Tereza Janišová - Erilian: Město čarodějů

18. prosince 2012 v 20:49 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Originální název: -
Autor: Tereza Janišová
Nakladatel: Nakladatelství XYZ
Překlad: -
Rok vydání: 2010
Počet stran: 272
Žánr: dětská fantasy

Oficiální anotace:
První kniha série Erilian.
Erilian je mocné město, které řídí Velká rada čarodějů. Není jednoduché se stát jejím členem. Někteří se do Rady snaží dostat i za cenu zločinu. To ale hlavní hrdinka Kiara, vyrůstající u svého poručníka lorda Tesiana, zatím netuší. Stejně tak nezná pravdu o smrti svých rodičů... S Kiarou se setkáváme ve chvíli, kdy nastupuje na Univerzitu magických věd jako studentka prvního ročníku. Od tohoto okamžiku je konce bezstarostnému dětství. Do jejího života vstupuje láska, zklamání a nečekané odhalení vlastní minulosti. To vše za pomoci všudypřítomných kouzel.


Z podobných fantastik jsem už dávno vyrostla. Upřímně, když jsem dnes třikrát prošla celý Neoluxor na Václavském náměstí, byla jsem naprosto znechucena vlastní nechutí si cokoliv z toho výběru koupit. Nevim, nějak jsem se příliš rozmazlila, a proto jednoduše musím zařadit Erilian do dětské fantastiky, byť je hlavní hrdinka adolescent.
První díl Erilianu následuje jednoduchou, poměrně ohranou dějovou linii - hrdinka s tajemnou minulostí, studující na škole, tajemný cizinec, trable s láskou, skrytý nepřítel. Takhle jednoduše by se dala kniha nalajnovat, přičemž nesmíme ani opomenout na všudypřítomnou magii, kterou, jak už podtitul napovídá, oplývá většina Erilianu. Přestože jsem knihu prvně otevírala s nechutí, nakonec jsem se nechala jejím jednoduchým dějem udyndat, abych to s ní ještě zkusila. A nakonec ani nelituju, přesto mám samozřejmě kupu připomínek a výtek.

V první řadě chci však pochválit autorku za příjemnou imaginaci prostředí. Rádoby "moderní" město říznuté minulým stoletím, přičemž všechno zdánlivě obyčejné je magické. Čtenář ani nepotřebuje příliš popisů, Erilian sám dokáže dýchnout zpoza stránek a hodit do pohody. Nemluvě o vlastních svátcích, nápojích, jídlech, které jsou "převzaty" z našeho světa, a přesto něčím příjemně ozvláštěni... Jo, do Erilianu bych se ráda jela podívat.

Kniha je vyprávěna z pohledu hlavní hrdinky, Kiary. Omluvte moji možnou naivitu, ale Kiara mi navždy bude evokovat lvici z Lvího krále, takže jsem zpočátku měla s touhle postavou problémy. A i když je Kiařina charakteristika docela zdárně načrtnuta, přeci jen mám pocit, že by se k Erilianu hodila další dobrá stovka stran. Já vím, promluvil úchyl milující bichle, který se oblíbených postav drží zuby nehty do posledních stránek a pak v duchu nadává, že to tak rychle skončilo. Ale upřímně, Erilianu by to vážně pomohlo. Hlavní linie je sice zajímavá, ale díky své předvídatelnosti se stává prostě nemastnou, neslanou. Vůbec by mi nevadilo projít si Erilian i v nějaké menší, vedlejší linii, trochu seznámit čtenáře s užší politikou, zdejším životem, čímkoliv. Po celou dobu mi připadalo, že je toho řečeno hrozně málo. Děj sice odsýpá svižně, ale místy mi až křečovitě evokoval dívčí deníček přibližně třináctileté, ne sedmnáctileté. Nevím, nebylo to tak dávno, co mi bylo sedmnáct a Kiara mi občas připadala jako nedotažená postava, včetně onoho velkého prozrazení. Chápu, proč se chtěla pomstít, přesto tak uspěchané rozhodnutí po pomstě... Bylo to až příliš nahodilé, nucené. Zastávám názor, že se hrdinové mají pořádně dusit ve vlastních šťavách, než dělat takhle ukvapená rozhodnutí. Nebo jednoduše nepotkávám tak prudké lidi, že mi podobní hrdinové připadají takřka nereální. Vážně nevím.

Osobně si myslím, že by Erilian potřeboval trochu dovařit. Pár stránek navíc, něco přidat, něco ubrat... I když je kniha směřovaná spíše na mladší čtenářstvo, nevidím důvod, proč by i mladší ročníky nemohli číst dobře zpracovaný nápad do tak pěkné knihy, jako je Erilian. Jen kdyby nebylo té uspěchanosti a křečovitosti... Uvidíme, jak si povede druhý díl.

Moje hodnocení: 5 / 10
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Siwa Siwa | Web | 23. prosince 2012 v 19:54 | Reagovat

Abych se přiznala, mně se to líbilo. Právě kvůli své jednoduchosti, protože ty bichle, co poslední dobou pořád čtu (Anatém, propletené podvody v sérii Locke Lamora, odborné knihy o literatuře a příbězích...), tak jsem si tohle opravdu užívala. První díl se mi líbil méně než druhý, na který jsem se hned vrhla. Kdybych to měla hodnotit bez ohledu na to, jak si můj mozek odpočinul, tak ano, chtělo by to víc propracovat, ale v téhle době je tohle možná dobrý způsob, jak si najít čtenáře mezi mladšími, kteří pak budou autorku kupovat, až budou starší a vyjdou složitější a propracovanější knihy. Ještě uvidíme. Asi si Terezu Janišovou nedám jako nejoblíbenější spisovatelku, ale její styl se mi četl opravdu dobře. :-D

2 Lyra Lyra | Web | 2. února 2013 v 14:54 | Reagovat

Nejspíš si tuto knihu někdy přečtu, mladé české spisovatelky fantasy by se měly podporovat :-)

3 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 29. ledna 2014 v 17:29 | Reagovat

Mě se kniha docela líbila, hodně mě zaujalo právě prostředí, ve kterém se odehrává a koukám, že tobě se taky zalíbilo. Z fleku bych se tam nastěhovala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama