Neil Gaiman - Křehké věci

27. prosince 2013 v 17:45 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Tajemný cirkus vyděsí publikum na jediném mimořádném představení a pak zase zmizí do noci, přičemž si jednoho z diváků vezme s sebou... V novele odehrávající se dva roky po událostech z románu Američtí bohové navštíví Stín staré skotské sídlo, aby vzápětí zjistil, že se stal hlavním účinkujícím v prastarém obřadu zahrnujícím stvůry a smrt... Slavný detektiv Sherlock Holmes musí v Hugem oceněné povídce zasazené do podivně proměněné viktoriánské Anglie vyřešit nanejvýš neobvyklou vraždu člena královské rodiny... Dva chlapci se pozvou na mejdan a setkají se tam s dívkami svých snů - a nočních můr... Členové exkluzivního epikurejského klubu si stěžují, že už ochutnali všechno, co se dá jíst - s výjimkou legendárního, velice vzácného a krajně nebezpečného egyptského ptáka...
Osm let poté, co ve Velké Británii vyšla kniha Kouř a zrcadla (a o pět leté později i u nás), nashromáždil Neil Gaiman dost povídek a jiných kratších literárních útvarů, aby se z nich dala sestavit nová sbírka. Jsou v ní strašidelné, humorné i velice zvláštní příběhy, povídky, které získaly prestižní ceny, i ty, které zatím vyšly jen v naprosto okrajových tiskovinách, na internetu nebo vůbec nikde, a obsahuje také novelu dopňující knihu Američtí bohové.

___________________________________________

Neil Gaiman je jmenován jako král městské fantasy. Ať už jste o něm slyšeli, čtete ho, nebo ho vůbec neznáte, jeho tvorba rozhodně stojí za pozornost. Jeho hra s klasickými motivy, s pohádkami a legendami, ale i se zdánlivě jednoduchou každodenností je kouzelná, plná barev, přeludů, ale i temnějších odstínů. Podobně jsou na tom i jeho povídky v Křehkých věcech. Jde vidět, že i na malém povídkovém poli Gaiman dokáže na čtenáře zapůsobit a oslovit jej. Se mnou to tak rozhodně bylo.

Jak už jsem tu mnohokrát zmínila, nejsem velkým fanouškem povídek. Ani ne tak proto, že je nemám ráda, ale kvůli jejich délce - nejednou se při jejich čtení přistihnu, že jsem si vlastně to podstatné nemohla pořádně vychutnat, protože je to deset, dvacet stránek dlouhé a pak konec. Už se nevrátím k hrdinovi, který si mě získal na první straně, už se nemůžu podívat alespoň okénkem do světa, který se mi zjevil za okenní tabulkou. Ano, mám povídky ráda, ale to, s jakou rychlostí většinou utečou a zavřou se dřív, než se stačím nadechnout. A s tím se prostě špatně vyrovnává. Dejte mi pořádnou bichličku a jsem dokonale spokojená. A nereptám. Ale s povídkou, achich jo, to prostě tak nejde.
Podobné dilema jsem řešila u Gaimanových povídek, z nichž mě asi nejvíc oslovil Problém se Zuzanou, kdy autor podobně jako mnoho jiných řeší 'nevysvětlenou' a čtenáři rozpitvávanou a mnohokrát zavrhovanou část Lewisových Letopisů Narnie, kdy jedna z hrdinů je jednoduše odříznuta od světa, jehož dříve byla součástí jen kvůli 'rtěnkám a punčochám'. Osobně mi tahle povídka přišla nejbližší, protože jsem při čtení Letopisů měla úplně stejný problém a nejednou jsem přemýšlela o tom, proč Lewis vyškrtl Zuzanu z příběhu jen kvůli tomu, že dospěla a objevila, světe div se, sex. A nebyl by to Gaiman, kdyby si z touhle myšlenkou trochu nezaflirtoval, neudělal jí mnohem temnější a dospělejší a zároveň se na to díval tak trochu dětskýma očima neznalýma světa dospělých.

První polovina povídkové sbírky ubíhala takřka zběsilým tempem, kdy člověk nestačil dýchat a žasnout nad nápaditostí, jednoduchostí, ale i temnotou Gaimanových krátkých příběhů. Ale jakmile se sborník přehoupl do druhé poloviny, zbývající povídky a jedna malá novelka pro mě už začaly ztrácet na čtivosti. Nevím, zda jsem byla v té chvíli až pře-Gaimanována (pokud je něco takového vůbec možné), nebo mi prostě unikalo to podstatné, ale novelu k Americkým bohům jsem dočítala s velkými obtížemi.
Výběr povídek byl rozhodně zajímavý, přesto bych možná ty 'méně' uspěšné promíchala s těmi více úspěšnými, než dala všechno dobré hned na začátek a pak trochu unudila čtenáře kousky, které by sice nebyly bez nápadu, ale možná by ještě potřebovaly maličko poležet v šuplíku. Nevím, nakonec z toho mám trochu rozporuplné pocity a mnohem raději se budu držet delší prózy páně Gaimana (ačkoliv ano, dám ještě šanci Kouři a zrcadlům, druhé povídkové sbírce, která je prý snad ještě lepší než Křehké věci).

Moje hodnocení: 7.5 / 10


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 EgoGirl EgoGirl | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 14:40 | Reagovat

Ahoj chtěla jsem se zeptat jestli děláš designy blogů? Můj vypadá strašně a tohle mi vůbec nejde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama