Philippa Gregory - Červená královna

7. července 2012 v 21:18 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Margaret Beaufordová od malička věřila, že je předurčená v velkým věcem, jako kdysi byla její životní vzor, Johanka z Arku. Už v dětství byla zaslíbena jednomu z dvou bratrů rodu Tudorovců, Edmundovi. Zpočátku si svůj život představuje velice slibně, se svou silnou vírou v Boha a svou výjimečnost. Zanedlouho však pochopí, že je pouhou loutkou ve službách mocnějších, pouhou nádobou k zachování Lancasterů a Tudorů, blízkých příbuzných samotného krále. V pozadí Války růží se Margaret snaží najít své předurčení a své štěstí, pochopí však, že téměř nemá právo ani na jedno. Ale jako potomek mocného rodu se nevzdává - je rozhodnuta dosadit svého syna na trůn Anglie za jakoukoliv cenu...

Philippa Gregory rozehrává velice spletitý příběh ženy, která se z pouhé figurky stala jednou z největších intrikánek v anglických dějinách. Jak je u autorky zvykem, Margaretin příběh nechává vyprávět ústy hlavní hrdinky, která se z naivního dítěte stala velice pragmatickou, nekompromisní ženou, která se stala matkou jednoho z nejslavnějších potomků rodu Tudorovců. Společně s tím autorka velice zdařile komponuje historické prameny a události do Margaretina osobního života.

Děj je do určité části docela plynulý, v určitých místech však začíná být všechno to pletichaření a sledování průběhu Války růží únavné. V případě, že by se pak autorka zabývala mnohem citlivěji Margaretiným vnitřním světem, možná by pak děj celkově vyvážila. Bohužel, oproti ostatním hrdinkám jejích historických knih, je Margaret tak chladná a pragmatická, že mě od určité chvilky málem nebavilo číst a trochu jsem se do toho musela nudit. Občas se vyskytly i chvilky, kdy jsem s hlavní hrdinkou hodně sympatizovala, pak mě ale opět začala rozčilovat svou chladnokrevností. Podobné charaktery sice chápu, na druhou stranu nemám ráda, pokud má někdo takový utáhnout celou 300-ti stránkovou knihu. Zkrátka a dobře, ke konci mě hrozně rozčilovala a je mi líto, že ji autorka nemohla udělat alespoň trochu citlivější, než jakou ji napsala. Samozřejmě, autorka ji psala podle historických zdrojů, ovšem například takovou Annu Boleynovou v Králově přízni taky dokázala vykreslit mnohem jemněji a citlivěji, než za jakou ji dodnes někteří historici považují.

Do poloviny knihy mě to neskutečně bavilo, druhá mi připadala neslaná, nemastná a prakticky bez dynamiky a s dosti nesympatickou hrdinkou. Ano, za závěr jsem byla dost ráda, ale i tak jsem očekávala, že se zachová přeci jen jinak, než jak se na poslední stránce zachovala. Zkrátka a dobře, Červená královna mě docela dost zklamala, což mě doteď dost mrzí.
Moje hodnocení: 5 / 10
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 7. července 2012 v 21:45 | Reagovat

Od autorky jsem četla Královu přízeň a ta se mi celkem líbila. Navíc jsem se díky ní dostala k prozkoumávání temných tajemství dvora Tudorovců, což je fascinující :)
BBC verzi P&P z roku 1995 znám a miluju. Colin Firth je přímo synonymum pro pana Darcyho :D Ale film mám ráda zase jiným způsobem. A čím jsem starší, tím jsem sentimentálnější a ta filmová verze je pro mě přeci jen o kousíček romantičtější. Ovšem na seriál samozřejmě nedám dopustit :D

2 Wendulka Wendulka | Web | 10. července 2012 v 13:50 | Reagovat

Vypadá to celkem dobře. Miluji historické knihy :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama