Meg Cabotová - Podsvětí: Mezi láskou a smrtí

29. května 2013 v 17:12 | Selenne L. Athi |  Přečteno
První kniha série Podsvětí.

Sedmnáctiletá Pierce se málem utopila v bazénu na zahradě domu svých rodičů a vyvázla jen zázrakem. Událost byla posledním hřebíčkem do rakve rozkládajícího se manželství jejích rodičů a Pierce se s maminkou přestěhovala do ostrovního městečka jejího mládí, kde žije i babička a strýček s pochybnou pověstí. Po počátečních obtížích nachází ve škole nové přátele a setkává se i s tajuplným, ponurým, lehce agresivním, ale právě proto nesmírně atraktivním Johnem Haydenem, který se objevuje vždy, když to Pierce čeká nejméně, ovšem zaručeně přesně ve chvíli, kdy potřebuje jeho pomoc. Pierce o něm docela jistě ví jen jediné - je temný, půvabný a neodolatelný, ale není to žádný anděl. Kdyby mu propadla, byla by navždy odsouzena k existenci v místech, která ji děsí a kam se v žádném případě nechce vrátit... Dá přednost bezpečnému každodennímu životu, nebo omamující lásce v náručí smrti?

___________________________________________

Tak předně - tohle je prostě strašně divná knížka. Nevím, pár kousků už jsem od Meg Cabotové četla (Mediátor mi nesedl, ale s jejími čistě dívčími romány jsem se v minulosti docela bavila), takže v porovnání s jejími staršími kousky je tohle něco jiného. Divnějšího, zmatenějšího a bohužel, více neuvěřitelnějšího. Její dívčí romány měli alespoň tu snahu čtenáře pobavit a rozptýlit, zatímco Mezi láskou a smrtí se veze na paranormal romanci, špatně napsaných a nepříliš propracovaných charakterech a záhadách, které vlastně nejsou tak důležité.

Ale popořadě - předně, ačkoliv je Pierce hlavní postava, kromě toho faktu, že zemřela a od té doby se kolem ní dějí divné věci, nijak zajímavá není. Ačkoliv je příběh vyprávěn z jejího úhlu pohledu, vůbec jsem se s ní nedokázala zžít. Proplouvá životem, má své pochybnosti, neví, proč jí sleduje SUPER-KRÁSNÝ-ALE-SUPER-PROTIVNÝ mladý muž (vážně, můžu začít řvát a vztekat se ohledně tohohle nechutného klišé, ale autorky budou nadále psát takové hrdiny, bohužel), kterému ze začátku příliš nevěří, přesto jí přitahuje (VÁŽNĚ, PROČ? PROČ POŘÁD TEN SAMÝ SCÉNÁŘ? PROČ?!). Jak se ukáže, ona je totiž jeho královna podsvětí, kterou chrání před vším nebezpečím, které tu je. (A to se viděli asi tak pětkrát v životě, prostě WTF?). Pierce je totiž pronásledovaná Fúriemi, mrtvými dušemi, které nejsou spokojené se způsobem, jak zemřeli a tak chtějí jejímu milému, Johnu Haydenovi ublížit. Dokázala jsem hravě zkousnout Percyho Jacksona, který se sice odehrává v Americe, ale vážně se snaží držet originálních mýtů - takže při tvrzení, že Fúrie se chtějí mstít pánovi podsvětí, se mi trochu vztekem zavařovala hlava.

Celá zápletka se jako kouzlem vyřešila s tím, že John to vlastně všechno věděl, nebo to alespoň tušil, kdo Fúrie vlastně doopravdy jsou. Jenže nic kromě pár nešťastných incidentů z Piercina života se tam vlastně nic nedělo. A samozřejmě, pár Johnových návštěv, kdy se ti dva hluboce zamilovaní lidé spolu nedokáží ani normálně bavit, aniž by jeden z nich nebyl naštvaný, nebo protivný, nebo nedůvěřivý. A tohle že má být spojení pána a paní novodobého podsvětí? Ne, na tohle jsem autorce vážně neskočila. Ne, žádné zajímavé postavy, prakticky žádný děj kromě pár silnějších momentů, který záhadu ohledně Fúrií, Pierce a Johna trochu posunou, ale to je tak všechno.

Po dočtení jsem chtěla knihou vrhnout přes pokoj a vážně jsem si říkala - zabilo by to autorku dát svým postavám víc prostoru a alespoň dalších sto stran, kde se alespoň NĚCO děje, nebo tuhle knížku raději vůbec nepsat? Jedna z těch, u kterých opravdu lituju času, který jsem nad ní strávila.

Moje hodnocení: 3 / 10

Reakce po dočtení:
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Siwa Siwa | Web | 29. května 2013 v 19:20 | Reagovat

Tak to je skvělá recenze! :D A kousek z Příběhu rytíře to skvěle vystihuje. (Mimochodem, jak tě napadne, která část z toho všeho, co jsi kdy viděla, se hodí jako animace, která to přesně vystihne?)
Po téhle knížce jsem ani sáhnout nechtěla, protože - a jsme u toho - už mám těch extrémně-tajemných-ale-neuvěřitelně-nadpozemsky-krásných-mužů/kluků/čehokoliv-do-čeho-se-hrdinka-zamiluje... po krk. Mám pocit, že si autorky (možná i autoři) myslí, že to je hlavní pilíř paranormální romance. Jako když se zrodí nový žánr - nikdo neví, o co v něm jde, tak všichni jedou ve vyježděných kolejích, aby nevystoupili z žánru a nepřišli o čtenáře, kteří ten žánr čtou. Blbost. Mohli by si to uvědomit. Copak jim autorská čest dovolí jen kopírovat a nepřijít s něčím novým, zajímavým? To to píšou jen kvůli penězům? :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama