Rick Riordan - Percy Jackson: Bitva o Labyrint

3. června 2013 v 21:30 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Čtvrtá kniha série Percy Jackson.


Jmenuji se Percy Jackson...
Je mi skoro 15. Svět kolem se zdá být čím dál nebezpečnějším. Tábor polokrevných už není co býval. Luke s Kronovou armádou se snaží dostat za jeho hranice. Vydáváme se do prastarého Daidalova labyrintu. Jdeš do toho s námi? Musím tě ale varovat, důmyslné podzemní bludiště může člověka dovést kamkoli, zmást, dohnat k šílenství a zahubit...

___________________________________________

Se sérií Percy Jacksona je pro mě jedna potíž - malý Percy mě trochu nebavil, teď se však jako puberťák pořádně rozjel. Takže jsem se rozhodla sáhnout pro tuhle jednohubku, která mě stála dva delší večery a nadšeně četla, četla, četla...

Pro mě osobně je Percyho dospívání velké plus, podobně jako u Harryho Pottera. A skoro patnáctiletý Percy mě bavil asi ze všech jeho dobrodružstvích nejvíc - nejspíš to bude ta puberta, větší množství zmatku a zodpovědnosti? Jenže na něco takového Percy nemá čas. Kronova armáda se blíží a on se musí snažit zůstat naživu, nic nepokazit a doufat, že to nějak dobře dopadne. Tentokrát se se svými přáteli vydává do míst, které patří mezi mé oblíbená, mýtická místa - Daidalova labyrintu. A ačkoliv pořád trošku trpím, jak si Rick Riordan drze přenesl veškeré řecké mýty do Ameriky, aby mohl pracovat s místními, svůj příběh tentokrát rozjíždí ve velkém stylu. Pořád mě trochu bude vyvádět z míry tím, jak každý díl Percyho začíná tím, že chudák Percy něco vyhodí do vzduchu, případně udělá něco ve své X-té škole, kde ho znovu vyhodí. Nevím, ale takovou životní smůlu nemůže mít dokonce ani Percy Jackson, ne?

Samotná zápletka točící se kolem Kronovy armády, Luka, Daidala, hledání ztraceného boha přírody Pana a tentokrát i Nica Di Angela se pořádně rozjíždí. Možná právě to, že hlavní hrdina řeší víc problémů než kdy předtím a nepotýká se jen s tím, aby se někam dostal, s někým bojoval a pak se zase vítězně vrátil zpátky. Ne, tentokrát začíná jít skutečně do tuhého a Percy se musí snažit ze všech sil, aby ve svých úkolech společně se svými přáteli uspěl.
Pro mě osobně byla nejsilnější dějová linie právě s Daidalem, jeho flashbacky a Nicem Di Angelem. Nemluvě o tom, že Percy konečně získal stejně zajímavého spojence a mocného poloboha, jako je on sám, Nicova postava je zajímavě vystavěná a jeho počáteční nenávist vůči Percymu příběh ještě víc zpestřuje - konečně tu nejde jen o to, že hlavního hrdinu mají všichni poměrně rádi. Děj je o něco svižnější a rychlejší než v předchozích dílech, jako největší zásek a trochu zvláštní vsuvku považuju Kalliopé a její ostrov - sice to bylo romantické, ale nějak jsem tomu nedokázala za tu jednu kapitolu, co tam Percy strávil, uvěřit. Ani to, že se vlastně do ní zamiloval - jasně strávil s ní nějakou dobu, přesto jsem se s ním v těch chvílích nedokázala správně vžít.

Bitva o Labyrint je řádný rachot před bouří a já se nemůžu dočkat, až se mi do ruky konečně dostane poslední díl a já se budu moct vrhnout i na další sérii Hrdinové Olympu.
Moje hodnocení: 8 / 10
Reakce po dočtení:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama