Philippa Gregory - Královnin vězeň

6. října 2013 v 19:04 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Chudý šlechtic Robert má štěstí, když se mu podaří zaujmout královnu Marii a získat místo u dvora. Ač ženatý, setká se tam se svou osudovou láskou. Zamilovala se do něho sama královnina sestra Alžběta a ráda by ho viděla po svém boku. Jejich vztah je však ostatním trnem v oku a milenci musí čelit mnoha nástrahám. Alžběta navíc po skonu Marie usedne na trůn. A královny se přece z lásky nevdávají.
___________________________________________

Philippa Gregory má na svém kontě už pár historických románů. Stejně tak už je já osobně nějakou dobu čtu. Pokud odsunu moji malou, vzrůstající nechuť vůči samotné autorce stranou, byla jsem Královniným vězněm neskutečně zklamaná. Nevím, kromě nešťastné Červené královny, u níž jsem trochu trpěla a doufala, že už brzy skončí, jsem s předchozími díly autorky nijak velké problémy neměla, dokonce mě hodně bavily. V tomto případě mi však čtivost nedokázala vyrovnat to, jakým způsobem se Philippa Gregory vyrovnala s příběhem Alžběty I. a jejího 'milostného románku' s ženatým šlechticem Robertem Dudleym.

Předně mi trochu vadil způsob, jak vykreslila mladou Alžbětu - jako marnivou, namyšlenou mladou ženu, která se nechá snadno manipulovat navzdory tomu, jak věří, že jedná z vlastní vůle. Ne snad, že bych měla Alžbětin život nějak nastudovaný, přesto mi způsob vykreslení její postavy byl prostě proti srsti. Byl jednoduše nalinkovaný, troufám si říct až naivně - navzdory tomu, že je v knize mnohokrát zmíněno, čím vším si musela mladá královna projít a jaké zkušenosti musela za tu dobu nasbírat, z jejího charakteru to vůbec nevyplývá. Teprve až ke konci je vidět jistá chladná nemilosrdnost, které bych i docela věřila. Její 'milenec' Robert je oproti tomu docela dobře vykreslen, včetně jeho touze po moci a vztahu k Alžbětě - navzdory tomu, že se jí začíná dvořit zpočátku jen kvůli moci, postupem času mu začínáte i věřit, že svou královnu doopravdy miluje. Největším utrpením pro mě však nejspíš byl příběh Amy Dudleyové, jeho ženy, která to všechno mohla sledovat jen z vpovzdálí - v tomto případě mě dost naštvalo, jak z ní autorka udělala takřka nevinnou ženu, která padla za oběť Alžbětiným intrikám. A přitom z ní mohla Philippa Gregory udělat takovou ženu společně s tím, že by měla jistou duševní sílu a vyrovnanost. Zkrátka a dobře, udělat z ní takovou hrdinku, kterou pak budete litovat a nebudete se skoro těšit z jejího nešťastného osudu.

Ano, četlo se to dobře, to nepopírám - Gregory má jednoduchý styl vyprávění a píše ze zajímavého prostředí - přesto by si mohla dát práci se svými ženskými hrdinkami, o nichž tvrdí, že jejich historické inspirace (nebudeme tu předstírat, že píše dopodrobna tak, jak se opravdu chovali a jak jednali) velice obdivuje. Nevím, tahle autorka mě pomalu zklamává v každém dalším románu víc a víc, ačkoliv jsem o ní měla původně docela vysoké mínění, některé věci jí prostě odpustit nemůžu. A vykreslení Alžběty I. tak, jak ji vykreslila ona, je jedno z těch věcí.

Moje hodnocení: 5 / 10
Reakce po dočtení:


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lyra Lyra | E-mail | Web | 7. října 2013 v 21:51 | Reagovat

Souhlasím s tím, co jsi napsala. Popravdě jsem o autorce nikdy neměla příliš vysoké mínění - její knihy jsou sice čtivé, pravda, ale přijde mi, že si s charaktery postav dělá, co se jí zlíbí a klidně si vymýšlí. Jestli máš ráda romány z tohoto období, četla jsi něco od Jean Plaidy? Má celou ságu věnovanou jen Tudorovcům a myslím, že s hrdinkami zachází o něco citlivěji než Gregory :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama