Červenec 2012

Hra o Trůny // Game of Thrones - 1. série [2010/11]

30. července 2012 v 1:55 | Selenne L. Athi |  Viděno
Kontinent, kde léta trvají desítky roků a zimy se mohou protáhnout na celý lidský život, začínají sužovat nepokoje. Všech Sedm království Západozemí - pletichářský jih, divoké východní krajiny i ledový sever ohraničený starobylou Zdí, která chrání království před pronikáním temnoty - je zmítáno bojem dvou mocných rodů na život a na smrt o nadvládu nad celou říší. Zemí otřásá zrada, chtíč, intriky a nadpřirozené síly. Krvavý boj o Železný trůn, post nejvyššího vládce Sedmi království, bude mít nepředvídatelné a dalekosáhlé důsledky...
Výpravný seriál HBO Hra o trůny, podle bestsellerové fantasy ságy Píseň ohně a ledu od George R. R. Martina, zachycuje soupeření o moc mezi králi a královnami, rytíři a odpadlíky, lháři a šlechtici. Na počátku požádá král Robert Baratheon, jehož žena Cersei pochází z rodu bohatých a bezohledných Lannisterů, lorda Eddarda Starka, aby přijel na jih a pomohl mu spravovat království poté, co záhadně skonal jeho pobočník. Zároveň trůn z východu ohrožuje dospívající princezna Daenerys s bratrem Viserysem, jejichž rod Targaryenů vládl Západozemí mnoho let předtím, než byl krvavě sesazen. A proslýchá se také, že se dějí podivné věci na hranicích, severně od Zdi, kam odjíždí Jon Snow, Nedův nemanželský syn, aby se stal členem bratrstva, jenž je zavázáno přísahou království chránit. (oficiální anotace)

Zdálo se to být naprosto nemožné natočit tak obsáhlý příběh. Původně byly návrhy na filmy, ale ty okamžitě autor zavrhl. Bylo jasné, že něco tak spletitého a bohatého nemůže být vměstnáno do dvouhodinového celovečerňáku, aniž by to ztratilo kvalitu díla. Jenže pak přišlo HBO a s nimi pánové Benioff a Weiss a jejich nadšení přesvědčilo pána Martina, aby na jejich představu o desetidílném seriálu, který by byl navlas věrný knihám, kývl. A udělal dobře.

HBO si vzalo, podobně jako knižní sérii True Blood, knihy pořádně do parády. Narozdíl však od svého sesterského seriálu o upírech se rozhodně hodlali držet striktně předlohy. Díky tomu máme stovky postav, osvědčené profíky, ale i debutanty v hlavních rolích a příběh se může rozjet. Díky tomu, že si tvůrci dávají se seriálem takovou práci, nemůžu mu nic vytknout. Některé scény z knih mi samozřejmě chybí, pro příběh však nebyly natolik důležité, aby nemohly být vyškrtnuty. Díky HBO se podíváme do nádherného, avšak krutého království Západozemí plného intrik, korupce a mocných rodů.

Dostaneme se na nádherné lokace společně s postavami, které nenávidíme a milujeme, k žádnému z nich nemůžeme zůstat úplně nestranní. Děj svižně utíká, postavy nás překvapují, lokace, kostýmy, to všechno je špička mezi elitou. Game of Thrones pozvedli úroveň fantasy seriálů na takovou laťku, že v budoucích letech se ji podle mého nikomu nepodaří překonat ji. A to je dobře. První sérii považuji za naprosto bezchybnou.

Moje hodnocení: 10 / 10

Trailer:

Maria V. Snyder - Poison Study [EN]

30. července 2012 v 1:38 | Selenne L. Athi |  Přečteno
První kniha z trilogie Studies.
Yelena byla dva roky držená v temných kobkách za to, že zabila syna vyznámného generála. To, že ji mladý muž předtím mučil a znásilnil, nikdo neřešil. Yelenu k sobě zavolá Valek, šéf bezpečnosti velitele Ixie s "lákavou" nabídkou - buď se stane velitelovým ochutnavačem jídla, nebo ji čeká šibenice. Yelena volí život a pomalu se seznamuje s nebezpečným posláním, které si vybrala a s politickými machinacemi, do nichž se nešťastně zaplete...

Na tuhle knížku mě upoznornila recenze u Destel a natolik mě nalákala, že jsem si okamžitě stáhla audioknihu a vesele se pustila do poslechu. Yelenin příběh chytne prakticky od začátku, navíc je jako hrdinka docela sympatická a její činy jsou naprosto pochopitelné. Musí být opatrná, protože má v sobě magii, která je v Ixii zakázaná a kvůli minulosti s Brazellovým synem, s mužem, který jí pomalu zničil, a navíc dvěma roky v žaláři, jen tak někomu nevěří. Díky tomu se skrz celý příběh vyvine ve velice silnou hrdinku, která si stojí za svým a nenechá se jen tak něčím zviklat.

Nejvíc mě však překvapil Valek - tak "zparchantělého" hrdinu jsem dlouho nepotkala a dost si mě získal jak svým zacházením s Yelenou, tak jeho chladnou inteligencí a vychytralostí. Hned na začátku příběhu totiž Yeleně podá Motýlí prach při přípitku na stvrzení jejího místa ochutnavače. Motýlí prach je smrtelný jed, který toho, kdo jej požije, zabije do druhého dne, pokud se mu nebude pravidelně podávat protijed. Díky tomu si Valke pojistil Yelenu, aby mu neuprchla, nebo se nepokusila o něco nekalého. Chytré, že?

Maria V. Snyder se dokázala zaměřit jak na příběh mladé ženy, která se přes nepříjemnou minulost dokáže vzchopit, cvičit se v nacházení jedů a v boji, zároveň se však dokázala také věnovat svému světu Ixie a jeho spletité politice, která ve velké části zasahuje do Yelenina příběhu. Je jen škoda, že se autorka víc nezaměřila na ostatní postavy, než jen na Yelenu a Valeka - kvůli těm dvěma jsou tak trochu zatlačené do pozadí a jediný, kdo na chvilku vykoukne, je Rande, hradní kuchař. Další věc, kterou musím autorce vytknout, je podivné rozřešení záhady kolem velitele Abrose. Připadalo mi to trochu zmatené a nahodilé, jako kdyby autorka nevěděla, co jiného tam dát, tak tam hodila takový paskvyl, díky čemuž u mě trochu klesla.

I přesto se však těším na další Yeleniny příběhy a doufám, že v nich bude mít i Valek svou část - tohohle hrdinu bych rozhodně nechtěla jen tak ztratit. Navíc by mě zajímala i jeho samostatná dějová linie poté, co se stalo na konci Poison Study... No, doufám, že se mi zbylé díly rychle dostahují a já budu moct strávit dalších pár hodin u dalšího dílu s podtitulem Magic Study.
Moje hodnocení: 7 / 10


Aprilynne Pikeová - Křídla

30. července 2012 v 1:06 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Laurel je patnáctiletá, pohledná dívka, která se se svými rodiči stěhuje do nového města. Kvůli tomu, že jí matka vyučovala doma, je pro ní škola něco naprosto nového a neznámého, díky čemuž by se pro ni stal první den takřka utrpení, kdyby nepotkala Davida. David je milý, příjemný a přátelský a ačkoliv Laurel jeho přítomnost nachází poměrně zneklidňující, nakonec si na něj zvykne. Seznámí se ještě s Ryanem a Chelsea, s Davidovými přáteli. Dny plynou a Laurel si pomalu zvyká na nové město i školu, když se jí jednoho dne udělá na zádech pupínek. Pro Laurel je to docela překvapení, protože nikdy žádný neměla, přesto mu nevěnuje přílišnou pozornost. Jenže pak se pupínek zvětšuje v bulku, z které vyraší čtyřcípý květ připomínající křídla...

Prvních dvacet stran jsem brala jako naprosté fiasko. V životě jsem snad nečetla nudnější úvod knihy, než byl tenhle a hlavní hrdinka se mi okamžitě znechutila. Jen kvůli vlastnímu hecu jsem se rozhodla dát knize šanci a přeci jen pokračovat. Na knize je bohužel jasně vidět, že jde o prvotinu - nevypsaný styl, ploché postavy, nijak zvlášť zajímavý děj.

Hlavní hrdinku Laurel bych definovala jako jednu z nejotravnějších a nejhloupějších hrdinek, co jsem kdy četla. Navíc je to jasná Mary Sue, což mě rozlítilo ještě víc. Bez charakterní, bezpáteřní dívčina, která byla vždycky hodná, milá, dokonalá. Její kamarád David by mi možná byl mnohem víc sympatičtější, kdyby od prvních deseti stran nebylo jasně vidět, že ON bude jedním z hrdinčiných nápadníků. Aby toho nebylo málo, autorka nám podstrčila na stříbrném podnose jasný milostný trojúhelník, do něhož se ještě přidá mladík jménem Tamani, který je stejného druhu jako Laurel, ale ten je snad ještě otravnější než hlavní hrdinka. Nejenže je hrozně krásný, vysoký, pohledný a tak dále a tak dále, ale navíc Laurel od prvního setkání přitahuje. A ne, ani to, že měli společnou minulost, na kterou Laurel kouzlem zapomněla, mě nepřesvědčí o žádném charakteru, či dokonce sympatii.

Celkový děj se prakticky nehýbe kromě obyčejných školních záležitostí pro Laurel a pár "tajemstvích", které postupně objevuje. Skutečně, čekala jsem něco originálnějšího. Ale pozor, NĚCO se konečně začne dít na posledních stech stránkách, ale tam je celkové vyřešení problémů hlavní hrdinů vyřešeno na dalších dvaceti. A na zbylých 200 stranách si zběhlý (i klidně YA zběhlý) čtenář může v klidu vylámat zuby.

Dokonce ani vílí tématika mi v tomto případě nepřijde tak zajímavá, ani autorčin svět florel a florelů mě prostě nechytl. V porovnání s takovou Daní peklu je tohle naprostý propadák. Škoda času, kolik jsem nad knížkou strávila. Kdybych věděla, že mě děj, postavy a celkové vyvrcholení tak vytočí a rozladí, raději bych sáhla po něčem jiném.
Moje hodnocení: 2 / 10

Sherlock - 2. série [2012]

29. července 2012 v 22:42 | Selenne L. Athi |  Viděno
Nejslavnější detektiv se vrací do moderního Londýna a s ním i jeho 3 (nejspíš) nejslavnější a nejoblíbenější případy. Sherlock Holmes se tentokrát setkává s krásnou Irene Adlerovou, s psem Baskervillským, ale i se svým největším nepřítelem Moriartym.
V první epizodě A Scandal in Belgravia Sherlock se svým společníkem Johnem Watsonem řeší záhadnou smrt muže nedaleko opuštěného auta, přičemž se rovněž zapletou do vydírání královské rodiny tajemnou ženou zvanou Dominatrix, která v případu ovlivní Sherlockovo srdce. Další epizoda s příznačným názvem Hounds of Baskerville vypráví o mladém muži, kterého od dětství pronásledují děsivé příšery, jenž zabily jeho otce. Navíc žije nedaleko výzkumného centra, kde se dějí nekalé věci se zvířaty a proto má dost podezření, kdo mohl za smrtí jeho otce být. Aby dokázal světu, že má pravdu, najme si Sherlocka Holmese, který ovšem objeví něco, co nikdo nečekal. V posledním díle uzavírající 2. sérii slavného detektiva se setkáváme s ďábelskými machinacemi geniálního Moriartyho, s kterým si Sherlock zatancuje smrtelný tanec, z něhož se nikdo živí nedostane...

2. série Sherlocka se rozjíždí ve velkém stylu a opět bravurně zvládá kombinaci moderny a klasických případů nejslavnějšího detektiva všech dob. Celkový děj se oproti 1. sérii šoupe neskutečnou rychlostí dopředu, díky známosti a oblíbenosti případů se divák snadno nechává vtáhnout do světa moderního Sherlocka a bude se snažit zuby nehty přežít poslední díl, aniž by utrpěl emocionální újmu. Já osobně se z toho ještě doteď vzpamatovávám.

Musím říct, že chvíli mi trvalo si zvyknout na Irene Adler a její pozměněný charakter do role luxusní prostitutky mi na začátku příliš nesedl, ale tenhle seriál je prostě geniálně napsaný a od poloviny dílu jsem si Dominatrix naprosto zamilovala. Další díl s podtitulem asi nejznámnějšího případu Psa Baskervillského je skvělou směsicí napětí a hororu. Rozhodně se nedoporučuju dívat za tmy, ačkoliv počítačové triky v téhle epizodě byly naprosto příšerně a trochu snížily celkové hodnocení epizody i její vyvrcholení. O dokonalosti poslední série se ani nemusím rozepisovat - bravurně napsaný, dramatický souboj dvou největších géniů se rozjíždí ve velkém stylu a málokdo se z finále jen tak vzpamatuje.

Hercům nemám co vytknout, všichni hrají špičkově (což dosvědčila i krásná BAFTA představiteli Moriartyho, Andrewa Scotta) a některé postavy dokonce dostávají více prostoru, než by člověk čekal - ano, Molly Hooper jsem si nejskutečně oblíbila, takže děkuji tvůrcům za to, že Sherlocka kvůli ní a kvůli Irene alespoň na chvíli polidštili.

Největší chybou stále zůstává čekání na další sérii, která se teprve rozbíhá s přípravami (chápu, že Martin Freeman i Benedict Cumberbatch museli točit Hobita, ale stejně je to děsné). Takže jednoduše řečeno - I AM SHERLOCKED!
Povinnost pro každého, kdo nechce být za burana a má rád alespoň trochu napětí.
Moje hodnocení: 10 / 10

Trailer:

Myrael.

29. července 2012 v 20:35 | Selenne L. Athi |  Digitální čmáranice
První pokus o "reálnější" kresbu, o zdokonalení mého ne-talentu a o nakreslení první postavy do Darkranského opusu. Už jich tu bylo víc, ale já bych ráda začla s novým štítem. Proto také začínám Myrael, která se mi stala obětním beránkem v mnoha věcech - je to taková ta postava, kterou použijete jako první, protože u ní snesete případné škody a ztráty. Ano vím, jsem moc zlá. Ale myslím, že se mi relativně povedla. Hlavně kvůli lepšímu stínování a té piplačce s vlasy (nejde to moc vidět, ale opravdu to bylo piplání)
A teď se držte - jak vypadal originál:

Petra Neomillnerová - Dítě Skály

27. července 2012 v 22:19 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Alke je čarodějkou ze Skály - tvrdé školní instituce, kde se veškeré lidské slabosti mítí bolestí a strachem ze svých mistrů. Bohužel, Alke je shodou náhod a korupce obviněna ze zrady a následně vykoupena Skálou, aby se stala pouhým nástrojem. Škola v čele s Bogmirem a jeho nejslibnějším žákem, polodémonem Ranem, chce na svět přivést Dítě Černé luny. Jenže Alke se nechce vzdát jen tak lacino a Raneho, který má být jejím partnerem, podvede. Díky tomu otěhotní a rozhodne se zasadit Ranemu poslední ránu, když se jí Rane rozhodne i s dítětem zabít za to, že ho oklamala. Tak se Alke stává představenou Skály, přičemž sesazuje svého učitele Bogmira a stává se matkou malého chlapce, Nixe. Zatímco Alke pomalu boří zažité normy Skály a snaží se mezi svými kolegy, spolunocnležníky a nepřáteli udržet své místo, snaží se být i dobrou matkou svému synovi, který rozhodně není obyčejným dítětem...

Musím říct, že se Alke stala jednou z mých nejoblíbenějších hrdinek Petry Neomillnerové. Není tak drsná jako Lota, ale přesto si dokáže zjednat respekt a rozhodně ani tak cynická, jako Tina Salo. Ne, Alke se možná umístila mezi autorčinými silnými a drsnými hrdinkami na mém prvním místě, protože je rozpolcena mezi mateřstvím a mezi svými povinnostmi, mezi mateřskou láskou a nekompromisním, hrůzným jednáním. Je hodně zajímavé, že její postava není úplně vyprávěna pouze z jejího pohledu, ale z mnohých dalších, kteří možná pomáhají pochopit samotnou hrdinku mnohem lépe, než nám dovoluje ona. Kromě ní musím hodně ocenit Bogmirovu a Ervinovu postavu - Bogmir jakožto představitel stáří a síly Skály, zároveň však sklouzává do melancholie stáří a ačkoliv v minulosti musel dělat hrůzné věci, nakonec si mě svou zvláštní, maličko zatrpklou postavou získal.
Ervin je druid padlého lesa, který Alke zničí, navíc se stává i jejím vězněm. A ačkoliv zpočátku vypadá, že ho má Alke jako pouhou loutku, na které si může vybít zlost a hněv, nakonec se z něj stává Alčin společník skrz Nixe a Alčinu žákyni Beryl. Ervin svým způsobem ztělesňuje staré známé "miluj svého nepřítele", ale mnohem složitějším a rozvrstvenějším způsobem, než na který můžeme být zvyklí.

Celkově je příběh vyprávěn autorčiným svižným stylem psaní, kdy se myšlenky hrdinů obvykle promíjejí mezi ostatní text a přímé řeči, díky čemuž si příběh získává mnohem osobitější pohled. Dialogy jsou velice svižné, takřka bez vedlejších popisků typu: řekl, odpověděl, vykřikl, apod., čímž je, myslím, autorka velice známá a nezdržuje nás příliš obsáhlými popisy.

Co příběhu trochu ubírá na kvalitě, je jeden nepřítel - Rane se nám vlastně táhne pak i ve své mrtvé podobě po celou knihu. Ano, silně ovlivňuje zdejší hrdiny, zasahuje do děje, ale... Těch střetů s ním je tam několik a tak trochu se jeho pozdějších chování a "návrat" dá očekávat, čímž mi autorka maličko zkazila překvapení z konce, což je mi líto. Někdo zemře, někdo přežije a zůstává hořkosladký konec. Nevím, možná bych víc posazovala hrdiny proti sobě, než proti Ranemu, který mě od určité části neskutečně točil svými superchytrými řečmi, z kterých tak trochu skutek utek. I jako postava mě zklamal - kromě touhy po moci a mužské ješitnosti mi nepřišel nijak zvlášť zajímavý.

I přesto však musím říct, že je škoda, že Alke má pouze jediný román. Možná, kdyby obsadila místo mezi autorčinými stálými hrdinkami... No, uvidíme, co nám budoucnost přinese.

Moje hodnocení: 8 / 10

Anne Riceová - Interview s upírem

22. července 2012 v 23:05 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Nacházíme se v pokoji s upírem Louisem, jemuž je 200 let. Zpovídá ho mladík, reportér, který viděl už hodně, ale zdaleka ne dost. Louis začíná své vyprávění v době, kdy žil se svou rodinou v americké Louisianě se svým bratrem, sestrou a matkou. V té době byl proměněn Lestatem v upíra. Pomocí jeho vyprávění na začátku nahlédneme do duše dvou naprosto odlišných upírů: hořkého filosofa Louise, který je vlastně přesným opakem toho, co by upír mě zobrazovat, a arogantního a náladového Lestata, jehož chování je naprosto nevypočitatelné. Tito dva jsou k sobě přitahování zvláštním pouty nenávisti, lásky, obsese a šílenství, s kterým společně kráčí světem po několik let. Dokud se Louis nerozhodne odejít. A tak mezi ně přišla zásluhou obou Claudie - šestiletá dívenka, kterou Louis kousl a Lestat proměnil v upírku, aby s ním Louis zůstal. A ačkoliv jemná Claudiino tělo zůstává stále stejné, její mysl je dospělá a je stejně žíznivá po otázkách, jak Louis. Kdo vlastně upíři jsou? Odkud přišli? Jsou na světě ještě nějací jiní, než jen oni tři? Claudie přesvědčí Louise, že je čas Lestata opustit. Ale jediný způsob, jak se nadobro zbavit jeho vlivu, je jejich stvořitele bez přemýšlení zabít...

Myslím, že filmovou podobu tohoto románu s Tomem Cruisem, Bradem Pittem a tehdy mladičkou Claire Dunst nemusím představovat. A jen krátká poznámka - filmařům se atmosféra knihy poměrně dost povedla. Děj je vyprávěn z Louisova pohledu, z jeho vzpomínek, které jsou velice přesné, ale ovlivněny jeho samotným myšlením. Na takřka 400 stranách se nám odkrývá zoufalá, hořká duše upíra, který stále prahne po něčem víc, po něčem, co by už vlastně mít neměl. Autorka si neskutečně pohrála s myšlenkou věčného života, snad s každou tenkou vrstvičkou, díky čemuž se nám z Interview stává silný, psychologický román s nadpřirozenými prvky. A ačkoliv jsou jeho hlavní hrdinové nemrtví a nelidšt lovci noci, jsou pozůstatky lidskosti je stále ovlivňují a zároveň ničí.

Louis je upír, který se snaží najít boha, snaží se najít za celé ty roky nějaké vykoupení, snaží se najít odpovědi. Ze všech upírů, které za celou knihu potkáme, je Louis nejvíc lidský, až nakonec svou lidskost nadobro ztratí. Přestává doufat v něco víc a konečně přijímá osud a svou novou podstatu tak, jak jsou.
Lestat je uvězněn mezi svou prudkou povahou a nevědomostí, přesto dokáže využívat svého postu jakožto nejstaršího z trojice hlavních (ne)hrdinů, díky čemuž k sobě poutá jak Louise, tak i později Claudii. A ačkoliv si sám užívá upírského života, nezávislý a děsivý dravec noci, nakonec se nedokáže srovnat se stále měnící se dobou, což ho nakonec postupně zničí.
Nakonec Claudie je dívenka s duší a myšlením ženy, nelítostným zabijákem a částečně i Louisovou milenkou. Její povaha je nelítostnější a krutější než Lestatova, sváří se s ní dětská žádostivost s chladnokrevným rozhodováním, jenž jsou navždy uvězněny v dětském těle. Její zvláštní postavení mezi Louisem a Lestatem je dokonale propracované, rozebráno do těch nejmenších detailů.

Osobně si myslím, že je dost těžké Interview s upírem popsat nějakou recenzí, pouhými slovy. Ta kniha se musí číst, z každé její stránky dýchá děsivá, velice dusná atmosféra věčného života i něco za ním. Na začátku možná budete nesmrtelný život závidět, na konci naše hrdiny jen litovat a tiše, zoufale s nimi soucítit. Ve mě osobně zanechal Interview neuvěřitelně hluboký dojem, z kterého se asi jen tak nevzpamatuju a na všechny upířiny se teď budu koukat zase trochu jinak.
Vřele doporučuju, klasika mezi klasikami, která nezklame.

Moje hodnocení: 10 / 10

Awkward. [2011] - 1. série

16. července 2012 v 23:21 | Selenne L. Athi |  Viděno
Patnáctiletá Jenna Hamilton vždycky patřila mezi outsidery školy. Spolu s pár přáteli se snažila přežít střední, přičemž si vždycky představovala, že se jednou stane populární, atraktivní a všemimilující dívkou. Kromě toho, kdyby takovou skutečně byla, třeba by mohla uspět u populárního Mattyho, do kterého byla tajně zamilovaná. Pak se však na Jennu usměje štěstí - na letním táboře s pomocí alkoholu ztratí s Mattym panenství. Jenže pak jí její vyvolený řekne, že nechce, aby kdokoliv zjistil, že se mu Jenna líbí. Jenna se z toho jakž takž vzpamatuje, jenže pak dostane anonymní dopis od "Přítele", ve kterém se píše, že kdyby zemřela, nikdo by si toho nevšiml. Jenna si vezme na uklidnění prášky proti bolesti hlavy, jenže se jí stane malá nehoda, která se nafoukne do neskutečných rozměrů - prášky zapomene zapít, začne se dusit, rozsype celou krabičku a pak po práších uklouzne tak, že pak chodí po škole celá obvázaná a všichni si myslí, že se chtěla zabít. Což není zrovna ten druh pozornosti, který Jenna chtěla. Díky tomu se však dostává do hledáčku rádoby královny školy a vedoucí roztleskávaček Sadie, která Jenně udělá nejeden naschvál, aby dívku vyštípala a co nejvíce zesměšnila. Kromě toho Jenna začne mít podivný vztah s Mattym založený hlavně na sexu, ačkoliv vidí, že Mattymu na ní záleží, přesto ji nechce brát na veřejnost jako svou přítelkyni. A věci začínají být čím dál tím víc komplikovanější...

Awkward. je velice zdařilý seriálový počin točící se kolem středoškoláků - kolikrát to tu už bylo, řeknete si. Jenže oproti těm všem ostatním má Awkward. sympatickou hrdinku, která svou výstředností a tak trochu i nešikovností rozhodně nezapadá mezi královny krásy, ani dívky, které si na obličej naplácají trochu make-upu a z ošklivého kačátka se stává krásná labuť... Nic takového, Jenna je přirozená a místo, aby se z toho všeho zhroutila, dělá přesný opak - dělá ironické komentáře a snaží se jednoduše přežít. Je svá a ačkoliv řeší své tělo, svůj vzhled tak, jako asi každá jiná patnáctiletá holka, razantně odmítá skalpel či přespříliš fintění. Najít jí podobnou postavu můžeme jen stěží, pokud nepočítáme např. filmovou Juno. Díky jejímu nadhledu a ostrovtipu jsou situace daleko komičtější, procítěnější a překvapivě i uvěřitelnější. Awkward. udělal velice příjemný průřez skrz blondýnky/brunety/zrzky/černovlásky bez osobnosti, jejichž jediný zájem je zalíbit se a dívky typů tomboye, které spíše připomínají náctiletého kluka v sukních (nebo kalhotech, chcete-li).

Dalším velkým plusem je slušivý výběr jak hlavních hrdinů, tak hudby. Kromě Jenny tu samozřejmě máme její stejně trhlé kamarády, řešící naprosto normální problémy dospívajících. A nebojí se o tom mluvit, což je fakt, který potkáváme v podobných seriálech a filmech málokdy. Ačkoliv to je americký teenage seriál, kde je častokrát vidět, že se obsazují krásní a namakaní a... V tomto případě bych mohla říct, že to hercům sice sluší, ale hodně přirozeným způsobem.
Tvůrci svým způsobem vyřešili i fanouškovský element ohledně hudby seriálu - komu z vás se nejednou stalo, že jste nemohli najít název a interpreta písně, která zrovna v dané scéně hraje? Tvůrci to vyřešili malou lištičkou, která se při každém hudebním doprovodu trochu zvětší a tak si fanoušek může v pohodě hudbu najít. Mě osobně to připadá jako neuvěřitelné zlepšení, navíc hudba provázející celou první sérii je skvělá, poslouchatelná a zkrátka... Zkuste to.

Zkrátka a dobře, Awkward. je směsicí humoru, nadsázky středoškolských trablů a skvělých, sympatických a bláznivých postav, které jsou sice vykresleny občas až komicky, přesto dost lidsky. A Jenně prostě budete fandit od začátku až do konce. Skvělý, nenáročný, přesto velmi sympatický seriál bez přikrášlení. Takže šupky, dupky - začněte koukat.
Moje hodnocení: 8,5 / 10

Železný polibek - Patricia Briggs

13. července 2012 v 16:57 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Předchozí recenze na sérii Mercedes Thompsonová: Měsíční píseň, Krevní pouto

Mercedes Thompsonová má od uplynulých záležitostí z upíry, z nichž vyšla s trochu pocuchanou psychikou, znovu práce nad hlavu. V oblasti obývanou magickým lidem Fae někdo zabíjel a Mercedes musí splatit svůj dluh - je požádána jejím učitelem a přítelem Zeem, aby pachatele pomocí svého čichu vystopovala. Jenže co se zpočátku zdá jako snadné splacení dluhu se děsivě zaplétá... Pachatel je člověk, navíc nalezen mrtvý a podezření nepadne na nikoho jiného než na Zeeho, který se chystal mrtvého vraha zatknout. Zee se sám obětuje, protože je "Temným kovářem" - jedním z těch Fae, jež jsou políbeni železem a které pobyt za mřížemi nedělá příliš velké problémy. Mercedes tomu všemu nedokáže jen tak přihlížet a navzdory mnohým varováním se zaplétá s prastarou magií Fae, s níž si nelze jen tak zahrávat...

Oproti předchozím dvěma dílům se mi Železný polibek rozečítal dost těžko. Zpočátku se tam "nic nedělo", zejména kvůli tomu, že se zdál být Mercyin nový případ vyřešen po asi prvních dvou kapitolách a Mercy se tak trochu plácala odnikud nikam. Teprve když zatknou Zeeho a Mercy se zaplétá s nepříliš přátelskými Fae, se děj konečně naplno rozjel a příjemně ubíhal. Navíc nesmím opomenout romantickou stránku Mercyiných příběhů, kde si Mercy stále nemůže vybrat mezi dvěma vlkodlaky - Adamem a Samuelem. Zatímco Adam ji prohlásil za svou družku, aby ji ostatní nadpřirozené bytosti nechali být a ona byla pod bezpečným dohledem smečky, Samuel stále bydlí s Mercy v jejím karavanu a svou přítomností jí zabraňuje, aby se od jejich společných vzpomínek odpoutala.

Osobně bych mohla říct, že se Mercy s každým novým dílem zlepšuje a zlepšuje. Jak jsem již psala, děj se sice rozbíhá o něco pomaleji, za to později plyne bez zádrhelů a čtenář si může vychutnat dobrou zápletku s příjemnými postavami, u které si může příjemně odpočinout. Můj jednoznačný favorit je Adam s Mercy - zejména kvůli několika posledním kapitolám, kdy se skutečně ukázalo, jak moc Adamovi na Mercy záleží. A pak záležitost s faeiskou magií, která opět Mercy pocuchala psychiku, tentokrát mnohem víc než předtím... Rozpoložení její mysli bych osobně možná trochu víc rozepsala, na druhou stranu je jasné, že by to děj mohlo zdržovat. I tak si myslím, že to, co se Mercy stalo, je popsáno hodně autenticky a autorka dokázala vykreslit skvělou proměnu ze sebevědomé, mladé ženy v zlomené a zoufalé stvoření, které potřebuje někoho blízkého, jinak se navždy ztratí. Maličko podivně mi vyzněl rozhovor mezi Benem a Adamem, zejména když u toho byla i Mercy, na druhou stranu musím brát v potaz, že děj je vyprávěn v ich-formě z Mercyina pohledu - i tak ale na mě působil trochu divně a trochu nerealisticky. Přesto jsem si skrz tuhle část Bena oblíbila ještě víc a stal se jeden z mých Mercyiných oblíbenců.

Zkrátka a dobře, těším se, co přinese další díl.
Moje hodnocení: 8 / 10

Středověk v kostce aneb 3 příručky za skvělou cenu

12. července 2012 v 19:57 | Selenne L. Athi
Vzhledem k tomu, že nemálo z nás píše své fantasy opusy s částečně středověkými reáliemi (sama nejsem výjimkou), určitě nejednou zatoužíte po nějakém pomocníčku, který vás může postrčit o kousek dál. Tímto "článkem" chci tak trochu bezostyšně upozornit a udělat reklamu na tři příručky ohledně středověku, které já osobně používám a které jsou za neskutečně dobrou cenu (aneb jako chudý student si nemůžu dovolit kupovat předražené encyklopedie po desítkách, přičemž mi polovina z nich přijde naprosto nepoužitelná).

Středověké světy Míly Lince

Pokud jste na to s prasátkem hodně špatně, v první řadě bych doporučila Středověký svět a Středověký svět 2 od Míly Lince. A to zejména kvůli jednoduchosti a snadnému porozumění textu. Autor nás pomocí příběhu dvou hrdinů provází svými sešitovými příručkami po středověkých domech, hradech, tržnicích, ale i po šatlavách a bitevních polích. Takže podtrhávejte, zvýrazňujte a vesele listujte oběma světy, kdykoliv jste se svými reáliemi v úzkých.
Celková cena: 110 Kč (Zvlášť stojí první díl 50 Kč a druhý 60 Kč - oba autor ještě reeditoval, starší verze jsou samozřejmě levnější - pokud chytnete stánek nakladatelství Straky na Vrbě na nějakém Conu, můžete je získat ještě se slevou tak, jako já :))
Zakoupíte: 1. díl, 2. díl

Život ve středověku Vlastimila Vondrušky
Jeden z našich předních odborníků na středověk napsal tuhle velice obsáhlou, přesto kompaktní příručku, v které jsou abecedně seřazené pojmy středověkého světa, doplněné pěknými černobílými ilustracemi. Psáno odborným, přesto velice porozumitelným textem.
Cena: 149 Kč
Zakoupíte: Levneknihy.cz