Únor 2013

Cena za lidskost | Being Human | 2. série [2009]

27. února 2013 v 17:18 | Selenne L. Athi |  Viděno
Annie, Mitchell a George stále společně žijí pod jednou střechou. Snaží se za každou cenu udržet zdánlivou tvář lidskosti v jejich životech, ačkoliv každý z nich postupně začíná chápat, že tyhle sny byly sladkými představami, které brzy nahradí noční můry...
___________________________________________

Druhá série Ceny za lidskost mi připadala o něco slabší, než ta první. Tak už to bohužel bývá - první série nasadí laťku příliš vysoko a další má jen možnost ji jen předhonit, nebo se jí alespoň trochu snažit vyrovnat. A přesto jsou tu stále naši oblíbení známí v podobě ducha Annie, vlkodlaka George a upíra Mitchella, jejichž cesty se postupně rozdělují, přičemž každý z nich se pokouší vymanit ze svých osobních problémů.

George se srovnává se svým vztahem s Ninou, který se přesouvá na docela jinou úroveň poté, co se Nina stala Georgeovou vinou sama vlkodlakem. Mitchell řeší své upíří záležitosti, snaží se nepropadat svému dravčímu já a zachovat si lidskost, ačkoliv se vrací jeho démoni z jeho minulosti. Zpočátku se daří jedině Annie, která své milované spolubydlící snaží držet co nejdéle pohromadě, vzápětí však zjišťuje, že i ona nedokáže všechno a že její dobrý úmysl nemusí vždycky stačit.

Osobně mě druhá série ani nebavila tak, jako první. Nevím, možná to bylo novými, otravnými postavami, nebo právě tím, že se moje oblíbená trojice dostala do situací, které podle mě neřešila úplně nejchytřeji. Ale o to, koneckonců, právě že jde.
Herecké výkony jsou opět na úrovni, tentokrát se celým dějem více méně táhne jedna hlavní linie na rozdíl od té první, která byla víceménně epizodová. A možná to je i jeden z důvodů, proč jsem si na druhou sérii hůř zvykala a tolik mě nebavila. Není příliš lehké se z relativní černé komedie smíchané se sitcomem o třech nadpřirozených bytostech přehoupnout o minimálně dvě místa někam mnohem temněji, kam jste nechtěli, aby to vůbec zacházelo. A to je hlavní tah druhé série - že ačkoliv měla ta první hloubku a v některých případech to mělo na diváka poměrně drsný dopad, dokázala si ještě uchovat relativně lehkou stránku věci. Jak už však napovídá slogan série druhé - Je na čase čelit jejich démonům, o temné a děsivé chvilky hlavních hrdinů vážně nebude nouze.
Onehdy jsem se bavila s Daletth, jak je Being Human skvěle napsaný a dala jsem jí za pravdu, když říkala, že většinu dílu se smějete a pak člověk skončí v slzách. A tak to s Cenou za lidskost bohužel je. Je to realistické, drsné, děsivé a nutí nás to přemýšlet nad věcmi, na které bychom raději ani nemysleli.
Celkově k mému lehkému zklamání musím připočítat ještě fakt, že finále druhé řady a jeho cliffhanger mi přijde maličko patetický a vycucaný z prstu, když se vrací záporák z předchozí série v poněkud zakrvavené podobě, přesto oživlý. A jak se zdá, další řada nebude pro naše tři nadpřirozené spolubydlící žádná procházka růžovým sadem...

Moje hodnocení: 7.5 / 10

Trailer:

Warm Bodies | 2013

23. února 2013 v 11:42 | Selenne L. Athi |  Viděno
Být zombie není procházka růžovou zahradou. Snažíte se schánět živoucí potravu ve zbytku lidí, kteří se před vámi schovávají za velkou zdí. Míjíte ostatní zombie, aniž byste s nimi nějak zvlášť komunikovali. Nejíte, nespíte. Je to poměrně osamělý ne-život, když si nemůžete ani vzpomenout, kdo jste byli. Jenže pak sníte mozek jednoho mladíka a pak si jen tak ušetříte jeho holku, aniž byste věděli, proč vlastně. A co teprve, když se do té holky zamilujete, ačkoliv jste nemrtví a její otec je velitel odboje proti zombiím?

___________________________________________

Od Warm Bodies jsem vlastně nic neočekávala. A dobře jsem udělala. Nenáročná, černá komedie s lehkou příchutí romantiky a nápadem, který se sice nijak netají inspirací Romeem & Julií (koneckonců, hlavní hrdinka se jmenuje Julie a zombie R.), přičemž si dělá legraci z postapokalyptických zombie hororů.

'Why can I connect with people? Oh, right, because I'm death.'

Samotný příběh se pohybuje docela svižným tempem, doplňován trochu ironickými poznámkami samotného R., který je vypravěčem celého příběhu. Trochu zvláštní zombie, která sbírá pěkné věci a snaží se vzpomenout na to, čím byl. Opět se mi potvrdilo, že Nicolas Hoult hrát umí a že se s R. docela vyblbnul - navíc polovinu filmu vypadá jako nakopnuté, opuštěné štěňátko. A je vážně kus, to jsem taky zmínila? Julie je pro změnu jedna z prvních hrdinek podobných romantických filmů, kterou nechci někam nakopnout, ale naopak sympatická a její reakce i chování je docela pochopitelné. Ne, překvapivě se tu vážně nekonají rozhodnutí bez sebemenšího vysvětlení, nebo z ničeho nic. Ačkoliv jsou postavy jednoduché, docela rychle si je člověk oblíbí. Koneckonců, tady skutečně o žádnou velkou hloubku nejde.


Bála jsem se toho, že mě film bude nudit. Ale naštěstí se stal pravý opak. Je to odpočinkové, vtipné, doplněné skvělou hudbou, na nic si to nehraje. A příběh toho, jak se infikovaní zombie stávají zase lidmi pomocí lásky, no... Ano, je to trochu kýčovité, ale to film ani nijak nepopírá. A scéna pod balkonem parodii na Romea & Julii tomu všemu dala korunu. Pokud se člověk nudí a chce si u něčeho odpočinout a pobavit se, tohle je jednoznačně skvělá volba.

Moje hodnocení: 7.5 / 10

Trailer:

Merlin | 4. - 5. série | 2011 - 2012

22. února 2013 v 16:03 | Selenne L. Athi |  Viděno
Recenze na předchozí série: 1. - 3. série

The Darkest Hour is just before the Dawn.

Po Morganině neúspěšném napadení Kamelotu se celé království pomalu dává dohromady. Arthur se prozatím ujímá vlády místo svého zlomeného otce Uthera, který se nedokáže vyrovnat s Morganinou zradou. Ale čarodějka se jen tak nevzdává, sbírá své síly a snaží se sesadit svého nevlastního bratra Arthura za každou cenu...

___________________________________________

A opět se vracím k mému asi nejbolestivějšímu tématu britských seriálů, aneb jak mohl být Merlin zase lepší seriál, než byl. Nemůžu si pomoct, ale kvůli té hromadě nevyužitého potenciálu, který tenhle poměrně oblíbený seriál měl, se mi chce upřímně prolévat slzy. Skutečně.

A přitom čtvrtá řada nezačíná nijak zářivě. Všichni se tak nějak vzpamatovávají z toho, co se z Kamelotu stalo, když ho obsadila Morgana. Známé postavy se vracejí mnohem silnější, stálejší a jistější - seriál pomalu přestupuje na něco vážnější strunu, už to není jenom o slovních bitvách mezi postavami a o tom, aby někdo někoho náhle zachránil (většinou Merlin zachraňuje všechny) a pak se všechno vrátilo do normálu. Ne, čtvrtá série se pomalu prohlubuje jak v chování postav, tak i v ději. Bohužel si tuhle tvář neumí udržet věčně. Vtipné momenty, odlehčené epizody prolínají ty vážnější. Ani to by mi tolik nevadilo, jako spíš to, s jakou jednoduchostí hlavní hrdinové většinu svých dobrodružství vyřeší. Ano, někdo KONEČNĚ zemře. Dokonce tři docela důležité postavy. Dokonce jsou i okolní postavy zdrcené a snaží se s jejich smrtí nějak vyrovnat. A člověk si v duchu říká - 'páni, ten seriál konečně dospěl. Konečně začal plnit má očekávání, konečně se hlavní hrdinové chovají adekvátně a nějak je to třeba i poznamená do budoucnosti. Jakkoliv. Alespoň maličko. Prosím...' A pak nastává hořké zklamání. Kromě asi dvou či tří epizod a pomalu se stupňujícího Morganina šílenství (Katie McGrath ji hraje přesvědčivě, ale občas mi taky přijde, že to někdy s těmi jedovatými, nenávistnými pohledy přehání) se vlastně nic nestalo. A to je na tom asi ta největší potíž - zdejší postavy jsou minimálně poznamenané vším, co se děje kolem. Ano, někteří mají víc povinností, důležitosti, nebo zodpovědnosti. Ale jakmile je daná epizoda odvyprávěna, začíná se dějově pěkně odznova, jako kdyby se vlastně v předchozích dílech nic nestalo. Taky nemusím mít v každém seriálu silně provázanou dějovou linii, ale nějaké jizvy na duši by pár smrtí, zešílení a zmrtvýchvstání přeci jen na duši zanechat mělo. A pokud se seriál zdá být až 'příliš' depresivní, situaci vždycky někdo zachrání, nebo někdo pronese super povzbuzující větu, která taky všechno zachrání.

Skutečně, nejsmutnější na Merlinovi je špatně odvyprávěný děj. Chemie, herci, prostředí, kostýmy... Bože, ten seriál má krásné interiéry, půvabné obsazení s mladými talenty... Ale kvůli většině epizod těm postavám prostě nevěřím ani slovo. Ano, přátelství mezi Merlinem a Arthurem je stále příjemným kořením, ano, Morgana je stále moje oblíbená postava, ačkoliv většinu času nedělá nic jiného, než se jen zle kouká dokola a snaží se vymyslet super mistrovský ďábelský plán, jak Arthura zabít, ale to je tak všechno. Vážnější scény nemají příliš hloubku, když člověk předem ví, že se to vlastně všechno všem povede, že dobří vyhrají a zlo bude zase pěkně nakopáno do zadnice. A finálová epizoda čtvrté řady byla opět promarněným potenciálem, který bohužel následoval scénáře finále třetí řady, takže se opět nic zvláštního nestalo (Morgana si zase jen tak přišla, obsadila Kamelot a Merlin s Arthurem ho s Tristanem a Izoldou (!!! - nejhloupější vsuvka postav v historii vsuvek postav) zase vysvobodí. Jo, a Morgana přežije a navíc se jí vylíhne drak. Trochu krkolomné, ne?

Pátá řada se rozhodla celému seriálu napravit reputaci. Jenže ve většině případů přišla s křížkem po funuse. Velice překvapivý je návrat (dospělého) Mordreda, který díky tomu příjemně napíná diváka, na jakou stranu se tenhle modrooký kluk vlastně přidá. Morganiny plány, jak zabít Arthura jsou ještě zoufalejší, než v předchozí série (příkladem 'očaruje' Gwen, aby byla na její straně, což bylo příjemné zabití tří epizod tímhle plytkým výmyslem). A pak, co se nestane, velkolepé finále. Jenže i to má své háčky - Mordred se vrací k Morganě z docela uvěřitelných důvodů, přesto je tu opět použita ženská postava, která zemře, aby to Mordred vůbec udělal. Nevím proč, ale tenhle seriál si strašně hraje na to, jak silné hrdinky vlastně má, přestože jedna z nich má vždycky jenom hromadu strašně moudrých, povzbuzujících proslovů, další má zoufalé, šílené plány a Mordredova (jednoepizodová!) přítelkyně je využita jako katalyzátor k pomstě. Tak co to prosím vás má co společného se silnými, ženskými postavami? To že jedna z nich je využita jako hlavní záporák, aniž by jí člověk pořádně viděl do hlavy, další je tu jako 'předmět hrdinových tužeb' a 'budoucí super skvělá a moudrá královna' a další jenom jako oběť příběhu, aby se jedna z postav stala 'oprávněně zlou'? Běžte do háje s nějakou emancipací, vážně. V tomhle já žádné silné ženské postavy vážně nevidím.

Ale zpátky k finále... Nebudete tomu věřit, ale po 5 sériích a 64 epizodách je KONEČNĚ odhalena všem Merlinova magie. Což člověka docela naštve, když chudák postava zachraňovala všem zadnice v předchozích 64 epizodách, takřka bez sebemenšího vděku a zásluh. Ale o to by Merlinovi možná ani nešlo, přesto... Finále je bohužel velice dobře napsané, díky čemuž se opět vracím k nevyužitému potenciálu celého příběhu. Proč nemohla být takhle napsán celý seriál? Ano, opět jsou tu trochu klišé zavánějící proslovy, přesto vážnost a dopad celé situace na postavy je tu asi nejvíc patrná. Konečně jsem se po 5 sériích dočkala a viděla jsem nějaký rozklad pocitů, myšlenek a přání. A posledních pět minut má skutečně silný dopad na diváka, protože jsou vážně skvělé a Colin Morgan v roli Merlina předvádí neskutečný výkon.
Skutečně, nenaštvalo by vás to? Doposud nevím, jestli mám být ráda, nebo mám litovat, že tenhle seriál skončil. Spíš to první - už jen z důvodů, které jsem napsala výše. A přitom toho bylo tolik, co ten seriál mohl využít, dokreslit... Uff, konec pláče nad rozlitým mlékem.

Moje hodnocení:
4. série - 6.5 / 10
5. série - 7 / 10

Trailer na 4. sérii:

Trailer na 5. sérii:

My Mad Fat Diary | 1. série | 2013

19. února 2013 v 20:41 | Selenne L. Athi |  Viděno
Je rok 1996, léto. Rae je šestnáct, je obézní a čtyři měsíce strávila zavřená v blázinci, protože se chtěla zabít. Ale jak to vypadá, konečně je puštěna na svobodu a je pomalu odhodlaná znovu začít žít a tentokrát pořádně, aniž by sebe samu nenáviděla a dostávala sebevražedné myšlenky. Jenže jak to má člověk přežít, když má snad ještě šílenější matku s milencem z Tuniska a musí neustále chodit na sezení se svérázným Kesterem? Rae se díky své dřívější nejlepší kamarádce Chloe dostává do nové party přátel, aniž by komukoliv řekla o tom, proč byla celé čtyři měsíce pryč. S překvapením zjišťuje, že si dokáže najít přátele a dokonce se i zamiloval. A to hned několikrát...

___________________________________________

Dobře, dovolte mi říct, že tohle je pro mě osobně nejlepší teen seriál vůbec. Citlivý, vtipný a naprosto šílený. My Mad Fat Diary je vyprávěn z pohledu hlavní hrdinky Rae, která se svou ironií snaží vyrovnat s okolním světem, který pro ni nikdy nebyl peříčko. A ačkoliv se to všechno točí právě kolem Rae, seriál dává poměrně prostor i pro ostatní - jak pro její kamarády, tak pro její matku. Ne vždycky je všechno vyřčeno, proto musí sám divák hledat a pátrat pod povrchem a pochopit, s jakou hloubkou si seriál vlastně hraje, ačkoliv se zpočátku jeví hlavně jako hořkosladká komedie. Upřímně, kdo z nás se v dospívání necítil naprosto šíleně? Nebo nepotřebně? Zbytečně?
Mladý herecký ansámbl je prakticky neznámý, za to jim to všem šlape, vzájemná chemie některých postav je neuvěřitelná. Část příběhu se odehrává v nemocnici, kam Rae chodí na sezení a za jednou ze svých šílených přátel - drobnou anorektičkou Tix a část v obyčejném, 'nešíleném' světě, kdy nejednou vidíme do hlavy hlavní hrdinky, které jsou neskutečně vtipně doplněny malůvkami, jako kdyby vypadly z jejího deníku.
Seriál je navíc doplněn našlapaný hudbou, což znovu odráží povahu hlavní hrdinky, která je na hudbu odborník - např. Oasis, The Chemical Brothers, Eels, Radiohead, Mazzy Star a další. Navíc připočtěte lehoučký look devadesátých let a děj, který se může prakticky aplikovat na každou dobu.
Každá epizoda je 'kapitolou' Raeina života, kdy zažívá své pády a výstupy nahoru, přičemž se snaží zuby nehty udržet a nespadnout za se na dno jako před několika měsíci. Osobně považuju poslední epizodu této série za jednu nejkrásnějších seriálových finálových epizod vůbec. A to, myslím, že už jsem toho viděla vážně hodně.
My Mad Fat Diary možná na první pohled úplně nemusí oslovit. Ale vážně, zkuste to. Šest epizod uteče jako voda a člověk chce víc. Vážně víc, protože se střeštěnou Rae, její rodinou a kamarády se dost špatně loučí. Vážně. (Ještě že dostaneme druhou sérii.)
Já osobně tiše jásám, že byl tenhle seriál kdy natočen. Nová srdcovka, na kterou si nedám šáhnout. Už jen kvůli tomu, že se člověk v mnoha věcech dokáže s hlavními hrdiny neskutečně ztotožnit.

Moje hodnocení: 10 / 10

Trailer:

David Benioff - Město zlodějů

16. února 2013 v 19:20 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Na Silvestra roku 1941 se v Němci obléhaném Petrohradě (Pítěru neboli tehdejším Leningradě) sejdou v cele NKVD dva mladí odsouzenci na smrt, Lev a Kolja. Oba společně dostávají poslední šanci, jak uniknout trestu - plukovník tajné služby se chystá na dceřiny vdavky a jedinou věcí, kterou se mu ve vyhladovělém městě nedaří sehnat, jsou čerstvá vejce na svatební dort. Tento úkol se sice jeví jako mise předem odsouzená k neúspěchu, nesourodá dvojice se však přesto vydává za svou jedinou nadějí na přežití, za přízračnou dvanáctkou vajec, a týdenní dobrodružství, plná nástrah a osudových setkání, poznamenají jejich životy už jednou provždy.

Benioffův nevšední román Město zlodějů o válečném utrpení, ale především o neobyčejné síle přátelství a lidskosti, si získal čtenáře na celém světě, a to díky mimořádně zdařilé kombinaci poutavě vykreslené ponuré atmosféry trpícího města v obležení, působivých osudů jednotlivých postav a odlehčeného, humorného jazyka.

___________________________________________

Málokdy se rozhodnu pro válečný román. Vlastně, prakticky nikdy. Ale vzhledem k tomu, že mám Benioffovu práci ráda (Wolverine a scénáře ke Hře o trůny jsou toho důkazem), rozhodla jsem sáhnout po románu, který vypráví dobrodružství Benioffova dědečka za druhé světové v Petrohradě a divočině matičky Rusy.
Lev Beniov je syn buřičského básníka, trochu nesmělý a zamlklý mladík, který má naivní plán stát se hrdinou v obléhaném Petrohradě. Plán mu bohužel nevyjde díky jeho soucitu a tak se ocitne společně s mladým mužem, Koljou, na cestě za zdánlivě hloupým úkolem - přivést veliteli vojáků v Petrohradě dvanáct vajíček na svatbu jeho dcery. Kolja, který je Lvův přesný opak, se stává jeho cenným a nepostradatelným přítelem, má odpověď na všechno a hýří vtipy i šarmem na každou stranu. Jejich cesta je zavede za hranice Petrohradu, setkají se s řadou větších i malých postav, které se snaží nalézt cestu přežití ve válce, která je málokdy lidská.
Díky vyprávění v první osobě a rychle ubíhajícímu ději se román čte strašně lehce, s hořkosladkou příchutí na jazyku. Lev i Kolja se snaží proklouzávat skrz nebezpečí a zachovat si vlastní tvář, přičemž každý z nich přežívá vlastními způsoby - Kolja svým suchým humorem a fiktivním autorem, kterého vždycky cituje a Lev vlastní, duševní silou.
Kniha má dost silné momenty, většina z nich se ani přímo neodehrává v ději, ale je pouhou vzpomínkou, či vyprávěním některé z postav. Samotný konec knihy, kdy jedna z mých oblíbených postav zemře, mě hrozně naštval - nevím, pro mě osobně je to asi jediná chyba na kráse a zároveň jedovaté sousto, protože ať už je nebo není jeho smrt zbytečná, docela dobře věřím, že takhle snadno mohl člověk ve válce umřít jako umřel on.
Krásná, smutná, hořkosladká.

Moje hodnocení: 8 / 10

Beth Revisová - Loď mezi hvězdami

16. února 2013 v 18:59 | Selenne L. Athi |  Přečteno
První kniha série Loď mezi hvězdami.

Amyiny rodiče jsou zaměstnáni do projektu lodě, která má jednou doletět na novou Zemi. Nechají se zmrazit na dalších 300 let a Amy, která nechce dožít život bez svých rodičů, opouští svůj milovaný domov a nechá se zmrazit společně s nimi. Jenže se probudí o 50 let dříve, na lodi Universum, kde vládne despotický Otec společně se Synem, který má být jednou jeho nástupce. Syn je v Amyiině věku a díky dívčině odlišnosti je jí naprosto okouzlen. A Amy s hrůzou zjišťuje, že se lidstvo napříč staletími úplně změnilo...

___________________________________________

Loď mezi hvězdami má bezpochyby nápad. Sic je tu hodně vidět, že autorka se trochu svezla na vlně destopických románů. Společnost na Univerzu je vystavěná jednoduše, jejich zvyky a znetvoření je popsáno docela sugestivně. Samotní dva hlavní hrdinové, no... Možná to je můj kámen úrazu. Samotná Amy mi připadá strašně jednoduchá, osobně bych se víc nimrala v jejích myšlenkách a dala větší důraz na její charakter.
Co se týče Syna, ten mi přijde úplně tupý - buď je neustále okouzlený Amy, nebo je znechucený tím, jak se Otec chová. Linie zjišťování toho, co se na lodi děje a co je špatně, mi přijde sice důležitá, přesto podivně nedopracovaná - nevím, kdybych se náhodou ocitla dvě stě let v budoucnosti, asi bych si neřekla, že potřebuju vyšetřit, co se děje se společností. Hlavně na to Amy skočí strašně rychle, samotné její smíření mi přijde až moc uspěchané a její sblížení se Synem až příliš nucené.
Děj sice ubíhá poměrně rychle, přesto mi připadá, že je tam příliš zbytečných odboček a nelogických vyústěních, včetně mého 'nejoblíbenějšího' - padouch se objeví náhle a na konci, přičemž člověk zjistí, že to byl jeden z těch 'dobrých'. Samotné jeho poražení je asi stránkové a takřka žádný dopad na hlavní hrdiny. Možná v tom vidím chybu YA literatury celkově - teenagery jsou ve věku, kdy všechno řeší dlouho a ne vždycky rozvážně, přesto tu prostě musí být nějaké myšlenkové pohnutí. A to u téhle knihy prostě není.
Nápady na každém rohu a smutný pocit po přečtení, když je většina z nich nedotažených.

Moje hodnocení: 5 / 10

Stephen King - Carrie

16. února 2013 v 18:16 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Carrie byla vychovávána skoro celý život bez otce, pouze s fanatickou matkou. Její život byl doprovázen řadou podivných událostí, kterým nikdo příliš nevěnoval pozornost. Odjakživa byla ve škole objetí šikany svých spolužáků jenom kvůli tomu, že byla prostě jiná. Střední škola se blíží ke konci, nastávají přípravy k maturitnímu plesu, kde se vyhlásí Král a Královna plesu. A Carrie v sobě nachází nadpřirozené schopnosti, které vedou k hrůzám navždy měnící její město...

___________________________________________


První román Stephena Kinga je skvěle vykonstruovaným příběhem šikanované dívky, která dostane příležitost pomstít se těm, kteří jí ztrpčovali celý život. Kniha je směsicí fiktivních novinových článků, jednotlivých výpovědí, ale i samotným příběhem Carrie, v níž se střídá několik úhlů pohledu hlavních aktérů nadcházející tragédie.
Na první román jde vidět, že byl Stephen King poměrně vypsaný z jeho povídek do pánsklých časopisů. Má hodně střídmý, přímý jazyk, plynulou formu myšlenek, které jsou většinou v závorkách a působí mnohem věrohodněji díky tomu, že nepoužívá čárky za slovy, ani velká písmena.
Jeho charaktery poznáváme jen okrajově, přesto jsou dost plastické a reálné. Člověk dokáže soucítit s každým z nich, tedy kromě Carriiných hlavních šikanujících, kterých jsem na konci prostě nelitovala. Zápletka je dokonale vypointovaná ve chvíli, kdy člověk začíná tušit, co se vlastně stane, čte jak výpovědi a články, tak i samotné události příběhu, každá další stránka ho nutí číst dál. Stephen King román vystavil skutečně bravurně - nechává napínat čtenáře do okamžiku klimaxu a pak ve zběsilém tempu a zmatku zakončuje celou tragédii. A když si člověk myslí, že to je všechno, že to všechno skončilo a autor vás zanechá v pouhé lítosti, na poslední stránce vám dá takový kopanec do břicha, že budete chtít znovu vědět víc. Samotná délka románu, který má necelé 200 stran dokáže člověku, že na malém prostoru se toho dokáže dost 'děsivého' napáchat.
Skutečně skvělá, románová práce od mistra horroru, která čtenáře nepustí do poslední stránky a donutí nedýchat napětím.
Moje hodnocení: 9 / 10

Jak udělat animaci ve Photoshopu? [2. způsob]

16. února 2013 v 16:22 | Selenne L. Athi


O jednom způsobu jsem už psala minulý rok tady. Tenhle má pár kroků navíc, za to však není tak pracný. Používá se hlavně ve chvíli, kdy chcete udělat animaci z filmu/seriálu atd. Upozorňuju předem, že k tomuto postupu potřebuje (samozřejmě kromě Photoshopu) i přehrávač KMPlayer. (můžete stáhnout ze Stahuj.cz)
(jako vzor dávám animaci s použitím vlastního PSD pro screencaps ze Spartaca)

Tabula Rasa aneb Byl jednou jeden blog.

16. února 2013 v 0:35 | Selenne L. Athi
A ten blog fungoval už pátým rokem, jakkoliv se to zdá býti nemožné. Autorka toho blogu vypustila do světa téměř 2000 článků. A pak se stalo, že na blog z nějakého nepochopitelného důvodu zanevřela. Potřebovala změnu, odlepit se od dna a prostě začít znovu, aniž by se musela vzdávat internetového místa, kde to měla ráda. A proto udělala jednu věc - rozhodla se pro úplný překop blogu...

Ano, jak jste si jistě mohli všimnout, blog se 'změnil'. A já doufám, že teď už jen k lepšímu. Celý dnešní večer jsem totiž strávila tím, že jsem projížděla necelými pěti lety mého internetového života tady, na blogu. Tohle imaginární, internetové místo zažilo mé pády i vzestupy, mé pubertální výlevy, ale i snahu udělat něco pořádného. Docela legrační, když jsem z těch cca. 1600 článků nechala jenom 307 článků. Docela změna, co říkáte?
A teď podle roků: (aneb co prošlo pod mým dravčím okem)
2009 - 5 článků
2010 - 86 článků
2011 - 98 článků
2012 - 107 článků
+ 2013 - 11 článků
A to z toho většina jsou, překvapivě, recenze. Samozřejmě, i pár takových jsem smazala. Vyčistila jsem rubriky, které jsem vůbec neplnila články, vyházela všech 237 novinkových, spamoidních článků, aniž bych si je nějak extra pročítala. Člověk by se neměl příliš hrabat v minulosti, na kterou není tak pyšný, jak by si přál. Navíc jsem zjistila, že se čím dál tím víc uchyluju na tumblr, než sem. Protože tam je to prostě jednodušší. Jenže nechci opouštět místo, na kterém jsem strávila (necelých) pět krásných let internetového života. Tady jsem se vypisovala, tady jsem nadávala, tady jsem publikovala své první povídky a práce. Tak proč odcházet?
Tak, chvíle sentimentalit je za mnou. Zdejší ovzduší se konečně pročistilo a já můžu zase s klidem začít psát sem, myšlenky, názory, připomínky, komentáře, recenze. Je příjemné občas otevřít okno a nechat všechny ty zbytečné krámy, co se povalovaly kolem, odletět.

Jsem zvědavá, co na to řeknete Vy.
Zůstaňte naladěni a v dobré náladě.

Selenne L. Athi

P.S. V zápalu tvořivosti jsem vytvořila tu šílenost po pravé straně. Pokochejte se mým vyobrazením neoficiálního motta blogu 'Před ohněm se neschováš' :)

Info

16. února 2013 v 0:07 | Selenne L. Athi
Autorka blogu: Selenne L. Athi
Blog založen: 30. května 2009

UPOZORNĚNÍ:

Na všechny články, povídky a recenze se vztahují autorská práva. Nekopírujte obsah tohoto blogu bez svolení autorky. Většina recenzí a článků obsahují autorčiny osobní názory, s kterými nemusí všichni souhlasit, to však neznamená, aby se návštěvníci vyjadřovali hrubě či neurvale v případě nesouhlasu. Děkuji.
NESPŘÁTELUJI!

KDE JSEM K NALEZENÍ MIMO HIDDEN STORIES: