Megan Crewe - Tak padne náš svět

18. prosince 2013 v 19:35 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Začíná to jako svědění, kterého se nemůžete zbavit. Pak přijde horečka a šimrání v krku. Pár dní nato budete vykládat svá tajemství na potkání neznámým lidem, jako by to byli vaši staří přátelé. Za další tři dny vás postihnou paranoidní halucinace.
A pak budete mrtví.
Šestnáctiletá Kaelyn žije na ostrově nedaleko pobřeží. Když její nejlepší kamarád odjíždí studovat na pevninu, vůbec ji nenapadne, že ho možná už nikdy neuvidí. Ale pak její malou ostrovní komunitu postihne podivná virová epidemie. Počet mrtvých narůstá a vláda dá ostrov do karantény: nikdo nesmí z ostrova odjet, ani se na něj vrátit.
Ti, kteří jsou dosud zdraví, musejí bojovat o tenčící se zásoby potravin, aby neztratili naději na přežití. Zatímco svět, který Kaelyn znala, se kolem ní hroutí, ona nachází nečekané spojence, přátelství i novou lásku. A když ji virus začne okrádat o přátele a rodinu, ze všech sil se snaží udržet si víru, že musí existovat způsob, jak zachránit lidi, kteří jí jsou nejdražší.

___________________________________________

Navzdory tomu, že jdu proti proudu a většinou proti většině věcí, co právě 'letí', nakladatelé nestačí vydávat od kvalitnějších kusů po naprosté slátaniny, tak jsem se rozhodla sáhnout po dystopické Tak padne náš svět, jehož hrdinkou a vypravěčem je šestnáctiletá Kaelyn píšící si deník poté, co odjel její kamarád a tajná láska Leo na pevninu z jejich ostrova. Pak se po celém ostrově začne objevovat podivná nákaza, která nejenže připomíná chřipku spojenou s vyrážkou a konstatním pitím séra pravdy, ale po které taky za pár dní prostě zemřete. A jak už to bývá, nikomu se nedaří najít protijed.

Tak padne náš svět mohl mít tak strašně moc potenciálu. Přidat trochu víc důraz na psychologii okolních obyvatel a nejen na lidi kolem hlavní hrdinky, zvýraznit to, že zdejší obyvatelé odstřiženi od světa dost brzy vymřou hlady, či žízní a tak podobně... A byl by to román, od něhož bych se nedokázala odtrhnout a drtila bych každou další stránku v duchu mezi zuby. Jenže s tím, jak děsivě odbytý to je, bohužel už člověk nic neudělá. Maximálně tak plakat nad rozlitým... potenciálem.

Kaelyn mi nelezla jako hrdinka YA příliš na nervy, přesto je její charakteristika nepropracovaná, s emocionálním rozsahem naducaného polštáře. Její děs a strach a zmatek a bolest jsem prostě vůbec nevzala a spíše si říkala, jestli se ona sama nakazí taky, nebo jestli bude nadále tupě a bez emocí popisovat své okolí, aniž by do toho příliš zasáhla. Ne snad, že těch hrdinek, které opravdu radikálně hýbou dějem je málo, přesto by Kaelyn mohla občas pohnout zadnicí a taky udělat něco významějšího a ne jen kňučet nad stránkami deníku a naivně doufat, že se to všechno nějak vyřeší. Ostatní postavy mají sice jakž takž nějaký prostor, ale jejich vývoj je naprosto nezajímavý a nepochopitelný, vzhledem k tomu, že vidíme do hlavy jen hlavní hrdince a ostatní se pro změnu příliš neprojevují.

Jak mě ta kniha na začátku bavila a těšila jsem se napořádný rozvrat společnosti, na hlad a bídu a beznaděj, která by na mě nenechala nit suchou a nutila mě číst dál a dál a strachovat se o hlavní hrdiny... Tady to prostě nebylo. Výčet jakýchsi postav na jakémsi ostrově s jakousi nákazou, která má (nejspíš) zničit svět. A to je všechno. Nemluvě o naprosto podivném konci, ještě divnějším odstraňování vedlejších postav a nevývoji alespoň hlavní postavy opravdu nikterak netoužím vědět, jak tohle vlastně dopadne.

Moje hodnocení: 3 / 10
Reakce po dočtení:



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama