John Green - Looking for Alaska

26. července 2013 v 16:48 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Předtím. Celá existence Milese 'Pudge' Haltera nebyla nijak světoborná a jeho obsese 'posledními slovy' slavných osobností ho jen postrčila k tomu, aby se rozhodl hledat 'Velké Možná' (poslední slova F. Rabellaise). Tak se rozhodne odjet do občas šílené, možně nestabilní a cokoliv-než-nudné internátní školy Culver Creek a jeho život se převrátí vzhůru nohama. Protože jen kousek od jeho pokoje bydlí Alaska Young. Nádherná, chytrá, sexy, sebedestruktivní, rozhozená, naprosto facinující Alaska Young, která je sama o sobě velkou událostí. Pozve Pudge do svého světa, vyšle ho do 'Velkých Možná' a ukradne mu srdce.

Poté. Nic už není takové, jaké to bývalo.

___________________________________________

Vzhledem k tomu, jak jsem si oblíbila The Fault in Our Stars, rozhodla jsem se místo Jména větru v originále sáhnout po Looking for Alaska. Podobně jako TFIOS, Alaska je vyprávěná v první osobě, z pohledu Milese Haltera, který prakticky nemá žádné kamarády a místo obyčejných knih čte biografie slavních osobností, aby se dozvěděl jejich poslední slova před smrtí, která pak dokáže citovat zpaměti. John Green nám opět představuje hrdinu, který se nějak vymyká z normálu. Ale oproti Hazel, u které jsme se důvod jejího ironického vyprávění dozvěděly hned na začátku, u Pudge musíme nějakou chvíli pátrat, než konečně pochopíme, proč je takový jaký je. Tak je tomu i u ostatních postav, jak u Pudgeova kamaráda a spolubydlího Plukovníka (The Colonel v orig.), tak i Alasky. Což je zároveň velká nevýhoda Looking for Alaska - ani jednu z postav jsem si nedokázala oblíbit natolik, abych se o nějak skutečně zajímala. Pudge mě svou obsesí Alaskou nemálo rozčiloval, Alaska mi připadala nesympatická už od jejích prvních slov a Plukovník tak nějak proplouvá příběhem. Osobně bych možná měla nejraději právě jeho, protože všechny jeho akce a vrtochy jsou opodstatněné. U Pudge i Alasky musíte pátrat a i když pochopíte jejich důvody, nemusí to nutně znamenat, že si je víc oblíbíte, nebo že je budete litovat.

Osobně jsem k Looking for Alaska trochu rozpačitá - navzdory stylu Johna Greena, který jsem si vážně oblíbila, protože umí psát bez skrupulí a věnovat se jak vážnějším tématům, tak zvládá nadlehčovat svůj styl vnitřními poznámkami svých hrdinů, u Looking for Alaska jsem měla problémy knihu vůbec dočíst. Kapitoly jsou tu místo obvyklých číslovech označeny jako počet dní Předtím (např. Sto dní předtím) a pak Poté. Díky tomu autor čtenáře dokáže pěkně napínat, co se vlastně stane. Tenhle odpočet působí docela mrazivě i tím, že se příběh pohne kupředu jen v některých částech, zatímco ty ostatní stále vyčkávají. A pak se stane ta velká událost a člověk očekává, jak se hlavní postavy Poté budou chovat. Opět musím podotknout, že ačkoliv Green píše uvěřitelné charaktery, Pudge jako hlavní hrdina mě prostě neoslovil, přesto v kapitolách Poté jeho naivita a představy docela utrpěly a on sám se stal tak nějak přijatelnějším a moudřejším.

Čtenáři Johna Greena jsou v tomto případě rozděleni na dva tábory - ti, kteří knížku milují a ti, kteří ne. Já se nacházím někde mezi, protože tohle pro mě není jednoduchá kniha k psaní recenzí - zkrátka a dobře kvůli tomu, že tam bylo sto věcí, které se mi strašně líbily a sto věcí, při kterých jsem hrozně nadávala a chtěla knihu zahodit. Zkrátka a dobře, pěkná lanová dráha, která mě vynášela nahoru a dolů. Přesto nemůžu zůstat úplně chladná a dojem to na mě skutečně udělalo.

Moje hodnocení: 7 / 10
Reakce po dočtení:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama