Scott Orson Card - Zakletá

23. května 2014 v 13:15 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Orson Scott Card, jeden z nejznámějších a nejuznávanějších spisovatelů současnosti, v Zakleté transformoval nadčasový příběh o Šípkové Růžence do originální fantasy překypující napětím a romantikou.
V okamžiku, kdy desetiletý Ivan narazí v hustém lese Karpat na tajemnou mýtinu, se jeho život navždy změní. Na vrcholu podstavce uprostřed mýtiny spatří ležet krásnou zakletou princeznu Katarinu, kterou hlídá tajemná nestvůra, jež ho zažene na útěk. Nyní je Ivan americký postgraduální student, který před sebou má slibnou budoucnost a je zasnoubený s ženou svých snů. Přesto stále nemůže zapomenout na ono setkání, i když se sám sebe snaží přesvědčit, že to byl pouze výplod dětské fantazie. Poté, co se vrací do rodné země, najde i tajemnou mýtinu. Tentokrát však neuteče. Tentokrát probudí krásnou princeznu polibkem… a vstoupí do světa, který zmizel před tisícem let.
Napínavý a vtipný příběh o střetu různých světů i kultur. Zakletá je originální román o lásce a osudu, jež překonají staletí… a o temné síle, která je pronásleduje celé věky. Orson Scott Card je neuvěřitelně skvělý vypravěč. A Zakletá je toho důkazem!

___________________________________________

Jeden z kousků, které jsem si vypůjčila z knihovny a nemohla se dočkat podle poměrně kladných recenzí, až si jej přečtu. Samozřejmě po úspěšném složení zkoušky dospělosti (ano, ještě to ode mě budete poslouchat dlouho), jsem se rozhodla sáhnout po Zakleté jako po první z mé vysoké hromádky knih, které na mě čekají k přečtení. Byla jsem prostě zvědavá na amerického autora, který se rozhodl zasadit svou Šípkovou Růženku do Ruska, Ukrajiny a Ameriky 90. let.

Zakletá má sympatické hlavní postavy v podobě Kateriny a Ivana, mě osobně však nejvíc bavil Medvěd, bůh podroben moci Baby Jagy a Ivanova matka, Ester. Ačkoliv Cardovy postavy nedělají nelogické vylomeniny, podobně jako samostatný příběh bohužel trpí jednou vadou - přílišným popisem. Kde autor zvládá popsat vnitřní pochody svých hrdinů, zajímavě a dynamicky mění úhly pohledu bez jediného varování (pokud tedy nepočítáme samostatné kapitoly Baby Jagy), tam skomírá na přílišné popisnosti samotného děje. Místo toho, aby postavy mluvily a doplňovaly vedle svých vnitřních pochodů místo i aktivní přímou řečí, tam příběh žalostně skomírá na popisech. A popisech. A popisech. Autorův styl, kde místo skutečného konání jen donekonečna popisuje, co ten a ten udělal a jak na to ostatní reagovali, aniž by alespoň jedinkrát přenesl čtenáře do místa dění a hodil ho rovnýma nohama do přímé řeči a živého dialogu, knize strašlivě ubírá na tempu. A přitom je to vážně škoda, protože Orson Scott Card se s novodobou Šípkovou Růženkou popral docela zajímavě a neočekávaně a ačkoliv některá rozuzlení už byla předem jasná, přesto jsem z nich měla radost.

První polovina knihy má zajímavý náboj, kdy se hlavní hrdinové perou nejen s Babou Jagou, ale i mezi sebou, jakmile se však kniha přehoupne do druhé poloviny, už i tahle složka se vytrácí a kromě závěrečného souboje jsem trochu skřípala zuby nad tím, jak to autor celé zakončil. Navzdory dospělejšímu a jiskřivě jízlivému tónu svého vyprávění ze Zakleté je nakonec přeci jen pohádka, která sice neurazí, ale zato však kvůli nadbytečným popisům a ztráty zajímavého prostředí v druhé půlce knihy příliš nenadchne.

Škoda, mohlo to být minimálně o dvě třídy lepší.

Moje hodnocení: 6 / 10
Reakce po dočtení:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lyra Lyra | E-mail | Web | 24. května 2014 v 20:13 | Reagovat

Podle tvé recenze by mě tato kniha nejspíš nebavila. "Modernizované" pohádky mám sice ráda, ale na časté popisy (a vlastně i knihy, jejichž ústřední dějovou linii tvoří milostný příběh) si příliš nepotrpím.

Tak mě při čtení tvé recenze napadla otázka... Podle čeho si vybíráš knihy ke čtení? Podle článků na internetu? Doporučení známých? Jmen spisovatelů? A nebo prostě v knihovně vždycky po něčem sáhneš víceméně naslepo? Docela by mě zajímal tvůj systém v tomto ohledu. :-D

2 Daletth Daletth | Web | 25. května 2014 v 15:54 | Reagovat

S recenzí souhlasím - ty popisy byly místy opravdu únavné...

3 Selenne L. Athi Selenne L. Athi | Web | 25. května 2014 v 16:54 | Reagovat

[1]: Myslím, že Zakletá není úplně pro každýho. Ubrat popisy a libovala bych si. Jinak to je dost různé - občas od známých, občas z recenzí, jindy prostě jdu do knihovny a něco namátkou vytáhnu. Nebo si vzpomenu, že jsem zrovna tohle chtěla dva tři roky zpátky číst, i když už si nepamatuju důvod. Nebo si vyberu to, co jsem ještě nečetla od mýho oblíbenýho autora. Systém prakticky nemám, ale málokdy sáhnu třeba po detektivce, nebo po čisté beletrii, pokud se nejedná o nějakou klasiku. Já moc moderním beletristům nevěřím :D

[2]: a tak hrozně brzdily děj :( což je prostě škoda, protože nápad to byl zajímavej, jen to provedení bohužel skřípalo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama