Leden 2013

Hobit: Neočekávaná cesta // The Hobbit: An Unexpected Journey [2012]

16. ledna 2013 v 19:59 | Selenne L. Athi |  Viděno
Originální název: The Hobbit: An Unexpected Journey
Režie: Peter Jackson
Země původu: USA, Nový Zéland
Rok: 2012
Žánr: fantasy

Oficiální anotace:
Film sleduje cestu hlavní postavy Bilbo Pytlíka, který se ocitne na dobrodružné výpravě. Cílem cesty je si znovu nárokovat ztracené trpasličí království Erebor. Bilba nečekaně osloví čaroděj Gandalf Šedý, díky kterému se ocitne ve společnosti třinácti trpaslíků v čele s legendárním bojovníkem Thorinem. Cesta do divočiny vede přes tajemné země, kde se to hemží zlobry, skřety a kouzelníky. Ačkoliv cíl jejich výpravy - Osamělá hora, leží na Východě, musí projít nejdříve jeskynním systémem, kde Bilbo potká někoho, kdo mu navždy změní život…Gluma. Skromný Bilbo Pytlík pak sám s Glumem na břehu podzemního jezera objeví nejen hloubku lstivosti a odvahy, která překvapí i jeho samotného, ale také získá do svého vlastnictví Glumův prsten "miláška", který má nečekané a užitečné možnosti... Jednoduchý zlatý prsten je spojen s osudem celé Středozemě takovým způsobem, jaký Bilbo nemůže zatím ani tušit.


A já už si myslela, že se tohohle staršího brášky Pána Prstenů nikdy nedočkám. Roky soudních sporů s Tolkienovými dědici, s filmovými studiemi, ale i se samotným časem přeci jen nevyšli na zmar a PJ se konečně mohl pustit do projektu, který chtěl odjakživa natočit (tedy ještě předtím, než se pustil do Pána Prstenů).
Osobně nemusím snad zdůrazňovat, že jsem velký fanoušek Pána Prstenů a pana Tolkiena. Do háje borového, vždyť Pán Prstenů je prostě nedotknutelná mantra fantasy literatury, ať už to zapíráte, nebo ne, Tolkienův mýtus byl, je a stále bude v tomhle ohledu nedotknutelný. Proto zároveň musíte brát moji silnou ovlivněnost, když nad chybami filmu budu mhouřit oko mnohem víc než nad jakýmkoliv jiným.

Už samotná úvodní sekvence, když se člověk vyrůstající na Pánovi Prstenů vrací do Hobitína rozhodně chytne za srdce. Jediné, co mě osobně asi nejvíc na celém Hobitovi vadilo, byla, světe div se, samotná hudba. Ne, že by Howard Shore nebyl hudební génius a hlavní hudební téma "Misty Mountain Cold" nedodávalo filmu patřičný říz, ale ostatní hudební náměty typu "Galadriel Intro" jsem čekala trochu zrenovované, ne zrecyklované z Pána Prstenů. Což je podle mého ohromná škoda - na jednu stranu sice přináší divákovi nostalgii, na druhou ho trochu ochuzuje o možné nové hudební motivy a kazí mu hudebně-filmový zážitek.

Útok Šmaka na Erebor opět nostalgicky nahodil náladu Pána Prstenů (viz. 'Historie Prstenu' vyprávěna Galadriel), nemluvě o následném příběhu bitvy o Morii a Azogově nenávisti vůči rodu Durina (a ano, uznávám, že i tahle sekvence lehce připomíná začátek Pána Prstenů s Isildurem a Sauronem). Od téhle chvíle ale už příběh plyne vlastním tempem. Jackson dokázal skloubit odlehčené části Hobita a vygradovat ty dramatičtější. Pro ty hnidopichy, kteří mají pocit, že PJ chce jenom prachy - obávám se, že kdyby se Jackson držel striktně knihy, objevili by se zase tací, kteří by proklínali jeho jméno za to, že knihu osekal. Protože tak to s Hobitem zkrátka je - buď ho zkrátíte do jednoho filmu, nebo navléknete minimálně do dvou. Osobně si myslím, že Jacksonova snaha o návaznost na Pána Prstenů vážně není ke škodě - koneckonců má možnost zasvětit ty, kteří nečetli knížky, do podrobnějších detailů Tolkienova eposu. Za mou maličkost s takovým rozhodnutím nemám sebemenší problém - já chci totiž ve Středozemi vydržet co nejdéle, než se vrátím do hnusné šedi světa, v němž už nebudu čekat na další díl Pána Prstenů, nebo případně Hobita.

Co se týče postav - Martin Freeman v roli Bilba překonává sám sebe. U mě jednoznačně z rodu Pytlíků vyhrává Bilbo. A já vím, že Frodo za své 'výpadky' nemohl a že byl pod vlivem Prstenu, ale i tak... Bilbo je prostě sympatičtější, možná z jeho samotné hobití naivity a dobromyslnosti, která mi u Froda značně chyběla (občas byl Frodo prostě bezstarostný sobec, tečka). A nabušení trpaslíci - s Thorinem Pavézou se vrátila moje láska k Richardovi Armitageovi, Galdalf se charakterově dokázal posunout 'před Pána Prstenů' - v původní trilogii, ať už v jako Gandalf Šedý, nebo Bílý, málokdy přiznal, že má skutečně strach. Zbytek kumpanie je neskutečné složení postaviček trpaslíků - upřímně, pamatuju si je všechny, ale o to tu teď nejde. Jackson se snaží dávat každému trpaslíkovi alespoň trochu prostoru k vykreslení charakteru (upřímně, v knize těch dvanáct členů Společnosti taky nejde příliš charakterově rozeznat) a zároveň jim dát i hlubší cíle, slabosti a přednosti.

Příběh by se mohl sice dát popsat jako 'velká honička', kde se občas zastaví, pak zase běží, pak se Společnost nechá chytit a pak pro změnu bojují - ale upřímně, copak je kniha jiná? Osobně nevím, co od toho lidé vlastně čekali, když občas procházím naštvané komentáře typu 'že je to celé megalomanské' nebo 'zbytečně natahované a o ničem'. Nechť si hnidopiši brblají. Nechci příliš srovnávat Pána Prstenů s Hobitem, ačkoliv se tomu nevyhnu. Být znovu ve Středozemi, setkat se s novými i starými postavami a znovu zažít velkolepé, scénické porno Nového Zélandu, které PJ prostě dokáže natočit...
Já jsem s Hobitem spokojená. Ten film mě vrátil do chvílí, kdy jsem jako malé hobiťátko hltala jednoho Pána Prstenů za druhým a doufala, že jednou napíšu něco tak velkolepého a krásného. Nostalgie zabodovala na plné čáře, dokázala jsem zkousnout i 'slabší' chvíle s Radagastem Hnědým a znovu se vrátit mezi zelené kopce, do chodeb plných skřetů, ale i do časů neobvyklých hrdinů, velkých činů a pevného přátelství.

Moje hodnocení: 9.5 / 10

Far over the Misty Mountain cold,
to dungeons deep and caverns old,
the pines were roaring on the heights,
the winds were moaning in the night...

Trailer:

Joe Hill - Rohy

3. ledna 2013 v 22:29 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Autor: Joe Hill
Originální název: Horns
Nakladatel: Beta
Rok vydání: 2010
Počet stran: 304
Žánr: fantasy psychotriller (v tomhle případě nedokážu soudit)


Oficiální anotace:
Kdysi si slušňák Iggy užíval bezstarostný život. Narodil se jako druhý syn známého hudebníka a mladší bratr hvězdy televizních nočních hudebních pořadů. Měl zázemí, bohatství a pevné místo ve společnosti. Měl všechno a ještě něco navíc - Merrin a lásku založenou na stejných snech, společných prožitcích a svatojánské magii letních nocí. Merrinina smrt to však všechno změnila; za nevysvětlitelných okolností byla v ruinách staré slévárny znásilněna a zavražděna. Ig byl jediným podezřelým, nikdy však nebyl obviněn. Nebyl však ani očištěn a veřejnost ve městě má jasno: Ig je vinen, protože jeho bohatí rodiče zatahali za nitky a postarali se, aby vyšetřování skončilo. Je jedno, co Ig řekne nebo udělá. Zdá se, že ho všichni opustili, včetně Boha. Všichni kromě ďábla... V kocovině, do které se probudil po prvním výročí té strašné události, si Ig nejdřív myslel, že rohy objevivší se na jeho hlavě jsou halucinace, produkt mysli poškozené vztekem a žalem. Celý uplynulý rok strávil ve svém soukromém očistci, bylo by celkem přirozené, kdyby se z toho zbláznil. Brzy se však přesvědčí, že na rozích není nic iluzorního a že jsou až moc skutečné. K novému hrozivému vzhledem Ig ovšem získal i hrozivou moc - nadpřirozené schopnosti, s jejichž pomocí hodlá vypátrat zrůdu, která zabila Merrin a zničila mu život. Být hodný a modlit se mu nijak nepomohlo. Je čas na menší pomstu... Je čas, aby ďábel obešel své dlužníky... Joe Hill po úspěšném debutu Černá krabice opět napsal knihu, která se čte jedním dechem. Příběh o lásce, pomstě a temných stránkách lidské duše se vine jako cesta krajinou plnou překvapení a nečekaných zvratů, z nichž největší čeká na konci. Abychom pochopili přítomnost, musíme se někdy vrátit hluboko do minulosti...


Tuhle jsem si už od jejího vydání chtěla sehnat, nakonec se mi konečně dostala pod ruku náhodou až v knihovně. Byla jsem zvědavá - koneckonců, člověk toho docela očekává od syna krále hororu, nebo ne?

Po přečtení knihy jsem byla napůl rozpačitá, napůl smutná. Ne však úplně ve špatném slova smyslu. Pro mě osobně totiž kniha vyvrcholila ve chvíli, kdy se hlavní hrdina dozví kdo a proč zabil jeho milovanou. To, co následovalo poté, mě už tolik nebavilo, ani ona velká 'pomsta'. Nevím, nemůžu si pomoct, ale kromě Merrinina dopisu mi ten zbytek přijde trochu plytký... Ale to jsem vzala zbytečně od středu. Začátek mi sám o sobě přišel trochu zdlouhavý, trochu mě rozčilovalo, že chudák hlavní hrdina neměl vlastně v nikom zastání, ačkoliv to vůbec nebyl prevít, na druhou stranu mi nepřišel ani nijak extra charakterní člověk. Navíc to, že než mu konečně dojde, co se děje, obejde asi patnáct lidí, kteří mu říkají své nejniternější myšlenky a tužby...
Osobně mě Igův příběh o tom, jak se z něj vlastně 'stal ďábel' příliš nebavil. Nenacházela jsem v něm žádné tempo, jen pomalý rozpad hrdinovy mysly mi přišel takový plytký. Ano, najde se pár momentů, které jsou skvěle vygradované, přesto mě mnohem víc bavily vzpomínkové části příběhu, kdy každá z postav měla mnohem větší prostor ukázat čtenáři, jaká doopravdy je. Skoro mi bylo líto i Merrinina vraha, který se nakonec vyloupl jako nepochopený člověk.

Autor má dobře načrtnuté postavy, zejména ty vedlejší. Samotný Ig mi vážně nijak nedisponoval a kromě toho, že pořád jezdil sem a tam, vymýšlel pomstu, byl znechucen z toho, jak mu lidi vykládají věci, které nechtěl slyšet... Nevím, v něm se prostě moje sympatie nijak nezakořenila. Na druhou stranu musím říct, že jeho vztah s Merrin je velice hluboce, uvěřitelně prokreslen a samotná Merrin se mi jevila jako jedna z nejsympatičtějších postav vůbec. Dovolím si skoro tvrdit, že to byl i autorův závěr, vzhledem k tomu, jak hrdinovu lásku popisuje, slabě sráží její hodnoty v půlce a pak objasňuje její důvody ke konci.

Knihou jsem se prokousávala dost pomalu a obtížně, přesto nedokážu říct, že by se mi vyloženě nelíbila. Možná, že byla na mě jen silnějším šálkem čaje nebo mě zrovna chytla ve špatném rozpoložení. Tak či tak, musím nakonec uznat, že Joe Hill má sice podobný způsob psaní jako Stephen King, na druhou stranu věřím, že je do budoucna dostatečně schopný prošlapat si vlastní cestičku a oprostit se od otcova slavného stínu.

Moje hodnocení: 7 / 10