávu, že by se hlavní hrdina nejraději zabil. Garth Nix to však udělá takovým způsobem, kdy nejen čtenář dokáže s Lirael soucítit, ale i jej napínat, zda to hrdinka udělá či ne. K Liraelině příběh se přidává i druhá dějová linie, která představuje Sabrielina syna Sametha, který se má stát dalším Abhorsenem, jen kdyby... No, jen kdyby se mu do toho chtělo. Princ Sameth pro změnu láme klišovitý obrázek hrdiny, který neohroženě jde za svým, i když má strach, tak je plný naděje a odhodlání splnit svou povinnost. Sameth je však mladý muž, který se svému úkolu nejen brání, ale i zbaběle vyhýbá.

Garth Nix si tentokrát dává na čas s rozvojem postav, prostředí, ale i samotným dějem. Ačkoliv v Lirael mnohem více skáče mezi dějovými i časovými liniemi hlavních hrdinů, stále dokáže udržovat hutnou atmosféru, kdy čtenář ví, že se na další stránce stane něco, co rozhodně nečeká. Opět bojuje proti zavedeným klišé několika nečekanými zvraty (jmenovitě důvod, proč Lirael prozatím nedostala dar Clayrů, nebo jaký je její skutečný vztah k Samethovi) a postupně své hrdiny ponořuje do stále temnějšího prostředí. Oproti Sabriel má Lirael otevřený konec, takže čtenář je prakticky povinen sáhnout po pokračování v podobě Abhorsenky, která příběhy Sabriel, Lirael, Sametha, Prubíře a jejich zvířecích průvodců v podobě Nezbedné Fenky a kocoura Macka uzavírá.

Sečteno a podtrženo - Lirael je v některých ohledech mnohem lepší než Sabriel. Tam, kde v Sabriel víc ubíhal děj, tam si Nix dává pauzu pro své postavy. Přesto svět Starého království rozhodně neztrácí své kouzlo, ani svou temnou atmosféru, kterou čtenáře drží v napětí od první do poslední stránky.
Moje hodnocení: 9 / 10
Reakce po dočtení:


Vytváření fantasy rasy ve zkratce

16. července 2014 v 10:26 | Selenne L. Athi
  • Společné rysy

Aneb to první a základní, tedy biologie a celkový vzhled - jaké má vaše rasa společné rysy? Zelenou kůži, žluté oči? A pokud ano, jaké jsou důvody těchto společných rysů? Buďte kreativní. Vaše rasa, vaše představivost nemá hranic. Taky není od věci přidat společné 'téma' celé rasy - jsou to mírotvůrci nebo ošlehaní válečníci? (podle toho je také jednodušší samotné představitele upravit - je jasné, že rasa, která prakticky nikdy nebojovala, nebude mít důvod budovat si pevné, silné postavy)
  • Víra a přesvědčení

Samozřejmě se to nemusí týkat náboženství. V co věří společnost vaší rasy? Jak jsou uzpůsobené role obou pohlaví? Je žena dominantní než muž, či naopak? Myslí si, že jejich vládci jsou potomci nějaké vyšší moci, nebo si je vybírají/volí podle určitých pravidel? Podobné otázky lépe vykreslí mentalitu celé rasy. Samozřejmě že tu není nic takového, že celá rasa je špatná, nebo dobrá (pokud nejdete přes černobílé měřítko a nevymyslíte další rasu Daleků, nebo něco podobného za určitým cílem). Co by ale podle mentality vaší rasy definovalo dobrého či špatného tvora?
  • Silné a slabé stránky

Jsou výjimečnými válečníky? Mají nějakou magii? Pokud ano, je něčím specifická, odlišná od jiné? Jaký je jejich vztah k ostatním rasám? Jsou nepřátelští, nebo naopak vítají cizince s otevřenými náručemi a jsou k nim příliš důvěřivý? Jak příslušníci této rasy mohou být zabiti? Tahle otázka by se měla brát trochu ze širšího meřítka, kdy už začínáte skutečně zasazovat rasu do vašeho zvoleného prostředí.

  • Identifikujte je s ostatními rasami

Má tato rasa nějaké blízké příbuzné? Nebo se vyloupli jednoduše ze vzduchu a není jim nikdo podobný? Nebo naopak si tato rasa prošla dlouhým vývojem? A mohou fungovat mezirasové svazky, potažmo mohou se rodit kříženci dvou odlišných ras? A pokud ano, jak na ně obě 'rodičovské' rasy nahlíží? Jak vypadají, jsou jedinci z takového svazku něčím poznamenaní? (např. neplodností)
  • Historie rasy

Co zapřínilo to, že příslušníci této rasy jsou takoví, jací jsou? Byly tu nějaké specifické události v jejich minulosti, které je poznamenaly natolik, že by např. dokázali změnit svůj původní pohled na svět? S tímto krokem nezapomeňte také vybudovat alespoň náčrty kultury této rasy. Odkud berou zbraně? Jak vypadá jejich obydlí? Mají nějaké specifické svátky? Jak vypadá jejich měření času, pokud se tím vůbec zabývají? Co dělají, když se chtějí bavit?
  • Lokace rasy

Vyberte místo, kde se tato rasa nachází. Samozřejmě s tím nezapomeňte doplnit, jak se rasa na toto prostředí v rámci svého vývoje adaptovala, nebo jak se přizpůsobuje žití na tomto místě. Může vaše rasa žít jen v tomto konkrétním místě, nebo i jinde? Proč zrovna žije na tomto místě? A jak vypadá jejich vesnice/město/země?
  • Jméno rasy

Jak jen svou rasu pojmenovat? Můžete jít se starými známými elfy, nebo trpaslíky, ale inovovat to nějakým přídavkem, které je odlišuje/definuje. Nabízí se taky otázka, jestli jim tímto jménem říkají i ostatní rasy, nebo jestli pro ně mají nějaké jiné jméno (třeba kvůli nějaké bitvě, historické události, která taky mohla změnit pohled jedné rasy na tu druhou atd.) Při hledání takového jména zkuste třeba překladače do různých jazyků, kdy zadáte třeba slovo 'strom' (pokud rasa žije v lesích) a pak si pohrajete s pořadím písmen.

  • Poznámky/kresby

A pak už zbývá jen rasu nakreslit. To samozřejmě není povinné, spíše to pak člověku pomáhá při popisování, kdy se může soustředit na onen nakreslený případ. Pokud však nejste příliš malovacími/kreslícími typy, stačí si udržovat poznámky, ať už v hlavě či na papíře, kterých se budete držet (aby pak nevznikly nějaké nelogické kiksy).

The 100 | 2014 | 1. série

14. července 2014 v 14:55 | Selenne L. Athi |  Viděno
Lidstvo bylo zničeno nukleární válkou, která vyhubila téměř vše živé na planetě. Nyní skoro po sto letech je vyslána expedice čítající stovku mladistvých delikventů, aby zjistili jestli je Země znovu obyvatelná. [anotace z Edna.cz]

___________________________________________

The 100 je nový seriál CW, který má prakticky všechny atributy výtvorů této televizní stanice - pohledné obsazení, zajímavý nápad, dobře vybraný hudební doprovod a samozřejmě staré, dobré (a nervy drásající) milostné trojúhelníky. Navzdory tomu, že mě seriál už od začátku docela chytnul a překvapil, raději jsem si nechala pár týdnů odstup od finále, abych napsala pořádnou recenzi.

Pojďme pěkně popořadě - pilotní díl bych nejraději zakopala někam opravdu hluboko, hluboko do země. Tam, kde většinou pilotní díly chytají své diváky akčním dějem, zajímavým představením postav a tak dále, tak v tomto případě The 100 až děsivě ztroskotává. Hloupěji napsaný scénář pilotního dílu jsem opravdu dlouho neviděla, nemluvě o šílené uspěchanosti, kdy člověk jen kroutí hlavou, co se do háje děje.

Naštěstí se od druhého dílu seriál odstrkuje od dna a každou další epizodou zvyšuje laťku. Sice průměrného seriálu, přesto nikdo nemůže Stovce upřít, že každá nová epizoda má tempo a napětí, které diváka udrží celou třičtvrtě hodinu u obrazovky. 13 epizod, které čítá první řada, uběhne jako voda a kromě sem tam nějakých zbytečnějších dějových kiksů tvůrci zvládají říkat to podstatné a nevyplňovat děj slepými odbočkami.

Na čem však seriál napůl ztroskotává a napůl vyhrává, jsou jeho postavy. Navzdory docela bohaté škále charakterů se nám dostane pouze jediného pořádného vývoje v podobě jednoho z hlavních hrdinů Bellamyho, u něhož nejen divák chápe nejen jeho chování, ale i motivy, včetně jeho "kostlivců" z minulosti. Díky tomu se z Bellamyho stává jedna z nejzajímavějších postav seriálu, ať už jeho postavě člověk fandí, či nikoliv. Zbytek ansámblu za ním bohužel pokulhává - hlavní hrdinka Clarke má sice skvělé léčitelské a vůdčí schopnosti, ale tvůrci její rozvoj usekli až bolestivě rychle. Jeden z hlavních tahounů jejího příběhu, kdy se Clarke vyrovnává se zradou nejlepšího kamaráda a smrtí vlastního otce, je vyřešen prakticky v polovině série a Clarke tak ztrácí na zajímavosti - zejména proto, že její dějová linie se smršťuje do jedné společné se všemi ostatními postavami seriálu. Podobně bohužel dopadá i zbytek postav, které se smršťují na úkor dynamického děje a navzdory pár zajímavým dynamikám mezi nimi divák jen smutně čeká na nějaký pořádný vývoj, který se prostě neděje. U nikoho. Kromě výše zmiňovaného Bellamyho. (O milostných trojúhelnících ani nemluvit. Ano, je jich tu několik a některé dostaly decetních závěrů, přesto zůstává zásadní otázka, jestli jsou vůbec nutné a jestli bychom nemohli dostat zajímavé dynamiky mezi postavami obou pohlaví, aniž by nám bylo do obličeje cpána nějaká unylá, špatně napsaná romantika) Přesto musím přidat velký plus tvůrcům za pestrou škálu hrdinek, které jsou ve vedení a tvůrci s nimi zacházejí s respektem.

The 100 má rozhodně potenciál. Jak v postavách, tak i v příběhu. Bohužel je ho využíváno dost okrajově, uspěchaně a trochu zmateně. Nemluvě o některých nelogičnostech, či spíše nedostatku vysvětlení, které by se u sci-fi seriálu, který nám představuje 'Novou Zemi', docela hodilo. The 100 se kvůli výše zmíněným nedostatkům bohužel nadále řadí mezi průměrné, či lehce nadprůměrné seriály, které zaujmou napětím, nápadem a tempem příběhu. Můžeme doufat, že se tvůrci nebudou bát vystoupit z rozblácených, kalných vod teen seriálů, využijí prostoru a pořádně se do toho opřou.

Moje hodnocení: 6.5 / 10
Trailer: