Saladin Ahmed - Půlměsíční trůn

21. července 2013 v 14:19 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Pod rozpáleným pouštním sluncem, v krajině nekonečných písečných dun, džinů a ghúlů, mocných mágů i divokých nomádských kmenů leží majestátní Dhamsavát. V hlavním městě Půlměsíčních království vzrůstá napětí - lidé se bouří proti krutovládě nového kalifa a v ulicích začíná řádit neznámý zabiják...
Doktor Adúla Maslúd se už cítí starý. Na tom by nebylo zase tolik divného, ale Adúla je lovec nestvůr. Přestože by své nebezpečné povolání rád pověsil na hřebík, brzy je i on zatažen do víru zlověstných událostí. Společně se svými starými přáteli i mladým a nesnesitelně pobožným dervišem Rasídem se snaží podivným vraždám přijít na kloub. Co s nimi má společného vůdce městské chudiny, nepolapitelný král zlodějů, zvaný Sokolí princ? Jakou roli sehrává tajemná dívka z pouště? A jak s tím vším souvisí pradávná historie města?

___________________________________________

Půlměsíční měsíc mi rychle padl do oka kvůli obálce a fešnému názvu - navíc poté, co jsem obálku porovnávala s původní, musím Gorgoně zatleskat, protože je mnohem fešnější než původní (a Adúla na téhle alespoň nevypadá jako Mojžíš v bílém hábitu seskakující z hory Sinaj). A jak si tahle na cenu Hugo a Nebulu nominovaná kniha u mě vedla?

Autor nás zavádí do fiktivního světa, který voní pískem, horkým sluncem a exotickým prostředím dálného východu. Dokonce i zdejší Bůh, modlitby a citáty z velké knihy silně připomínají Korán. Prostředí, do něhož nás Saladin Ahmed zasadil, nezapře jeho kořeny a nám, unaveným všemožnými středověkými novosvěty přinese svěží vítr exotických končin arabských zemí.

Začátek knihy je lehce okecávací, trochu nevýrazný, autor se v tuhle chvíli zřejmě nijak neřídil radou - první věta (a kapitola) musí čtenáře okamžitě chytnout. Přesto nám představuje dobře vykresleného hrdinu, doktora Adúla Maslúda (uff, to skloňování), jenž je posledním z lovců ghúlů. Navzdory tomu, že mi Adúla v některých chvílích strašně lezl na nervy, mi na druhou stranu dokázal, že je skutečně dobře vystavěnou postavou - stárnoucím mužem, který je tak trochu zatrpklý kvůli svému povolání a chtěl by se usadit, na druhou stranu je v duši stále netrpělivý dobrodruh. Jeho učedníka a derviše Rasída mi bylo po celou knihu tak trochu líto - předně kvůli tomu, že si z něj jeho učitel nejednou udělá boxovací pytel a veškerou svou frustraci si vylévá na něm. Pokud bych měla nominovat postavu, kterou jsem si z této knihy okamžitě zamilovala a kterou bych okamžitě začala bránit, je to právě Rasíd. Zamía, lví dívka z pouště, mi přišla až příliš prudká a také bych jí nejednou propleskla. Adúlovy přátelé, alchymistka a černý mág, se přidávají do děje v době, kdy se příběh svižně rozjíždí a jejich postavy jsou skrz na skrz sympatické.
Navíc přidávám autorovi velké plus, že čtenář může nahlédnout do hlav všech jeho postav, díky čemuž jim více rozumí a chápe, proč se tak chovají. Občas dokonce dělá i malý krok vzad, vrací se před chvíli, kdy jsme jednu postavu opustili a vrhá nás do mysli další.

Na to, že příběh začne konečně pořádně plynout až někdy ve čtvrtině, se kniha čte docela svižně. Musím předem upozornit, že tenhle příběh není pro každého a rozhodně na něj člověk musí mít náladu. Ano, musím zde poznamenat, že příběh sám o sobě nepřinesl nic nového a zvláštní 'mučící' kapitoly byly tak trochu o ničem vzhledem k pozdějšímu vyústění příběhu.

Další věc, která se mi úplně nepozdávala, je zaměření, tedy pro jakou čtenářskou skupinu Půlnoční trůn je vlastně určen. Buď je to jen můj dojem, nebo horší překlad Gorgony (ačkoliv spíše to první), ale autor zpočátku rozehrává příběh pro náctileté, pak skáče do pozic pro vyšší čtenáře a tak to střídá, halabala. Ano, je fajn nebát se psát 'pro všechny' a snažit se pokrýt to, co většina čtenářů chce, bohužel takové pokrytí neodpovídá jazyku. Už v prvním rozhovoru mezi Adúlou a jeho starým přítelem se mi zdálo, že čtu knihu pro dvanáctileté a pak, o pár kapitol později, se mluví o zkurvysynech a tak dále. Tohle mi prostě nesedlo a pokládám to za hrubou chybu autora (nebo editora), že se na tímhle nepozastavili.

Osobně by mi nevadilo, kdyby byl příběh o pár stránek delší - zejména kvůli tomu, že konec spadá někam mezi pořádnou, drsnou řež a hrdinské vítězství nad padouchem pro malé caparty. Tohle míchání by autor neměl dělat, nebo ho aspoň produkovat s mírou, aby z toho pak čtenáři nešla hlava kolem. Protože mě šla. Navzdory tomu, že jsem byla s koncem relativně spokojená, zabíjení malých dětí versus pradávné zlo v podobě 'Temného pána' mi trochu hýbalo žlučí. A ještě víc naštve, když člověk cítí, že ta kniha má mnohem větší potenciál, než jak ho autor využil.


Dobrodružné cosi, co mohlo být mnohem lepší, přesto se stále drží kousíček nad průměrem.

Moje hodnocení: 6 / 10
Reakce po dočtení:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Biby Loves ♥ Biby Loves ♥ | Web | 21. července 2013 v 14:34 | Reagovat

:D Heh tá reakcia... taká istá bola keď som si nejakú blbosť pozrela na nete :D
ako video myslím :D
--------------------------------------------------------------------------------
Hlasuj za mňa v súťaži!!! Som tam ako Biby Loves ♥ - Rihanna :) Budem ti moc vďačná!
http://love-graphic-heart.blog.cz/1307/sutaz-1-kolo-zadanie-2-kola#komentare

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama