Z hříček o královnách: útržek norský - Vzpomínka na Hamleta

4. srpna 2012 v 1:26 | Selenne L. Athi |  Viděno
"Láska je vidět, Horacio, pro toho, kdo se dívá"
Vzpomínka na Hamleta je hodinové částečně divadelní, částečně televizní komorní historické drama, které začíná mladou norskou královnou přijíždějící na svůj hrad. Zde jí dělá společníka pouze Horacio, starý přítel jejího manžela, který je právě na válečných výpravách. Osamělá královna se trochu nudí, díky čemuž se s Horaciem dostává do rozhovoru ohledně událostí před 13 lety na hradě Elsinor - o Hamletovi, o jeho zrádném strýci, o smrti jeho otce a později i o smrti Hamletově. Horacio královnu informuje o tom, že v hradních vezeňských kobkách je další postava, která se elsinorských tragédií učástila - sám král Claudius, toho času falešný král, jenž si přivlastnil trůn Hamletova otce společně s jeho ženou královnou a jeho vražedné a úlisné činy vedly k dalším a dalším tragédiím. Norská královna Horaciovi příliš nevěří, nechá si proto Claudia zavolat, aby si vyslechla jeho verzi příběhu, který, jak on sám později tvrdil, byl vyprávěn pouze z Horaciova a Hamletova pohledu. Nastává chvíle, kdy se Claudius začíná zpovídat ze svých hrůzných činů, které třeba ani sám nespáchal...

Chci upozornit na tento poměrně starší, český kousek, jehož cyklus se zaobírá evropskými ženskými monarchami napříč staletími z různých částí Evropy. Mě se ovšem zatím nejvíc zalíbila Vzpomínka na Hamleta, která by také dala vystihnout slovy Jaimeho Lannistera z Hry o trůny: What things I do for love. Zpočátku jsem nevěděla, co od tohoto kousku očekávat, protože českou filmařinu příliš nevyhledávám, natož tu starší. Navíc hodinové představení, které bylo natočeno v divadelních prostorách a vysíláno jako televizní cyklus? Přesto si na to člověk po pár minutách zvykne. Scénař je napsaný skutečně bravurně, díky čemuž se divák stává svědkem souboje dvou mužů, soubojem vzpomínek a nových příběhů, který ten starý úplně překrývají. Vzpomínka na Hamleta nádherně odkrývá onu odstatnou věc, která by měla být v každém příběhu jasně viditelná - totiž, že každá mince má dvě strany a tak se stává otázkou, která z nich má nakonec pravdu. Příběh které strany je skutečný, bez přikrášlování a osobních zásahů?

Útržek norský rozehrává bolestný příběh plný vzpomínek a dvou různých pohledů, tedy Claudiova a Horaciova, případně Horaciova a Hamletova, mezi nimiž se snaží být jakožto "nestranná" osoba norská královna, která se ovšem snaží stále přesvědčovat o tom, že je Claudius ona zrůdná postava z příběhů, než zlomený stařec, který měl dobré důvody, proč dělal to, co dělal. Zapomeňte na všechny vaše názory na Hamleta, být, či nebýt a podobně - poslechněte si spíš příběh muže, který chtěl jedinou věc a i ta mu nakonec byla upřena a pak posuďte, kdo byl nakonec v právu, kdo měl dost čestných důvodů usednout na Elsinorský trůn a vládnout.

Moje hodnocení: 9 / 10
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama