Červen 2014

Mark Lawrence - Roztříštěná říše: Trnový Princ

21. června 2014 v 17:47 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Mějte se na pozoru před Trnovým princem... Když mu bylo devět, sledoval, jak mu přímo před očima zavraždili matku a bratra. Když mu bylo třináct, byl vůdcem bandy krvelačných banditů. Do patnácti má v plánu být králem... Nastal čas, aby se princ Honorous Jorg Ankrath vrátil na hrad, který kdysi opustil, a přihlásil se o dědictví, které mu po právu náleží. Svět se pro něj změnil v den, kdy visel na trnech ostnovníkového keře a sledoval, jak muži hraběte Renara vraždí jeho matku a mladšího bratra. Od té chvíle prahne Jorg po pomstě. Život a smrt pro něj představují jen obyčejnou hru - hru, ve které nemá co ztratit, ale ve které může vyhrát úplně všechno. Jenže v otcově hradě na něj nečeká nic, než zrada. Zrada a temná magie. Je možné, aby osamělý chlapec, byť nade vší představu divoký a zvrhlý, porazil nepřátele, jejichž moc přesahuje i ty nejbujnější představy?

___________________________________________

Pokud něco nedokážu upřít Trnovému princi, pak je to způsob, kterým svého čtenáře drží na svých stránkách od té první do poslední a hustí do něj jednu zrůdnost za druhou. Vážně, člověk by si řekl, že hlavní hrdina už udělal hodně zvrhlostí, ale pak ho dalších deset stran přesvědčí o opaku.

Trnový princ mě hodně zaujal svou anotací. Upřímně, mohla bych spočítat na prstech jedné ruky knihy, které jsou vyprávěny spíše z pozice někoho, koho bychom považovali za "antihrdinu", ne-li přímo za záporáka celého příběhu. A že se navíc podíváme hlavní postavě do hlavy a prozkoumáme i to nejtemnější zákoutí jeho mysli, to už jsem vůbec nečekala.

Přesto jsem... Od toho čekala prostě víc. Navzdory tomu, že autor psychologii svého hlavního hrdiny docela zvládá, některé Jorgovy vnitřní monology a promluvy už mi postupem příběhu začaly být otravné. Ano, pochopila jsem, že jsi opravdu prožraný hnilobou skrz naskrz, nemůžeme se posunout dál? Je opravdu obtížné pokusit se stotožnit s postavou, která hned na prvních stránkách vypráví, jak ve svých třinácti letech znásilňuje a vraždí a pokud se mu někdo znelíbí i z jeho vlastních lidí, tak nemá problém ho zprovodit ze světa. Ano, na jednu stranu velice přitažlivý nápad, na druhou trochu chatrné provedení.

Navzdory tomu, že atmosféra příběhu je ponořená do bláta, deště a špíny, pak jsem po celou dobu čekala na nějaký nečekaný zlom, který by měl nějakým radikálním způsobem posadil na židli. A děj, jakým se Trnový princ vydal, k tomu dost vybízel. Ale ani ten pořádný kopanec nepřišel a já si pořád nejsem jistá, co jsem si z téhle knihy vlastně odnesla.
Zajímavé postavy? Příliš ne. Návraty do minulosti a vysvětlení, proč titulní hrdina dělá to, co dělá, jakkoliv se mi to může nelíbit? Ani to mi příliš nestačilo. Jorg splňuje onen příběhový rámec, kdy se jako hlavní hrdina plahočí kvůli "vyššímu cíli" někam, část knihy putuje tam a pak část zase zpátky. A navzdory pár překvapením, které si autor připravil pro svého hrdinu na konci, má očekávání Trnový princ prostě nenaplnil.

Podtrženo a sečteno - nápad rozhodně svůdný a zajímavý, provedení už ne tak povedené. Hutná, místy až mrazivá atmosféra, přesto žádná z výraznějších postav, které bych alespoň jednou držela palec v dlani, aby se jí něco nestalo. V některých chvílích jsem si říkala, že se autor možná až zbytečně odlepuje od pevné půdy temné fantasy a zabředává kamsi mezi hranice historie a sci-fi, ale budiž mu odpuštěno. Trnový princ je Lawrencovou prvotinou - ne úplně nanicovatou, přesto si myslím, že by se dalo ještě pár míst i vzhledem k autorově nezkušenosti v literární branži vypilovat natolik, aby mě to nakoplo sáhnout po pokračování. Bohužel, nestalo se tak.

Moje hodnocení: 4.5 / 10
Reakce po dočtení:

Teen Wolf | 2013/14 | 3. série

21. června 2014 v 16:51 | Selenne L. Athi |  Viděno
RECENZE NA 1. SÉRII | 2. SÉRII

Nová série Teen Wolf, která tentokrát oproti předchozím dvěma čítá hned 24 dílů a byla rozdělena do letního a jarního bloku, opět zvedá svou úroveň nahoru.
Hlavní hrdinové se po dvou měsících odloučení vracejí do školních lavic, jen aby čelili novému nebezpečí v podobě alfa smečky vedené vychytralým Deucalionem, ale i vrahem v podobě temného druida Daracha, který vraždí zdánlivě náhodné oběti v Beacon Hills. Scott McCall a jeho přátelé proto musí vynaložit veškeré své síly, ukázat své přednosti a zapomenout na staré sváry, aby nové nepřátele porazili a přitom neztratili to nejdůležitější - sami sebe.

___________________________________________

Třetí série se opět rozhodla zvednout laťku o něco výš a ukázat, že se Teen Wolf dokáže z některých svých starých chyb poučit a jít mnohem více do hloubky. Je příjemné vidět seriál s "dospívajícími" představiteli, který zahazuje ona vztahová klišé a odsouvá je kamsi do pozadí, protože se dějí mnohem důležitější věci, než to kdo a koho políbil, nebo kdo se s kým dal dohromady.

Vývoj postav je stále uvěřitelný a člověk si s některými z nich projde skutečným peklem na zemi. Na druhou stranu je bohužel stále smutnou pravdou, že tomuhle fantasknímu paranormálnímu opusu MTV pár skutečně zásadních much neodpustím. Navzdory tomu, že se seriál rozhodně nebojí podívat svým hrdinům pořádně do duše, několikrát ji proprat a prorvat trnovým (což je prostě super, víc takových, prosím), občas mu chybí svědomí - totiž to, že některé akce mají taky své následky.

Samozřejmě, v některých případech se to rozhodně nebojí ukázat, přesto si občas tvůrci hrají na něco, k čemu mají ještě dost daleko a na příběhové lince je to dost vidět. Co tomuhle seriálovému vlkodlačímu kousku výrazně chybí, je pevná kontinuita - ačkoliv se tvůrci zdárně drží charakterů svých hrdinů a jejich vývoj berou vážně příjemným, uvěřitelným směrem, nejednou bohužel šlápnou vedle a dělají takové nesmyslné výmazy z vlastní historie, že se to občas nedá až tolerovat. Nejenže u některých postav se zdá, že jen omílají starý nápad, který už předtím použili, ale také své postavy nechají "schválně zapomínat", nebo zamazávat některé předchozí události, nebo je naopak zmínit jen tak na okraj, jako kdyby vůbec neměly žádnou váhu. To bohužel působí až bolestně nevěrohodně a divák si nejednou říká, zda si z něho tvůrci jen utahují, nebo zda úplně zapomněly, že právě zabili hned několik poměrně důležitých postav, o nichž se pak ve zbytku série prakticky ani nezmíní. Nebo pro jistotu dělají, jako kdyby daná postava předtím vlastně neexistovala. Což je prostě děsně špatně. V jiných případech se zdá, že se tam daná osoba objeví jen tak na zkoušku, na "skok", aby se pak zase někam vytratila do neznáma, aniž bychom vůbec dostaly kloudné vysvětlení, odkud se vlastně vzala a kam zase odešla (viz. Derekova sestra Cora).

Teen Wolf silně ztrácí na své neschopnosti zachovávat kontinuitu, či dotahovat některé své nápady do konce. Ve finále první poloviny 3. řady, kdy končil letní blok, tam bylo hned několik logických kiksů a člověk si pak říkal, proč k takovému kroku tvůrci vůbec přistoupily, když ho pak nechaly vyznít naprosto do prázdna. Bohužel, tenhle seriál se za dobu svého vysílání dokázal vyhrabat z úplného klišé do překvapivých kvalitních výšin, bohužel se zřejmě zahleděl ve svém vlastním vývoji a tak tvůrci házejí efekty, mytologii a nové postavy po divákovy hlava nehlava, aniž by se na chvíli zastavily a přemýšlely, co to udělá nejen s dějem, ale i s jejich hlavními hrdiny. Některá úmrtí postav tvůrcům rozhodně neodpustím (zejména proto, že i když někteří z hereckého ansámblu po 3. sérii ze seriálu odcházejí, pak takové radikální řešení v podobě úmrtí jejich postav vyznívá v některých případech naprosto zbytečně a troufám si říct až sadisticky směrem k divákům).

Takže ano - zase mnohem lepší, než předchozí série. Flashbacky, rozšířená mytologie, návraty (občas zbytečné a nepotřebné) některých postav, jindy zase (zbytečné) úmrtí postav jiných. Stále špatně zachovávaná kontinuita a mnoho dalších věcí, kdy si seriál vážně hraje jen "na efekt" a divákovi pak trnou zuby, co to zase tvůrci s postavami provádějí a proč některé věci prostě nedotahují až do konce.

Z poloviny jsem z některých věcí nadšená, z poloviny zase vzteklá a doposud kroutím hlavou.
Jeden z těch seriálů, kdy diváka doslova bolí, jak moc je promarněný jeho potenciál.

Moje hodnocení: 7.5 / 10
Trailer:


Garth Nix - Staré království: Sabriel

7. června 2014 v 16:44 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Sabriel vyrostla daleko od Starého království, tajuplného světa, kde vládnou magické síly a kde mrtví nezůstávají mrtvými. Jednoho dne záhadně zmizí její otec a Sabriel se musí vydat na cestu plnou nástrah, aby jej zachránila. Jejími jedinými zbraněmi jsou meč a sedm kouzelných zvonků, jejími průvodci na nebezpečné pouti se stávají kocour a záhadný mladík. Nemůže si být jistá nikým a ničím, protože ve Starém království nic není takové, jak se na první pohled zdá…

___________________________________________

Doposud si pamatuju, že Sabriel byla jedna z prvních "dospělejších" fantasy knih, které jsem četla. Nebo spíš knih, jejichž hlavní postavou je dospívající hrdinka, která se ocitá nejen na prahu dospělosti, ale i svého životního poslání. Po letech jsem se rozhodla knihu si konečně opatřit a při té příležitosti si ji znovu přečíst.

Garth Nix je rozhodně zajímavý tím, že na malém prostoru toho dokáže hodně říct. Ačkoliv se zdá, že Sabriel začíná docela rozvláčně a podobně jako mnoho dalších fantasy knih pro dospívající - hrdinka se dozví o ztrátě svého rodiče, rozhodne se vzít do ruky otěže svého osudu, najít svého rodiče a pokračovat v jeho šlépějích. A ano, Sabriel taková klišé rozhodně naplňuje a zpočátku se může zdát, že děj je možná až příliš rozvláčný a kromě pár drobnějších, akčnějších epizod se vlastně nic neděje. Dřív, než si to čtenář vůbec uvědomí, ho kniha vtáhne do děje a nepustí. A člověk pak ani nemá čas žasnout na klamným prvním dojmem, protože bude mít až příliš starostí s tím, co se děje hlavním hrdinům.

Postavy nedělají žádné vylomeniny, naopak jsou velmi dospělé a ačkoliv nejednou dělají špatná rozhodnutí, čtenář jim prostě drží palce od začátku do konce. Sabriel si krade prakticky celý děj pro sebe. Přemýšlí hlavou a neutíká před tím, co jí čeká. Její společník Prubíř, kterého vysvobodí ze zakletí, je sympatický hrdina a ačkoliv spíše hraje druhé housle a hlavní slovo má vždycky Sabriel, není na tomhle postu nijak degradován, nebo zesměšňován (berte si příklad, milý autoři a autorky fantasy). Nemluvě o tom, že romantická linie je tu jemně vykreslená, ale zároveň úplně minimální - když se probouzí prastaré zlo a Staré království umírá, člověk má jen málo času na nějaká sladká slůvka a polibky po třešněmi.

Garth Nix má veliký talent na zajímavé, neobvyklé inovace, které přináší mezi zažitá klišé fantasy žánru. Svět Starého království je zvláštním mixem našeho moderního světa se středověkými prvky. Svou magii koncipuje jako vyvolávání znaků, ale to není nic proti tomu, jak zajímavě je vykreslen jeho koncept nekromancie a jejich Abhorsenů, kteří ukládají všechno mrtvé ke spánku. Osobně bych přidala těch reálií sem tam víc, autor se o historii své země a o tom, co a jak vlastně vzniklo, jen otírá. Dostatečně pro příběh, ale já osobně bych klidně snesla víc.

Doplňující temná, místy až hororová atmosféra je jen sladkou třešničkou na tomhle skvěle napsaném fantasy dortíku, ke kterému se stojí za to vracet. Škoda, že svou slávu si získala až pár let po svém vydání a u nás tahle kniha tak trochu zapadla.

Moje hodnocení: 8.5 / 10
Reakce po dočtení:


Drobné tipy o budování vašeho světa

4. června 2014 v 23:16 | Selenne L. Athi
Napsat uvěřitelný svět, kdy sedí historie, vývoj civilizace, náboženství a společenská pravidla rozhodně není nic jednoduchého. Člověk jde prakticky od doby kamenné svého fiktivního světa až po současnost, v které se nacházejí jeho hrdinové. Je dobré si pamatovat pár poznámek, než se váš svět začne vyvíjet od vajíčka.

  • Fiktivní svět by měl dávat smysl.

Je tu sice to slovo fiktivní, přesto by měl mít logiku. Ano, člověk může vedle lidí vypěstovat sto různých ras, ale ty se jen tak nevyčarovaly ze vzduchu, ne? A pokud ano, jak se to stalo? Postavy by se taky měly chovat podle prostředí, v kterém vyrůstaly. Samozřejmě, můžou proti němu bojovat svým chováním, přesto čtenář musí vědět, proti čemu a proč bojuje. Nemluvě o tom, že pořádná výstavba světa pomůže porozumět čtenáři postavám.

  • Kultura fiktivního světa se nemusí vyvíjet stejně, jako se vyvíjela naše

Hodně fantasy knih kopíruje rámec historie našeho světa. Je to jednodušší, samozřejmě. Nikdo neřekl, že je tu pravidlo, abyste se toho držely. Propustťe svou fantazii a vytvořte svět, který ještě někdo neviděl.

  • Na jaké technologii/vynálezu by se vaše civilizace rozvíjela

Občas technologie ve fiktivních světech nedává smysl. Někdy jsou plné těch nejšílenějších vynálezů, ale nemají pořádnou zdravotní péči. Dělejte, co chcete, ale ujistěte se, že je to uvěřitelné. Pokud budete vytvářet i chudší části cilizace (pokud nepíšete utopii), pak by dost pravděpodobně tahle místa neměla mít tak vyvinutou technologii. Co místo ní lidé používají? Jaké problémy bude bez oné "drahé" technologie řešit chudší třída/y, rasy a tak dále? A kdo se podílel na kterých vynálezech? Popřípadě jak tu "dražší" technologii získávají, když se jim to podaří? Černý trh? Překupníci? Výměna?

Pokud nevíte, kde začít, začněte od jistoty. Každý má něco, co ho na vývoji světa baví - kultura, náboženství, atd. Jednak tyhle věci budete mít nejrychleji za sebou a pak se vždycky můžete od něčeho odpíchnout k další části společnosti/světa. Nezapomeňte se však vracet k tomu, co jste už napsali - věci by se neměli střetávat a jít nelogicky proti sobě. Kontinuita je potřebná. Nezapomeňte na dopady, které určité události mohly mít na společnost, či na svět, který tvoříte.
Nespěchejte a dělejte si alespoň drobné poznámky, od kterých se pak můžete přesměřovat k detailům, nebo naopak širšímu obrazu.


Reign | 2013 | 1. série

3. června 2014 v 12:06 | Selenne L. Athi |  Viděno
Seriál sledující osudy Mary, královny Skotské, která ve svých patnácti letech přijíždí na dvůr francouzského krále, aby si vzala korunního prince Francise. Jenže svazek není ještě stvrzen a podepsán; vše záleží na politice, náboženství a tajných spojenectvích, než na volbách vlastního srdce.

___________________________________________

Reign přímo páchne nevyužitým potenciálem. Tvůrci se rozhodli převést příběh Mary, královny Skotů, na televizní obrazovky dost osobitým a volným způsobem - jak sami prohlašují, jedná se spíš o takovou fanfiction, než seriál věrný historickým pramenům. Proto ti, kteří jsou zarytí milovníci historie, ať raději dají od tohohle seriálu ruce pryč. Odhlédneme-li však od toho, že to ani zdaleka není historický seriál, jako spíš milostné drama v hrubších podmínkách brzkého novověku, pak si člověk dosyta užije pěkných kostýmů, pestrých interiérů, ale i líbivého obsazení (koneckonců, je to seriál CW, tam je pohledné obsazení podmínkou).

První polovina série docela klapala - postavy se načrtávají, ačkoliv hrubě, tak si člověk může najít své oblíbence. Milostný trojúhelník(y), záhada v lesích, boj o přežití v podobě intrik a hradních klepů a záhadná postava, která žije mezi hradními zdmi a ovlivňuje životy zdejších obyvatel. Seriál je hodně postavený na (zejména mladých) ženských hrdinkách, které se nebojí používat všechny své zbraně, aby dosáhly toho, co chtějí. Tímhle způsobem je to příjemný a svěží vzduch do seriálového světa - hlavní hrdinka v podobě Mary Stuartovny s půvabnou tváří Adelaide Kane se nebojí vystrčit všechny drápky, učí se a přizpůsobuje se krutému boji mezi mocnými monarchy Evropy. To samé platí i o královně Catherine de Medici, kterou považuju za jednu z hlavních tahounů seriálu. Spíše epizodní příběhy mají docela spád a člověk si řekne, že ta necelá hodinka utekla jako voda i s milostnými dramaty na fiktivním francouzském dvoře 16. století.

Čím však seriál až bolestně trpí a divák to jasně cítí, když se překloní do druhé poloviny, je nedotaženost některých dějových linií. Dost pravděpodobně za to může původní objednávka epizod - z původních 13 se stalo 16 a následně plných 22 epizod. Je otázkou, jak moc tvůrci počítali s dodatečným objednáním epizod a jak moc některé plány chtěli rozvést do případné 2. série. Proto se zdá, že právě do těch 13 epizod to klape jak hodinky. Jenže pak nastane zlom a kromě pár lepších epizod se seriál brojí ve velkých otaznících a v mělkých vodách patosu. Samotné milostné x-úhelníky nejsou vždycky nejlépe dořešené a některé události nemají přílišný dopad na některé postavy, nebo alespoň dostatečný natolik, aby tomu diváci uvěřili.

Reign bolestně ztrácí právě na své rozvleklosti. Kdyby se podobně jako u The 100 nechalo 13 původních objednaných epizod a seriál by pak získal 2. sérii, dokázal by si udržet standartní sledovanost i poměrně nadprůměrný příběh pro dospívající. Takhle zabředl do těžkých vod plytkosti, kdy bude potřeba hodně zajímavých dějových zvratů a hlubší propracovanosti některých vztahů a postav, aby se zase zvedl zpátky na svou původní kvalitu v 2. sérii. Já doufám, že se tak stane a že tvůrci budou tentokrát mnohem opatrnější s tím, jak svůj příběh vedou. Koneckonců, Reign vážně není seriál k zahození - milostná dramata, půvabné prostředí hradů, pěkné kostýmy, pohledné obsazení a velice zajímavá škála postav, zejména těch ženských. Je to odpočinkové a zábavné, a kdyby se tvůrci nebáli vyhodit trochu z kopýtka a pořádně se do toho opřeli, pak nevidím důvod, proč by se nemohlo jednat i od nadprůměrnou záležitost. Veškeré predikce stranou. První polovina série super, druhá bohužel ztěžka dokulhává.

Moje hodnocení: 6.5 / 10  
Trailer:

To nejlepší z týdne 26.5. - 1.6.2014

3. června 2014 v 11:59 | Selenne L. Athi

Hudba | Jasmine Thompson: Another Bundle of Tantrum

Folk popová zpěvačka s jiskřivým hlasem letos vydala své druhé album, na kterém přezpívala hodně známých písniček od Miley Cyrus, Imagine Dragons, Ed Sheeran a tak dále. Znala jsem od ní už předtím pár originálních písniček i coverů, ale poté, co jsem se doslechla, že holčině je pouhých 13 let a že už má na kontě dvě alba, rozhodla jsem si ji řádně poslechnout. A upřímně nelituju - Jasmine Thompson má příjemný hlas a zajímavě pojaté covery, plus pár svých vlastních písní, které potěší nejednu romantickou duši. Doufám, že se i ve svém věku udrží a že bude mít víc vlastních věcí.





Seriálová epizoda | Fargo | 1.07 Who Slaves the Barber

Tenhle seriál mě prostě nepřestává překvapovat. A to v tom nejlepším možném slova smyslu. Navíc pokud jste si mysleli, že Martin Freeman v Sherlockovi předvedl už své herecké maximum, pak ve Fargu člověka každou další epizodou přesvědčuje o tom, že rozhodně má ještě hodně co nabídnout. Tahle seriálová novinka prostě vrtá příjemné pod kůží a člověka jen tak nepustí. A Freemanův Lestrer rozhodně neřekl své poslední slovo.



Film | Wuthering Heights | 2009

Dvouhodinová podívaná z kouzelné krabičky BBC, kterou považuju za nejlepší zpracování slavného románu Emily Brönteové Na Větrné hůrce vůbec. Kromě pár drobných úprav se dost věrně drží předlohy o zničující lásce i nenávisti na drsných anglických vřesovištích. Nemluvě o výkonu Toma Hardyho, který je jako Heathcliff prostě nepřekonatelný a na jeho výkonu to celé stojí a padá. Doteď dostávám husinu ze scény, kdy se Heathcliff dozví o smrti Cathy.
Jsem ráda, že jsem se k téhle adaptaci vrátila a připomněla si některé oblíbené momenty i se utvrdila v tom, že tuhle verzi jen tak něco nepřekoná.