Březen 2013

#05 PSD | Game of Thrones

30. března 2013 v 23:46 | Selenne L. Athi
[Odkaz ke stažení + Pravidla použití v celém článku]

Patrick Rothfuss - Kronika královraha: Strach moudrého muže

30. března 2013 v 22:59 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Druhý den Kvothova vyprávění nás zavádí zpátky mezi arkaniky, kde se nenávist mezi Ambrosem a Kvothem vyostřuje. Po jednom ošklivém incidentu se Kvothe rozhodne odložit studium a odchází na dvůr ke 'králi' Vintu, Maeru Alveronovi, aby odhalil spiknutí na jeho dvoře a pomohl mu získat srdce milované ženy...
___________________________________________

Patrick Rothfuss opět rozjíždí rozsáhlé vyprávění o Kvothovi, který se pomalu stává legendou. Jeho dobrodružství jsou vyprávěna 'epizodní' formou, kdy většina jeho příhod je sama o sobě uzavřená, přičemž Kvothe získává nové životní šrámy i zkušenosti do života.
Je fajn, že se autor rozhodl změnit prostředí na většinu knihy, díky čemuž se čtenáři dokresluje další část Kvothova světa a přidávají se i části, z nichž povstávájí legendární příběhy o rudovlasém hrdinovi. Díky tomu se setkáváme s mnohými novými postavami, které se Rothfuss snaží udělat trojrozměrné. S politováním musím ale poznamenat, že ne vždycky se mu to daří - nevím, čím to je, ale to samé se mi stalo i při čtení první knihy. První polovina příběhu neskutečně uhání dopředu, málokde mi připadá, že autor tlačí na pilu, nebo že se naopak zbytečně zasekává. Jakmile se však příběh přehoupne přes půlku, stává se pro mě trochu utahaným a zbytečně vláčným. Já Kvothova dobrodružství mám ráda a jsem nadšená, že se mi druhá kniha Královrahových kronik dostala do ruky tak rychle a snadno, přesto jsem mírně zklamaná podobně jako u dílu předchozího. Osobně si myslím, že ačkoliv je Rothfuss nesmírně řemeslně zručný a na to, že před tím snad ani nikdy nic nenapsal je dost vypsaný, některé části Strachu mrtvého muže bych prostě osekala.
Autor si do příběhu zasazuje postavy, které se tam objeví prakticky bezdůvodně a kromě toho, že Kvothovi pomáhají bojovat s nudou, k ničemu prakticky nejsou. Žádný příběh, žádný důvod, prostě nic. Příhoda s žoldnéři a hledáním zbojníků byla neskutečně roztahaná, nemluvě o pro mě naprosto nesympatických postav, které Kvotha provázely a mě nijak neoslovily. O jeho trénincích v Haertu ani nemluvě - nevím, trochu jsem doufala, že Rothfuss trochu vypadne z konceptu 'hrdina přijde, učí se něco super a naprosto nového a pak zase o něco zmoudří'. Nedokážu si pomoct, ale doufala jsem v nějakou trochu víc vzrušující cestičku. Ano, uznávám že způsoby Lethani jsou zajímavé, ale zaplnit tím přes dvě stě stran toho, že Kvothe trénuje, pak s někým spí a pak zase trénuje mi prostě přijde zbytečné.
A nejhorší na tom všem je, jak moc mám Kvothova dobrodružství ráda a přitom musím nad tím takhle brblat. Navíc jsem doufala, že Kvothe konečně vyřeší tu svoji lásku/nelásku k Denně, ale samozřejmě že se tak nestalo a Kvothe z toho vyšel naprosto zmatený, stejně jako já. (Ačkoliv připouštím, že Rothfuss udělal z Denny naprosto uvěřitelnou a skvělou ženskou postavu).
Uff, doufejme, že nám pan autor v dalším díle trochu pročistí ty hlušší místa a zodpoví na ty otázky, které tolikrát nastřelil. Čtenáři by si to docela zasloužili, pane Rothfussi.
P.S. Obálka je sice moc pěkná, ale Kvothe tam trochu vypadá jako samuraj s nereálně přetočeným tělem.
Moje hodnocení: 7.5 / 10 (za první polovinu knihy bych dala 8.5, za druhou pouze 6 - bohužel)

Zpátky do školy | Community | 2. série | 2010

30. března 2013 v 21:33 | Selenne L. Athi |  Viděno
Naše partička se vrací do dalšího roku na komunitní vysoké Greendale. Místo španělštiny se všichni připravují na antropologii, která se ukáže jako další proflákaný předmět. Ale na tom stejně nezáleží, protože se naše studijní skupina musí poprat nejen se začínajícími vztahovými problémy, ale i s Vánoci, v nichž jsou zakletí do animovaného filmu, s Changem, který se rozhodl znovu studovat, ale i s vlastními osobními prokletími, které samozřejmě vedou k naprosto šíleným situacím...

___________________________________________

Druhá série Community má ještě větší grády než její předchůdkyně. Tady už se tvůrci ničeho nebojí a kromě toho, že začínají víc pronikat i do hlav našich oblíbených hrdinů, skvěle začínají více budovat několik dějových linií, které se stále prolínají napříč celou sérií. Nejednou se vrací k incindentům, které se už stali a rozhodně se nebojí ani trochu toho dramatu. Přesto Zpátky do školy zůstává skvělou směsicí gagů, bláznivých situací a tak bizardních a šílených postav, že se člověk nestačí ani nadechnout.
Oproti předchozí sérií mám trochu výhrady vůči tomu vztahovému mišmašy - ačkoliv je jasné, že tvůrci naschvál neustále porůznu párují členy naší skupiny a vytvářejí správná, jiskřivá napětí jakožto parodii právě na všechny ty 'vztahové', teenage seriály, občas to diváka trochu rozčiluje. Ale to je spíš můj osobní názor.
Druhou sérii jsem si užila stejně, jako tu první a smála se prakticky od začátku až do konce. Jsem zvědavá, z čeho si tvůrci budou střílet v další sérii.

Moje hodnocení: 9 / 10

TRAILER:

Zpátky do školy | Community | 1. série | 2009

30. března 2013 v 21:16 | Selenne L. Athi |  Viděno
Jeff Winger byl úspěšným právníkem, dokud mu nesebrali tak trochu falešnou právnickou licenci. Aby získal svou práci zpátky, začne chodit do komunitní školy Greendale. Tam náhodou potká krásku Brittu, kterou se rozhodne sbalit na doučování ze španělštiny. Jenže Britta ho vezme za slovo a pozve dalších pět naprosto rozlišných studentů. A tak vzniká nejznámnější skupina Greendalu..

___________________________________________

Community jsem příliš nevěřila, dokud jsem neviděla jeden díl v češtině na mé nepříliš oblíbené televizní stanici. Přesto mě díl i s českým dabingem nabudil k tomu, abych to s (podivně přeloženým) Zpátky do školy zkusila. A nelituju.

Příběh sedmi studentů, kteří se skládají z naprosto roztodivné škály lidí, není nijak pevně, příběhově svázán. Několik prvních pár dílů si hledá prostor pro to, jak seriál bude vypadat, proto chvilku trvá, než člověk přestane mít chuť většině postavám zakroutit krkem. Jakmile si však tvůrci najdou svůj směr, kam seriál ubírat, rozjede se nekonečná směsice vtipu, správně časovaných gagů a tolik fandomových narážek, které najdete jen v málokterém seriálu. Postavy jsou zpočátku dost přímočaré a občas lezou na nervy, přesto se docela drží svých charakterů a sem tam probleskne i docela slušný vývoj jejich osobností. Člověk sem tam narazí na špatný díl, ale pak tvůrci nasadí zombie, parodii na MASH, lehké narážky na nechuť k seriálu Glee a divák už se spokojeně veze.
Lehká, fajnšmejkrová komedie, která neomrzí, trvá příjemných 20 minut na jeden díl a je většinou naprosto šíleně vyústěná. Nemluvě o tom, že tvůrci prostě parodují všechno a všechny. A to je takový osvěžující vzduch na pozici seriálů, že člověk nadšeně dýchá a nechává se vtáhnout do občas nereálných scén a nebo se nechá oblbnout hodně klišovitým proslovem. Protože o tom Community prostě je. Na nic si nehraje, nebojí se jít do extrémů a kromě skutečně drobných výjímek to tomuhle příjemnému seriálu dokonale vychází. Nemluvě o naprosto špičkové postavě děkana a jeho neskutečných kostýmů a celé té šílené partičce hlavních hrdinů, které si člověk oblíbí, ať chce, nebo ne.

Moje hodnocení: 8.5 / 10

TRAILER:

Řím | Rome | 1. série | 2005

19. března 2013 v 23:01 | Selenne L. Athi |  Viděno
1. století našeho letopočtu. Caesar vyhrál nad Galy a vrací se do Říma se svou armádou, aby se stal jeho vůdcem. V jeho vojsku pochoduje Lucius Vorenus a Titus Pullo, dva vojáci, kteří jsou jako oheň a voda, přesto vázáni neobvyklým přátelstvím. A v Římě, s příchodem Caesara, se jeho rodina Juliů v čele s krásnou, inteligentní Atiou a jejími dětmi připravuje na velkou hru o moc a postavení...

___________________________________________

Do dějiště Říma se dostává poměrně těžko, já samotná se do něj dostala až napotřetí. Předně, první díl sice seznamuje s postavami, ale ukazuje pouze jejich slupku, pod kterou se díl za dílem divák dostává hlouběji a hlouběji. A děj ho nepustí, s další epizodou ho napíná víc a víc, nakonec vyvrcholená v neskutečné finálovce, která má naprosto mrazivý, nečekaný konec.
Řím je skvěle napsaný, historický počin, který se opírá o skutečné, historické prameny. Samozřejmě, některé věci a části zápletek jsou domyšlené tvůrci, přesto kulisy, samotné vyobrazení starověkého Říma, kostýmy a myšlení postav je naprosto neskutečné. Seriál se nebojí nahoty, ani sexu, v tomto případě má však každá taková scéna svůj důvod - Řím ani tak neprodává nahá těla, jako spíš součásti velké sítě nitek postav a jejich příběhů, které se neustále proplétají mezi sebou. Nikdo není dobrý či zlý, většina jde za svými cíli, aniž by přemýšlela nad následky svých činů. A i když si člověk nějakou postavu oblíbí, nikdy to není z důvodu, že by byla čistá jako lilie. Ne, většina ansámblu je prožraná červy korupce, chtíče a mocichtivosti až na morek kostí a přesto si je člověk dokáže neskutečně zamilovat a soucítit s nimi. Herci své postavy skutečně prožívají a žijí, dýchají na diváka postavami; bez servítek odhalující svá temná tajemství, sny, naděje, lásky a pády. Bez morálních zásad, úcty k životu, ve špinavých a mnohdy temných ulicích prastarého otce Říma. A štěstí si tu taky moc neužijete, protože je hned zašlapáno tragédií či něčím, za co byste onu postavu pořádně propleskli.
Řím strhne a nepustí. Víc takových historických seriálů, u kterých se směju, pláču, ale i držím zaťaté pěsti až do konce, prosím.

Moje hodnocení: 10 / 10

Trailer:

LOL (Laughing Out Loud) | 2008

19. března 2013 v 22:30 | Selenne L. Athi |  Viděno
Lola, přáteli oslovovaná Lol, má přítele, skvělé kamarády, pohodovou mámu, otravné sourozence... Ten život vypadá naprosto dokonale do momentu, když jí přítel řekne, že má jinou, když spolu její rozvedení rodiče tajně spí a když se ona sama zamiluje do svého nejlepšího kamaráda.

___________________________________________

Existuje i americká verze tohohle francouzského opusu s Miley Cyrus, který jsem viděla jako první a přesto mě původní příběh nadchl mnohem víc, než americká kopie. Překvapení, viďte?
Předně, LOL se vážně nemaže s vyobrazením dnešních 'spím se všemi' teenagerů, kteří ale pořád mají problémy s rodiči, se školou a se svými kamarády. A přesto netlačí na pilu, dokáže být stále citlivý, vtipný a francouzským způsobem šarmantní.
Postav je tu sice mrak, ale předně se film soustředí na Lolu, která se snaží co nejlépe proplout životem, ačkoliv se jí pomalu sype pod nohama. V těch všech pádech a vzletech nepozorujeme jenom ji, ale i její kamarády a matku. Samotné vztahy dospělí versus děti jsou tu představeny docela dost reálně - zatímco dospělí zapomněli, že byli jednou teenagery, dospívající si nechtějí připustit, že budou jednou dospělími.
Upřímně, myslela jsem si, že tahle recenze bude delší, ale upřímně - tenhle film je malým diamantem ve svém žánru, příjemným zpestřením dlouhého večera doprovázený skvělou hudbou, neokoukanými tvářemi, sympatickým dějem a zpěvným jazykem francouzským.
Tudíž, kdo se nudí a chce si dát takovou oddychovku, která příjemně zahřeje a nenudí...

Moje hodnocení: 8 / 10

Trailer:

The First Time [2012]

4. března 2013 v 15:51 | Selenne L. Athi |  Viděno
The First Time začíná poměrně známým klišé - kluk chce holku, která ho vidí jenom jako kamaráda. Jenže v momentě, kdy si nacvičuje své velkolepé vyznání, potkává Aubrey, která chodí se starším mužem. A ačkoliv se tihle dva vlastně vůbec neznají, stráví spolu víkend, na který ani jeden z nich nezapomene...

___________________________________________

Aneb film o tom, jak by si dospívající měli se sexem počkat na toho pravého. A jakkoliv ošklivě naivně to zní, film se docela snaží. Chemie mezi hlavními hrdiny docela funguje, Britt Robertson se snaží svou roli uhrát, zatímco Dylan O'Brien se občas nechává jejím hraním táhnout, ale budiž. Nesmíme zapomenout, že je to romantický, teen film, proto tak dvacet minut z toho vyplňuje líbání a tak trochu plytké dialogy o tom, co ten druhý chce či nechce. Navíc se tak nějak z toho 'poprvé' dělá velká věc, ale pak na to vlastně ani nezáleží, hlavně že spolu hlavní hrdinové skončí, že? Ale fajn, to by ještě šlo.

V zásadě je The First time nenáročný film, který ale nijak zvlášť nenadechne. Snaží se sice o jakous takous prokreslenost hrdinů, ale jejich postavy potřebují onu zvláštní jiskru smutku a sympatie divákova, aby si ji zamiloval - a to tu prostě nějak není. Což je podle mě docela škoda, protože málokterý film se vyloženě věnuje onomu 'pojďme se spolu poprvé vyspat' a má docela dost reálnou dohru... Kdyby to tak tvůrci nechali, vzbudili by ve mě mnohem silnější, hořkosladký dojem toho, že občas to prostě s tím člověkem není to správné - obzvlášť, když ho zná jenom víkend. Jenže pak se opět vracíme k americkému patosu, sluníčku, kytičkám a happy-endu se vším všudy. Škoda, škoda, škoda, mohlo to být o něco silnější. Nejdřív si to hraje na super citlivý film, pak na romantickou komedii, pak na 'hořké drama' a pak jsou tu zase jen ta sluníčka. Takže fajn, romantická slaďárna, bez které bych se docela dobře obešla - a tak přísně hodním právě proto, že tolika podobných filmů tu máme až příliš.

Moje hodnocení: 3.5 / 10

Trailer:

Terapie láskou | Silver Linings Playbook | 2012

4. března 2013 v 15:25 | Selenne L. Athi |  Viděno
Pat je po osmi měsících propuštěn z psychiatrické léčebny kvůli incidentu se svou ženou, když ji nachytal ve sprše s jeho kolegou. Pat se vrací k rodičům, k laskavé a mírné mamince a skoro stejně šílenému otci, který neustále sází na americký fotbal a sám by měl se svými návyky patřit do psychiatrické léčebny. Pat chodí na terapie a snaží se navrátit ke svému starému životu, ale zejména ke své ženě, s kterou se kvůli soudnímu nařízení nemůže vidět. Na jedné večeři s přáteli se Pat seznamuje s Tiffany, která je taky tak trochu šílená, nedávno ovdovělá mladá žena a shodou okolností i známá jeho ženy. Přes řadu neshod ti dva spolu uzavřou dohodu - Pat bude Tiffany partnerem v taneční soutěži, pokud Tiffany předá jeho ženě jeden dopis...

___________________________________________

Vzhledem k tomu, že tohle je strašně omílaný snímek a navíc tolikrát nominovaný na Oscara, plus nějakou tu sošku proměnil, tak jsem k němu byla trochu skeptická (zkrátka a dobře mi Oscaři rok od roku připadají horší, ale budiž). Přesto jsem se na to podívala - a byla jsem docela mile překvapena.

Předně musím pochválit tvůrcům neotřelé téma příběhu lidí, kteří mají podělané životy jen díky sami sobě, ale v podstatě za to nemůžou, protože jsou všichni tak trochu šílení. Myslím, že tohle je můj první film s Bradleym Cooperem v hlavní roli a musím uznat, že mu to docela sluší a pokud chce, tak se rozhodne nejen pro úsměv a dlouhý pohled, ale i pro nějaké to hraní. Jennifer Lawrence mi několikrát dokázala, že hrát umí a tenhle film je toho i příkladem, na druhou stranu mi občas připadalo, že v jedné či dvou silnějších scénách trochu přehrává, nebo má pořád stejný výraz. A ačkoliv jí toho Oscara přeju, přeci jen bych si ho schovala ještě do budoucna. Pro mě osobně byla kromě dvou hlavních hrdinů nejvýraznější postava v podobě Patova tatínka v podání Roberta DeNira, který mě naprosto dostal. Zkušenost je silná věc a v některých momentech prostě přehrál jak Jennifer, tak i Bradleyho.

Dalším překvapením pro mě bylo i to, že se film jeví jako čistě romantický film, ačkoliv většinu romantických momentů plní Bradleyho dlouhé pohledy, jinak je se tu moc nezasmějete. Ono prohlubování psychologie hlavních hrdinů totiž dokáže docela dobře zalézt pod kůži a člověku některé věci dochází až v momentech, kdy se situace prudce přiostří a hrdinové dostanou dost bolestivě přes záda. Přesto je to příjemný film, který rozhodně stojí za pozornost a člověk nelituje toho, že ho viděl. Sic je tu ten americký konec, ale podobné filmy s 'nemocnými' občas takové konce potřebují. Těch špatných je v tomhle žánru víc než dost.

Moje hodnocení: 8 / 10

Trailer:

Jeníček & Mařenka: Lovci čarodějnic | Hansel & Gretel: The Witch Hunters | 2013

4. března 2013 v 14:37 | Selenne L. Athi |  Viděno
Jeníček a Mařenka byli svým otcem zanecháni v lese, kde narazili na chaloupku celou z perníku. V té žila zlá čarodějnice, která si je chtěla upéct, místo toho však skončila v peci ona a oba sourozenci se stali obávanými lovci. Po mnoha letech se vrací do rodného města, kde se začali znenadání unášet děti, ale také se vrací dávní nepřátelé z minulosti...

___________________________________________

Upřímně, i přesto že jsem od tohohle bijásku nic nečekala, neskutečně mě naštval a zklamal. Ano, oceňuju, že Gemma Artenton má zase nějakou fajnovou roli a 'Gretel' jí poměrně sedí, za to její bratr Jeremy Renner má celý film jeden výraz a osobně mi působí spíš na obtíž, než že by se nějak předřel ve svém hraní. Jediné moje osobní plus dávám za technicko-historické serepetičky, kterých mají hlavní hrdinové všude po kapsách bezpočet a za vesnického 'poskoka' a fanouška lovců Benjamina, ale bohužel ani ten nesplňuje nijak výraznou funkci než zaplácnutí pár minut dialogem s jedním nebo z druhým z lovců.

Krvavé scény, ale i přeměny čarodějnic a jejich samotné zabíjení je až přespříliš počítačové a scény toho typu, že se někdo rozletí na kousky, které připomínají kečup s růžovým cosi, si mohli buď odpustit, nebo přihodit trochu víc kečupu. Samotný příběh mi až příliš připomíná Kletbu bratří Grimmů (2003), kde se vlastně dělo cosi dost podobného, jenže tam šlo o jednu čarodějnici, která si chtěla uchovat mládí, tady jde o víc čarodějnic, které si chtějí pomocí dětí přikouzlit cosi podobného.
Scénář je děsivě plytký a poměrně dost splácnutý na koleni - postavy si chodí sem a tam bez ladu a skladu, otravná Bílá čarodějka svede hlavního hrdinu po dvou rozhovorech a k tomu se ještě vždycky objeví tam, kde je to nejvíc potřeba. Tak nevím, ale nemohli přijít s něčím tochu lepším? Navíc to, že si hlavní hrdinové nepamatují nic o vesnici, ve které dříve žili a do které se vrací, aniž by poznali vlastní domov... A celkové vyuzlení toho, proč na Jeníčka a Mařeknu nefunguje magie mi přijde tak jednoduchá, že by to napsal jakýkoliv začínající romanopisec. Těch logických nedostatků je tam bohužel tolik, že mi to ani snaha o vtip a vulgární mluvu hrdinů vážně nezachrání.

Vážně škoda. Mohl to být minimálně o dvě třídy lepší film. Navíc ještě s tím, že většina akčních scén je už vyklopena v trailerech, takže ani to diváka nijak zvlášť nenadchne. Chudák prasátko, zase zhublo za patos a kečup. Příště budu raději opatrnější s výběrem, na co jít. Celkové body za Artenton, technické serepetičky, Benjamina a skvělé úvodní titulky. Toť vše.

Moje hodnocení: 4 / 10

Trailer: