Srpen 2013

tear you apart; mix pro vlk(odlak)y

27. srpna 2013 v 7:44 | Selenne L. Athi
Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodla zapojit do Fanmix Challenge z Tumblr, rozhodla jsem se sem přihodit můj první fanmix z téhle strašně dlouhé challenge, který by se některým milovníkům příběhů s těmihle huňatými zvířátky, popřípadě proměnlivými pololidskými bytostmi mohl hodit.

Tracklist:
01. Fever Ray - The Wolf
02. The Black Keys - Howlin' For You
03. 30 Seconds to Mars - The Night of the Hunter
04. Florence + The Machine - Howl
05. She Wants Revenge - Tear you Apart
06. The Black Ghosts - Full Moon
07. Editors - Eat Raw Meat = Blood Drool
08. Eels - Fresh Blood
09. Keaton Henson - Flesh and Bone
10. Daughter - Human
11. Red - Fight Inside
12. Mikky Ekko - We Must Be Killers
(Stačí kliknout na obrázky a otevře se nové okno se stránkou mixu)

Série instrumentálních mixů pro psaní (2/?)

27. srpna 2013 v 7:35 | Selenne L. Athi
Přináším další dva hudební instrumentální playlisty, které jsem sestavila k tématem: Nová naděje a Tak jsem se stal(a) temnotou (tedy pořádně temné skladby pro zloduchy a padouchy). Zatím je ve 'Psací' sérii 6 mixů, další brzy zkompletuju, nahraju a přidám sem i odkaz :)

(Stačí kliknout na obrázky a otevře se nové okno se stránkou mixu)
(skladby vhodné pro scény, kdy se
hrdinovi 'dobije' šťáva a může znovu
začít bojovat)
(skladby s temnějšími, silnými motivy
pro veškeré možné 'zlé' postavy,
kterých se bojíme, ale bojíme se i
přiznat tichý obdiv vůči nim)


Cassandra Clare - The Infernal Devices: Clockwork Princess

24. srpna 2013 v 20:15 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Třetí kniha trilogie The Infernal Devices [recenze na předchozí díly - Clockwork Angel, Clockwork Prince]

Stíny se stahují kolem Londýnského Institutu. Mortmain chystá využít své pekelné nástroje, armádu nemilosrdných automatonů, ke zničení Lovců stínů. K tomu však potřebuje poslední věc, která mu chybí - potřebuje Tessu Gray.
Charlotte Branwellová, hlava Londýnského Institutu, se ho zoufale snaží najít, než udeří. Jenže když Mortmain unese Tessu, dva mladí muži, kteří ji milují, Jem a Will, udělají cokoliv k její záchraně. Protože ačkoliv jsou Tessa s Jemem zasnoubeni, Will ji miluje víc než kdy dřív.
Jak se k ní blíží její zachránci, Tessa si uvědomuje, že ona sama je jediná, kdo ji může zachránit. Ale copak může jediná dívka, dokonce i ta, která dokáže přikazovat síle andělů, zničit celou armádu?
Nebezpečí a zrada, tajemství a okouzlení a zapletené obavy lásky a ztráty se promíjejí, když jsou Lovci stínů u svého konce v dechberoucím finále trilogie The Infernal Devices.
(volně přeložená anotace z GoodReads)

___________________________________________

Konečně jsem se odhodlala začíst do posledního dílu druhé série Cassandry Clareové z jejího světa Lovců stínů. A to s velkými obavami, protože díky mnohým vlídným lidem z Tumblr jsem bohužel částečně věděla, jak některé osudy hrdinů Infernal Devices dopadnou a říkala jsem si, jestli je to vůbec logicky možné a uvěřitelné.

Musím se přiznat, že mě ten poslední díl prostě zklamal. Ne snad kvůli tomu, že bych věděla některé věci dopředu, ale celkovým pojetím vyvrcholení trilogie. Děj je na mnohých dílech strašně předvídatelný, postavy stále mají čas na to, aby mezi sebou cukrovali, i když se chýlí k jejich konci a samotná Tessa mě tou 'záchranou' všech Lovců stínů dost naštvala.
Ale abych vypouštěla svou frustraci a zklamání postupně - po dvou předchozích dílech, které měly jiskru a nápad, si říkám, proč si autorka nedala větší práci s tím třetím. Ať už jde o Mortmainův únos, o tápání některých postav, nebo o samotné vyvrcholení... Je to prostě hrozně předvídatelné. Člověk by doufal, že se některé postavy budou chovat trochu jinak, ale většina z nich odkýve to, co mu ta druhá sdělí - čímž mě naštval Jem, když prohlásil, že je naprosto v pořádku, když se Will vydá hledat Tessu s tím, že ji taky moc miluje. Dobře, uznávám, že Jem by ze smrtelné postele těžko mohl vyrazit na koni za Mortmainem, ale doufala jsem, že bude alespoň trochu naštvaný, i když si je s Willem tak blízký. Samotný Will pro mě ztratil jiskru poté, co se dozvěděl, že je jeho prokletí vlastně kravina a že může milovat, koho chce. Díky tomu jeho zachmuřenost a odtažitost jsou tytam a dostává se do úlohy poslušného štěněte, kterému na všem a na všech záleží. Ano, beru to, že si konečně mohl oddychnout, ale člověk se prostě takhle rychle nemění.
Celkově z postav příběh ještě trochu drží nad vodou bratři Lightwoodovi a Willova sestra Cecily, ale ti bohužel nedostanou tolik místa, než kolik by si doopravdy zasloužili.
Co se týče toho konce a pak i epilogu - nesedlo mi to. A dost mě to naštvalo. Bezostyšně jsem doufala, že alespoň některá z postav skutečně umře, ale autorka osudy svých hrdinů uzavírá docela růžově, dokonce i samotnému Jemovi, u něhož jsem byla zezačátku odhodlaná prolévat slzy. Místo toho jsem však lomila rukama a vrtěla hlavou, proč mu nemohla dopřát trochu šmrncu reálna a nechat ho být tragickým hrdinou.

Abych však jen nekritizovala a příliš nespoilerovala, co asi nejvíc drží úroveň celé knihy, je jazyk. Ať už Clareovou proklínáte, nebo milujete, všichni by měli uznat, že některá slovní spojení, věty, či výrazy rozhodně poskládat umí a správně je dávkuje natolik, aby vás alespoň bavilo čtení jejích slov. Protože její styl je prostě vypsaný a některé hlášky a citáty mají prostě šmrnc a hloubku.

Zklamání a vztek, zároveň ale i úleva, že jsem tuhle sérii konečně dočetla celou.
Stále u mě platí, že úplně původní trilogie ze světa Lovců stínů, tedy Nástroje smrti je od Clareové nadále to nejlepší, co nám přinesla.

Moje hodnocení: 5,5 / 10
Reakce po dočtení:


Patrick Ness - Chaos: Válka hluku

24. srpna 2013 v 19:43 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Třetí kniha trilogie Chaos. [Recenze na předchozí díly - Hlas nože; Temný ráj]

Ve strhujícím závěru populární dystopické trilogie zachvátí planetu Nový svět ničivá válka. Domorodí Sádráci se svým kolektivním myšlením a chováním zmobilizují všechny síly, aby pomstili vyvražděné soukmenovce. Bezohlední vůdci dvou znepřátelených lidských frakcí se chystají bránit své zájmy za každou cenu a do toho se na planetu Nový svět blíží kosmické lodě nových osadníků...
V prostředí Hluku, jenž obnažuje všechny myšlenky, jsou následky každého činu a každého slova obrovské. Todd s Violou, dospívající uprostřed válečných krutostí a hrůz, stojí před přetěžkými rozhodnutími a život je nutí zpochybňovat vše, čemu dosud věřili. Najdou v sobě sílu přežít? To se dozvíte v šokujícím finále.
Kniha byla v roce 2011 oceněna Carnegieho medailí.

___________________________________________

Uff, tak jsme to dokopali do velkého finále. V Toddově světě hluku začíná válka a naši hrdinové si musí vybrat strany, za které budou hrát. A žádné dobro, či zlo tu nefunguje, pouze to, kdo má větší moc. Patrick Ness opět rozehrává velkou hru, která je plná zvratů a překvapení. Na druhou stranu tu začíná být znát, že se s některými motivy autor opakuje, nebo je znovu využije trochu jinak. To sice není na škodu v rámci příběhu, přesto to celkové tempo začíná značně zpomalovat a občas bohužel nalezneme hrdiny v situaci, kdy takřka sedí s rukama v klíně a koukají na zkázu kolem.

Dalším bodem, který mě trochu autor naštval, je neustálý návrat jedné z 'vedlejších' postav, protože se začíná zdát, že ten (nejmenovanný) chlap je snad nesmrtelný. Osobně na mě tohle trochu působí jako Deux ex Machina, alespoň co se jeho postavy týče, protože je tak trochu nadnesená nad vše ostatní a snaží se všechno vyřešit dobrou cestou.
Nadále pro mě také zůstává záhadou postava starosty Prentisse, který tu působí jako 'čiré' zlo, ačkoliv se ho autor snaží neustále zlidšťovat. Ano, snaží se, ale výsledek za moc nestojí, neboť pro mě to zůstává stále bezpáteřní postava, kterou bych leda tak vzala pod krkem, ale abych ji snad litovala, nebo něco podobného, to u mě prostě nefunguje.
Na druhou stranu si u mě trochu šplhla Viola - konečně se nesnaží dělat všechno správně a její střed zájmů se točí zejména kolem Todda, díky čemuž udělá velkou řadu chyb, které nejsou úplně zanedbatelné. Což je prostě fajn, protože jinak bych si ji nemohla konečně oblíbit.
Todd se skrz třetí díl pořád mění a je vidět, že mu autor neváhá trochu zatemnit mysl a nechat ho klesnout tam, kde ho chce mít starosta Prentiss. Kvůli tomu se náš hrdina vyrovnává nejen se zuřící válkou kolem sebe, ale i s vlastním svědomím a snahy rozpoznáním toho, co je dobré a co špatné. Přesto tahle linka je díky výše zmíněné 'nesmrtelné' postavě přetrhnuta a Todd se jako hrdina vrací zpátky do svého boje za správnou věc. Škoda, takhle tohle hrdinovo škobrtání morálky vyšlo trochu vniveč.

Osobně se mi poslední díl četl trochu hůř, než ten předchozí - předně kvůli tomu, že jsem si nemohla zvyknout na POV jednoho ze Sádráků, kterého Todd zachránil (nemluvě o tom špatně čitelném fontu, který se tentokrát na rozdíl od minulých dílů Jotě příliš nepovedl). I tak Ness opět ukázal, že patří mezi ty autory young adult, které bychom měli vyzdvihovat do nebes - zejména kvůli tomu, jak se nebojí rvát dětskost a naivitu na kusy a ukázat krutost války v tom nejhorším možném obraze.
Nakonec přeci jen důstojný a dost dojemný konec celé trilogie.

Moje hodnocení: 8 / 10
Reakce po dočtení:

Rainbow Rowell - Eleanor & Park

3. srpna 2013 v 13:43 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Rok 1986.
Příběh lásce dvou lidí, kteří nezapadají - vědící, že první lásky skoro nikdy nevydrží, ale odvážní a zoufalí, aby se o to pokusili. Když Eleanor potká Parka, budete si svou první lásku pamatovat navždy - a jak moc je těžké si ji udržet.

___________________________________________

Omluvte špatně přeloženou anotaci z GoodReads, ale protože tahle kniha ještě nevyšla v češtině, nedá se svítit. Příběh s nezvyklými hrdiny a příjemným stylem vyprávění o tom, jak se člověk poprvé zamiluje a snaží se i svou lásku navzdory okolí a nepříznivým podmínkám udržet.

Hlavní hrdiny si člověk snadno oblíbí a soucítí s nimi - Eleanor je dívka z nuzných poměrů, s nadváhou a násilnickým otčínem. Snaží se protlouct světem, aniž by příliš myslela na to, co si o ní ostatní myslí. Park je napůl Korejec z matčiny strany, má otce, který od Parka očekává mnoho věcí a zálibu jak v hudbě, tak komiksech. Když se tihle dva potkají, člověk skoro nečeká, že by se tihle dva mohli do sebe zamilovat, protože se zdá, že spolu nemají nic společného. Ale jak děj ubíhá dál a dál, Park s Eleanor si najdou neobvyklou cestu k vzájemnému sblížení a společně se snaží protloukat světem, ačkoliv se bojí, že to vzácné, co mezi sebou mají, brzy ztratí.

Autorka příběh vyprává citlivým, nenáročným způsobem - ačkoliv je kniha napsána ve třetí osobě, každá kapitola je rozdělena na několik částí, kdy jsou události vyprávěné jak částečně z pohledu Eleanor, tak z pohledu Parka. Rozvíjení jejich vztahu je tak přirozené, že si člověk skoro nevšimne, z které části se tihle dva do sebe vlastně zamilovali. Nemluvě o tom, že některé jejich vnitřní poznámky a připomínky mají skvělý humor, který celý příběh nadlehčuje.

Co mě ovšem trochu odrovnalo, je konec - a to ne v tom úplně negativním smyslu. Dává člověku naději, ale i zároveň ochutnávku reálna, že ačkoliv se dva lidé mohou jakkoliv milovat, nemusí to vydržet navždy. Nebo také může. Taková otevřenost je dost odvážná a ačkoliv já sama jsem prvních pár chvil po dočtení soptila, že vlastně nevím, jak to s těma dvěma dopadlo, nakonec jsem si říkala, že je to tak dobře. Že není žadné konečně 'navždy'. Ve skutečném životě tedy určitě ne.

Velice příjemná, oddechová romantika, která na čtenáře netlačí klišé, či rozhovory typu 'nemůžeme být spolu, i když k tomu nemám vlastně pořádný důvod', nemluvě o neobvykle zvolených hrdinech, které si člověk prostě zamiluje.

Moje hodnocení: 8 / 10
Reakce po dočtení:

Richelle Mead - Vampýrská akademie: Krvavý

3. srpna 2013 v 13:26 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Čtvrtý díl série Vampýrská akademie. [recenze na předchozí díly: Vampýrská akademie; Mrazivý polibek; Stínem políbená]
Život Rose Hathawayové nebude už nikdy stejný. Po nelítostném útoku na Akademii zemřelo hodně Morojů i dhampýrů. Ti, kteří přežili, jsou na tom ještě hůř: musejí se vyrovnat se smrtí kamarádů. A Rosin krk nyní zdobí tetování, které všem zvěstuje, že zabila bezpočet Strigojů.
Jen jedna oběť je však důležitá... Dimitrij Belikov. Rose podstoupila bolestnou volbu, opustila Akademii i svou nejlepší kamarádku Lissu, poslední žijící dragomirskou princeznu, a vydala se pronásledovat muže, kterého miluje. Musela dojít až na kraj světa, aby Dimitrije našla a mohla tak splnit krvavý slib, který mu dala. Až ale nastane okamžik rozhodnutí, bude Dimitrij stále chtít, aby ho raději zabila, než aby žil jako stvůra?
V sázce je teď úplně všechno. Zranitelná a osamocená Rose se ocitá ve světě, který je pro ni stejně neznámý jako nebezpečný. Najde v sobě dost sil, aby Dimitrije zničila? Anebo se obětuje ve jménu nesmrtelné lásky?

___________________________________________

A Vampýrská série se přehoupla do druhé poloviny. Rose nacházíme na cestě na Sibiř, kde chce nalézt svého milovaného Dimitrije a zničit ho. Cestou potkává mnoho nových postav, s kterými se setkáme dokonce i v sequelu Pokrevní pouta. Přestože původní plán najít a zničit její ztracenou lásku zněl zajímavě, samotné provedení se příliš nepovedlo.
Rose se docela obstojně vyrovnává s Dimitrijovou ztrátou, nemluvě o tom, že nám Mead naservíruje další část skládačky jejího světa v podobě Alchymistů, které tu představuje Sydney (s kterou se právě setkáme i v Pokrevních poutech). Přesto se zdá být Roseina cesta dost rozpačitá - jednou to vypadá, že se pomalu vrací zpátky do školy a vzápětí se díky Sydney jako zázrakem dostává na Sibiř, kde se 'opět zázračně' setkává s Dimitrijovou rodinou. A ta ji vezme mezi sebe, později jí prakticky nabízí, aby tam s nimi zůstala. A i když je Roseino stání v místech, kde Dimitrij žil a vyrůstal docela pochopitelné z hlediska jejího charakteru, příběh to děsivě ubíjí. Na prakticky sto padesáti prvních stránkách se nic neděje a kromě pár nových postav tu vlastně není moc nic nového. Akce se prakticky ztrácí, nemluvě o tom, že ačkoliv se Rose dívá skrz své pouto i na Lissin život, tomuhle dílu škola sv. Vladimíra prostě chybí společně s Christianem, Lissou a Adrianem.

Samotná Rose si projde lehkým vývojem v oblasti jejích vlastních citů a vypořádání se se ztrátou. Jenže pak autorka udělá obrovský krok zpátky a z Rose se (ačkoliv ne úplně ze své vůle) stává zamilovaná husa, která prostě nemůže svého milovaného nechat jít. I když jí pořád vykládá, že jí vlastně zabije a přemění na Strigoje. V tomto bodě mi přišlo trochu divné, že Rose jednoduše neudělala krok zpátky - jasně, láska hory přenáší, ale asi by mi bylo zatěžko se jen tak vzdát principů, které by mi od dětství vtloukávali do hlavy za prakticky jedinou noc.

Rose se opět zasekne na jednom místě, což jejím příběhům prostě nesluší a výrazně tím trpí. Když už si člověk zvykne na to, že se kolem téhle tvrdohlavé dhampýrky pořádně něco děje, nemůže se smířit s tím, že tu máme další sto stran, kde Rose sedí v pokoji, vykusuje se s Dimitrijem a nechává se unášet naivní idylkou toho, že bude se svým milým navždycky spolu. Jak jsem dříve podotýkala, není to úplně z její vlastní svobodné vůle, přesto se tak příběh zastavuje na mrtvém bodě a já jako čtenářka začínám Dimitrije skutečně nenávidět. Nikdy mi úplně nesedl a jeho vztah s Rose je tak trochu vysněná láska na první pohled, přesto bylo v předchozích dílech dost jasné, že si rozumí. Tady je na ní buď naštvaný, nebo ji chce, nebo tam pro změnu vůbec není.

Konečně se děj těsně před koncem rozjede a Vampýrská akademie naskočí do starých kolejí tak, jak ji máme rádi. Přesto si nemůžu pomoct a připadá mi, že to autorka v tomhle díle prostě přepískla a zbytečně natáhla. Navíc to zjištění na konci, že vlastně celá ta cesta byla 'prakticky' zbytečná, mě neskutečně naštvala. Jasně, nic nemá být takové, jak se zdá, ať máme pořádný cliffhanger, ale co je moc, už je příliš. Doufám, že alespoň v jednom z příštích dílů Dimitrij konečně umře, nebo se z něj Rose nějak vzpamatuje, jinak u mě bohužel končí i u ostatních hrdinek young adult literatury, jejichž životy se točí jenom kolem jejich mužských protějšků.

Moje hodnocení: 7 / 10
Reakce po dočtení: