Cecelia Ahernová - Vzpomínky na zítřek

3. června 2013 v 20:43 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Tamara Goodwinová vždycky dostala, co chtěla. Narodila se v bohaté rodině a vyrostla v domě se soukromou pláží, se šatníkem plným značkového oblečení, sloupkovou postelí a vlastní luxusní koupelnou. Žila jen přítomností a nikdy se nezamýšlela nad tím, co může přinést zítřek.
Náhle však přichází o otce, o majetek a o všechno, co až dosud považovala za samozřejmost. Její matka nemá jinou možnost, než se vyrovnat s manželovými věřiteli a odstěhovat se s dcerou na venkov k Tamařinu strýci a tetě. Jejich strážní domek na panství Kilsaney je na hony vzdálený světu, na který byla Tamara zvyklá od dětství. Dívka si připadá osamocená, protože ztrápená matka se uzavřela do vlastního světa a strýc s tetou jsou podivíni, jejichž záhadné chování v Tamaře vyvolává nejrůznější spekulace a podezření.
Do života jí však nečekaně zasáhne záhadná stará kniha, opatřená zlatou sponou a malým visacím zámkem, kterou náhodně objeví v pojízdné knihovně. Když pak s pomocí jedné dobré duše zámek odemkne a do knihy nahlédne, objeví tajemství, které jí vyrazí dech a změní celý její dosavadní život.

___________________________________________

Knížka, která svou anotací vypadala vážně slibně. Ráda sáhnu po obyčejných, lidských příbězích s nádechem záhad. A myslela jsem si, že mě tahle volba 'obyčejného, záhadou říznutého' příběhu uspokojí. Nevím, proč se v poslední době v knížkách tak strašně mýlím. Bohužel.

Přitom to začíná docela zajímavě - spratkovitá dcera, která má dobře vystavený charakter, přicházející o otce a střechu nad hlavou. Tak se přestěhují k příbuzným na naprostý zapadákov, kde Tamařina matka přestane vycházet ze svého pokoje a naprosto odmítá fakt, že její manžel zemřel. A Tamara začne prozkoumávat okolí. A taky na zvláštní knihu, která se jeví jako deník, do něhož si její 'budoucí já' zapisuje věci, které se teprve mají stát. A teď to přijde - čtenář si říká, že se hrdinka poučí, nebo že začně těch vědomostí o budoucnosti nějak využívat. A ona skutečně začne, jenže... Od chvíle, kdy se deník objeví a čtenář očekává pořádné vzrůšo kolem téhle záhady, začně se před ním rozvíjet strašně plytký příběh, kde se prakticky nic neděje. Tamara se sice začne chovat trochu lépe, ale pak se její postava začne úplně rozpadat a z rozmazlené holky, kterou chápete, proč se chová tak, jak se chová, se stává nijaká postava, která se snaží vypátrat minulost své rodiny, aniž by k tomu měla vyloženě důvod. A ty náznaky, které získává a které jí vedou k dalším stopám, jsou naprosto nicneříkající, ale Tamara je přece jako správná hrdinka vyřeší. Ironie, bohužel.
Celá záhada točící se kolem její rodiny jakoby se vystřihla z rudé knihovny, nebo ještě hůř, z laciné telenovely. Vážně, čekala jsem mnohem větší vzrůšo, nemluvě o tom, jak mě strašně rozčilovalo, že člověk vlastně věděl, která postava za to všechno může už od začátku. Proč? Protože se k ní Tamara chová jako rozmazlený parchant, kterého bych nejraději profackovala, proto se k té 'záporné postavě' ani nedokážete vypěstovat nějaký vztah. Postavy téhle knihy se vlastně nijak zvlášť nevyvíjejí - samotná Tamara se posune jen o kousek a pak zůstane stejně statická, jako ostatní. Nemluvě o oné záhadě s deníkem, která se vlastně někde v půlce knihy vytrácí a autorka mu podá dost plytké vysvětlení, které vlastně čtenáři vůbec nic nedá. Naopak, pořádně ho zklame.

Nechápu, jak to téhle 'cenami ověnčené autorce' mohl někdo vydat. Hlavní postava je spratek, kterému jsem od poloviny nevěřila ani nos mezi očima, její milostné objevy fungují jen jako figuríny, s kterými se hlavní hrdinka buď líbá, nebo s nimi vede duchaplné rozhovory, aniž by je nějak doopravdy znala. A ten konec... Divím se, že jsem si u takhle debilního vyústění nevyrvala vlasy, když jsem to dočetla.

Moje hodnocení: 3 / 10
Reakce po dočtení:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama