Listopad 2013

4. It's over. (NaNoWriMo 2013)

28. listopadu 2013 v 21:22 | Selenne L. Athi |  Autorčino brblání
A jsem upřímně ráda, že je ten měsíc psaní za mnou. Nebo spíš těch 50 036 slov, které jsem ze sebe vyplodila za celý listopad. A příběh stále není u konce, duh. Vlastně mi připadá, že jsem toho otevřela tolik, že to ještě bude nějakou dobu trvat, než to dopíšu. Ale já se nevzdávám! Přesto ten 'tlak' z toho, že každý den sednu za komp a musím ze sebe vyplodit alespoň kolem tisícovky slov, byl v některých dnech hroznej. Naštěstí jsem mohla dost dotahovat o víkendech, kdy jsem prostě celou sobotu proseděla nad Železným srdcem a jednoduše psala. A psala. A psala. A protože Vám všem chci poděkovat, že jste vydrželi mou nepřítomnost tady na blogu, kdy jsem raději strávila pár volných chvil plozením příběhu, nežli sepisováním článku, pod perexem můžete najít 1. kapitolku Železného srdce. Předem říkám, že je to draft, ještě neopravený a hrubě načrtnutý. A hlavně napsaný před měsícem a půl, takže čekejte spoustu chyb a věcí, které se pak mohou měnit. Ale snad se Vám bude tenhle úryvek líbit :)
P.S. Vzhledem k tomu, že většinu víkendu dost pravděpodobně proležim (neboť mám zase skvělou virózu, juch!, tak můžete očekávat trochu pohybu tady na blogu. Jo, nějak ten nehybný listopad přeci jen musím vynahradit)


Za měsíc jsou Vánoce, jaj.

24. listopadu 2013 v 19:40 | Selenne L. Athi |  Myšlenkové (Ne)pochody
Omluvte stupidní název tohohle článku (ale prostě jsem si teď uvědomila, že za měsíc opravdu JSOU Vánoce. Do háje, kam ten rok tak rychle zmizel?). Právě teď si dávám malou pauzičku mezi psaním svých prací do prvního kola na FAMU (už jsem se zmínila, že bych chtěla jít na scénáristiku?). A vzhledem k tomu, že je mám odevzdávat do 30. listopadu a ve středu máme se spolužačkou v plánu je odjet odevzdat (protože na studijním jsou inteligentně jen dopoledne, ehm, ehm), tak jedu jako zběsilá. Dvě věci už nám hotové, čtyři mi ještě zbývají. Musím ze sebe vyplodit alespoň ještě jednu povídku (5 stran není nic těžkého, přesto to musí mít hlavu a patu a nesmí to být jen tak tuctové, že jo?) Takže mi přejte štěstí, ať to alespoň dopíšu ve zdraví. Nijak si neslibuju, že se na FAMU dostanu, přesto si člověk řekne, že to alespoň zkusí, no ne?
Se školou jsem se už nějak smířila. Řekla jsem si, že bude stačit, když to prostě dokopu až do konce (čtěte do maturity) a pak si dám zasloužený oddych. Koneckonců, už jen čtyři měsíce a 'mám padla'. Vážně se toho nemůžu dočkat a jsem ráda, že od ty tři uplynulé měsíce tak rychle utekly (ale vážně, kde je ten zatracený listopad, když ho potřebuju ještě trochu prodloužit???)
Uf. NaNoWriMo dokopávám, přesto priority musí být a tak budu dotahovat přes příští týden, abych těch zbylých 5 000 slov dokončila. Přesto - týden je pořád týden, tak co. *snaží se neznít nervózně*
Jinak myslím, že nejsem jediná, komu v uplynulých dnech trochu zblbl blog, nemám pravdu? :D

Liebster Blog Award

21. listopadu 2013 v 15:49 | Selenne L. Athi
Skoro po měsíci, ale přesto jsem se k tomu dokopala. Trošku sice v duchu prskám, že mě do toho Siwa uvrtala a označila mě v jejím Liebster Blog Award. Fň, fň, když už jsem jednou do toho byla vepsaná, tak co dělat jiného? Tak jdeme na to!

Zadání:
1) Napsat 10 faktů o sobě
2) Odpovědět na deset otázek zadávajícího
3) Vymyslet 10 otázek pro další odpovídající
4) Nominovat 5 blogů a dát jim o tom vědět

Fakta

1) Moje stavy obsese jsou jako maniodepresivní psychóza - buď tu věc naprosto žeru, nebo je mi naprosto lhostejná.
2) Pokud se se mnou budete chtít bavit o literatuře, připravte se na dlouhou debatu. (Většinou vyjadřuju ostré názory na Young Adult a erotické romány)
3) Ráda bych jednou chtěla vydat knihu. Už jsem se dostala z fáze, kdy jsem říkala: 'Ráda bych dopsala' do 'Ráda bych vydala' (tichý osobní aplaus)
4) Občas si koušu nehty. Ale můj nejhorší zlozvyk je točení pramene vlasů na prst. Moji máti a sestru tím přivádím k šílenství.
5) Pokud se u něčeho rozhodnu prokrastinovat, dělám to pořádně a většinou se vybodnu na důležitější věci.
6) Neumím si nic pořádně naplánovat, ačkoliv se o to snažím skoro denně.
7) Občas propadám naprosté apatii a pak se stane, že raději zůstanu doma a tupě zírám do stropu, než abych vyrazila mezi lidi (popřípadě do školy)
8) Ráda bych studovala scénáristiku. Duh.
9) Skoro nechodím do divadla - kvůli tomu se trochu považuju za kulturního neandrtálce v tomhle ohledu.
10) Ven chodím jen s lidmi, které mám ráda a na které mám náladu a především - s kterými si to předem naplánuju. Pokud byste mě chtěli za hodinu vytáhnout do baru se skupinkou naprosto neznámých lidí, zavřu se doma a neodpovídám týden na maily, ani esemesky. Jsem malý antisociál, víte co. (Děda se mě dokonce tuhle zeptal, jestli mám nějaký kamarády :D)

Siwiny otázečky...

1) Kdyby byla fantastika nějakým režimem zakázána a označena za trestuhodnou, bral/a bys na to ohled? Sympatizoval/a bys se skupinou snažící se tvořit a užívat si to i přes jasný zákaz? BRING IT ON! Pokud by se tak stalo, nejspíš bych byla mezi prvními ve vězení, nebo bych si založila nějakou protestní literární skupinu.

2) Máš nějaký povahový rys, o jehož existenci víš, ale pořád máš nutkání si ho nepřipouštět a třeba tvrdit pravý opak? Vztahovačnost. A občas řeknu něco, co říct nemám.

3) Kdybys mohl/a, přidal/a by ses ke skupině, která by letěla mimo planetu vyjednávat spojenectví s jinou rasou? Asi ne. Při mojí vyřídilce bych někoho urazila, nebo bych se nechala sežrat.

4) U jaké hudby/interpreta/písničky se nestane, že bys na ni neměl/a náladu? Mám zlatou trojici - Florence + the Machine, Mumford & Sons a Daughter. Tihle tři interpreti mě asi nikdy neomrzí.

5) Jaký máš názor na spisovatelské pseudonymy? Jsou v téhle době potřeba, nebo si myslíš, že dnes si člověk může dovolit vystupovat pod svým vlastním jménem? Nevadí mi to, ale osobně bych prostě šla pod vlastním jménem. Ať už je Čech, nebo Američan, bylo by mi to vážně fuk. Nemám problém s původem jména, pokud je autor dobrý.

6) Chceš mít doma vlastního draka? Já už ho doma mám. Dokonce i dračí hlavu.

7) Někdo ti nabídne dračí vejce za babku. Co uděláš? Vezmu si ho, ale nechám si ho zazimovat v mrazáku. Na draka si nechám čas o prázdninách, kdy budu mít víc času. Při maturitě ho budu těžko vychovávat :D

8) Bílá, nebo černá? Rozhodně černá. Sluší mi a nebolí mě z ní tolik oči. Temnota přeci jen láká víc než světlo, ne?

9) Nesměj se mi a napiš, jaké je tvé očekávání ohledně dumání nad vlastními deseti otázkami? Pfff, vůbec nevim.

10) A jaká je pravděpodobnost, že zavrhneš člověka, který si dovolil na tebe takovýhle řetězák hodit? To si ještě rozmyslím :D

... a moje otázečky pro VyVolené

1) V jakém knižním/filmovém/seriálovém světě bys chtěla žít?
2) Viz. ot. č. 1 - co za postavu (ať už jmenovitě, nebo třeba postavení - např. člen rodiny Lannisterů) bys chtěla být?
3) Co si myslíš o řetězových otázkách jako jsou tyhle?
4) Byla jsi na něčem někdy opravdu závislá? (myslím tím film, seriál, kniha - ne jídlo, nebo 'obyčejné' závislost)
5) Jakou bájnou bytost bys chtěla potkat?
6) Být či nebýt - toť otázka?!
7) Jak dlouho už máš svůj blog?
8) Viz. ot. č. 7 - Přemýšlela jsi někdy o tom, že se úplně stáhneš z blogového (popř. internetového) světa?
9) Nějaký interpret/skladatel/zpěvák/zpěvačka/kapela, kterého bys doporučila všem?
10) Jak moc mě budeš po tomhle řetězáku nenávidět? :D

Moji VyVolení:
(pátého prostě nemám, duh.)

3. Když svým hrdinům neumíte dopřát chvíli štěstí (NaNoWriMo 2013)

16. listopadu 2013 v 23:58 | Selenne L. Athi |  Autorčino brblání
Třetí hlášení ze základny NaNoWriMo: Kovové srdce.
Den šestnáctý: (Ne)štěstí hlavních hrdinů.
Jsem za půlkou a stále žiju. A můj příběh ještě není u konce. Ehm, ani zdaleka ne, nebo mě se to alespoň tak zdá. Jenžeee... Když už jsem měla konečně pocit, že dva hlavní hrdinové si konečně mohou vylít svá malá srdéčka a že ONA se může vypravit na akci, aby zachránila JEHO, tak jsem se trochu zasekla. Buď je to dnešní únavou (koneckonců, půlnoc se blížím, mě den ode dne roste spánkový deficit a přesto tu pořád straším), nebo na to vylévání srdcí nebyla ještě pravá chvíle. Nebo byla, ale... Prostě mi to štěstí pro ně nepřipadá správné.
Dost pravděpodobně jsem to napsala buď naprosto příšerně, nebo na to ještě nebyl správný čas. Nebo prostě chci, aby mí hrdinové trpěli po celou knihu a pak se teprve rozhodnu, zda si to štěstí vůbec zaslouží. Uf, pomoc. Zkrátka a dobře, jsem škodolibá mrcha.
Jdu raději spát.

(Skoro se nemůžu dočkat, až dopíšu těch zbylých 14 tisíc slov a zvolním tempo. Kniha ještě dost pravděpodobně nebude u konce, až se k té 50ce dostanu, přesto už na sebe nebudu vytvářet takový nátlak. Což nebude vůbec od věci)

2. Když máte v hlavě dalších deset verzí. (NaNoWriMo 2013)

4. listopadu 2013 v 21:27 | Selenne L. Athi |  Autorčino brblání
Hlásím se ze základny NaNoWriMo: Kovové srdce.
Den čtvrtý: Hádání se s příběhem.
Chci moc poděkovat za těch nádherných 5 povzbuzujících komentářů, které mi přilétly před dvěma dny pod první zápisek do NaNoWrimo 'blogísku'. Hluboce se klaním a děkuji. (co se týče počtu slov, nad kterými se mi všichni tak podivovali - to je zkrátka tak, když se člověk nadopuje Kofolou/kafem a zahodí za hlavu cokoliv, co jen trochu zavání maturitou, či nedej bože školou obecně. Zázrak? Ne, čistá matematika, milý Sherlocku.)
Ne, přestanu s tím vychloubáním se a začnu si zase stěžovat. Při celkových 32 562 slovech Kovového srdce (z toho mi do oficiálního NaNoWrimo zbývá 37 980 slov, protože počítám slova od 1. listopadu, zatímco jsem začala psát o dobrý týden a něco? dřív) jsem se dostala do bodu, kdy si začínám říkat, zda jsem něco ve svém příběhu neměla udělat jinak. Máte to taky takhle? Moment, kdy máte pocit, že jste na vrcholu blaha, protože vám to tak jde a pak najednou vám zasvítí v hlavě malinkatá otázka - není na tohle trochu brzo? A pak - tohle jsi přece mohla udělat trochu jinak, vždyť tahle událost je úplně zbytečná. Nebo: Jsi si jistá, že tohle je ta správná chvíle na to, aby se tvoje postavy tak hrozně rychle sblížili? (Ano, tuhle otázku si pokládám i po 66 stránkách čistého textu). Je mi jasné, že takovéhle hádání se sebe samou je naprosto normální, ale... No prostě, nenaštvalo by vás to?
Místo toho, abych nejdřív řešila, abych ty hrdiny vůbec někam dokopala a tyhle otázky řešila později při celkové korektuře a editaci textu, tak se nad tím musím plácat a nadávat a řvát a trhat si vlasy teď hned. A mé 'prozatimní' řešení - z téhle frustrace se mi vždycky chce hlavní hrdinům ubližovat. Hm, dneska to bude zřejmě hodně dlouhá noc.

P.S. NaNoWriMo pisálci, držím palce v dalších dnech! Nevzdávejte to! :D
(Ehm, já mám co mluvit, co?)

Rainbow Rowell - Fangirl

3. listopadu 2013 v 19:23 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Cath je fanouškem Simona Snowa.
No dobře, celý svět je fanouškem Simona Snowa...
Ale pro Cath je býti fanouškem celý její život - a je v tom opravdu dobrá. Ona a její sestra-dvojče Wren objevili knihy Simona Snowa jako děti, což jim pomohlo přenést se přes odchod jejich matky.
Přečtení. Opakované přečtení. Být součástí fór Simona Snowa, psaní fanfiction Simona Snowa, oblékání se jako postavy při každé premiéře nového filmu.
Cathina sestra ze Simona takřka vyrostla, ale Cath nemůže. Nechce ho jen tak opustit. A teď, když jsou obě na vysoké, Wren nechce být Cathinou spolubydlící. Cath se ocitne sama, pryč ze své pohodlné zóny. Dostane mrzutou spolubydlící s okouzlujícím, vždycky-na-blízku přítelem, profesorku kurzu psaní fikce, která si myslí, že fan fiction je konec civilizace a pohledného spolužáka, který chce mluvit pouze o slovech... A Cath se nemůže přestat bát o svého tátu, který je milující a křehký a nikdy nebyl opravdu sám.
A pro Cath vyvstává otázka: Dokáže tohle zvládnout?
Dokáže to bez držení se Wren za ruku? Je připravena začít žít svůj vlastní život? Psát vlastní příběhy? A pokud to vůbec udělá, znamená to, že tím opustí Simona Snowa nadobro?
___________________________________________

Pokud jsem byla nadšená z Eleanor & Park, pak Fangirl je právě teď moje číslo jedna mezi romantickou young adult vůbec. Zpočátku jsem si byla po přečtení anotace trochu nejistá, o čem to vlastně celé je a zda se do toho mám vůbec pouštět, ale jakmile jsem se do toho dostala... Sakra, měla jsem tenhle malý poklad přečtený za dva dny.

Rainbow Rowell podává velice vtipný a přitom nijak neurážlivý pohled na mladou dospívající fanynku, která ze svých 'dětských fiktivních lásek' pomalu odrůstá. S hlavní hrdinkou Cath jsem se stotožnila tak dokonale, jako už dlouho s někým ne. Rainbow Rowell má velice osobitý způsob vyprávění, kdy celý příběh vidíme (podobně jako v případě Eleanor & Parka) v třetí osobě, přesto se díváme do Cathiny hlavy a víme, co si myslí, cítí atd. Opravdu dlouho jsem se u tohohle žánru nebavila tolik, jako jsem se smála (a málem i brečela) u Fangirl. Ano, uznávám, že některé postavy by potřebovaly trochu větší hloubku, přesto jim dané načrtnutí stačí alespoň natolik, aby jim čtenář uvěřil jejich počínání a důvody, proč a co tak a tak dělají.

I po čtrnácti dnech po přečtení téhle knihy nelituju jediné minuty, kterou jsem nad Fangirl strávila. Je to příběh o tom, proč člověk vlastně chce psát, o fanoušcích, dospívání, ale i o celé jedné generaci, která odrostla na Harry Potterovi (protože téhle části se tu autorka nepřímo věnuje, přesto to člověku po prvních pár kapitolách dokonale docvakne).

Zkrátka a dobře - bavilo mě to a bavilo mě to opravdu hodně. Proto možná nemůžu najít nějakou fatální chybu a jen se těším, až budu mít čas a Fangirl si budu moct přečíst znovu. Rainbow Rowell je má malá naděje, že ještě existují autoři pro mladé, kteří opravdu vědí, co dělají se svými postavami a příběhem. A že to dělají sakra dobře.

Moje hodnocení: 9.5 / 10
Reakce po dočtení:

1. A jdeme na to! (NaNoWriMo 2013)

2. listopadu 2013 v 22:09 | Selenne L. Athi |  Autorčino brblání
Tak. A je to tady. Velký Měsíc Psaní! Jipí jej.
Díky tomu, že nám včera dopoledne odpadli dvě hodiny a já tvrdla ve škole (naštěstí s noťasem) a čekala na další dvě hodiny, které jsem měla odpoledne, jsem se vesele pustila do psaní. A pak, když jsem se vrátila domů a naobědvala se, tak jsem pokračovala. A pokračovala, a pokračovala.
Za první den jsem ze sebe vyprodukovala 4501 slov. (Optimální číslo je 1667!)
Takže ano, zahájila jsem skvěle :D A bude ještě veselo, když si uvědomuju, že mi zbývá 45 499 slov. K napsání. Za dalších 29 dní. Sakra, sakra, sakra.
A teď se jen modlit, aby se nedostavil blok.
Přesto mi stále připadá, že navzdory tomu, že mám celkem kolem 27 tisíc napsaných slov (no jo, jak jsem již psala dříve, začala jsem Kovové srdce psát před začátkem NaNoWriMo), tak mám stále příjemný pocit, že jsem na začátku tohohle příběhu. Což je docela pozitivní, no ne? Připomeňte mi tenhle můj pozitivismus, až budu v půlce měsíce bloklá, neschopná napsat ani řádku. Uff.
Držte palce, ať to dobře dopadne. Rozhodla jsem se, že TOHLE bude moje průlomovka. Go big, or go home, aneb až tuhle věc dokončím, zreviduju a opravím, zkusím své štěstí vy-víte-kde.
Takže adios, amígos, jde se pokračovat ve psaní. (mám ještě dvě hodiny, než 2. den NaNoWrimo bude za mnou)
P.S. Omluvte značnou zmatenost tohoto příspěvku, autorka je myšlenkami někde jinde.