Joe Hill - Rohy

3. ledna 2013 v 22:29 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Autor: Joe Hill
Originální název: Horns
Nakladatel: Beta
Rok vydání: 2010
Počet stran: 304
Žánr: fantasy psychotriller (v tomhle případě nedokážu soudit)


Oficiální anotace:
Kdysi si slušňák Iggy užíval bezstarostný život. Narodil se jako druhý syn známého hudebníka a mladší bratr hvězdy televizních nočních hudebních pořadů. Měl zázemí, bohatství a pevné místo ve společnosti. Měl všechno a ještě něco navíc - Merrin a lásku založenou na stejných snech, společných prožitcích a svatojánské magii letních nocí. Merrinina smrt to však všechno změnila; za nevysvětlitelných okolností byla v ruinách staré slévárny znásilněna a zavražděna. Ig byl jediným podezřelým, nikdy však nebyl obviněn. Nebyl však ani očištěn a veřejnost ve městě má jasno: Ig je vinen, protože jeho bohatí rodiče zatahali za nitky a postarali se, aby vyšetřování skončilo. Je jedno, co Ig řekne nebo udělá. Zdá se, že ho všichni opustili, včetně Boha. Všichni kromě ďábla... V kocovině, do které se probudil po prvním výročí té strašné události, si Ig nejdřív myslel, že rohy objevivší se na jeho hlavě jsou halucinace, produkt mysli poškozené vztekem a žalem. Celý uplynulý rok strávil ve svém soukromém očistci, bylo by celkem přirozené, kdyby se z toho zbláznil. Brzy se však přesvědčí, že na rozích není nic iluzorního a že jsou až moc skutečné. K novému hrozivému vzhledem Ig ovšem získal i hrozivou moc - nadpřirozené schopnosti, s jejichž pomocí hodlá vypátrat zrůdu, která zabila Merrin a zničila mu život. Být hodný a modlit se mu nijak nepomohlo. Je čas na menší pomstu... Je čas, aby ďábel obešel své dlužníky... Joe Hill po úspěšném debutu Černá krabice opět napsal knihu, která se čte jedním dechem. Příběh o lásce, pomstě a temných stránkách lidské duše se vine jako cesta krajinou plnou překvapení a nečekaných zvratů, z nichž největší čeká na konci. Abychom pochopili přítomnost, musíme se někdy vrátit hluboko do minulosti...


Tuhle jsem si už od jejího vydání chtěla sehnat, nakonec se mi konečně dostala pod ruku náhodou až v knihovně. Byla jsem zvědavá - koneckonců, člověk toho docela očekává od syna krále hororu, nebo ne?

Po přečtení knihy jsem byla napůl rozpačitá, napůl smutná. Ne však úplně ve špatném slova smyslu. Pro mě osobně totiž kniha vyvrcholila ve chvíli, kdy se hlavní hrdina dozví kdo a proč zabil jeho milovanou. To, co následovalo poté, mě už tolik nebavilo, ani ona velká 'pomsta'. Nevím, nemůžu si pomoct, ale kromě Merrinina dopisu mi ten zbytek přijde trochu plytký... Ale to jsem vzala zbytečně od středu. Začátek mi sám o sobě přišel trochu zdlouhavý, trochu mě rozčilovalo, že chudák hlavní hrdina neměl vlastně v nikom zastání, ačkoliv to vůbec nebyl prevít, na druhou stranu mi nepřišel ani nijak extra charakterní člověk. Navíc to, že než mu konečně dojde, co se děje, obejde asi patnáct lidí, kteří mu říkají své nejniternější myšlenky a tužby...
Osobně mě Igův příběh o tom, jak se z něj vlastně 'stal ďábel' příliš nebavil. Nenacházela jsem v něm žádné tempo, jen pomalý rozpad hrdinovy mysly mi přišel takový plytký. Ano, najde se pár momentů, které jsou skvěle vygradované, přesto mě mnohem víc bavily vzpomínkové části příběhu, kdy každá z postav měla mnohem větší prostor ukázat čtenáři, jaká doopravdy je. Skoro mi bylo líto i Merrinina vraha, který se nakonec vyloupl jako nepochopený člověk.

Autor má dobře načrtnuté postavy, zejména ty vedlejší. Samotný Ig mi vážně nijak nedisponoval a kromě toho, že pořád jezdil sem a tam, vymýšlel pomstu, byl znechucen z toho, jak mu lidi vykládají věci, které nechtěl slyšet... Nevím, v něm se prostě moje sympatie nijak nezakořenila. Na druhou stranu musím říct, že jeho vztah s Merrin je velice hluboce, uvěřitelně prokreslen a samotná Merrin se mi jevila jako jedna z nejsympatičtějších postav vůbec. Dovolím si skoro tvrdit, že to byl i autorův závěr, vzhledem k tomu, jak hrdinovu lásku popisuje, slabě sráží její hodnoty v půlce a pak objasňuje její důvody ke konci.

Knihou jsem se prokousávala dost pomalu a obtížně, přesto nedokážu říct, že by se mi vyloženě nelíbila. Možná, že byla na mě jen silnějším šálkem čaje nebo mě zrovna chytla ve špatném rozpoložení. Tak či tak, musím nakonec uznat, že Joe Hill má sice podobný způsob psaní jako Stephen King, na druhou stranu věřím, že je do budoucna dostatečně schopný prošlapat si vlastní cestičku a oprostit se od otcova slavného stínu.

Moje hodnocení: 7 / 10
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lyra Lyra | Web | 4. ledna 2013 v 16:17 | Reagovat

Podle popisu mě tato kniha nijak nezaujala, ale recenzi jsi napsala hezky :-) Četla jsi od tohoto autora ještě něco jiného? A pokud ano, jaké to bylo?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama