Srpen 2012

Otfried Preußler - Čarodějův učeň

28. srpna 2012 v 0:19 | Selenne L. Athi |  Přečteno


Autor: Otfried Preußler
Originální název: Krabat
Překlad: Radovan Charvát
Rok vydání: 2003
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 200
Žánr: young adults, fantasy, magie
Oficiální anotace:
Fantastický příběh o chlapci Krabatovi, který vstoupil do služeb tajemného mlynáře na mlýně u Černé vody. Stal se jedním z dvanácti chasníků, kteří se pod vedením Mistra kouzelníka učili nejen mlít obilí, ale podle knihy tajných umění i čarovat. Krabat je ze všech učedníků nejlepší a Mistr mu nabídne, aby se stal jeho nástupcem... Příběh o Krabatovi, pocházející původně z Indie a objevující se později v různých obměnách souboje čarodějova učně a mistra v mnoha zemích světa, je příběhem chlapce, který se na prahu dospělosti přiblížil temným silám a je jimi fascinován, dokud nepozná, že jej mohou zahubit. Lužickosrbskou legendu o Krabatovi (Krawatovi, Chorvatovi) z přelomu 17. a 18. století poutavým jazykem převyprávěl rodák ze severočeského Liberce a známý německý spisovatel Otfried Preußler. Krabatův příběh ztvárnil v roce 1975 režisér Karel Zeman ve výjimečně zdařilém animovaném filmu.


Být tak o 5 let mladší, asi bych po přečtení Krabata vůbec nevylézala z domu. A to mluvím o YA knize, prosím. Atmosféra Čarodějova učně je hustá, temná a svírající, přesto dokáže v některých momentech problesknout i odlehčenější chvilky přátelství a lásky. Samotný příběh Krabata a ostatních z mlýna na Černých blatech je veskrze jednoduchý, přesto má pro mě osobně neobyčejné kouzlo - zejména kvůli jeho polemizaci ohledně magie. Zůstat učněm a stát se temným mágem, nebo následovat hlas svého srdce? Získat vše, po čem srdce touží, nebo získat spřízněnou duši? Nevím, ale málokterá podobná kniha mě nechala tak nerozhodnou.

Nejvíc samozřejmě do popředí vystupuje Krabat a jeho mistr, mlynář na Černé vodě. Krabatova postava je poměrně dobře zpracovaná, zejména díky vyprávění z jeho pohledu (přesto ve 3. osobě); má své chyby i přednosti, dokáže být malicherný, vzteklý a hrdý, ale i laskavý a přátelský. Jeho mistr mi přišel neuvěřitelně zajímavý záporák, zejména jeho mladší léta, o kterých vypravuje v jedné části knihy, mi ho příjemně polidštila. Nevím, zřejmě poslední dobou mám ty temnější hrdiny víc v oblibě. Svým způsobem může někoho zpomalovat děj, jenž se odehrává pouze v mlýně Na Blatech a přilehlém okolí, ale mě to naopak bavilo - ona tísnivá atmosféra mlžných vřesovišť a bažin, kde nikdo z mlýna nemůže mistrovi utéct, ať už se snaží jakkoliv... To se pak člověku skutečně pěkně usíná.

Co mě však mrzí je zatlačení všech ostatních postav do pozadí. Ostatních chasníci nijak zvlášť charakterově nevystupují, snad kromě Jury, Liška a občas i Tondy, jinak takřka vůbec. Každý z nich si vezme svůj kousek koláče, přesto největší kousek vždycky dostane Krabat. Což sice není úplně špatně (koneckonců, těch chasníků je 12 a zkuste si k nim napsat natolik rozličné charakteristiky, aby vedle sebe dostatečně vynikali), přesto mi to trochu zkrouhlo celkovou kvalitu příběhu. Jediná postava, která mi byla krajně nesympatická, byla Kantorka - tak trochu neslaná a nemastná hrdinka, o které se větší část knihy jen zmiňuje, ale vlastně díky ní všechno dobře dopadne. Ačkoliv, což se mi na Krabatovi neskutečně líbí, cena za jejich vykoupení je přeci jen vysoká a zaplacená nejedním životem...

Myslím, že můžu bez rozmýšlení říct, že je Krabat jedním ze základních pilířů dětské fantastiky, hned vedle Nekonečného příběhu. Tyhle knihy můžete číst prakticky v každém věku a vždycky vám ukáží něco nového, nebo připomenou to, na co jste možná už dávno zapomněli. Krabat je lidský příběh, který bez okolků říká, že svět není pohádkový a že se vždycky za něco platí a že magie přichází s cenou největší. Osobně jsem s Krabatem byla neskutečně spokojená.

Moje hodnocení: 9 / 10

John Green - Hvězdy nám nepřály

26. srpna 2012 v 15:31 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Autor: John Green
Originální název: The Fault in our Stars
Překlad: ?
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 336
Žánr: young adult, romance
Datum vydání v ČR: 03/2013
Oficiální anotace: (přeloženo z AJ)
Diagnostikována s rakovinou štítné žlázy ve 13 byla Hazel připravená zemřít, dokud se v jejích 14 nestal zázrak a lékaři ji zmenšili nádor na plicích... prozatím.

Dva roky po zázraku je 16-ti letá Hazel post-všechno ostatní - post-střední škole, post-přátelích a i post-normálnosti. A i když mohla žít relativně dlouho (ať už to znamená cokoliv), Hazel je přivázaná ke kyslíkové lahvi, držící nádory opatrně v šachu pomocí konstatního chemického útoku.

Pak vstoupí Augustus Waters. Pár utvořený v podporující skupině dětí s rakovinou, Augustus je pohledný mladík se zmírněnou nemocí v průběhu léčby, který má (k jejímu šokujícímu překvapení) o Hazel zájem. Být s Augustem je pro Hazel dlouho potřebovaná cesta, jenž donutí Hazel znovu přezkoumat jak ji zdraví, život a smrt budou definovat a jaké dědictví za sebou zanechá.

"... protože hrdinové nejsou ti, kteří činí, ale ti, kteří si všímají věcí, kteří vidí rozdíl."

Silný, emocionální šok zabalený do pěkného obalu. Autor skvěle rozehrává na poli jemného, romantického příběhu obtížné téma točící se kolem nemocných a smrtelných nemocí, které vrcholí v dojemné finále. Svým způsobem se dá čekat od začátku, přesto čtenář stejně prolije moře slz v posledních kapitolách. Ale popořadě...

Hvězdy nám nepřály je vyprávěno z první osoby z pohledu Hazel, která si už nepřipouští normální život. Ačkoliv je Hazel trochu nesmělá, její povaha je nemocí silně poznamenaná a prodchnutá cynismem a bolestí nad nespravedlností, kterou schovává za apatií. Místo k rodičům se pro útěchu spíš obrací k jediné milované knížce, která také vypráví o dívce s rakovinou a v níž se Hazel vidí. Augustus je její přesný opak - je společenský, vtipný a vše bere na lehkou váhu. Dokonce i svoji nemoc. Přesto je neuvěřitelně starostlivý a snaží se na všem vidět to pozitivní, ačkoliv nejednou sklouzává do depresivnějších nálad.

Kromě velice dobře propracovaných postav je zajímavá i samotná atmosféra příběhu. Díky vyprávění z pohledu někoho, kdo přemýšlí o smrti a vlastním těle víc, než zdraví lidé, celá kniha polemizuje na poli humoru, cynismu a tísnivé atmosféry nejistoty, která si čtenáře dokonale omotá kolem prstu. Cesta dvou mladých, milujících lidí, kteří nevědí, zda se dožijí příštích dní, je hluboce emotivní, depresivní, nadějný, ale především lidský příběh je velice čtivý a plný zajímavých myšlenek. Myslím, že tahle kniha dokáže lidi měnit - pomáhá porozumět nemocným a dokonce i těm, kteří někoho ztratili, nebo brzy ztratí.

Recenze je bohužel krátká, protože se ještě vzpamatovávám z konce knihy. A upřímně nevím, co bych měla knize vyčíst, což se mi nestalo skutečně dlouho. Proto jen tiše brečím do polštáře a rozšiřuji nadšení. Doručuji všem a před autorem se hluboce skláním. (nezapomeňte si při čtení vzít kapesníčky, ano?)
Moje hodnocení: 10 / 10


Patricia Briggs - 5#Mercedes Thompsonová: Stříbrná relikvie

26. srpna 2012 v 2:52 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Autor: Patricia Briggs
Originální název: The Silver Borne
Série: Mercedes Thompson (Předchozí recenze - 1# Měsíční píseň, 2# Krevní pouto, 3# Železný polibek, 4# Zkřížené hnáty)
Překlad: Kateřina Niklová
Rok vydání: 2011
Nakladatelství: Fantom Print
Počet stran: 256
Žánr: paranormal, urban fantasy, romance, supernatural

Oficiální anotace:
Pátá kniha série Mercedes Thompsonová.
Když se Mercy Thompsonová pokusí vrátit mocnou faeskou knihu, kterou si před nějakou dobou vypůjčila, najde knihkupectví prázdné a zavřené. Zdá se, že kniha obsahuje tajné informace - a fae udělají naprosto vše, aby nepadla do nesprávných rukou. A jako by to nestačilo, Mercyin přítel Samuel bojuje se svou vlčí stránkou a Mercy ho musí krýt, aby ho vlastní otec neodsoudil k smrti. Když se to tak vezme, zažila Mercy už lepší dny. A pokud si nedá dobrý pozor, dlouho nepřežije...
Mercy už nějaký ten pátek chodí s Adamem a její rány po předchozích událostech se pomalu hojí. Jenže to by nebyla Mercy, kdyby se zase něco nesemlelo. Smečka jejího milého ji totiž nechce přijmout a proto jí pomalu začínají ničit vztah s Adamem skrz jejich společné pouto. Krom toho fae kamarád Phin zmizel a Samuel se rozhodl spáchat sebevraždu a jeho vlk převzal kontrolu. Ne, Mercy to skutečně nemá lehké... A díky tomu si opět drží tempo předchozího dílu, nikde zvlášť nestagnuje a díky příjemné délce (necelých 300 stran) se nikde neprotahuje, ani nepospíchá.

Co se týče postav, upřímně jsem Samuela chtěla v duchu zprovodit ze světa. Ano, já jeho postavě rozumím a chápu, že to žití bez milované a musí přihlížet tomu, jak si Mercy užívá pěkného života s Adamem a taky, přiznejme si, už má Samuel pár století za sebou... Přesto jsem k němu nikdy necítila nějak zvlášť sympatie a pátá kniha mě v mých pocitech pouze utvrdila. Jeho lidská část je zapuzena do pozadí a nahrazena vlkem, který reaguje zejména instinktivně, přesto si zachovává relativní vědomí o tom, co je dobré a co špatné. A rozumím i Mercy, že svého dlouholetého přítele nechtěla nechat odejít. Přestože je Samuelova linie příběhu sice dobře propletená s Mercyiným vyšetřováním ohledně ztraceného Phina, její vyřešení se mi zdá tak strašně nahodilé, že jsem si při posledních stránkách rvala vlasy. Chápu, že Briggsová má zřejmě Samuela dost ráda, ale... Jeho postava a možný přerod či změny v chování tak nějak vyplynuly na prázdno a všechno se příjemně spláclo romantického! vyústění. I to bych možná brala, ovšem opletačky kolem jeho milostného zájmu mi skutečně přišli nepromyšlené a jako hrozné klišé.

Jak už jsem si Mercyina dobrodružství oblíbila, pátý díl mi opět trochu srazil celkové hodnocení série - protože Mercy někdo neustále unáší. Připadá mi, že autorka pracuje neustále s jedním scénářem, který používá u všech Mercyiných knih (myslím, že snad jenom v prvním díle ji neunesli, ale tím si teď nejsem tak jistá) - Mercy se oproti všem radám svých přátel pustí do nebezpečného vyšetřování, pachatel ji pak unese/přinutí ji, aby se mu vzdala a pak se pokouší sama zachránit, nebo jí někdo pomůže. A většina těch "dobrých" to přežije, padouši samozřejmě jsou mrtví. Neříkám, že je to až tak černobílé, koneckonců autorčino psaní má poměrně kvalitní úroveň a díky tomu dokáže vytvořit věrohodné hrdiny i padouchy.

Bohužel, pátý díl mě poměrně zklamal. Nevím, jestli to bude tím, že jsem tři díly Mercy četla takřka po sobě. Každopádně jsem stále zvědavá na další Mercyina dobrodružství, ačkoliv budu k jejím příběhům mnohem zaujatější a pokud bude Briggsová stále psát podle toho samého scénáře, bez výčitek Mercyinu sérii odložím.

Moje hodnocení: 6 / 10

Cena za lidskost | Being Human | 1. série [2008]

24. srpna 2012 v 14:32 | Selenne L. Athi |  Viděno

Originální název: Being Human
Tvůrce: Toby Haynes
Počet epizod: 6
Země původu: Velká Británie
Rok: 2008
Žánr: drama, fantasy, komedie, horor


Oficiální anotace:
Russel Tovey, Lenora Crichlowová a Aidan Turner jsou hereckými představiteli trojice spolubydlících, kteří se snaží žít jako ostatní lidé, až na to, že lidé nejsou. Pilotní díl tohoto zábavného a vzrušujícího šestidílného dramatického seriálu, v němž sledujeme tajný dvojí život vlkodlaka, upíra a ducha, byl poprvé uveden v únoru 2008 jako šedesátiminutový speciál. Sledovalo ho skoro 450 000 diváků a získal si i sympatie kritiků. Russell Tovey si v něm zopakoval roli sympatického George, který bojuje se svou dvojí identitou jako uhlazený portýr v nemocnici, a jednou za měsíc za úplňku se proměňuje v děsivého vlkodlaka, lačnícího po mase. Aidan Turner hraje pohledného, výřečného Mitchella, který to na rozdíl od George umí se ženami, ale ve skutečnosti je to upír toužící po lidské krvi. A poslední z trojice je Annie, kterou ztělesnila Lenora Crichlowová, upovídaný duch, jemuž chybí sebedůvěra a zoufale potřebuje společnost. Annie se stále stýská po snoubenci, jehož si před osudovou nehodou, která ji proměnila v ducha, měla vzít, a který se náhodou stane majitelem jejich bytu. Všichni tři se snaží žít jako ostatní lidé a utajit před okolním světem svá temná tajemství, ale jediní, na koho se mohou spolehnout, jsou oni sami.

Britové dramata více než dobře zvládají, navíc je ještě rádi mixují takřka nepředstavitelnými životními situacemi. Jako například to, když se upír s vlkodlakem nastěhují do domu s duchem. A ne, tohle skutečně není vtip. Tihle tři jsou sami o sobě ztracenými existencemi, kteří se snaží alespoň navodit dojem obyčejných lidí, ačkoliv nejednou bojují sami se sebou, se svými vnitřními démony, nebo se svými spolubydlícími. Cena za lidskost je skutečně, jak už napovídá sám název (i ten originální) o tom, jak se vlastně nadpřirozené bytosti snaží zžít se svým lidským okolím. A málokdy se to obejde bez komplikací.

1. řada seznamuje diváky s ústřední trojicí - upírem Mitchellem, vlkodlakem Georgem a duchem Annie. A věřte mi, že všichni tři dokáží pořádně překvapit. Ačkoliv sice spadají do kategorie nadpřirozena a na lidi si jen hrají, jejich chování je skrz naskrz lidské. Každý z nich má svou minulost, své tužby a slabosti, do nichž se samozřejmě míchá i jejich nynější nadpřirozený stav.
Annie je laskavý, citlivý a občas až melodramatický duch, který by chtěl odejít, ale zároveň se snaží udržet její nynější domácnost s vlkodlakem a upírem v pořádku. Zpočátku neví, proč nešla prostě dál a nemohla úplně zemřít, místo aby se nacházela mezi smrtí a životem. Snaží se také vypořádávat se svými novými, duchařskými schopnostmi a snažit se nějak pohnout se svým ne-životem.
George své vlkodlačí schopnosti bere 24 hodin jako své životní prokletí, díky kterému si nemůže najít ani pořádný vztah a při každém úplňku s nesmírně bolestivou přeměnou doufá, že nikoho nezabije, nebo nepřenese kletbu dál. Z celé trojice se jeví jako největší slaboch navzdory tomu, čím se jednou za měsíc stává. Ale i on rozhodně dokáže překvapit a postavit se za ty, kteří udržují jeho život v relativní obyčejnosti.
Mitchell je přes sto let upírem a má za sebou temnou minulost ve společnosti těch, kteří prosazují názor "upíři by měli vládnout lidem". Díky svému hladu si hned zpočátku série nadělá dost problémů jak se svým novým, upířím potomkem, tak i u svých starých známých, kteří se ho nechtějí jen tak vzdát. On sám sice zastává post temného hrdiny, přesto by se za své přátele nechal klidně i zabít a pokouší se nést chyby za své činy, i když před nimi nejednou uteče.

Cena za lidskost je doprovázena skvělým výběrem hudby (Muse, Eeels, Johnny Cash atd.), tak i poslouchatelnými, instrumentálními motivy. Seriál je lehce říznutým sexem, ale v decentní míře a rozhodně nás lecčím dokáže překvapit. Co však lehce ubírá na kvalitě je Georgův vlkodlak, který mi svou stylizací hodně připomíná Gmorka z Nekonečného příběhu. Nic proti temnému vlkoušovi, ale myslím, že dnešní televizní produkce má přeci jen navíc než na umělou srst a plastikový čumák.

Pokud jste fanoušky nadpřirozených bytostí v lidském světě, rozhodně seriál doporučuju. Zaměřuje se právě na ty části, které podobné seriály berou v porovnání s Being Human skutečně jen okrajově. A věřte mi, po shlédnutí se budete dívat na duchy, vlkodlaky i upíry v moderním Bristolu rozhodně jinak.

Nejlepší epizoda/y: 1.02, 1.05, 1.06
Nejhorší epizoda/y: asi 1.01, jakožto seznamovací a "nejslabší"
Nejoblíbenější postava/y: mé sympatie stále soupeří mezi Georgem a Mitchellem, ale na konci to je nejspíš George
Nejhorší postava/y: Owen, Lauren Drake
Moje hodnocení: 8,5 / 10




TRAILER:

Sally Gardner - 1# French Revolution: The Red Necklace [EN]

20. srpna 2012 v 18:23 | Selenne L. Athi |  Přečteno




Autor: Sally Gardner
Originální název: The Red Necklace
Série: French Revolution
Rok vydání: 2007
Nakladatelství: Orion Children's Books
Počet stran: 384
Žánr: historický román, young adult, záhady, magie, fantasy, romantika

Oficiální anotace: (volně přeloženo z AJ)
Francie, rok 1789. Čas teroru.
Charismatický mladík Yann, jenž musí najít pravdu o tom, kým je.
Odvážná záchrana Sido, dcery šlechtice.
Elementy skvělého, dobrodružného příběhu, jenž se odehrává v prvních dnech Francouzské revoluce od vynikající vypravěčky Sally Gardner.

Zpočátku příběh začíná poněkud rozpačitě, dokud nedojde k vraždě. A ta je, svým způsobem, velkým spouštěčem další řady událostí, kterými si hlavní hrdinové musí projít a hlavně je přežít. Autorka ani tak nepracuje se svými hrdiny, jako spíš s celkovou atmosférou příběhu, která je skutečně děsivá, jak nadchází dny Francouzské revoluce.

Hrdiny jsem si poměrně oblíbila, na druhou stranu musím bohužel konstatovat, že jsem se s žádným z nich příliš nezžila. Sido je trochu naivní, osudem týraná dívka, která se snaží dělat věci co nejlépe; Yannick je výbušný mladík, jenž se snaží postavit na vlastní nohy a zjistit, kým vlastně doopravdy je. Jeho příběhová linie je velice svižná a rychle ubíhající s poměrně překvapujícími odhaleními. Sidin příběh je naopak pomalý, ale s neuvěřitelnou, stahující atmosférou. Zatímco se stará o svého šíleného otce, dozvídá se zprávy o popravách jiných šlechticů, díky čemuž sama takřka čeká, až se k nim dostane rozzuřený dav a pošle je pod gilotinu. Větší hrozbou ale stále zůstává jeden z nejděsivě napsaných zloduchů, které jsem kdy četla - hrabě Kallivonski. Ten vydírá Sidina otce za jeho prohřešky z minulosti, aby mu vydal Sido a hrabě se s ní mohl oženit. Skutečně, dlouho jsem nečetla takhle dobře napsaného záporáka, který nahání hrůzu byť jen svou přítomností na stránkách. Jeho postava je provázána řadou záhad, některé z nich se v knize postupem času odhalí a poměrně čtenáře překvapí.

Knize bohužel ubírá nejvíce konec - Yannick se vydává zachránit Sido před hrabětem a kniha následuje vrcholící střet. Ten je bohužel poměrně zmatený a podle mého příliš rychlý, díky čemuž samotný konec příběhu vychází trochu naprázdno. Přesto je závěr poměrně dost otevřený pro další pokračování, opět se Sido a Yannickem v hlavní roli.

Konečný verdikt? Kniha má pár hodně silných momentů, ve kterých hraje hlavní roli hrabě Kalliovski a při kterých jsem se schovávala pod deku. Z hlavních hrdinů jsem si poměrně oblíbila Yannicka, ačkoliv mě občas svými výlevy vzteku lezl na nervy. Sido jsem si nedokázala po celou knihu oblíbit - snažila jsem se, ale tahle postava mi zkrátka nesedla, díky čemuž jsem nerozuměla ani Yannově urputné snaze dívku zachránit (teď jsem zlá recenzentka, ale opravdu jsem tomu příliš nerozumněla - já bych jí klidně nechala ve Francii a sama zůstala v klidném Londýně). Ale dost řečí a zpátky k věci - nadprůměrný příběh s podprůměrným vyvrcholením a velice zajímavým záporákem. Přesto se mi svou atmosférou velice líbila, takže...

Moje hodnocení: 7 / 10

Patricia Briggs - 4#Mercedes Thompsonová: Zkřížené hnáty

20. srpna 2012 v 17:06 | Selenne L. Athi |  Přečteno

Autor: Patricia Briggs
Originální název: Bone Crossed
Série: Mercedes Thompson (Předchozí recenze - 1# Měsíční píseň, 2# Krevní pouto, 3# Železný polibek)
Překlad: Kateřina Niklová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 256
Žánr: Paranormal, romance, urban fantasy, supernatural

Oficiální anotace:
Čtvrtá kniha série Mercedes Thompsonová.
Vítejte ve světě Patricie Briggsové, kde "čarodějky, upíři, vlkodlaci a měňavci žijí bok po boku s obyčejnými lidmi". Jen velmi nezvyklá žena se v něm může cítit jako doma - a Mercy Thompsonová je vskutku jedinečná. Ve dne pracuje Mercy jako automechanička v rozlehlém Tri-Cities ve Východním Washingtonu. V noci uplatňuje své nadpřirozené schopnosti. Jako měňavec s velmi jedinečným nadáním musí často udržovat nejistou rovnováhu mezi lidmi a nelidmi. Tentokrát toho na ni ale možná bude příliš. Marsilie, místní upíří královna, totiž zjistila, že Mercy zabila člena jejího klanu - a nyní prahne po její krvi. Ale protože Mercy chrání před přímým útokem vlkodlačí smečka (a její blízký vztah se sexy alfou), rozhodne se Marsilie nejít přímo po ní. Nýbrž po krvi jejích přátel...

Mercy Thompsonová konečně dosáhla bodu, kdy je tempo knihy natolik svižné a ubíhající, že si čtenář ani nevšimne, jak rychle mu děj ubíhá. Kromě Marsilie se Mercy musí vypořádat s duchem v domě své bývalé spolužačky, který přináší příjemné, děsivé ovzduší, které je mnohem víc patrné než z ostatních knih. Skutečně, musím říct, že se mi Mercyin čtvrtý díl líbil ze všech nejvíc. Briggsová konečně našla pevnou půdu pod nohama ve svém světě, díky čemuž už čtenáře nemusí tolik zatěžovat podrobnějšími informacemi o upírech, fae a vlkodlacích. Jde přímo k věci, zamotává čtenáři hlavu do nadpřirozené politiky a nechává ho děsit duchy.

Kromě lépe vykreslené atmosféry se nám také naskýtá větší Mercyin vývoj, který započal už v předchozím díle - po děsivých událostech, kterými si Mercy prošla, je častokrát ovládána záchvaty paniky, což jí občas znemožňuje mít jakýkoliv vřelejší fyzický vztah se svým vyvoleným. Ne, že bych něco takového někomu přála, na druhou stranu se Mercy konečně začala vykreslovat jako komplexní postava, která pomalu vystupuje z dnešního oblíbeného klišé "drsné hrdinky". Samozřejmě že ona sama dokáže někomu nakopat zadek, přesto nejednou potřebuje pomoct od vlkodlaků, fae či upírů, aby jí zachránili. Přesto pro mě v předchozích dílech zůstávala "nedopečená" a s některými jejími rozhodnutími jsem se nedokázala úplně stotožnit, dokonce si troufám říct, že mě svou povahou nejednou vytočila. Čtvrtý díl jí ale konečně pomohl doladit většinu chybek na kráse a dotvořil tak kompletní, sympatickou hrdinku, která si prošla mnohým a přestává utíkat před tím, co má ještě přijít.

Dějová linie ohledně Marsilie se zpočátku zdála poměrně složitá, proto Briggsová poslala Mercy raději vymítat duchy, což se mi zprvu zdálo jako tah na jistotu. Až když se většina drobných uzlíků rozvázala a pravda vyšla najevo, musím uznat, že to byl skutečně dobře vyřešený způsob, jak Mercy pomalu utahovat smyčku kolem krku, zatímco ona sama se srovnává s jinými problémy. Autorka už zkrátka hraje na jistotu a to se jí vcelku daří. Ubylo dokonce i toho trochu suchého humoru, který mi občas přišel až moc nucený a se samotnou situací příliš neladil. Tentokrát se i takové chybky vyhladily a Mercy se zařadila mezi mé oblíbené urban fantasy hrdinky. Ano, občas mi svou tvrdohlavostí a zvláštním povahou leze na nervy, přesto jsem se s ní přes všechny čtyři díly dokázala dobře zžít a pochopit ji.
Moje hodnocení: 8,5 / 10


01. Photoshop | Jak udělat animaci ve Photoshopu [1. způsob]

18. srpna 2012 v 1:31 | Selenne L. Athi |  Tutoriály
Je několik způsobů, jak vytvořit animaci, neboli .gif soubor. Pokud ale nechcete instalovat neznámé programy a chcete si vystačit jen s Photoshopem, je tu hned několik řešení, JAK v něm takovou pěknou animaci vytvořit (osobně budu postupovat jak jsem dělala animaci z Doctora Who - vlevo ;))

OBTÍŽNOST POSTUPU: střední
POTŘEBA JINÝCH PROGRAMŮ: pokud chcete animaci z nějakého filmu/seriálu/rozhovoru (a nemáte jednotlivé scény jako samostatné video soubory), je potřeba mít dobrý video program, který dokáže snímat obrázky z filmu (ideální např. VLC player, BSplayer atd.)
ČAS: záleží na délce animace a vaší šikovnosti
POZN.: Obrázky tutoriálu jsou zmenšeny, pokud je nevidíte pořádně, klikněte na ně - zobrazí se v originální velikosti.

Ouran High School Host Club [2006]

17. srpna 2012 v 1:02 | Selenne L. Athi |  Viděno




Tvůrce: Bisco Hatori
Originální název: Ouran Koukou Host Club (JAP)
Počet epizod: 26
Status: kompletní
Rok: 2006
Žánr: Komedie, drama, romance

Oficiální anotace: (volně přeložena z AJ)
Haruhi Fujioka, normální středoškolská studentka, dostane školné do akademie Ouran, do školy pro bohaté a priviligevané. Škola, kde je v podstatě vše dovoleno.
Haruhi se náhodou dostane do Host klubu, který tvoří šest mladých a pohledných mladíků, jejichž hlavní úkolem je bavit dámské osazenstvo své školy, protože, koneckonců, nikdo nemá nic na práci. Díky sérii nepříjemných situací je Haruhi přinucena přidat se do Host klubu, aby mohla zplatit dluh z nechtěně rozbité vázy tím, že bude muset dělat 1000 dívkám společníka. Což rozhodně není lehký úkol, když ona sama je dívka a musí se vydávat za chlapce...

I po šesti letech stále populární anime série, která neustále jiskří vtipem a energií. Série se zejména zaměřuje na samotnou Haruhi a na jejího "předního" nápadníka a krále Host klubu, Tamakiho, přesto si diváci můžou užít dost i ostatních členů klubu. Občas se může zdát až kýčovitá a přeplácaná, ale to je, jak se zdá, také účel tvůrců - tedy parodie na všechny romantické anime série, kde je jediná dívka obklopena hněd několika mladíky, mezi nimiž si musí vybrat. U Ouranu je to tak trochu jasné od začátku, přesto je skutečně zábavné sledovat Haruhinu nepříliš lehkou cestu zvyknout si na život mezi zbohatlíky a zároveň se z jejich občasné povrchnosti nezbláznit.

Vzhledem k tomu, že je anime zejména komediálního rázu, žádných ohromujících charakterů se u něj nedočkáme, na druhou stranu může divák rozhodně sympatizovat s laskavou Haruhi, která sebou, na rozdíl od klišovitých typů anime dívek, rozhodně nenechá jen tak vytírat podlahu a dokáže věci říct upřímně a narovinu. Dalo by se říct, že ona sama je nejvážnější postavou, její protiklad Tamaki je zpočátku v některých situacích teatrální a občas i hysterický, přesto jde i přes jeho povrchnost prohlédnout jeho dobré a čestné úmysly. Zbylí členové, dvojčata s "incestními sklony" Hikaru a Kaoru Hitachiin, geniální Kyoya Ootari, roztomilý Mitsukuni "Honey" Haninozuka a chladný Takashi "Mori" Morinozuka tvoří zpočátku, jak je dokonce i jasně naznačeno Tamakim, jen homo-křovím pro jeho velkou romanci s Haruhi. Naštěstí se ale nic takového neděje a i oni získávají skrz sérii větší i menší party, povětšinou zábavné a vtipné, přesto velice sympatické. Každý ze členů Klubu projde větší či menší změnou, přičemž konec série je sice docela předvídatelný, přesto umí zahřát u srdce.

Hlavním primem Ouranu je jeho nadhled nad věcí - ukazuje tu nejkýčovitější stránku smetánky, přesto si dokáže udržet sympatické postavy a příjemný humor z komických a bláznivých scén. U celého anime je velice vydařená animace plná barev, přičemž hlavní hrdinové vystřídají dost obleků a převleků, Ouran zkrátka hýří barvami a optimismem. Je tedy pak jen na divákově vkusu, zda si nechá na 26 epizod zalepit zuby tímhle animovaným karamelem, nebo dá přednost raději něčemu slanějšímu. Pro ty, kdo rádi sladké, přesto na hranici únostnosti cukru, vřele doporučuji. (díky své popularitě si získala i live-action doramu :))

Moje hodnocení: 8 / 10

L. J. Smith - 3# Tajný kruh: Moc

17. srpna 2012 v 0:22 | Selenne L. Athi |  Přečteno




Autor: L. J. Smith
Originální název: The Secret Circle: The Power
Série: Tajný kruh (Předchozí recenze - 1# Zasvěcení | 2# Otrokyně)
Překlad: Ivana Svobodová
Nakladatel: Albatros Media - CooBoo
Rok vydání: 2011
Počet stran: 232
Žánr: Paranormal, romance

Oficiální anotace:
Třetí kniha série Tajný kruh.
Cassiino strašlivé tajemství bylo odhaleno! A ona se teď bojí, že se od ní Diana odvrátí... přitom právě nyní se Tajný kruh musí spojit v boji proti největšímu nepříteli ze všech, a proto je Cassie nucena obětovat svou lásku a zavrhnout svou spřízněnou duši. Ale může vůbec v tak děsivé bitvě mezi dobrem a zlem někdo zvítězit?

Tajný kruh pro mě sice byl minimálně o dva stupně lepší, než Upíří deníky, přesto je to stále podprůměr a odpočinková četba na hodně dlouhá odpoledne. Nejhorší, co se mi na tom však po přečtení 3. dílu série nelíbilo, byl právě onen nevyužitý potenciál celého nápadu. Samozřejmě, v dneska o nějakou naprosto novou iniciativu naprosto málokdy zavadíte, přesto si myslím, že autorka mohla v době, kdy čarodějové nebyli ještě tak v módě a kdy se tahle knížka vydala ve Státech, zkrátka víc snažit a dodat Tajnému kruhu tu pomyslnou tečku, která by ho vynesla do lepších světel.

Jedním z hlavních důvodů, proč je kniha prosté čtivo, je velké množství postav a málo prostoru pro jejich rozvoj a využití. Kromě hlavní hrdinky Cassie, jejího milostného zájmu Adama a její nejlepší kamarádky Diany jsou všichni prakticky tak dobře odstrčeni do pozadí, že vždycky někdo vystřelí se svou "typickou" hláškou a pak zase zvesela zpátky zaleze do ulity. Sem tam se ještě objeví nějaká větší chvilka pro Faye a Nicka, to je ale všechno. I to by se však dalo docela zpracovat, kdyby alespoň ústřední trojice (samozřejmě, bez milostných x-úhelníků se literární svět dnes nejspíš neobejde) skrz tři svazky Tajného kruhu alespoň trochu rozvinuly. Bohužel, s charaktery svých hrdinů autorka kolísá až někam do hodně nekvalitní, dívčí četby, přestože nějaký ten potenciál by tu určitě byl.

Dějově je bohužel završení(?) série taky nepříliš slavné. Kdyby tu byl alespoň jediný nepředvídatelný zvrat, který by čtenáře posadil na židli (a že by se jich tu minimálně pár desítek našlo), žádná událost čtenáře skutečně nepřekvapí. Je to spíš jako čekat na déšť v podmračeném večeru, když meteorologové hlásili přeháňky. Víte, že bude pršet a spíš jen nevzrušeně čekáte, až spadne prvních pár kapek, abyste si potvrdili televizní předpověď. I na konci se toho dalo dělat skutečně mnoho, nepřeberné množství možností, jak šokovat čtenáře... Ale kde nic, tu nic. Konec dobrý, skoro musíte odvrátit oči od vší té růžové, od barevných duh a nadýchaných obláčků, jak šťastně to vlastně skončí. Osobně jsem na konci spíše úpěla posledních pár stránek, doufajíc v ukončení mého utrpení.

A přitom, pokud nepočítám Harryho Pottera, to zase tak jednoduché čarodějové na knižním trhu neměli. A právě toho potencionálu mohla autorka využít jak dnes, tak před těmi x-lety, kdy knihy psala - totiž, že její Kruh magií nadaných teenagerů čerpá zejména svou moc z přírodních zdrojů, nikoliv z hůlek a lektvarů. Zkrátka a dobře, tahle kniha mohla mít na to stát se jednou ze základů "čarodějnických" ság, ale svou předvídatelností, nepropracovaností a uspěchaností si celá série zaslouží tak akorát etiketku podprůměr.

Moje hodnocení: 4 / 10

Temný rytíř povstal // Dark Knight Rises [2012]

14. srpna 2012 v 19:22 | Selenne L. Athi |  Viděno
Je tomu již osm let, co se Batman vytratil do noci, čímž se tak z hrdiny změnil v uprchlíka. Tím, že za něj padla vina za smrt Harveyho Denta, obětoval temný rytíř všechno pro to, co společně s komisařem Gordonem považoval za vyšší dobro. A na čas tato lež skutečně zabírala, když byla kriminální aktivita v Gothamu rozdrcena silou Dentova odkazu. Všechno se ale mění s příchodem prohnané zlodějky a jejích tajemných zájmů. Avšak ještě daleko nebezpečnější je nástup Banea, maskovaného teroristy, jehož nelítostný plán proti Gothamu vyžene Bruce z jeho dobrovolného exilu. Avšak ani pokud si znovu nasadí svou masku a temnou kápi, nemusí jeho síly proti Baneovi stačit. (oficiální text distributora)

Upřímně, nového Batmana jsem se hrozně bála. Zejména kvůli tomu, že fámoznímu Temnému rytíři s životní roli Jokera Heatha Ledgera si prostě nikdo neodpustí srovnání. A upřímně, Temný rytíř povstal sice nedosahuje toho děsivého, špičkového finále svého předchůdce, přesto mu skvěle sekunduje a dává tak kvalitní završení celé trilogie.

Osobně musím vyzvihnout především samotného představitele Batmana/Bruce Wayna, Christiana Balea, který s geniálními mozky bratrů Nolanů, kteří psali scénář, stvořil naprosto třírozměrného člověka z masa a kostí a svým způsobem ho postavil před jeho nejhorší okamžiky vůbec. Bruce je po ztrátě Rachel, smrti Harveyho Denta a ďábeských machinací takřka zlomený, zatrpklý člověk, který se prostě nechce pohnout dál z místa, ačkoliv se o to jeho okolí, především věrný Alfréd, snaží. A pak nastupuje Bane, chladné zlo s tragickou minulostí a Bruce zjišťuje, že je nejen z formy, ale že by rozměry Baneova zla nemusel vůbec přežít. V průběhu celého finále trilogie divák neustále koliduje s myšlenkou, kde vlastně začíná a kde končí identita Batmana a kde začíná osobnost Bruce Wayna. Jeho postava je zahnaná do naprostých krajních sil, do možná nejtemnějších míst jeho mysli a přesto... Skutečně tleskám Christianovi za bezesporu nejlepší Batmanovo ztvárnění vůbec, protože identitu namyšleného frajírka, Temného rytíře Gothamu, ale i zlomenou duši muže bez identity dokázal vykreslit naprosto bravurně. Jedinou chybou (tedy pro mě osobně) tak trošku zůstává ten jeho chraplák - nemůžu si pomoct, ale v některých momentech mi jeho hlas připadal prostě vtipný, než děsivý. To je ovšem moje osobní šťouračka, jinak se pro mě Christian povýšil mezi opravdu skvělé herce a Batmanovský oblek pro mě na něm zůstane ještě hodně, hodně dlouho. Těžko říct, jestli ho bude schopen ještě někdo překonat.

Více jsem se však obávala nového hrozby v podobě Banea a zamaskované tváře Toma Hardyho a samozřejmě také Catwoman v podání Anne Hathaway. I tihle dva mi svým hraním a rolemi zpočátku vůbec nesedli, ale pak - Anne je skvělá, hlaškující kočka, která vám svým vysokým podpatkem může hravě probodnout hrdlo a ještě se při tom pohybovat s grácií kočkovitých šelem. A její chemie jak s Batmanem, tak s Brucem (tedy především s Brucem) se mi rozhodně líbila, dokonce se mi i zalíbila jejich linie příběhu a vývoj jejich vztahu - ten sice nebyl nijak zvlášť obsáhlý, přesto dost uvěřitelný a jiskřivý.

Tom Hardy nejspíš skvělého Jokera nikdy nepřekoná, přesto jeho Bane je skvělým záporákem. Navíc, vzhledem k jeho masce přes takřka celý obličej si musíme uvědomit, že Tom Hardy hraje především očima a svým hlasem. Oboje používá bravurně, kdyby mě někdo v noci oslovil jeho hlasem, asi bych zahodila peněženku a pádila pryč. Pro mě je jedna z nejlepších scén odpálení fotbalového hřiště a vůbec jeho celkový nástup - to dusivé napětí a nevědomost, co udělá potom, mě zařezalo do sedačky kina a já se klepala, jak to vlastně dopadne.

Ano, Batman opět skončil - ale díky jeho vyvrcholení, napětí a atmosféře celého filmu se zařadil mezi mé nejoblíbenější filmy vůbec. První díl byl spíše takový otrkávací, druhý filmařská jistota v napínavém chaosu a třetí... Mnoho postav, možná v některých místech trochu pozvolnější děj, přesto bravurní zakončení celé trilogie, při jehož posledních momentech mi takřka tekly slzy proudem. Nolan zkrátka umí pracovat s napětím a emocemi jako málokterý režisér a já mu za celou trilogii Batmana děkuji. Konečně někdo, kdo dal komiksovému superhrdinovi tak lidskou tvář, jak to vůbec jde.

Moje hodnocení: 10 / 10

TRAILER: