David Benioff - Město zlodějů

16. února 2013 v 19:20 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Na Silvestra roku 1941 se v Němci obléhaném Petrohradě (Pítěru neboli tehdejším Leningradě) sejdou v cele NKVD dva mladí odsouzenci na smrt, Lev a Kolja. Oba společně dostávají poslední šanci, jak uniknout trestu - plukovník tajné služby se chystá na dceřiny vdavky a jedinou věcí, kterou se mu ve vyhladovělém městě nedaří sehnat, jsou čerstvá vejce na svatební dort. Tento úkol se sice jeví jako mise předem odsouzená k neúspěchu, nesourodá dvojice se však přesto vydává za svou jedinou nadějí na přežití, za přízračnou dvanáctkou vajec, a týdenní dobrodružství, plná nástrah a osudových setkání, poznamenají jejich životy už jednou provždy.

Benioffův nevšední román Město zlodějů o válečném utrpení, ale především o neobyčejné síle přátelství a lidskosti, si získal čtenáře na celém světě, a to díky mimořádně zdařilé kombinaci poutavě vykreslené ponuré atmosféry trpícího města v obležení, působivých osudů jednotlivých postav a odlehčeného, humorného jazyka.

___________________________________________

Málokdy se rozhodnu pro válečný román. Vlastně, prakticky nikdy. Ale vzhledem k tomu, že mám Benioffovu práci ráda (Wolverine a scénáře ke Hře o trůny jsou toho důkazem), rozhodla jsem sáhnout po románu, který vypráví dobrodružství Benioffova dědečka za druhé světové v Petrohradě a divočině matičky Rusy.
Lev Beniov je syn buřičského básníka, trochu nesmělý a zamlklý mladík, který má naivní plán stát se hrdinou v obléhaném Petrohradě. Plán mu bohužel nevyjde díky jeho soucitu a tak se ocitne společně s mladým mužem, Koljou, na cestě za zdánlivě hloupým úkolem - přivést veliteli vojáků v Petrohradě dvanáct vajíček na svatbu jeho dcery. Kolja, který je Lvův přesný opak, se stává jeho cenným a nepostradatelným přítelem, má odpověď na všechno a hýří vtipy i šarmem na každou stranu. Jejich cesta je zavede za hranice Petrohradu, setkají se s řadou větších i malých postav, které se snaží nalézt cestu přežití ve válce, která je málokdy lidská.
Díky vyprávění v první osobě a rychle ubíhajícímu ději se román čte strašně lehce, s hořkosladkou příchutí na jazyku. Lev i Kolja se snaží proklouzávat skrz nebezpečí a zachovat si vlastní tvář, přičemž každý z nich přežívá vlastními způsoby - Kolja svým suchým humorem a fiktivním autorem, kterého vždycky cituje a Lev vlastní, duševní silou.
Kniha má dost silné momenty, většina z nich se ani přímo neodehrává v ději, ale je pouhou vzpomínkou, či vyprávěním některé z postav. Samotný konec knihy, kdy jedna z mých oblíbených postav zemře, mě hrozně naštval - nevím, pro mě osobně je to asi jediná chyba na kráse a zároveň jedovaté sousto, protože ať už je nebo není jeho smrt zbytečná, docela dobře věřím, že takhle snadno mohl člověk ve válce umřít jako umřel on.
Krásná, smutná, hořkosladká.

Moje hodnocení: 8 / 10
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama