Haruki Murakami - Norské dřevo

18. prosince 2013 v 19:18 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Po vydání Norského dřeva v USA vzrostl počet Murakamiho čtenářů z obvyklých statisíců na miliony, ačkoli někteří byli zklamáni tím, že autor napsal "jen" milostný příběh... Exotika, milostné vztahy, studentský život, nespoutaný sex - to vše lze v románu nalézt. Jeho název je zvolen podle známé písně Beatles, již si nechává od své spolubydlící Reiko v psychiatrické léčebně zahrát jedna z hlavních postav, dívka Naoko. Jakkoli se autor nesoustředí pouze na partnerské dvojice, ale spíše na trojice, oním styčným i nosným bodem zároveň je jedinec, student Tóru Watanabe. Musí převzít zodpovědnost za svůj život a naučit se sdílet pocity blízkého člověka. Největší výzvu však představuje - aniž by si to uvědomoval - otázka volby mezi životem a smrtí. "Smrt je již v našem životě skryta", takové poselství mu předává jeho přítel Kizuki, než spáchá sebevraždu a zanechává zde vnitřně rozbitou Naoko s temnotou v duši, která v ní přetrvává od dětství, kdy sebevraždu spáchala její milovaná sestra. Poznává, že smrt má nejen svou tíži, ale i své kouzlo pro ty, kdož nemají kam jít.

Norské dřevo nabízí směsici japonských reálií a pohledů do nejhlubšího nitra duše: zároveň přibližuje exotické prostředí, charakteristické dramatickým příběhem, mistrovsky zvládnutou minimalistickou zkratkou i "nevyzpytatelností" hlavních postav.


___________________________________________

Po přečtení Norského dřeva jsem začala chápat, proč je Murakami tak oblíbený. Zpočátku se mi do románu hodně špatně začínalo - předně pro autorův velice suchý, ne přímo popisný, přesto nikterak zabarvený příběh o trojici přátel, z nichž se jeden z nich zabije a zbylí dva to pomalu odnášejí. Zatímco hlavní hrdina Tóru se snaží najít ve světě studia a vysoké školy, jeho blízká kamarádka Naoko se od světa distancuje a dostává se do léčebny. Vztah těchto dvou je provázen po celou knihu, aniž by si byl čtenář jistý, jak to vlastně mezi nimi dopadne - navzdory tomu, že se milují, jsou tu překážky, které musí jak Naoko, tak Tóru překonat.

Murakamiho zpočátku suchý příběh o ztrátě přítele a o tom, jak různí lidé reagují na smrt, se postupem času zahřívá a získává na síle, jak po stránce dopadu na čtenáře, tak i pro samotné hrdiny. Sex, alkohol a podivná přátelství jsou provázáné celým příběhem, přesto jsou jeho velkou, naprosto neoddělitelnou součástí. Nebýt jmen hlavních hrdinů, člověk by si děj dokázal zasadit naprosto kamkoliv, dokonce i do moderního světa, což je jedna z mnoha věcí, které považuji na tomto románu za hodně povedené a ocenitelné.


Se samotným hlubokomyslným hrdinou jsem se špatně zžívala - především kvůli jeho naprostém klidu a neměnitelnosti, s kterou projde skoro celým příběhem. Zatímco jeho setkání s Naoko se mnohdy podobá spíše snivé sekvenci, části na univerzitě jsou plné života a pohybu. A přesto Tóru stojí někde mezi tím, jako kdyby se sám nemohl rozhodnout, kam se vlastně pohnout.

Navzdory mé počáteční nejistotě k příběhu Norského dřeva jsem kousek před koncem dokázala přijmout nevyhnutelnost závěru a když jsem se ohlédla zpátky na všechno, co Tóru doposud prožil, nakonec jsem mu přeci jen fandila a přála jsem mu alespoň trochu dobrého konce, kterého se mu, způsobem reálného světa, nakonec dostalo.

Moje hodnocení: 8.5 / 10
Reakce po dočtení:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Denisa Kwapulińská Denisa Kwapulińská | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 9:21 | Reagovat

Jako člověk, který romatiku nemusí, se mi tohle dílo líbilo. Postavy byly sympatické a měly hloubku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama