Rafał Dębski - Souhvězdí kata

14. července 2013 v 20:25 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Toto je neobyčejný příběh neobyčejného kata.
Jakub je posledním absolventem slavné Akademie mistrů popravčích v polském Běsově, která vzápětí lehne popelem. V jeho stopách kráčí krysy, mor a zkáza. Jenže touha pomstít se světu za utrpěná příkoří a vraždu jeho lásky nikam nevede. Ani s žoldnéři pod obléhaným Pskovem, ani u kozáků na ukrajinské stepi, ba ani v Praze mezi alchymisty na dvoře císaře Rudolfa II. nenachází Jakub to, co hledá. Kat je odsouzen k opovržení. Kat je nečistý. Kat je stále sám.
Ale co je pravdy na tom, že kat dokáže člověku ukrást duši?

___________________________________________

Vzhledem k tomu, že střídám i subžánry ve fantastice, častokrát se setkávám s hrdiny, kteří nejsou tak úplně čestní, či spravedlivý, nebo nebojují za stranu dobra, ale spíš za svoje osobní, sobecké zájmy. A myslím, že jsem se setkala s mnohou různorodou sebrankou zlodějíčků, lhářů, podvodníků a špinavců, ale nikdy ne s katem jako hlavním hrdinou. Toho si vybral autor za svého hlavního hrdinu s nešťastnou minulostí a zasadil ho do pořádně špinavých končin. A tak se podařilo stvořit jednoho z nejdepresivnějších hrdinů, o kterým jsem kdy četla.

Kat Jakub s temnou minulostí a se svou a duší své milé v jednom těle cestuje krajinou jako Kat Černé smrti, roznášející zkázu a dost slušně se mstící za to, co mu svět provedl. Aneb když se můžu pořádně vyřádit a ulevit trochu ze svého hněvu na ostatních, proč to neudělat? Nemluvě o tom, že pomocí ich-formy se čtenář dozvídá, proč je Jakub vůbec takový, jaký je a nejednou s ním tak dovede soucítit. Ano, i já bych si v Jakubově kůži do světa párkrát pořádně kopla za to, co mu provedli. Na druhou stranu, jakkoliv je Jakub zajímavě vyobrazen, občas působí ploše, či předvídatelně. Nemluvě o tom, že kromě pár malých odkazů či vzpomínek o něm prakticky nic nevíme (osobně jsem si ho nedokázala příliš představit v době, než se stal Katem Černé smrti) a musíme ho brát takového, jaký je, což trochu ztěžuje čtenářovu cestu k tomu, aby si tohohle ponurého anti-hrdinu v černém oblíbil.

Jakubovy příběhy na sebe volně navazují, přičemž Jakubův postoj vůči okolí procházím takřka nepatrným, přesto postřehnutelným vývojem a tak dává i jeho postavě náboj. Ostatní postavy ustupují víceméně do pozadí, dokonce i Barbora, Jakubova milá, která je jakýmsi jeho druhým svědomím a zároveň i svůdným ďáblem, záleží pouze na situaci. Ta je sice docela zajímavá pozadím svého příběhu a svou interakcí s Jakubem, ale jinak mi jako samostatná postava (dobře, i potažmo duše uvězněná v jednom těle s druhou) příliš neukázala propracovanější charakter.

Atmosféra příběhů je velice hutná, mnohdy až příjemně dusící. Co se opravdu nedá předvídat je osud, který se Jakuba nebojí hodit do nejrůznějších situací, nemluvě o známých reáliích - od nedalekého Polska až po Prahu. I kvůli tomu se kniha stává pro našince velice atraktivní.
Pro mě osobně to bylo příjemné počtení, ačkoliv poslední příběh byl už tak trochu vycucaný z prstu a nepřišel mi nijak zvlášť originální a nápadný, přesto to nepřevážilo celkovou kvalitu ostatních příběhů.

Moje hodnocení: 8 / 10

Reakce po dočtení:
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama