Červen 2013

Dcera hvězd [2/10]

29. června 2013 v 11:11 | Selenne L. Athi

summer. duh.

28. června 2013 v 23:25 | Selenne L. Athi
Tak jsem tady. A takříkajíc, bez ztráty kytičky, aneb jak jsem letos úspěšně završila třetí ročník gymnázia a můžu si svěže užívat volna. K této příležitosti přišel i nový, opět hnědavý layout (což mi připomíná můj restík u Lyry), tentokrát s postavou z DaVinci's Demons (ano, recenze na tohle Starz dílko stále čeká v mé imaginární zásuvce).
Krátce na začátek - jsem moc ráda, že moje nová povídka 'Dcera hvězd' má takové ohlasy. Za těch šest komentářů, co se mi nasčítalo za první týden, jsem moc vděčná (i za jejich obsah, díky kterému jsem mohla opravit pár pravopisných hrubek). Takže pro ty, které se kapitola líbila, zítra přiletí další, druhá část. Doufám, že potěší a navnadí na další pokračování jako její první kousek.
A teď na trochu jinou, prázdninovou strunu - mám připraveno snad dvacet knížek, u nichž jsem si řekla, že je přes prázdniny zvládnu přečíst (aneb moje osobní challenge), plus jsem se rozkoukala na další prázdninové počiny, které budou okupovat přes slunné dny obrazovku mého noťasu. Takže recenze budou (doufejme) hojné.
Další věc, s kterou se tu chci svěřit a otravovat své milé čtenáře - jednak budu většinu prázdnin doma v Praze, přičemž moje další 'challenge' je projít starou Prahu a projít si historické památky (stydím se, protože jsem vážně lama v navigaci a ve vyznání se ve svém rodném městě obecně). Takže možná, pokud budu dost odvážná a činorodá, bych přidala i nějaké obrázky, popřípadě dojmy a reportáže.
A v neposlední řadě se chci pochlubit svou denní účástí na Festivalu Fantazie v Chotěboři, kde se někde potkám s Lyrou a s malým peněžním obnosem budu obcházet stánky a bohatý program s foťákem v druhé ruce. Takže, nechystá se tam ještě někdo? Odjíždím ve středu (3.6.) ráno a večer se zase vracím (odvoz mi dělá milovaná matinka, za což jí jsem velice vděčná, protože se mnou bude muset absolvovat cestu tam a zpátky, hodinu a půl v autě a k tomu si ještě ve městě najít nějaký program, zatímco já budu festivalovat). Doufám, že tam pořídím hodně úlovků, ať se pak můžu do příštího roku na blogu čím chlubit :D

Přemítám nad tím, co ještě dodat, ale už mě nic nenapadá.
Snad jen krásné prázdniny a volné dny beze školy.
Zůstaňte naladěni,

Selenne L. Athi

Battlestar Galactica | 2004 | 1. série

23. června 2013 v 13:37 | Selenne L. Athi |  Viděno
Léta panoval mezi lidmi a Cylony zdánlivý klid. Před 40 lety vyhlásili tito lidmi stvoření roboti lidstvu válku, ale během ní záhadně zmizeli. Teď se vracejí. Silnější, vyvinutější, s modely schopnými imitace člověka a s jediným cílem. 12 lidských vesmírných kolonií čelí drtivému a dopředu připravenému útoku, ve kterém se lidstvo brzy ocitne na pokraji zkázy...

___________________________________________

Velice naivně jsem si myslela, že se k takovému seriálu, jako je Hra o trůny (popřípadě knihy), není možno nijak přiblížit. Ale pak jsem zjistila, jak se můžu mýlit, když jsem se na doporučení začala koukat na Battlestar Galacticu. Já, takřka kompletní nescifista, kterému se ze všech technických pitominek ve sci-fi vždycky točí hlava a raději sáhne po meči fantastiky. Pokud Hra o trůny vládne fantasy, tak pro mě osobně třímá žezlo krále televizního sci-fi žánru Battlestar Galactica.

Je samozřejmě hloupost srovnávat dva seriály, přesto jak Hra o trůny, tak Battlestar Galactica mají jednu velkou, kouzelnou výhodu, která válcuje všechno ostatní - totiž, že dokáží překročit vlastní žánr, mít zajímavé prostředí, divoké zvraty a navíc postavy, pro které si budete napětím kousat nehty. Battlestar Galactice se tohle taky, před pár lety, skutečně podařilo. Trochu zmatečný začátek vrhne diváka do děje, kdy neví, která bije, přesto začne prakticky všem přítomným držet palce od začátku až do konce. To také podporují herecké výkony, pozadí postav a postupný vývoj jejich charakterů, nemluvě o vzájemné chemii, která prostě funguje. Jistě, na některé si člověk musí zvyknout déle než na ostatní - já osobně jsem si doposud nezvykla na Cylonskou bloncku (model 6), která mě svou přítomností dost vytáčí (nevím, využití její postavy ze začátku mi prostě nesedlo a musela jsem trochu skřípat zuby, kdykoliv se objevila vedle Gaia Baltara).

Přes osobní neoblíbenost některých postav je Battlestar Galactica počin, který se nebojí překročit svůj žánr, je neskutečně realistický se skvěle vystavěnou mytologií a detaily světa, které člověku připadají tak přirozené, jako kdyby žili na vesmírné lodi společně s hrdiny. Seriál prostě dokáže vtáhnout do děje a nepustit, přičemž těch slabších epizod je v první sérii vážně pomálu (osobně mi připadali slabší dvě), jinak je to napínavá, nepředvídatelná jízda od začátku až do konce.

Moje hodnocení: 9 / 10


Dcera hvězd [1/10]

22. června 2013 v 15:02 | Selenne L. Athi
PŘEDCHOZÍ KAPITOLA | DCERA HVĚZD | 1/10 | INFO K POVÍDCE | NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA


Dcera hvězd [info]

22. června 2013 v 15:01 | Selenne L. Athi

O POVÍDCE: Rowan Neasa patří mezi Norwarské mágy, ačkoliv je mezi nimi vyhnanec - nemá prakticky žádné rodinné jméno a navíc při narození dostala 'požehnání od hvězd', které se obvykle dávalo jen těm nejurozenějším. Kvůli těmto důvodům byla i přijata a posléze vyhnána z věže magických umění, s jejímž velemágem Finnem Balderem má nevyřešené, osobní spory. Po dvou letech ji však velemág zavolá zpátky do Lunigu, hlavního města Norwaru. Rowan je naprosto jasné, že velemág pod výhružkou smrti nechce vyrovnávat osobní rozepře a má pravdu - Finn Balder ji požádá, aby ho doprovázela do města Fioru, v němž každým dnem umírají z nevysvětlitelných důvodů další a další lidé...

KAPITOLY
POZN.:
- Příběh, který se paralelně odehrává s 'prequelem' Ohňů Darkranu v Norwaru, které se pak spojí s pozůstatky Riontu v jedno Darkranské království.
- Povídka bude pravděpodobně vycházet o prázdninách 2013, přičemž každý up-date bude jednou týdně.

VĚNOVÁNÍ: Tuhle povídku věnuju pravidelným návštěvníkům a lidem, kteří mi svým komentářem vždycky neskutečně pozvednou náladu - SCARS, SIWĚ a LYŘE. Těmhle třem dívčinám jmenovitě a pak těm, kteří pravidelně navštěvují tenhle blog, čtou mé recenze a čas od času okomentují mé články, aniž by na ně moje malá neschopnost dokázala včas odpovědět. Děkuji všem, přeji příjemné počtení :)

Hannibal | 2013 | 1. série

21. června 2013 v 21:54 | Selenne L. Athi |  Viděno
Nový třináctidílný seriál HANNIBAL se zrodil z kreativní mysli Bryana Fullera (např. seriál Hrdinové) a rafinované režie Davida Sladea (např. Stmívání: Eclipse). Zkušení tvůrci přišli s překvapivým doplňkem k dosud známé historii šíleného Hannibala. Nejnovější stylizovaný thriller z dílny AXN vypráví mistrovský příběh manipulace a Lectera nechá fungovat přímo v ústředí mocné FBI. Jeho úkol je jasný: uznávaný psychiatr Dr. Hannibal Lecter (Mads Mikkelsen) má pomáhat mimořádně nadanému detektivovi Willu Grahamovi (Hugh Dancy), muži, který je obdařen schopností vcítit se do zvrácené mysli nejhorších masových vrahů. Pro ty z vás, kteří znají  příběh vysoce inteligentního kanibalského vraha Hannibala, bude tato podívaná fascinujícím výletem do neznáma. 
Hlavními hvězdami seriálu HANNIBAL jsou Hugh Dancy (Velké C, Král Artuš, Černý jestřáb sestřelen) jako Will Graham, brilantní, empatický psycholog FBI, který je schopen intuitivně rekonstruovat zvrácené myšlenky a metody sériových vrahů. Tato schopnost ho však fyzicky a zejména psychicky šíleně vyčerpává. Jeho šéf a psovod Jack Crawford (Laurence Fishburne H. III - Matrix, seriál CSI), však Willovu zvláštní schopnost vidět do mysli zločinců nutně potřebuje. Proto se rozhodne pro netradiční taha najme pro svého detektiva uznávaného psychiatra, který má pečovat o Willovo pošramocené psychické  zdraví.  Dr.  Hannibal  Lecter  (Mads Mikkelsen - Casino Royale, Lov, Královská aféra) ví  o duševních  pochodech zločinců své, ale  jeho svěřenec  o  tom  samozřejmě  nemá  ani  potuchy. V  téhle  nebezpečné  hře  kočky s myší, která se odehrává mezi světy dobra a zla, budeme sledovat, co se stane  s tímto nesourodým  párem  geniálního  policisty  a geniálního  zločince.  Můžeme  už  dopředu  prozradit,  že oba  mimořádní  muži  mají  společného víc, než  by  se mohlo  na  první  pohled  zdát.

___________________________________________

Uff, tak tohle byla zatracená jízda.
Upřímně, začala jsem se na nového Hannibala dívat zejména kvůli Madsu Mikkelsenovi - tenhle viking s mohutnou čelistí a uhrančivým výrazem mě dostal už v Královské aféře, a v roli Hannibala mě neskutečně začal zajímat. Plus Hugh Dancy, o němž jsem věděla, že umí hrát dost obstojně.
Nelituju, že jsem se do toho pustila, ale předem varuji ty, kteří se do toho taky rozhodnou skočit - Hannibal je vážně psychotický seriál, ve kterém je neskutečně hustá, mrazící atmosféra, občas opravdu zvrácené způsoby vraždy, psychologické hrátky hlavním postav na kočku a na myš a k tomu ještě napětí, které vám nedovolí dýchat. Nemluvě o neskutečné kameře zaměřené na detaily. Velké překvapení ze strany NBC, že se vůbec do takového projektu pustilo - za což jim vážně děkuji, protože tenhle seriál si mě po pilotním díle okamžitě získal. Mads Mikkelsen si se svou postavou Hannibala neskutečně vyhrál, takže se může obstojně postavit vedle Anthonyho Hopkinse a Will Graham v podání Hugha Dancyho mu dělá skutečně obstojného protivníka. V neposlední řadě samozřejmě nemůžu zapomenout na Laurence Fisbourna, který hraje dosti rozporuplnou postavu detektiva Jacka Crawforda, přesto jsem si na jeho postavu zvykla stejně, jako na hlavní dva hráče v téhle velké, šílené úchylárně.
Omlouvám se, pokud je tahle recenze trochu chaotická, ale u Hannibala to snad ani nijak nejde. Jedinou škodou na kráse je, že těch vražd je občas až příliš, tvůrci jdou hodně daleko za hranice čehokoliv, co jsem doposud viděla a hlavní nit Hannibal vs. Will Graham se objevuje a zase mizí, což v tomto případě působí maličko chaoticky.
Finále série je děsicí a dost mrazící na to, abych se nemohla dočkat další série. Protože pokud se v první sérii dala atmosféra krájet, v té příští se nejspíš budeme hustým ovzduším nejspíš dusit. Navíc jsem zvědavá na Anthonyho Hopkinse, který si vystřihne jednoho z vrahů. Pocta kvalitnímu seriálu, kterou si já nenechám ujít.
Pro silné povahy, kteří jsou připraveni na pořádnou hustou polévku lidských vnitřností a psychologických hrátek.

Moje hodnocení: 8 / 10


Neil Gaiman - Kniha hřbitova

21. června 2013 v 21:34 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Nikdo Owens, známý jako Nik, je normální kluk.
Byl by naprosto normální, nebýt toho, že žije na hřbitově a vychovali ho duchové, vlkodlaci a jiné příšery spolu s jeho strážným andělem, který nepatří ani do světa živých, ani mezi mrtvé. Díky nim však přežije a naučí se leccos užitečného - třeba jak se stát neviditelným pro lidi.
Na malého chlapce číhají na hřbitově dobrodružství i nebezpečí - prastarý Indigový muž pod kopcem, brána vedoucí do ruin města obývaných ghúly, podivná a strašná hrozba Sleer. Ale jestli Nik někdy opustí hřbitov, bude muset čelit útoku Jacka, muže, který mu už vyvraždil rodinu...

___________________________________________

V mezidobí mezi učivem a obhajobou jsem si konečně našla chuť a čas přečíst můj další Gaimanovský úlovek, který od Vánoc ležel v poličce bez povšimnutí. Já vím, jak nedbalé a trestuhodné. Připravte si baterky a obrňte se proti temnotě, vyrážíme na hřbitov...

Tak především, je to kniha pro 'děti'. Aneb jak s Gaimanem není nikdy nic jednoduché - těmi dětmi se buď myslí ty, kteří jsou proti hrůzám obrněni, kteří se nebojí strachu, nebo dospělým dětem, kteří se nebojí vrátit se o pár let zpátky a zavzpomínat si na časy, kdy nám hřbitov připadal strašidelný, přitahující, nebo něco mezitím. Každopádně, oboje smrdí záhadou, přesně jako vyvraždění rodiny hlavního hrdiny, kterému se Nikdo Owens dokázal vyhnout jen o vlásek. Upřímně, mrazící začátek je něco, co bych si svému dítěti dvakrát rozmyslela přečíst. Jenže to je jen jedna z mála temných stránek příběhu, který pak nabývá epizodního vyprávění, kdy Nik Owens roste, učí se a přátelí se s duchy, upíry, vlkodlaky a dokonce jednoho krásného dne zavítá i do města ghúlů.

Ačkoliv podle Gaimanových slov Kniha hřbitova měla dvacet let vývoje, než jí byl konečně schopen napsat, osobně by mi nevadilo, kdyby v hlavě mistra imaginace tentokrát zůstala o chvilku déle. Jasně, je to příběh spíše pro děti a autorova imaginace tu opět působí, přesto jen po troškách a, bohužel z mého pohledu, tak nějak nedostatečně. Možná to bude kvůli epizodnímu vyprávění, nebo kvůli zaměření knihy, přesto tu vždycky nakoukneme do určitého prostředí, roztřásneme se hrůzou, rozesmějeme se... Ale není to to úplné CINK, které mě většinou při čtení Gaimanových knih vyvstane na mysl a já pak jen hltám a nemůžu přestat. V tomto případě se mé Gaimanovské CINk prostě nedostavilo.
To samé bohužel platí i o záporácích celého příběhu - skupině Jacků, kteří sloužili jako jakási temná organizace, přesto tu nemáme prakticky žádné motivy, důvody, nic. Temné figurky, které umějí nahnat strach, ale díky nedokreslenosti pak působí jen jako stíny na zdi a ne skuteční strašáci, kvůli kterým bych se klepala pod peřinou. A to ve mě vážně taková scéna s rukou falešné matky z Coraliny, nebo postavy Croopa a Vandemara z Nikdykde opravdu vyvolat dokázali.
A tak se ptám sama sebe - jsem už úplně skeptická ke všemu, co vidím/čtu, nebo je to jen to, že se mi Kniha hřbitova zrovna příliš nehodila do nálady, či do vkusu? Nevím, každopádně je to stále kniha, která stojí za přečtení - s pozoruhodnými postavami, lehkostí vyprávění a perfektní atmosférou.

Moje hodnocení: 7 / 10
Reakce po dočtení:

Orphan Black | 2013 | 1. série

16. června 2013 v 11:03 | Selenne L. Athi |  Viděno
Sarah byla celý život společenským vyvrhelem. Ale klon není nikdy sám.
Když se Sarah stane svědkyní sebevraždy neznámé ženy, které je podezřele podobná, rozhodne se převzít její identitu. Předpokládá, že vyřeší všechny své problémy tím, že se zmocní úspor mrtvé. Místo toho se však ocitá ve spirále záhadných událostí a brzy zjišťuje nečekanou pravdu - ona sama a mrtvá žena jsou klony. Když pak ve svém pátrání pokračuje, odpovědí na její snahu je objev, že někde venku jsou další lidé, kteří vypadají přesně jako ona. Geneticky přesní jedinci, kteří byli rozdáni náhodným párům a vychováváni v odlišných prostředích. Nemá sebemenší tušení, kdo stojí za stvořením klonů, každopádně má opravdu dobrou motivaci k další práci. Její klony totiž někdo vraždí...

___________________________________________

Orphan Black je přesně ten typ seriálu, na který se začnete koukat z čiré zvědavosti. Události prvního dílu vás trochu zmatou, přesto je vás přiměje, abyste se dívali dál. A aniž se nadějete, jste v půlce série, aniž byste si všimli, jak jste se tam vlastně dostali a už jste plně ponořeni do děje o ženských klonech, které se potkají kvůli vraždám některých z nich...

Seriál se vážně s divákem příliš nepáře. Vrhne vás do děje s hlavní hrdinkou Sarah, která má trochu podělaný život a snaží se z něj utéct tím, že se rozhodne vydávat za ženu, která vypadala téměř identicky a spáchala před Sarah sebevraždu. Jenže s novým životem přichází i řada nových potíží - nový přítel, nová práce, nové nebezpečí. První dva díly Orphan Black jsou trochu zmatečné, přesto dokáží udržet pozornost. A pak se to rozjíždí a seriál do vás pere jednu novou věc za druhou a aniž byste se dokázali nadechnout, pozorujete hned několik postav hrané neskutečnou Tatianou Maslany, na jejíž výkon jsem koukala s plnou pusou. Zvládnout tolik postav s jinými osobnostmi a dokázat ještě zahrát interakci 'sama se sebou' mezi klony... Zkrátka a dobře, smekám. Samozřejmě, některá gesta zůstávají, přesto chování a vystupování je skutečně pokaždé jiné a tak si člověk jen málokdy uvědomuje, že vlastně sleduje jednu herečku v několika rolích.

Seriál otevírá nové a nové záhady, které ještě víc zamotávají ty staré, přesto si dokáže udělat čas na postavy samotné, takže si člověk snadno alespoň jednoho z klonů doopravdy oblíbí. Já jsem si z těch hlavních zamilovala všechny, od Cosimy k Allison až k Sarah. I vedlejší postavy však nezaostávají a tak tu máme paletu lidí, která nemá vždycky dobré úmysly a jejichž touhy a temná tajemství se nám odhalují s každou novou epizodou.

Vážně smekám. Seriál, který mě dokázal chytit po prvních dvou epizodách natolik, že jsem prakticky za dva dny měla shlédnutou celou sérii... To se už dlouho nestalo. A Orphan Black je vážně povedená, docela drsná a mrazivá záležitost se zajímavou zápletkou a dobře prokreslenými postavami. Závěr navíc otvírá tolik otázek, že se teď může divák jen nedočkavě klepat na další sérii.

Moje hodnocení: 8.5 / 10

Trailer:

Rick Riordan - Percy Jackson: Poslední z bohů

16. června 2013 v 10:42 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Pátá kniha série Percy Jackson.

Jmenuji se Percy Jackson... Blíží se mé šestnácté narozeniny. V Táboře polokrevných však nechystáme oslavy, nýbrž výpravu do války. A místo blahopřání jsem si vyslechl dávné temné proroctví, které mi všichni tak dlouho tajili. Bitva, která může znamenat konec světa, začne docela nevinně, když mi přistane na kapotě auta bájný kůň Pegas... Ukáže se konečně, kdo stojí na straně dobra a kdo se přidal k vládci temnot? Kdo válku nepřežije a kdo z ní vyjde jako hrdina? Zápas o zachování civilizace začíná!

___________________________________________

Tak jsme to s Percym úspěšně doklepali do posledního dílu jeho 'dospívající' série. Dokonce i Herákles, jak se zdá, je na tohohle kluka krátký, protože se Percy brzy utká s vládcem Titánů Kronem, kdy se rozhodne o osudu zbytku světa.

Rick Riordan jde samozřejmě k tomuhle střetu velkou oklikou. Nevím, proč Percyho vždycky pošle do míst, kde chudák Percy dostane nakládačku, nebo se vlastně nic příhodného pro jeho poslání nepřihodí. Dobře, dejme tomu, že zničení té lodi bylo skutečně za účelem, aby si čtenář uvědomil, že jde do tuhého. Zkrátka a dobře - u Posledního z bohů chvilku potrvá, než nastanou bitvy a vzduch naplní řinčení mečů a křik nepřátel. Ale za to čekání to skutečně stojí - ačkoliv se zdá, že jak nepřátel, tak Percyho spojenců je vlastně nepočítaně, vážně se nezdá, že by měl hlavní hrdina blízko k vítězství. Jasně, je tak nějak neporazitelný a v jediné bitvě zkosil kolem 200 nepřátel (což mi taky přijde trochu přehnané, pane Riordane, nezlobte se), ale Kronovy síly jsou daleko mocnější. Z uspaného Manhattanu se tak stává bitevní pole, kde vážně nejde o žádnou velkou bitvu, ale o menší či větší střety, z nichž nikdy nevíte, kdo doopravdy přežije. A pár hlavních hrdinů má opravdu životy na vláscích, co si budeme povídat.

Osobně musím autora vážně vyzdvihnout za provedení, s kterým popsal bránění Manhattanu a Olympu - vážně, v málokteré knížce válka není vyhraná jedinou velkou řežbou. Tady Percy zažívá veškeré strasti války, přičemž se docela dobře dokáže držet na nohou. A ačkoliv jsou mezi jednotlivými bitvami prodlevy plné pochyb, bolesti a strastí, autor si pořád dokáže udržet napínavé tempo. Na druhou stranu mě maličko začali rozčilovat Percyho sny o svých přátelích, které prozrazovaly až příliš z toho, kam se děj bude ubírat a díky tomu byly některé závěry a 'překvapení' ne tak překvapivé, což je prostě škoda. Občas mi trochu nesedělo ani neustálé přesvědčení toho, že se to prostě povede a Percy se svými přáteli Olymp zachrání - jasně, pořád se jedná spíše o dětskou sérii a přítomnost naděje je důležitá, přesto mi připadá, že trochu té větší beznaděje a porce onoho 'tak to vážně jde všechno do kopru' by se do děje klidně vešel.

Malé mínus tak ubírám i celkovému vyřešení střetu Krona a Percyho - je dobře, že z toho Percy nevyšel úplně jako 'velký hrdina zachrání den', přesto ono rozřešení a polidštění Percyho hlavního protivníka po 4 knihách toho, jak se ho snaží všude ustavičně zabít... Ačkoliv to bylo dojemné, prostě jsem tomu nějak moc nevěřila.

I tak je Poslední z bohů důstojné završení téhle 'vyrůstací' série a já jsem zvědavá na volné pokračování v podobě další série z Tábora polokrevných.

Moje hodnocení: 8 / 10
Reakce po dočtení:

4# Konec a začátek

15. června 2013 v 23:35 | Selenne L. Athi |  Autorčino brblání
Dlouho jsem tu neotravovala se svým psaním. Takže, zadržte dech, jdeme na to.

Prequel - Ano, aneb to, o čem jsem psala v prvním článku Autorčina brblání a kolem čeho se můj předešlý, psací čtvrt rok točil. Jej! Dnes jsem jej (ne)oficiálně dokončila. A to nejen tím, že jsem ve velké zkratce zabila jednu z hlavních postav, zmařila veškerou naději a tak zbytek hrdinů jsem nechala tak trochu v ruinách, ale i tím, že jsem skončila s celkovým počtem 128 stran! Nenaformátovaných, s fontem Times New Roman a velikostí 12.
Takže co teď? Do konce školního roku na to nejspíš nehrábnu (a nejspíš na to nebudu mít ani čas) a o prázdninách se pustím do velké revize, korektury, přepisování a tak dále a tak dál... A budu doufat, že se z toho nezblázním. Samozřejmě, že pak budu informovat o změnách, náladách a chodu mé celkové korektury. Uff, lovu zdar, doufám, že to dokončím a cestou mě ještě napadne nějaký super název.

Jen tak pro přehled a pohlazení ega:
Vytvořeno: 4. března 2013
Dokončeno: 15. června 2013
Celková doba úprav: 14 459 min
Počet stránek: 128
Počet znaků (s mezerami): 437 356

Což mě přivádí na nynější druhý a třetí projekt, který jsem začala psát, když jsem zažívala onen psací blok - jeden z nich jsou pouhé drafty a náčrty do mé urban fantasy, která se v mé hlavě rodí, hm, kolik, čtyři, pět let? Třeba to jednou vážně napíšu, že jo... Nebo taky ne. Každopádně jsem teď víc zaměřená na můj 2. projekt s pracovním názvem Putující město, aneb jak jsem se vykašlala na prakticky všechna pravidla a začala psát cosi fantaskního a snového. Alespoň doufám.

Malá ukázečka, ať víte, nač se těšit:
S novou vlnou zaujetí tiše pozoroval, jak si dívka sedla na chodník a utřela si slzy, díky čemuž si rozmazala po tvářích černé líčidlo. Všiml si jemného ornamentu na hřbetu její ruky a pochopil. Zbloudilá.

Takoví, jako ona, se tu objevovali náhodou. Návštěva jeho města pro ně byla spíš jako sen, omamný a uklidňující. Tihle nikdy nezůstávali dlouho, vždycky jenom na chvíli, dokud se neodvážili vrátit se zpátky tam, odkud přišli. (...)

Tjádydádydá. A to je vše, přátelé. :)