Květen 2013

Once Upon a Time... v Říši Divů?

29. května 2013 v 17:48 | Selenne L. Athi |  Once Upon a Time
Ano, je to tak. Pokud jste nenaznamenali, Once Upon a Time získalo svůj oficiální spin-off, který se bude opět odehrávat napůl v našem světě a napůl v říši Divů. Jak se zdá, část první série je již natočena (viz. trailer) a na televizní obrazovky (pro nás v zámoří spíše jako díly ke stažení) přijde na podzim, společně se 3. řadou jeho mateřského seriálu Once Upon a Time.
A na co se vlastně můžeme v Říši divů těšit?
Na dospělou Alenku, která cestovala se svojí pravou láskou, džinem Cyrusem, po Říši divů, dokud jim Rudá královna nezatnula tipec a zabila Cyruse. Alenka se ocitá zpátky ve svém světě, dokonce zavřená do psychiatrického ústavu, kam ji nechal zavřít vlastní otec. V den, kdy se chce těchto vzpomínek na Řiši divů a Cyruse vzdát, za ní přichází Bílý králík a Srdcový spodek (Knave of Hearts) a oznámí jí, že Cyrus je naživu a že ji Říše divů potřebuje...

Osobně se na Alenku těším, skoro mnohem víc, než na třetí sérii Once vzhledem k menšímu castingu a většímu prostoru k zaměření na vedlejší a hlavní postavy, než nám poskytla druhá série mateřské show [viz. recenze na 2. sérii]. Tak, kdo se taky vydá do Říše Divů a za Zrcadlem?

Trailer:

Maureen Johnsonová - Stíny Londýna: Jméno hvězdy

29. května 2013 v 17:32 | Selenne L. Athi |  Přečteno
První díl ze série Stíny Londýna.

Nad Londýnem se stahují mračna strachu a Rory je jediným klíčem k vrahově identitě... Roryini rodiče se rozhodnou pracovat v Anglii a své milované dceři nabídnou jedinečnou příležitost: rok studia na prestižní střední škole v centru Londýna. Rory se příliš dlouho nerozhoduje a za pár týdnů už směřuje z ospalého louisianského městečka do evropské metropole, kde se v té chvíli začíná opakovat nepříjemná historie. Kdosi vraždí po vzoru nikdy nedopadeného Jacka Rozparovače. Všechna těla jsou nacházena tam, kde je původní vrah znetvořil v roce 1888 - ve východní části Londýna, v jejímž srdci stojí i Roryina nová internátní škola.

___________________________________________

Asi jsem divná, protože i po tolika negativních recenzích jsem asi jediná, komu se tahle knížka líbila. A to hned z mnoha důvodů (a ano, jedním z nich byla i krásná cena z Levných knih - vážně, proč LK nepřekládá víc ze žánru young adult?)

Rory mi jako jedna z mála hrdinek YA vážně nevadila. Ano, má nedostatek viny, kdykoliv se vyplíží z internátu, má zvláštní rodinu a občas se chová hloupě a nezodpovědně. Osobně mi ale přišla jako jedna z mála skutečně pubertálních hrdinek, která se chová na svůj věk. Máme tu totiž buď ty hrdinky, které se chovají zodpovědně a dobře za každou cenu, nebo ty, kteří se o to ani nepokoušejí a neustále čtenáře rozčilují svých chování. U Rory mi naopak vůbec nevadilo, že se dokáže i přes svou snahu být dospělá chovat nezodpovědně a mnohdy dětinsky.

Autorka pojala onen nápad vidění zemřelých a 'návrat Jacka Rozparovače' docela originálně, ačkoliv jí občas dějová linie ujížděla a bylo vidět, že neví, jak pořádně svůj příběh uchytit, v polovině knihy konečně najde svůj směr a s jeho pomocí konečně dojde ke konci. Navíc musím přiznat, že její postavy, jakkoliv ještě nedopracované a viděné pouze 'z povrchu', jsou vážně obyčejné, zejména 'lovci duchů', kolem nichž se ústřední motiv točí. Osobně jsem za tenhle aspekt příběhu byla neskutečně ráda, protože ačkoliv autoři neustále tvrdí, jak strašně obyčejní jejich 'nadpřirození' hrdinové jsou, nakonec stejně udělají něco neskutečného, nebo se tak vyjeví, až to není ani uvěřitelné. Ne, tihle lovci duchů pochází z různých prostředí a skrz naskrz působí vážně obyčejně. V žánru, který začíná skouzávat do takového klišé, že všichni musí mít nějakou schopnost, nebo své 'akční' místo na slunci, aby čtenář věděl, že ta postava je vlastně neskutečně silná a skvělá, je tohle příjemná změna. A možná proto mě tahle knížka tak bavila a přes svou jednoduchost a lehkou nevypsanost autorky se pro mě stala guilty pleasure, na kterou si nejspíš dlouho nenechám sáhnout. (Nemluvě o tom, že ačkoliv patří do série, může se brát jako samostatný díl, aniž by člověk četl pokračování).

Moje hodnocení: 7 / 10
Reakce po dočtení:

Meg Cabotová - Podsvětí: Mezi láskou a smrtí

29. května 2013 v 17:12 | Selenne L. Athi |  Přečteno
První kniha série Podsvětí.

Sedmnáctiletá Pierce se málem utopila v bazénu na zahradě domu svých rodičů a vyvázla jen zázrakem. Událost byla posledním hřebíčkem do rakve rozkládajícího se manželství jejích rodičů a Pierce se s maminkou přestěhovala do ostrovního městečka jejího mládí, kde žije i babička a strýček s pochybnou pověstí. Po počátečních obtížích nachází ve škole nové přátele a setkává se i s tajuplným, ponurým, lehce agresivním, ale právě proto nesmírně atraktivním Johnem Haydenem, který se objevuje vždy, když to Pierce čeká nejméně, ovšem zaručeně přesně ve chvíli, kdy potřebuje jeho pomoc. Pierce o něm docela jistě ví jen jediné - je temný, půvabný a neodolatelný, ale není to žádný anděl. Kdyby mu propadla, byla by navždy odsouzena k existenci v místech, která ji děsí a kam se v žádném případě nechce vrátit... Dá přednost bezpečnému každodennímu životu, nebo omamující lásce v náručí smrti?

___________________________________________

Tak předně - tohle je prostě strašně divná knížka. Nevím, pár kousků už jsem od Meg Cabotové četla (Mediátor mi nesedl, ale s jejími čistě dívčími romány jsem se v minulosti docela bavila), takže v porovnání s jejími staršími kousky je tohle něco jiného. Divnějšího, zmatenějšího a bohužel, více neuvěřitelnějšího. Její dívčí romány měli alespoň tu snahu čtenáře pobavit a rozptýlit, zatímco Mezi láskou a smrtí se veze na paranormal romanci, špatně napsaných a nepříliš propracovaných charakterech a záhadách, které vlastně nejsou tak důležité.

Ale popořadě - předně, ačkoliv je Pierce hlavní postava, kromě toho faktu, že zemřela a od té doby se kolem ní dějí divné věci, nijak zajímavá není. Ačkoliv je příběh vyprávěn z jejího úhlu pohledu, vůbec jsem se s ní nedokázala zžít. Proplouvá životem, má své pochybnosti, neví, proč jí sleduje SUPER-KRÁSNÝ-ALE-SUPER-PROTIVNÝ mladý muž (vážně, můžu začít řvát a vztekat se ohledně tohohle nechutného klišé, ale autorky budou nadále psát takové hrdiny, bohužel), kterému ze začátku příliš nevěří, přesto jí přitahuje (VÁŽNĚ, PROČ? PROČ POŘÁD TEN SAMÝ SCÉNÁŘ? PROČ?!). Jak se ukáže, ona je totiž jeho královna podsvětí, kterou chrání před vším nebezpečím, které tu je. (A to se viděli asi tak pětkrát v životě, prostě WTF?). Pierce je totiž pronásledovaná Fúriemi, mrtvými dušemi, které nejsou spokojené se způsobem, jak zemřeli a tak chtějí jejímu milému, Johnu Haydenovi ublížit. Dokázala jsem hravě zkousnout Percyho Jacksona, který se sice odehrává v Americe, ale vážně se snaží držet originálních mýtů - takže při tvrzení, že Fúrie se chtějí mstít pánovi podsvětí, se mi trochu vztekem zavařovala hlava.

Celá zápletka se jako kouzlem vyřešila s tím, že John to vlastně všechno věděl, nebo to alespoň tušil, kdo Fúrie vlastně doopravdy jsou. Jenže nic kromě pár nešťastných incidentů z Piercina života se tam vlastně nic nedělo. A samozřejmě, pár Johnových návštěv, kdy se ti dva hluboce zamilovaní lidé spolu nedokáží ani normálně bavit, aniž by jeden z nich nebyl naštvaný, nebo protivný, nebo nedůvěřivý. A tohle že má být spojení pána a paní novodobého podsvětí? Ne, na tohle jsem autorce vážně neskočila. Ne, žádné zajímavé postavy, prakticky žádný děj kromě pár silnějších momentů, který záhadu ohledně Fúrií, Pierce a Johna trochu posunou, ale to je tak všechno.

Po dočtení jsem chtěla knihou vrhnout přes pokoj a vážně jsem si říkala - zabilo by to autorku dát svým postavám víc prostoru a alespoň dalších sto stran, kde se alespoň NĚCO děje, nebo tuhle knížku raději vůbec nepsat? Jedna z těch, u kterých opravdu lituju času, který jsem nad ní strávila.

Moje hodnocení: 3 / 10

Reakce po dočtení:

Velký Gatsby | The Great Gatsby | 2013

29. května 2013 v 16:38 | Selenne L. Athi |  Viděno
Velký Gatsby sleduje příběh Nicka Carrawaye, který opustí středozápad a na jaře roku 1922 se vydává do New Yorku, města ztělesňujícího uvolňující se morálku a populární jazz. Carraway hledá svou vlastní verzi amerického snu a usadí se nedaleko domu záhadného a časté večírky pořádajícího Jaye Gatsbyho a také kousek od své sestřenice Daisy a jejího záletného manžela s modrou krví Toma Buchanana. Nick se postupně stane součástí světa mimořádně bohatých lidí, jejich iluzí, lásek a zklamání. Nick jako svědek tohoto světa píše příběh nemožné lásky, věčných snů a automobilové tragédie, a nastavuje zrcadlo moderní době a jejím soubojům.

___________________________________________

Film, na který jsem se těšila kvůli Leovi a režiséru Bazu Luhrmannovi, ale kterého jsem se bála právě kvůli příběhu. Díky tomu, že to spolužačka nedlouho před premiérou dočetla a aktualizovala mě ohledně příběhu, byla jsem zvědavá, jak tahle moderní adaptace od režiséra mého oblíbeného Romea + Julie a Moulin Rouge dopadne.

Zprvu mi bylo trochu těžké si zvyknout na kameru a na to, jakým způsobem je film natočen. Zpomalovačky, detaily, zrychlené záběry, 'přenesení' scény... A samotné dostávání do děje je trochu horší, než třeba u takového Moulin Rouge. Kostýmy a interiéry jsou ovšem pastvou pro oko (no jo, taky bych se oblékla do Prady, že jo) a jednoduše celá výprava je prostě neskutečná. Osobně mě však nejspíš nejvíc vadila hudba, hlavně ta rap/r'n'b část a beaty, které se mi do 20. let minulého století zkrátka nehodily. Na druhou stranu taková Over the Love od Florence + The Machine, trochu starší Gotye a Heart's a Mess, nebo Lana del Ray a její orchestrální Young & Beautiful mají skutečně šťávu.

Obsazení se vskutku podařilo - nejvíc jsem měla právě strach z Gatsbyho a jak se s ním Leonardo DiCaprio popere. K mému velkému, příjemnému překvapení mu tahle role dost sedne - zejména u scén, kdy Nicka přesvěduje o svých ideálech, jsem dokonale věřila jeho charakteru. Maličko mě zklamala Carrey Mulligan - nevím, možná jsem měla problémy jen s její tváří, která se mi nějak do těch 20. let zkrátka nehodila, ani do 'pozdější' verze Daisy (flashbacky s její mladší verzí byly naopak mnohem působivější). Přesto v těch nejdůležitějších chvílích mě dokázala o svém výkonu přesvědčit. Tobey McGuire hraje dobře, ačkoliv jeho postava, podobně jako v knize, je spíše pozorovatelem, přesto důležitou součástí Gatsbyho života. Maličko jsem nesouhlasila s tím, jak ho tvůrci umístili do jakéhosi ústavu, který v předloze vůbec nefiguroval. Jasně, tak ukážeme, že prachy, alkohol a korupce jsou špatné a že je to všechno jen pozlátko, přesto je to až moc okatá ztráta iluzí.

Ano, neříkám, že je to trochu kýčovité a ani to, že je to naprosto bezchybný film. Ale dokázal mít jak hloubku (ona snaha dosáhnout zeleného světla, svých snů a ideálů), tak i po herecké a výpravné stránce to má příjemné retro kouzlo.

Moje hodnocení: 8 / 10

Trailer:


3# Blok, neblok.

27. května 2013 v 20:34 | Selenne L. Athi |  Autorčino brblání
Ha, ha, ha. Mám pocit, že jsem se už vážně zbláznila.
A já myslela, že je to už za mnou, aneb jak se dostavil můj oblíbený autorský blok. Nebo spíše, abych byla přesnější, neschopnost přemýšlet nad tím, jak můj příběh dopadne. Zjistila jsem totiž, že z původních přibližně 20 kapitol se mi jich vyklube o něco víc. A že jsem otevřela další linie, které potřebuju ukončit, zatímco ty stávající nějak zamrzly na mrtvém bodě. Vážně mám moc ráda, když se mi něco podobného stane. Zkrátka a dobře, teď nevím, jak dál. Malý zásek ve 14. kapitole, kdy vím, co mám napsat ohledně jednoho hrdiny, zatímco ti zbylí budou jen nečinně postávat v pozadí. A tak to je i s dalšími kapitolami. Skoro přemýšlím nad tím, že bych začala editovat už teď a nechala si velkolepé finále až po editaci. Prostě bych zkusila něco nového a ne si to všechno nechávat na konec a pak zoufale koukat na stoh papírů/soubor Wordu a nevědět, co s ním dál. Grrr, podobné situace mě tak neskutečně vytáčí, ach jo.
Z té druhé stránky jsem si napsala pár náčrtů scén z budoucí urban fantasy (která se v mé hlavě tak dvěstěkrát obměnila za tu dobu, co ji tam mám). Tak jsem zvědavá, jestli už na ni konečně dozrál čas, nebo jestli je to jen záblesk zoufalé inspirace, která se mi jinde nedostává (viz. výše) a jakmile odezní, zase dám tenhle super nápad zase k ledu.
Ach jo, jsem hrozná. Když už dokončím, needituju a když nedokončím, tak chci editovat, i když podle sebe nemám dost materiálů. A to jsem si říkala, že bych s tím mohla konečně přestat, něco dokončit, projít to, zeditovat a zkorekturovat a poslat vyšším mocnostem. Jsem vážně nemožná a frustrace z toho je vážně strašný pocit. Vrrr, kdybych nebyla nachcípaná, nejraději bych začala mlátit do vzduchu (teď by mě nejspíš tolik pohybu odrovnalo na zbytek večera, takže příště).
Milí, věrní čtenáři těhle zmatených blábolů, poraďte mi, prosím. (Co by pro VÁS osobně bylo lepší?)
Psát náčrty a čekat, až blok odezní, nebo se pustit do editace a čekat, až řešení přijde samo? (nikdy nevím, co si zvolit)


Michael Scott & Colette Freedmanová - Třináct Relikvií

27. května 2013 v 20:06 | Selenne L. Athi |  Přečteno
První kniha série Třináct relikvií.

Relikvie. Prastaré předměty obdařené neporazitelnou, smrtící silou. Mají tento svět ochránit, nebo napomůžou jeho zničení? Brutální vražda v Londýně je první z řady událostí, které vedou k odhalení dva tisíce let starého tajemství. Strážci chránili celá desetiletí vzácné Relikvie, uchovávali je odděleně, v bezpečných úkrytech. Nyní se však jeden po druhém stávají obětí zvrhlých vražd a vzácné Relikvie se koupou v jejich krvi. Relikvií už zbývá jen několik. Než jedna ze Strážkyň vydechne naposledy, přesvědčí nic netušící Sáru Millerovou, aby doručila jednu z Relikvií, zlomený meč dodávající svému nositeli neuvěřitelnou sílu, jejímu synovci Owenovi. Na dvojici mladých lidí záhy dopadne podezření ze série vražd. Pronásleduje je nejen policie, ale i sadistický Temný muž a jeho chlípná milenka. Sára a Owen se pokoušejí najít zbývající Strážce a odhalí přitom nebezpečné tajemství, které jim bylo souzeno ochraňovat. Při honbě za záhadou se vydávají na pouť Anglií, Walesem i dějinami lidstva a zjistí, že meč je snad jediná překážka nastolení nepředstavitelné hrůzovlády, vymykající se všemu, co si lidský mozek ještě dokáže představit. Třináct relikvií je první částí nové strhující ságy, vzrušujícího příběhu o prastaré magii vzkříšené v moderní době.

___________________________________________

Moje první zkušenost s novým podžánrem new adult a s prací docela známého Michaela Scotta (a jakési autorky, o níž jsem ještě neslyšela). Příběh není nijak zvlášť složitý, ze začátku bude mít čtenář chvilku problémy se zorientovat mezi dějovými liniemi. A upřímně, čekala jsem, že se to nějak rozvine, jenže... Kniha dostane tempo až někde v polovině, jinak pořád kopíruje stejný scénář - rituál/vražda, sex/erotická scéna a chvíle s postavami, o nichž nevíte, zda nebudou v příští kapitole zabiti rituálem/vraždou. A ačkoliv je kniha napsaná svižným jazykem, samotné postavy mi nijak zvlášť k srdci nepřirostly - možná to bude tím, že do nich autoři neustále buší novinky, které stráví poměrně dost rychle a utíkají, milují se spolu a zase utíkají. Dokonce i ten sex a brutalita mi přijde naprosto zbytečná, protože tu nemá žádné velké využití kromě dvou motivů, které se neustále opakují. A když už kniha začíná mít tempo a zajímavější, nebezpečnější spád, postavy to zázrakem vyřeší a úspěšně se blíží k cílové rovince, ačkoliv za sebou nechávají takřka dobrou desítku mrtvol. A pořád jsou při smyslech a poměrně zdravém rozumu.

Hlavní postavy mají sice potenciál, ale ten je bohužel dost nevyužit - jak Owen, tak Sára jsou docela sympatičtí, onou nevýhodou je, že překonávají jednu potíž za druhou, aniž by je to oba nějak výrazně poznamenalo. Navíc i jejich vztah s Relikviemi je dost podivný, v místech nedořešený a to, co předtím autoři uvádějí jako fakt, jejich postavy o dalších pár stránek jednoduše vyvrátí a jedou dál. Nevím, ta uspěchanost dělá příběh strašně jednoduchý a postavy nepříliš uvěřitelné (kromě toho, že většina z nich má dobrý, sexuální život) a ani ti špatní ve mě nevzbudili jak sympatie, tak ani hrůzu. Celkový klimax příběhu je tak nějak shrábnut do jedné kapitoly, asi tří stránkové scény a hodně úmrtí, díky nimž mají hrdinové o další tři čtyři starosti méně. A ačkoliv je konec dostatečně otevřený pro pokračování, já osobně po něm nejspíš nesáhnu.

Moje hodnocení: 4 / 10

Once Upon a Time | 2. série | 2012/13

27. května 2013 v 18:51 | Selenne L. Athi |  Viděno
RECENZE NA PŘEDCHOZÍ SÉRIE: 1. SÉRIE

Kletba je zlomena, Storybrooke vysvobozen. Co se zprvu zdálo jako šťastný konec se strhává ve zmatek. Magie přenesena do světa lidí bude mít snad ještě vyšší cenu, než doposud. A Emma je s Mary Margaret odnesena do čarovného lesa, z kterého zůstaly pouhé pozůstatky kdysi velkolepých královstvích. Do velké hry o moc a lásku se přidávají nový hráči a odkrývají se nové spojitosti a střípky minulosti. Ve Storybrooku se princ Charming snaží zjednat pořádek a ochránit zdejší obyvatele před Reginou a Rumplestilskinem, kteří se nenechají jen tak porazit...
___________________________________________

Druhá série Once Upon a Time se rozjela poněkud rozpačitě. Otevřela nové osudy, zatímco ty stávající (zejména vedlejších postava) nějak pozapomněla ukončit, nebo alespoň s nimi nějak hýbat. Do popředí se dostává Emmina znovunalezená disfuknční rodina proti Regině, Ramplestilskinovi, Reginině matce Coře a kapitánu Hookovi (ačkoliv toho pomyslně dávám do závorky, ti co viděli, vědí, o čem mluvím). Kromě nich přidala ještě další pohádkové postavy, jmenovitě třeba Mulan, princeznu Auroru a prince Filipa. A když už se konečně seriál z těch všech rozpaků, zmatků a nedorozumění vyhrabe a začíná klapat, najednou se to zase zvrtne.

Ano, musím jednoznačně říct, že se mi první půlka druhé série líbila mnohem víc než druhá. Díky tomu, že se nám hlavní postavy od sebe oddělily a tak se vydaly na další cesty poznání a vývoje, dodávalo ději trochu šťávy, nemluvě o přidání nových postav. Ale co bylo zajímavé v začarovaném lese a mrtvých královstvích a flashbacích do minulosti hlavních postav, ve Storybrooku docela vázlo. Ano, dejme tomu že dvě tři postavy měly svůj příběh uzavřený, ale zbytek tak nějak uvízl v pozadí. Využitelné místo k navázání na předchozí jiskru, která mě tak oslovila v první sérii a která mě dost bavila, nebylo využito, spíš nahrazeno pouze dalšími, už trochu zbytečnými skládačkami do jednotlivých příběhů hlavních postav (aneb to, jak se Sněhurka pořád snaží Reginu přesvědčit, aby byla laskavá, ale ejhle, pořád to nějak nejde a zlá královna si nedá říct asi popáté, nebo pošesté). A pak se celý ansámbl sjednocuje ve Storybrooku, člověk čeká epická střetnutí mezi Corou, Reginou, Hookem, Rumplem a Emminou rodinou a... Sice Cořiny flashbacky mi připomněly moji dětskou lásku pro Rose McGowan (která je v Cořině kůži naprosto perfektní), přesto se nic super epického vlastně nestalo. A chudák kapitán Hook stále pendluje z jedné strany na druhou, chvíli pomáhá onomu, chvíli tomu, zkrátka, zmatek a dost velká porce neuvěřitelnosti. Pak si Rumplestilskin vzpomene, že má vlastně syna, který je tam někde venku a roztáčí se ještě pomalejší dějová linie 'cesta za Rumpleovým synem a nic nedělání ve Storybrooku', to oboje vyvrcholí naprosto nešokujícím odhalením a vyplyvne to dva nové zloduchy, kteří jsou mi do morku kostí nesympatiční. Regině a Rumplestilskinovi jsem dokázala fandit jen proto, že jsem pochopila jejich pohnutky, ale tihle dva (Greg/Tamara) mají plné pusy bludů a špatnosti magie a tak dále, ale skutek utek. Nemluvě o tom, jak tvůrci vyplní druhou část příběhu Belle a Rumplestilskina tím, že Belle zapomene kdo je a stane se z ní temnější 'alter ego'. Nápad zajímavý, bohužel prakticky nevyužitý kromě toho, že Rumple zmlátil šerifa Nottinghamu a Belle (Lacey) se na to s úsměvem dívala.

Nakonec to všechno relativně zachránilo finále, které se však mohlo lépe rozvést do více dílů, než to tak všechno naházet na hromadu, napsat několik hloupých rozuzlení a pak naše hlavní hrdiny opět poslat někam do neznáma. Finále bylo právě nejspíš jediným kladem na druhé polovině série (společně s příběhem Cory a Hooka) - totiž se tam konečně fungovala nějaká akce, interakce a dohodnutí na společném cíly, bohužel díky té uspěchanosti tohle všechno stále působí trochu rozpačitě a křečovitě, aneb hoďme všechny naše neshody za hlavu, nevadí, že jsme se chtěli navzájem minimálně pětkrát zabít a pojďme zachránit kluka, který půlka z naší posádky ani nezná. No dobře, ty pohnutky jsou mnohem lépe dokreslené, přesto to bylo nahuštěné hala bala na sebe, jako kdyby se tvůrci náhle probrali ze zimního spánku a uvědomili si, že musí pohnout se svými hrdiny.

Ano, stále nedokážu tenhle seriál úplně zavrhnout, protože tu jsou postavy, kterým budu držet palce stůj co stůj přes veškeré pletichy, které s nimi tvůrci dělají. Přesto to velkou část svého šmrncu a potenciálu bohužel ztratilo. Doufám, že tu pocuchanou reputaci 3. série v Zemi Nezemi trochu napraví a nebude přidávat další, spíše nesympatické postavy (pro mě osobně Neal, Greg, Tamara jednoznačně vyhrávají nejpitoměji napsané postavy tohohle seriálu vůbec).

Moje hodnocení: 6.9 / 10

Trailer:

Posmrkané kapesníčky.

26. května 2013 v 19:08 | Selenne L. Athi
Nechte mě umřít.
Aneb jak mám vážně smůlu. Najednou se mi tu kvůli několika končícím sériím a pár (k mému překvapení) rychle přečteným knížkám nahromadila kupa recenzí, které musím ještě splácat dohromady. Nemluvě o tom, že jsem Lyře slíbila desing stránek, že mi na celý víkend přijeli hluční příbuzní, že jsem jako největší idiot na poslední chvíli odřekla předem domluvenou procházku s nejlepší kamarádkou, že začíná první týden posledního testování a známkování v tomhle školním roce, nebo že jsem chytla jakous rýmičku s bolením v krku, kdy mám pocit, že se mi rozteče mozek a pomalu vyteče nosem a že si vykašlu plíce. A to ještě musím napsat jednu prezentaci z francouzštiny, dnes/zítra opravit esej s dějepisu na porovnání textů Třebízského/Wintera a naučit se na test z matematiky a francouzštiny.
Vážně, celý víkend jsem byla ráda, že můžu být alespoň trochu společenská a huhlat na své hlučné příbuzné, aniž by mi mozek opravdu nevytekl nosem. Ale jakmile jsem zasedla k noťasu a opravdu narychlo (otázka asi půl hodiny) splácala tenhle nový, hobitovský layout (ano, ten předchozí se mi strašně líbil, ale nějak mi najednou ta tmavá zase neseděla), tak jsem si uvědomila, jak v háji borovém vlastně jsem (a to používám ještě jemné výrazy).
Přesto se možná uvolním zítra na pár hodin ze školy, když napíšu ty potřebné testy a budu přítomna na hodiny, u kterých mám absenci na hraně a pak možná ukuchtím ještě nějakou recenzi, pokud cestou vážně nevyteču nosem, nebo pokud mě tu neudusí pomalu se hromadící posmrkané papírové kapesníčky. A to jsem si tak libovala, že jsem celou zimu byla zdravá a 'super fit'. Haha, zákony schválnosti se stále dějí.
Teď mě, prosím, tiše politujte a vydržte se mnou tyhle krušnější chvíle, protože chci vážně konečně splnit veškeré restíky a napsat pár článků i do fanzóny.

Mějte se krásně a zůstaňte na laděni.
Vaše Selenne L. Athi, smrkající a tiše umírající na rýmičku

The Vampire Diaries | 4. série | 2012/13

26. května 2013 v 18:25 | Selenne L. Athi |  Viděno
RECENZE NA PŘEDCHOZÍ SÉRIE: 1. SÉRIE | 2. SÉRIE | 3. SÉRIE

V bouřlivé čtvrté sérii The Vampire Diaries se obrátil svět Mystic Falls vzhůru nohama, když se krásná a soucitná Elena Gilbertová ocitla tváří v tvář se svou nejhorší noční můrou - životem upíra. Zatímco Elena se snažila ovládat své nové síly a neutuchající žízeň po krvi, k uším Damona a Stefana, dvěma bratrům, kteří ji oba milují, dojde ohromující zpráva o léku na upírství, který může skutečně existovat. Jejich pátrání po léku zavede bratry, spolu s Eleniným bratrem Jeremym a její nejlepší kamarádkou Bonnie a Caroline, k děsivé konfrontaci se starobylým a všemocným a nesmrtelným Silasem, který byl pohřben s lékem více než 2000 let. Ale Elena není jediný upír, který touží po návratu k životu jako člověk, a otázka, kdo získá lék je odpovězena v dech beroucím finále epizody, stejně jako okamžiky nečekané radosti, nevýslovného utrpení a vyznání opravdové lásky.

___________________________________________

Tak už vážně nevím, co si mám o TVD myslet. Přibližně půl série byla pecka, pak se to zase zvrtlo. Bohužel mi přijde, že tvůrci Upířích deníků jedou podle jisté šablony, totiž - máme problém, tak ho řešíme v pár dílech, pak chvíli klid, OH, další problém, VELKÝ NEPŘÍTEL, vracíme se k prvnímu problému a cestou dořešíme ten předchozí. Tohle skákání mezi dějovými liniemi 4. řady mě už začalo unavovat a některé díly bych vážně přeskočila. A ačkoliv jsem velký fanoušek různých fiktivních mytologií a dobrých back-story, u TVD mi tohle všechno začíná nějak skřípat, nemluvě o připravovaném spin-offu, který je podle mého velká zbytečnost a uklizení mých oblíbených postav do odnože s příběhem vycucaným z prstu (aneb jak se producenti TVD nejspíš dlouho dívaly na Twilight).

Nevím, ona neučesanost dějových linií mi nevadila do chvíle, kdy je z Eleny upírka, je tu náběh na zajímavou dějovou linii a dokonce nějakou radikální změnu charakteru, nemluvě o smrti pár důležitých postav. Ale, jak je u podobných seriálů bohužel zvykem, tahle dějová linie přijde prakticky nazmar, když se Elena 'vrátí' zpátky ke svému starému já. A navíc odpustí oběma bratrům Salvatorovým, kteří jí mučili, aby ji dostali zpátky (za což já bych tvůrce zkopala do kuličky, protože představa toho, že se hlavní hrdinka musí vrátit zpátky k té milující, laskavé osobě jen kvůli dvěma zamindrákovaným blbečkům - ano, teď to přeháním, ale ve zkratce to tak je - je mi vážně směšná a naprosto to podkopává Eleninu postavu zpátky k oběti zápletky milostného trojúhelníku). Nemluvě o onom naprosto šíleném finále, které je vlastně jen o šťastném konci a o tom, jak se všichni mrtví vrátí zpátky (důvody i zápletka téhle dějové linie je snad nejsměšnější ze všech sérií a osobně se mi chce nad tou patetičností plakat). A nezapomeňme dodat onu šílenou scénu se Stefanem a 'původním' dvojníkem. A já se ptám, co si ti tvůrci vymyslí příště za šílenost?

Je mi líto, že tak dobře načatá série, kdy Elena vážně konečně začínala dostávat pořádný charakter jako hrdinka a 'nezvladatelná' upírka, se zvrtla ve sladkobolnou romanci, špatně dotažené dějové linie a naprosto směšný konec. Navíc ti, kteří seriálu dodávali šmrnc a já jim přicházela na chuť (čtěte originální upíři) se stěhují do svého vlastního spin-offu. A já zrovna začala Klausovi s Caroline fandit, ale to jen tak na okraj (aneb jak konečně jejich vztah dostal správný vývoj a není to jen o Klausovo stalkování Caroline, ale o dobře napsané scény a interakci). Skoro se bojím pouštět se do příští série, kdy všichni hrdinové KONEČNĚ zamávali střední a vydávají se na vysokou. Uff, to bude zase drama. Pro mě osobně je takhle série zklamáním s pár světlejšími body, ačkoliv ani ty celkovou reputaci nezachrání jako u sérií předchozích.

Moje hodnocení: 6,5 / 10

Trailer:

Arrow | 1. série | 2013

26. května 2013 v 17:52 | Selenne L. Athi |  Viděno
Po objevení vraku lodi je miliardářský playboy Oliver Queen prohlášen za mrtvého. Jenže po pěti letech je objeven na jednom z ostrůvků uprostřed Pacifiku. Poté, co se vrátí zpět do rodného Starling City, je přivítán svou matkou Moirou, sestrou Theou a nejlepším kamarádem Tommym. Všichni však cítí, že posledních krušných 5 let ho změnilo. Oliver ovšem zná pravdu o tom, kým se opravdu stal, skrývá se a snaží se odčinit prohřešky svého mládí. Začíná tím, že si chce usmířit svoji bývalou přítelkyni Laurel Lancovou. Vytváří postavu ochránce bezmocných Arrowa. Ten po nocích napravuje to, co přes den napáchala jeho rodina a jiní bídníci z bohaté společnosti a snaží se vrátit zašlou slávu kdysi zářícího Starling City. Přes den nadále vystupuje jako záletný a bezstarostný boháč, jakým býval dříve. Jediný, kdo zná jeho tajemství, je jeho řidič a bodyguard v jedné osobě John Diggle. Jenže postava ochránce slabých se vůbec nezamlouvá místní policii, obzvlášť Lauřinu otci, detektivovi Quentinovi Lancemu. Ale ten není pro Arrowa jediným nebezpečím. Oliverova vlastní matka totiž ví o pět let starém potopení lodi mnohem víc, než si kdo dokáže představit.
___________________________________________

Arrow je konečně komiksový počin převeden na televizní obrazovky, který se stal konečně tím svěžím větrem mezi podobné seriály. Tak trochu připomíná Batmana a svými flashbacky zase Ztracené. A přesto se dokázal poměrně slušně se pocuchanou reputací podobných seriálů vyrovnat (nemusím doufat připomínat lehce nepovedeného The Cape) a přenést jí na kvalitnější úroveň.

Začátek seriálu se rozjíždí poměrně pomalu a činy a jednání postav je docela předvídatelné, nemluvě o romantické zápletce hlavního hrdiny, která se bohužel drží skrz celý seriál a působí tak trochu klišovitě. Přesto se děj po několika dílech pořádně rozjede a o akci, nebo zajímavé zvraty skutečně není nouze (pokud si myslíte, že Oliver na tom ostrově těch pět let nedělal nic víc, než že lovil škeble, jste hluboce na omylu) a hlavně hlavnímu hrdinovi nevychází schovávání své identity tak, jak doufal. Což je poměrně příjemná změna vedle všech ostatních superhrdinů, kterým se jejich skrytá identita snadno tají. Ne, Arrow dělá přesný opak, míchá osudy jednotlivých hrdinů a snaží se jim dávat punc reálna. Ano, sice je tu pořád ono neuvěřitelné pozlátko, které je u CW seriálů známé a v duchu jim to nejednou vyčítám, na druhou stranu hrdina vážně není nepřemožitelný, má své slabiny a ve finále skutečně všechny nezachrání, spíše naopak.

Ačkoliv jsem nad Arrow opravdu dlouho váhala a trailer mě vůbec nenadchl, spíš naopak, nakonec jsem to s ním zkusila. A vážně mi není líto času, který jsem nad ním strávila. Pro můj rozmazlený seriálový jazyk je prostě štěstí, že se tenhle seriál a jeho tvůrci skutečně snaží udělat z Arrowa správný akční seriál s uvěřitelnými hrdiny a náhlými zvraty, které v mnohých případech vycházejí a nutí diváka netrpělivě čekat na další díl. Kdyby tam nemíchali onu romantickou linii hlavního hrdiny a třeba nechali trochu víc prostoru pro jeho sestru (která je v některých dílech bohužel dost utlačována do pozadí), nejspíš bych už nedokázala nic moc vytknout.

Ano, nakonec se mi to líbilo.

Moje hodnocení: 7 / 10 (za povedené finále a smrt pár důležitých postav - děkuji, děkuji za nešťastný konec)

Trailer: