Červen 2012

Vyznání Anny Elliotové // Persuasion [2007]

25. června 2012 v 13:00 | Selenne L. Athi |  Viděno
Rodina Anny Elliotové se dostala do finanční krize a jejich rodinné sídlo se musí dát k pronájmu díky pýše jejího otce baroneta. Nabídku dostanou od admirála Crofta, kterého Anna nepřímo zná a jeho jméno v ní vyvolá nepříjemné, bolestivé vzpomínky. Žena admirála Crofta je sestrou kapitána Wentwortha - muže, kterého si Anna ve svém mladí měla brát ze vzájemné lásky, ale kvůli přemlouvání rodinné přítelkyně, lady Russelové, ho nakonec odmítla. A zatímco si kapitán na moři vydobyl značné bohatství, Anně zůstaly jen roky bolu a samoty, které jí nepomohly na její lásku zapomenout. Nedlouho poté se s kapitánem setkává, sama překvapená, jak se příliš nezměnil a že její srdce je stále jeho. Bolestivě však zjišťuje, že se admirál hodlá oženit a že si svou vyvolenou nejspíš vybere mezi Anninými vzdálenými příbuznými, dvěma mladými a okouzlujícími dívkami...

Persuasion z roku 2007 (v češtině Vyznání Anny Elliotové) je podle stejnojmenného románu oblíbené románové autorky Jane Austenové a zařazuje se jako její poslední dokončené dílo. Dalo by se říci, že Persuasion je asi nejjemnější a nejromantičtější knihou ze všech Austenových románů.

Nejnovější filmová adaptace je prodchnuta jemným, hořkým nádechem, jemnou klavírní hudbou a velice sympatickými herci, kterým jejich charaktery skutečně věříme. Anna Elliotová v podání Sally Hawkins je poměrně mladou ženou bez iluzí, ale s čistým srdcem a úmysly, kapitán Wentworth s tváří Ruperta Penryho-Jonese má neskutečné charisma a jejich vzájemná chemie je velice intenzivní a uvěřitelná. Celkové obsazení se, myslím, zvládlo na výbornou.

Tahle adaptace Anny Elliotové je má nejoblíbenější, na druhou stranu k ní mám také určité výhrady - jednak nepříliš hezkou, občas třesoucí se kameru a finální scénu, která tak trochu kazí celkové ladění filmu. Chápu, že se při rychlých scénách, kdy nějaká postava běží, snaží tvůrci o autentičnost, ale ta rozklepanost obrazu zkrátka nesluší a ani k adaptacím románů Jane Austenové se příliš nehodí.
Druhá věc, která mě na téhle adaptaci víceméně naštvala, je finální scéna, kdy kapitán Wentworth posílá Anně dopis - a pak se hlavní hrdinka prostě rozběhne a celých pět minut filmu je o tom, jak se ho snaží najít a běží a běží a běží, navíc s výše zmiňovanou kamerou už to pak vyznívá tak trochu komicky a celkový dojem to neuvěřitelně kazí, což mi přijde vzhledem ke kvalitě celé adaptace neskutečně líto.

I tak ale tato adaptace patří do mé zlaté sbírky adaptací Jane Austenové.
Moje hodnocení: 7,5 / 10

Trailer:

Legend of Korra [1. série]

23. června 2012 v 23:56 | Selenne L. Athi |  Viděno
Legenda of Korra je volné pokračování kultovního animovaného seriálu Avatar: The Last Airbender, o kterém jsem vám psala nedávno. Tentokrát se ovšem přesouváme o celých 70 let později - náš milý Aaang je už bohužel dávno po smrti a na jeho místo přichází nový Avatar - tvrdohlavá a vášnivá Korra pocházející ze jižního vodního kmene, která čelí ve velkém městě Republiky (Republic City) děsivé hrozbě zvané Equalists (do čj bychom to mohli přeložit jako Rovnostáři).

Korra je velice talentovaná, sedmnáctiletá dívka, která velice rychle a úspěšně zvládla tři elementy jakožto Avatar, ale s posledním elementem, vzduchem, se nedokáže spojit a zvládnout tak všechny čtyři elementy jako skutečný Avatar. Díky tomu se společně se svou společnicí, polarním medvědopsem Nagou vydává do velkého města Republiky, kde ji v chrámu Větru má učit zvládnutí vzduchu Aangův syn Tenzin. Korra se samozřejmě hned po příjezdu do města připlete do problémů, kdy se setkává s dcerou legendární Toph Beifong - s velitelkou zdejší stráže, Lin Beifong. Nedlouho na to se Koře do cesty připletou dva bratři, kteří jsou členy týmu Ohnivých fretek v oblíbeném sportu všech benderů - pro-bendingu. Mako a Bolin vyrůstali společně na ulici a jejich jedinou obživou je právě tento sport, do kterého se Korra přidává jako jejich spoluhráč a představitel vody (každý v týmu musí umět ovládat jednotlivý element - oheň, voda, země). Korra díky tomu začne řešit i otázky ohledně svého srdce, když se začne zamilovávat do Maka, ale zároveň musí řešit daleko horší, vážnější problém - ve městě se objeví skupina revolucionářů vedená tajemným Amonem, kteří chtějí rovnoprávnost mezi všemi. Korra s hrůzou zjišťuje, že vůdce Equalist dokáže odebírat schopnost ovládat elementy, což je moc, kterou má pouze Avatar.
Korra se musí co nejrychleji připravit na strašlivý střet, který rozhodne o osudu města Republiky, i samotných benderů...

Tvůrci Avatara se opět pustili do velkého příběhu, který je ovšem vměstnán do menších prostorů města. Díky tomu ale Legenda získává velice příjemný nádech zaprášeného urban fantasy smíchané s jemným prachem steam-punku, díky čemuž si můžeme plně vychutnat fantazii na zdejších budovách, strojích a podobných vymoženostech a svým způsobem si odpočineme od "putovacích" prvků z minulého Avatara. Celkově je Kořin grafický kabátek o něco koukatelnější, ačkoliv zahalený v zaprášených, nepříliš zářivých barvách, novému Avatarovi tenhle kabátek zkrátka sluší.

I postav se v nové sérii vyskytuje mnohem ménně, než v předchozí, což ovšem vůbec nevadí - tvůrci jsou schopni v pouhých pěti minutách vytvořit velice silnou, komplexní postavu, za což je neskutečně obdivuji. Korra, Mako, Bolin, Tenzin, Lin Beifong, dokonce i záporní zástupci postav tu mají své silné a světlé momenty a neskutečně dojemný konec, za který bych tvůrce osobně uškrtila - zkrátka a dobře, v pouhých dvaceti minutách jsem největšího záporáka začala neskutečně litovat a vzápětí... No, nebudu vám spoilerovat.

Na druhou stranu musím připustit, že by si nový Avatar i jeho postavy rozhodně zasloužili více epizod. V pouhých 45 minutách se nám vlastně vysvětlí celá zápletka z předchozích deseti dílů, což silně ubírá na kvalitě celého příběhů, skoro si troufám říct, že se tu stane malá deus-ex-machina, jako kdyby tvůrcům došel dech. Ne, že by mě finále vyloženě zklamalo, nechalo mi ale několik nevyřešených otázek a většina těch důležitých věcí rychle smetlo pod stůl v průběhu necelé hodiny. Navíc nové sérii ubírá i fakt, že pomalu zastrkuje některé postavy silně do pozadí - neříkám, že každá z nich dostala málo prostoru, ale myslím, že se tu nabízelo mnohem víc. Například Bolin, jeden z Kořiných přátel a Makův bratr, se přibližně od poloviny série stává prakticky nepotřebným, v jednom díle neřekne prakticky víc než dvě věty. Abych uvedla další příklad, je tu i Makova přítelkyně Asami, která je sice velice silná hrdinka a holka, která se o sebe umí postarat, na druhou stranu má jisté problémy, které s ní řešíme celých pět epizod, aniž by se jakkoliv posunuly nebo změnily, což si myslím, že to celkově na kvalitě příběhu smutně ubírá.

Na tolik nezodpovězených otázek a s tolika skvělými postavami je 13 epizod první série zkrátka málo. Ačkoliv jsem z nového Avatara nadšená, každý díl je pro mě pastvou pro oči a každý ve mě vyvolává hlubší, intenzivní emoce (což je neskutečný výkon na "animovaný seriál pro děti"), pořád si myslím, že si druhé miminko pánů Konietzka a DiMartina by si zasloužilo víc epizod, víc prostoru... zkrátka víc. No, uvidíme, snad si to druhá série trochu napraví.

Moje hodnocení: 8 / 10

Trailer:

Já & Literatura: 1# Knihovnička, na kterou nedám dopustit

22. června 2012 v 21:09 | Selenne L. Athi
Říkala jsem si, že když už se fušuju do toho spisovatelského řemesla a snažím se aktualizovat svůj literární deníček, rozhodla jsem se sem zavést jedno malé, trošku osobní meme (proč taky jedno nezkusit, že?) o mě a literatuře (zejména tedy fantastice). Už dlouho jsem se chystala sem dát fotky svých nejmilejších pokladů v knihovničce, které střežím jako oko v hlavě a nedám na ně dopustit. Od téhle poličky dostávám podněty tvořivosti, že všichni ty, které tolik miluju, kdysi začínali jako já.

Můj pokoj je rozdělený na dvě části - na dolní a horní (patro, kde spím a mám své poklady a největší bordel). I v tuhle chvíli si lebedím na matracích, které mi slouží jako postel a pokukuju po svých knižních miláčcích. Tááákže, dost řečí, tady jsou:

Tuhle část mé knihovny bych popsala jako "moje fantasy klenoty". Tady jde čistě o fantastiku, s kterou jsem vyrůstala, kterou jsem si v nedávné době zamilovala, nebo kterou jsem přečetla hned několikrát a nehodlám na ni jen tak dopustit. Jsou tu samozřejmě i dost klasické tituly vedle oblíbených opusů dnešní doby.

Seznam titulů z leva do prava - 1. polička (pokud nejdou rozeznat názvy či hřbety :))
J. R. R. Tolkien - Silmarillion
J. R. R. Tolkien - Hobit aneb cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien - Pán Prstenů: Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien - Pán Prstenů: Dvě věže (ta je tam chudák schovaná, protože je jiného vydání)
J. R. R. Tolkien - Pán Prstenů: Návrat krále
J. R. R. Tolkien - Nedokončené příběhy
David Colbert - Kouzelný svět Pána Prstenů
Andrew Murray - Tolkien: Kniha kvízů
Robert E. Howard - Solomon Kane
C. S. Lewis - Letopisy Narnie: Čarodějův synovec
C. S. Lewis - Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň
C. S. Lewis - Letopisy Narnie: Kůň a jeho chlapec
C. S. Lewis - Letopisy Narnie: Princ Kaspian
C. S. Lewis - Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka
C. S. Lewis - Letopisy Narnie: Stříbrná židle
C. S. Lewis - Letopisy Narnie: Poslední bitva
Lloyd Alexander - Kroniky Prydainu: Kniha druhá
Michael Ende - Nekonečný příběh
J. K. Rowlingová - Harry Potter a Kámen mudrců (toho zase čte sestra, takže je chudák absenční)
J. K. Rowlingová - Harry Potter a Tajemná komnata
J. K. Rowlingová - Harry Potter a vězeň z Azkabanu
J. K. Rowlingová - Harry Potter a Ohnivý pohár
J. K. Rowlingová - Harry Potter a Fénixův řád
J. K. Rowlingová - Harry Potter a Princ dvojí krve
J. K. Rowlingová - Harry Potter a Relikvie Smrti
David Colbert - Kouzelný svět Harryho Pottera
J. K. Rowling - Famfrpál v průběhu věků (Kennilworthy Whisp) - někde doma máme i Kouzelná zvířata a kde je najít (jen tu knížku najít, že jo :D)
Philip Pullman - Jeho temné esence: Zlatý kompas
Philip Pullman - Jeho temné esence: Jedinečný nůž
Philip Pullman - Jeho temné esence: Jantarové kukátko
Sborník Strak na Vrbě - Draci
Flavia Bujorová - Kameny osudu
Jenny-Mai Nyuen - Nijura: Dědictví koruny elfů
Paul Stewart & Chris Riddell - Kroniky světakraje: Bouřlivák
Paul Stewart & Chris Riddell - Kroniky světakraje: Zkáza létajícího města
Eva Ibbotsová - Nevěsta pro čaroděje

Seznam knížek na spodní poličce: (zase zleva doprava)
Christopher Paolini - Odkaz dračích jezdců: Eragon
Christopher Paolini - Odkaz dračích jezdců: Eldest
Christopher Paolini - Odkaz dračích jezdců: Brisingr
Wolfgang Hohlbein & Torsten Dewi - Prsten Nibelungů
Tereza Matoušková - sága Podmoří: Branou snů
Tereza Matoušková - sága Podmoří: Dnes se neproměňuj
Tereza Matoušková - sága Podmoří: Hladová přání (chudinka kulíšek, není vůbec vidět :))
Terry Goodkind - Meč Pravdy: První čarodějovo pravidlo
Terry Goodkind - Meč Pravdy: Kámen slz
Terry Goodkind - Meč Pravdy: Chrám větrů
G. R. R. Martin - Píseň ledu a ohně: Hra o trůny (kniha první)
G. R. R. Martin - Píseň ledu a ohně: Hra o trůny (kniha druhá)
G. R. R. Martin - Píseň ledu a ohně: Střet králů
G. R. R. Martin - Píseň ledu a ohně: Bouře mečů
G. R. R. Martin - Píseň ledu a ohně: Hostina pro vrány
Ursula K. Le Guinová - Čaroděj Zeměmoří
Míla Linc - Stín Černého hvozdu
Míla Linc - Mrtví muži netančí
Tereza Benešová - Gjorkové: Tajemství minulosti

a ležící spící tituly, které jsou tam spíše jen na zaplnění prostoru, ale i tak je považuji za důležité:
Markéta Dočekalová - Tvůrčí psaní
Jaromír Slušný - Nejkrásnější řecké báje a pověsti (spíš nejsmutnější, ne? :P :D)
Jaroslav Korbelář - Naše rostliny v lékařství


A pak je tu další polička hned vedle, které přezdívám "mé Guilty pleasures" - jakmile poznáte tituly, pochopíte ;)

Becca Fitzpatricková - Zavržený
Laurel K. Hamiltonová - Anita Blake: Provinilé slasti (eh, eh, už tušíte, co tu najdete? :D)
Cassandra Clareová - Nástroje smrti: Město z kostí
Cassandra Clareová - Nástroje smrti: Město z popela
Cassandra Clareová - Nástroje smrti: Město ze skla
Holly Blacková - Daň peklu
Lara Adrian - Polibek půlnoci
Lusy Adams - Odstíny života
Charlaine Harris - Pravá krev: Mrtví do soumraku
Charlaine Harris - Pravá krev: Klub mrtvých
Charlaine Harris - Pravá krev: Mrtví pro svět
Charlaine Harris - Pravá krev: Dočista mrtví
Charlaine Harris - Pravá krev: Všichni mrtví
Charlaine Harris - Pravá krev: Bezpochyby mrtví (tou se teď snažím už asi čtvrt roku prokousávat, takže leží na čestném místě vedle mých matrací)

A teď čtveřice knih, za které budu zatracena:
Stephenie Meyerová - Stmívání
Stephenie Meyerová - Nový měsíc
Stephenie Meyerová - Zatmění
Stephenie Meyerová - Rozbřesk

Uff. snad to nějak přežiju.
Jean DuPrauová - Město Ember
Jean DuPrauová - Vesnice Sparks (stále mě štve, že nepřeložili ty zbylé dva díly série... grrch!)
Rick Riordan - Percy Jackson: Zloděj blesků
Rick Riordan - Percy Jackson: Prokletí titánů
Rick Riordan - Percy Jackson: Moře nestvůr
Rick Riordan - Percy Jackson: Bitva o labyrint
Georgia Byngová - Úžasná kniha Molly Moonové o hypnotismu
Thomas Brezina - Dotek anděla

- no co, musim být taky trochu naivní romantik, ne?
Jacqueline Wilsonová - Lekce lásky
Jacqueline Wilsonová - Polibek
Jacqueline Wilsonová - Nejlepší kamarádky (ještě mi tu někde chybí Lola Rose, ale tu mám zahrabanou dole ve věcech :D)



Tak, to jsou mé poklady. Ještě se snažím vytvořit knihovničku z klasický děl (kompletní Austenová, sestry Brönteovi, Lev Tolstoj, Shakespeare) a nějaké moderní či historické romány, ale vzhledem k tomu, že spoustu knížek teď vyřazuju, tak v tom mám pekelný bordel. Takže snad někdy příště :D

A co vaše knihovnička? Máte nějaké speciální místečko, kam dáváte jen své nejzvlácnější klenoty?

Cassandra Clare - The Mortal Instruments: City of Lost Souls (Nástroje Smrti - Město ztracených duší)

11. června 2012 v 20:55 | Selenne L. Athi |  Přečteno
OBSAHUJE SPOILERY!
RECENZE NA PŘEDCHOZÍ DÍLY MORTAL INSTRUMENTS: Město z kostí, Město z popela, Město ze skla, City of Fallen Angels
RECENZE NA PREQUEL THE INFERNAL DEVICES: The Clockwork Angel, The Clockwork Prince

Po Jaceově šokujícím zmizení a návratem Jonathana "Sebastiana" Morgenstena k životu se Clary opět ocitá mezi těžkými, životními volbami, mezi svou rodinou a svou láskou, i mezi rozhodováním, co je vlastně dobré a co ne. Zatímco po Jaceovi a Sebastianovi pátrájí všichni Lovci, Clary společně s Alekem, Magnusem, Mayou, Jordanem a Isabel se snaží najít vlastní způsob, jak Jace nalézt. Jenže pak se náhle oba dva, Claryin bratr i její láska objeví v Institutu a Clary zjišťuje, že navrácení a nalezení Jace nebude tak jednoduché, jak se zpočátku zdálo. S děsivým zjištěním sleduje, že se Jace úplně změnil pod vlivem temné Sebastianovi magie. Navíc jsou spoutáni - pokud někdo ublíží Jaceovi, ublíží i Sebastianovi a naopak. Clary s přáteli se snaží nalézt vhodné řešení, povolávají si na pomoc pekelné i nebeské síly, ale postupem času to vypadá, že ani to nebude zdaleka stačit...

Cassandra Clareová rozehrává svůj pátý díl série o Lovcích stínů v mnohem temnějším, svíravějším duchu, než předchozí díly. A nejde ani tak atmosféru zvenčí, jako spíš zevnitř, z niter jejích hlavních hrdinů. Člověk si může říct, že je celá kniha o jejich osobních dilematech, to jí ovšem rozhodně neubírá na čtivosti. Občas jsou sice některé části trochu zdlouhavé a čtenář nemá naprosto tušení, kam je vlastně chce příběh zavést, což na druhou stranu nenápadně podstrkuje napětí a nenechává čtenáři ani trochu oddechu.

Už samotný název knihy napovídá, co se vlastně s našimi oblíbenými hrdiny děje - všichni jsou tak trochu ztracené duše. Všichni bez výhrad trpí, ať už kvůli sobě, či druhým. Ačkoliv jsem ke Clary nikdy neměla přílišné sympatie (zkrátka mi občas přišla trochu plochá), tak se konečně ukázalo, jak šíleně chybující osobou vlastně je a jak se jí to všechno nakonec pěkně vymstí. Jace si v tomhle dílu užijeme trochu jiným způsobem, než jakým jsme zvyklí - ta jeho změna mi byla hrozně protivná, ačkoliv byla dostatečně pochopitelná.
Co se týče našeho milého upíra Simona, ten řeší tak trochu existencionální krizi se svou rodinou - jeho matka ho už nikdy nechce vidět, proklíná ho a Simon nemá dostatek odvahy, aby se pokusil ve své nové podobě ukázat své starší sestře.
Alek Lightwood, navzdory jeho chladné "dokonalosti" a jeho vcelku fungujícímu vztahu s Magnusem nedokáže přenést přes srdce fakt, že jeho přítel je o tolik století starší a zkušenější. Nechává se proto ovládnout žárlivostí a snahou zůstat svému milému rovnocenný, proto se za jeho zády spolčuje s Camille. Camille jsme potkali již v Infernal Devices, ale i v předchozím díle Smrtelných nástrojů, kdy se nám představila jako vůdkyně New Yorkských upírů. Camille Alekovi učiní velice svůdnou nabídku - za smrt Camillina nepřítele mu pomůže odebrat Magnusovi nesmrtelnost.
A nakonec, jeho sestra Isabel řeší temnou minulost svých rodičů a snaží se bít za zbytečky její rodiny, která se po smrti jejího nejmladšího bratra pomalu rozpadá. Krom toho se stále víc a víc zamilovává do Simona, ačkoliv si to nechce jen tak připustit... Jediným možným světýlkem v téhle depresivní škále našich hrdinů jsou Maya a Jordan, jejichž vztah se pomalu uzdravuje a vrací do klidu a štěstí.

Velice oceňuji práci Clareové, jakou si v téhle knížce dala se svými hrdiny. Skutečně tentokrát nejde příliš o děj, jako spíš o vnitřní pochody a rozpoložení jejích postav. Ano, občas to maličko sem tam skřípne, ale jinak jsou jejich charaktery skutečně vyvážené a jejich osudy smutně hořkosladké. Ale na druhou stranu, ačkoliv jsou hrdinové jakkoliv lidští a dobře napsaní, jen jejich vnitřní rozpoložení celkový děj knihy neutáhne. Bohužel.

Autorka rozehrává hru na kočku a na myš mezi sourozenci Morgensternovými - Clary a Sebastianem. Ačkoliv mě to nijak nepřekvapilo, nemohla jsem se dočkat, co se bude dít, vzhledem k tomu, že jsem už dřív četla docela žhavé spoilery. Bohužel, tuhle linii příběhu autorka mohla dotáhnout mnohem dál, než jak ji, podle mého názoru, odbyla. Clary s Jacem a Sebastianem cestují od jednoho města k městu, Clary něco tuší, ale pořád neví, co její ďábelský bratr chystá a zároveň zjišťuje, že není zas tak děsivý. Tedy alespoň občas. Pokud by Sebastian Jace "neunesl", celý děj páté knihy byste mohli v klidu přeskočit. Sebastian sice má pár silnějších momentů, ale po většinu času mu tu psychopatickou tvář nebaštím, alespoň ne tak, jak jsem tu dělala u Valentýna. Nevím, možná k té ponuré "ďábelskosti" nemá dostatek genů?

V tomhle bodě mě docela kniha zklamala. Zkrátka a dobře, postavy perfektní, ale zápletka je jedna ze slabších ze série Nástrojů smrti. Nevím, možná jsem toho čekala příliš.

Moje hodnocení: 7,5 / 10

Knižní trailer: (ten se HODNĚ povedl :))

Emoce - malý slovníček pro spisovatele

6. června 2012 v 20:12 | Selenne L. Athi
Už jste někdy zažili takovou tu velice příjemnou situaci, kdy jste chtěli vyjádřit určitou emoci či dění, ale nemohli jste si na to "zpropadený / podělaný / zku*vený" slovo vzpomenout? Mě osobně se to stává neustále. Dnes jsem ke svému překvapení objevila velice šikovnou pomůcku na Tumblr (ano, Tumblr není jen o zabíjení času na internetu a prohlubování prokrastinace, ale můžete tam najít i dost fajnový věci), s kterou jsem se s Vámi rozhodla podělit. Vzhledem k tomu, že originál tohohle fajnového slovníčku je v angličtině, vynaložila jsem i ten čas a začala překládat pro ty, kteří jsou příliš líní otevírat slovníčky :)

Pozn.: Celá tabulka je postavena tak, že máte intenzitu emoce (tedy co daná postava cítí, jaké je situační ovzduší) a pak, jak se může postava zachovat (popřípadě situace vyústit). Díky tomu, že je to překlad z angličtiny, jsem některé výrazy poupravila či přidala, takže je tam pár navíc.


INTENZITA EMOCE - SILNÁ
ŠTĚSTÍSMUTEKVZTEKSTRACHZMATENÍ
extatický
jásající
povzbuzující
nadšený
vzrušený
bujarý
štěstím bez sebe
milující
úžasný
ohromný
uchvácený
povznesený
horlivý
zdrcený
poražený
sklíčený
deprimovaný
otřesený
zostuzený
vyčerpaný
vyčerpaný
bezmocný
beznadějný
uražený
dotčený
odmítavý
děsný
nemilovaný
nechtěný
odložený
žalostný
smutný
truchlivý
bezprizorní
sešlý
bezcenný
zraněný
obtěžkaný (něčím)
odsouzený
demoralizovaný
opuštěný
rozrušený
prázdný
tragický
bolestný
pokořený
utrápený
zkroušený
mizerný
ubohý


zneužívaný
uražející
zklamaný
podvedený
rozlícený
vzteklý
zuřivý
nenávistný
nepřátelský
ponížený
pobouřený
nasraný
naštvaný
vzpurný
vzdorovitý
odpuzující
odrazující
vřící
přiškrcený
přidušený
pomstichtivý
mstivý
zneuživající
navzteklaný
šílený
povýšenecký
blahosklonný
zlomyslný
škodolibý
využitý
zlomyslný
bázlivý
zděšený
zoufalý
hrůzný
hrozivý
strašný
šílený
bez sebe
šokovaný
polekaný
zastrašený
ochromený
uchvácený
panický
k smrti vyděšený
šokovaný
poděšený
utrápený
trýzněný
zranitelný

zmatený
bezradný
vyjevený
bezcílný
bezúčelný
nervózní
ustrnulý
uvězněný
polapený
chycený


INTENZITA EMOCE - MÍRNÁ
ŠTĚSTÍSMUTEKVZTEKSTRACHZMATENÍ
obdivovaný
živý / živoucí
pobavený
ocěněný
vděčný
zavázaný
sebejistý
sebevědomý
veselý
radostný
potěšený
odhodlaný
povzbuzený
naplněný
potěšený
uspokojený
spokojený
hravý
oprávněný
opodstatněný
optimistický
hrdý
uklidněný
rozhodnutý
vážený
ctěný
oceňovaný
zahanbený
ztrapněný
opovrhovaný
pohrdavý
zklamaný
odrazený
znechucený
skličený
skleslý
rozčarovaný
zbavený iluzí
bezútěšný
tristní
katastrofální
žalostný
vzdálený
zdeptaný
nedostačující
neschopný
osamělý
osamocený
opuštěný
osiřelý
zanedbaný
nepatrný
drobný
neoceněný
smutný
znepokojený
odcizený
ponížený
strádající
nevyrovnaný
narušený
vyčerpaný
smířený
odevzdaný
rezignovaný
přehlížený
přezíravý
zbytečný
promarněný



rozrušený
znepokojený
nervózní
vyvedený z míry
naštvaný
rozčilený
zdrženlivý
znechucený
zhnusený
rozhořčený
popuzený
frustrovaný
otrávený
uštvaný
vyčerpaný
dopálený
podrážděný
uražený
dotčený
pohoršený
namíchnutý
naštvaný
dotčený
roztrpčený
rozhořčený
zesměšněný
zavalený (něčím)
potlačený
vytočený
zmučený
ztrápený
ošizený
podvedený
oklamaný
ošálený
vynucený
nalhávaný
nadřazený
provokovaný

znepokojený
zděšený
obávající se
strnulý
obranný
defenzivní
opatrný
obezřetný
nejistý
nesebejistý
nechráněný
otřesený
skeptický
pochybovačný
vylekaný
polekaný
vyděšený
omráčený
ohromený
šokovaný
podezřívavý
napjatý
ohrožený
neklidný
nesvůj
rozpačitý
nestabilní
nestálý

nevyhraněný
neujasněný
rozpolcený
nepříjemný
trapný
ošemetný
zmatený
chaotický
pochybovačný
zpochybňující
mlhavý
váhavý
nerozhodný
zdráhavý
nepochopený
popletený
roztržitý
ustaraný
znepokojený




INTENZITA EMOCE - SLABÁ
ŠTĚSTÍSMUTEKVZTEKSTRACHZMATENÍ
spokojený
polichocený
šťastný
potěšený
veselý
příjemný
nadějný
mírný
pokojný
nenásilný
potěšený
uvolněný
pohodový
nenucený
naplněný
apatický
otupělý
netečný
nepříjemný
nepříznivý
nepříjemný
rozčarovaný
zklamaný
ztracený
litující
žalostný
ubohý

zděšený
ohromený
vystrašený
nespokojený
nazlobený
popuzený
shovívavý
podrážděný
nervózní
upjatý
úzkostlivý
zneklidněný
zúčastněný
mající obavy
nejistý
pochybující
netrpělivý
nedočkavý
zmatený
neochotný
plachý
stydlivý
nesmělý
bázlivý

trápící se
soužící se
rozptýlený
znepokojený
překvapený
nejistý
nerozhodný
váhavý
nesvůj
nepohodlný
nepříjemný
neurovnaný
nestálý
neklidný
nesebejistý
nesmělý



Prosím, nekopírujte. Dalo mi to docela práci všechno přeložit. Když chcete něco z toho použít na svých stránkách, použijte alespoň zdroj překladu, ale nekopírujte celé tabulky. Děkuji :)

The Vampire Diaries - 3. série [2011/12]

5. června 2012 v 21:40 | Selenne L. Athi |  Viděno
Po událostech konce 2. série jsou Elena s Damonem ponecháni s mizivou nadějí, že se k nim ještě někdy Stefan vrátí. Zejména poté, co se Stefan opět vrátil ke starým zvykům a vraždí pro Klause prakticky na potkání. A zatímco Elena je k Damonovi nebezpečně přitahována, kromě psychopatického Klause a jeho hybridů vyvstává nová hrozba v podobě celé rodiny Původních upírů, kteří přicházejí znovu převrátit celé Mystic Falls vzhůru nohama…
3. série The Vampire Diaries se konečně více zaplétá do původních příběhů postav, s kterými jsme se seznámili na konci druhé série. Jedná se o rodinu Původních upírů, od nichž se odvíjí všechny linie krvesajců na světě, včetně i příběhu o tom, jak se vlastně vlkodlaci a upíři stali nepřáteli. Kromě těchto starých "flashbacků" si opět naši oblíbení a neoblíbení hrdinové dělají pořádnou spoustu chyb a rozhodnutí, která mohou zabíjet. Takže, kdo letos přežije a kdo nakonec skončí v rakvi?


Z Upířích deníků jsem série od série rozpačitější a rozpačitější. Na jednu stranu se tu zvraty a strany postav střídají častěji než ponožky, člověk neví, kdo, kam, kde a jak a přitom jsou jejich činy docela pochopitelné. Na druhou stranu se mi zdá, že se tvůrci snaží občas až příliš tlačit na pilu, takže člověk pak z toho, "jsem zlý, jsem dobrý, jsem zlý" má pak jenom pěkně pomotanou hlavu. Ano, chápu, svět není černobílý a ani postavy TVD nejsou takové, ale je skutečně nutné je neustále tahat z jednoho kouta do druhého?

Co se mi ovšem velmi líbilo, byl konečně nějaký vývoj Elenina a Damonova vztahu - ano, je to jeden z canon párů, bez kterých by tenhle seriál nejspíš neměl skoro cenu existovat, ale 3. série je konečně posunula z neustálého haprování mezi "jsi zlý, nevěřím ti" a "Damon je přeci jen člověk a občas dokáže být i hodný" na vyšší úroveň. Navíc Elena konečně vystupuje z role té otravné holky, která dokáže všechno a divák jí skoro to zoufalství přeje, protože se konečně projevují i její slabé stránky než jen neustálé kňučení kolem Stefana. A jiskření mezi ní a Damonem je zkrátka husté a velice uvěřitelné.
Stefan, oddělen od Eleny, konečně projevuje i něco ze své horší stránky osobnosti a upřímně, ten záporácký výraz mu sluší víc. A samotná postava Klause jakožto největšího anti-hrdinu se nám taky ukazuje v té lepší, lidštější stránce, ať už jde o jeho minulosti či o jeho milostné pletky. Je zvláštní, že tvůrcům jdou mnohem víc charaktery postav, které jsou "zlé" a pomalu se vyvíjejí do mírnějších, "dobrých" postav. Naopak s tím mají větší problémy a už vůbec nezvládají neutrální, nebo ty dobré postavy. Příkladem takového charakteru je čarodějka Bonnie, Elenina dlouholetá kamarádka, která ale většinu příběhu hraje jen druhé housle a mě osobně je krajně nesympatická. A pak, na konci série přijde obrovský vzrat a najednou je z ní někdo naprosto jiný. No, chápu, jak se k takovému rozhodnutí dopracovala, ale stejně - myslím, že ten finální zvrat od tvůrců by mohl být trochu propracovanější, koneckonců i některé střípky z upíří a vlkodlačí mytologie jim prostě nesedí, nebo se série od série mění, či se tu nacházejí "neuvěřitelná" a "náhlá" řešení. Díky tomu ale celá zápletka působí jako vycucaná z prstu a celkově se zdá jako naprosto laciná.

Je škoda, že některé z hrdinů mají mnohem víc potenciálu, který je ovšem nevyužitý, nebo jejich dějová linie vyplyne tak trochu do prázdna. Tvůrci mají v oblibě přibližně v půlce zasunout hlavní dějovou linii někam do pozadí a věnovat se menším i větším střípkům problémů, které naše hrdiny sužuje. Což je na jednu stranu dobře - dodává to určitou dynamičnost a napětí, na druhou stranu díky tomu některé díly a jejich závěry vyplynou naprosto do prázdna a děj se ani trochu neposunul dopředu, což celkové tempo série značně zpomaluje.

Co se týče hereckých výkonů, nemám proti nim námitek. Ačkoliv jde zejména o mladé tváře, z nichž jsme mohli vidět jen pár v jiných filmech a seriálech, hraní jim zkrátka jde. Co na tom, že sem tam jim to zaškobrtne a je v tom náznak přehrávání? Každopádně už po dvou letech své postavy znají a umí je zahrát dost dobře a věrohodně.

Samozřejmě nesmím opomenout opět velice dobře vybraný hudební doprovod, který se prostě skvěle poslouchá; namixovaná moderní a u nás nepříliš populární hudba či neznámí interpreti, jejichž písně skvěle doplňují celkovou scénu, či atmosféru děje. Možná i to je prvek, který činí Upíří deníky zase o něco koukatelnější, tedy pomineme-li upíří krasavce a krasotiny, z kterých si letos můžeme doopravdy vybírat.

Takže slovo na závěr - v některých bodech se třetí série dostala ještě výš než předchozí dvě, v jiných zase klesla. Je jen škoda, že tvůrcům zkrátka občas ujedou ruce a pak divák jen nevěřícně valí oči a přemýšlí, zda je vůbec ještě zajímá, kam se budou TVD ubírat, ale vzápětí mu to další díl plně vynahradí. Takže nevím, čím dál víc mi to spadá k těm záporům, než ke kladům, ale určitou laťku si udržují a lepší napínavou a romantickou oddychovku člověk těžko pohledá.

Moje hodnocení: 7 / 10


Trailer:

Avatar: The Last Airbender [1. - 3. série]

1. června 2012 v 23:37 | Selenne L. Athi |  Viděno
Avatar je představitelem míru ve světě čtyř zemí, jenž jsou kromě obyčejných obývané takzvanými "bendery" - tedy těmi, kteří dokáží pomocí svého těla a mysli ovládat čtyři elementy. Větrní nomádi, ohniví národ, království země a vodní kmeny. A právě Avatar má být člověkem, který tyto čtyři naprosto rozdílné země musí udržovat v míru a pořádku, protože je jejich sjednotitelem - dokáže ovládnout všechny čtyři elementy. Jenže náš příběh začíná ve chvíli, kdy zuří válka vyvolaná ohnivým národem, Avatar je už sto let nezvěstný a počet benderů se den ode dne stenčuje...

Katara a Sokka jsou sourozenci z vodního kmene, kteří v dětství ztratili matku a jejich otec odešel bojovat proti ohnivému národu. Když společně vyrazí na lov, díky náhodě a Katařině schopnosti vodního bendera objeví obrovský ledovec, v němž se skrývá spící létající bizon a chlapec jménem Aang. To on je oním Avatarem, který před stovkou let zmizel. Teď ale přichází do světa, který ho potřebuje zoufaleji, než kdy jindy. Jenže zvládne se malý kluk naučit ovládat všechny jeho elementy, zachránit větrné nomády před úplným vyhubením a porazit Ohnivého lorda, který si chce všechny zotročit pod nadvládou ohnivého národa?

Další dějovou linií je cesta vyhnaného prince Ohnivého lorda Zuka. Ten, zjizven rukou vlastního otce, se snaží vystopovat Avatara za každou cenu, protože jedině to má dost velkou váhu, aby se mu navrátila ztracená čest a místo po boku své sestry a otce. I on sám ale na své cestě projde stovkami chyb a díky tomu začíná mít pochybnosti o tom, co je vlastně dobré a špatné a zda nalezení Avatara je to, co skutečně chce...

Avatar: The Last Airbender je americký, animovaný seriál, který se stal navzdory své "jednoduché" animaci a dětským hrdinům prakticky kultem. Neskutečné, že? Pro mě osobně byl Avatar výzvou - už třikrát v uplynulých letech jsem se na něj chtěla podívat, ale po prvních pár dílech jsem ho okamžitě vypnula. Nevím, čím to bylo, snad mou nechutí v dětskosti postav, či v patetickému klišé příběhu "vyvolený zachrání svět"? Překvapivě jsem byla se vším tím na omylu a za to se tvůrcům velmi omlouvám. Avatar je totiž při bližším seznámením daleko komplexnějším příběhem, jehož postavy jsou neuvěřitelně lidské, reálné a navzdory svému věku i dost vyspělé, protože to jejich situace vyžaduje. Ano, sice se tomu vzpírají, nechtějí zachraňovat svět, nechtějí zabíjet či dělat těžká rozhodnutí, ale jejich okolí jim nedává na výběr. Díky tomu se navzdory "levnému looku" celého seriálu putujeme skrz všechny země a společně s Aangem, Katarou, Sokkou a Zukou navštěvujeme nejrůznější místa, ať už jsou to lesy plné přírodních duchů, či despoticky ovládaná města - Avatar ve svém žánru láme snad naprosto všechna tabu a stává se plnohodnotným seriálem. Celkový koncept čerpá hodně z asijských tradic, pověstí a má v sobě dost prvků japonské a čínské historie, ani to však rozhodně seriál nezdržuje, naopak - skvěle smíchává východní motivy jemnou rukou amerických tvůrců, kteří do toho sami zakomponovávají staré i nové prvky, které stále hýbou dnešní společností.
Upřímně, já nemám Avatarovi už teď co vyčíst. Pro někoho možná bude horší se do něj zakoukat, ale rozhodně to zkoušejte dál. Když se do toho člověk dostane, stojí to za to - vtip, akce, napětí, humor, komplexní postavy a nádherná místa a roztodivná zvířata, která jsem si doteď dokázala jen ztěží představit.
Vřele doporučuji všem!

Moje hodnocení: 7 / 10 [1. série]; 8,5 / 10 [2. série]; 10 / 10 [3. série]

Trailer:


Sněhurka a Lovec // Snow White and the Huntsman [2012]

1. června 2012 v 23:01 | Selenne L. Athi |  Viděno
Bylo nebylo jedno království, jemuž panoval král Magnus. Po jeho boku vládla laskavá královna, která mu dala dceru, jenž pojmenovali Sněhurka. Bohužel, za pár let Sněhurčina matka zemřela a král si našel jinou, zajatkyni temné armády, s jejichž spárů ji vysvobodil. Jenže jeho nová manželka Ravenna milého krále o svatební noci zavraždí a ujme se vlády. Od té doby nad zemí panuje temnota a okolní život pomalu, ale jistě umírá. Jen hrstka se odvážila vzdorovat a nakonec uprchnout, když se Ravenna ujala vlády - mezi nimi byl i vévoda a jeho syn William, jenž měl pro malou Sněhurku vždycky slabost. Léta plynula a Ravenna se stále nemění - je nejkrásnější ženou na světě, dokud ovšem nenadejde den Sněhurčiny dospělosti a Kouzelné zrcadlo Ravenně řekne, že její nevlastní dcera jí v kráse může předčít. Královna pro dívku pošle, aby mohla pozřít její srdce a stát se nesmrtelnou, ale Sněhurka díky svému neuvěřitelnému štěstí dokáže uniknout, ačkoliv jí jsou stále v patách královniny vojáci s jejím bratrem Finnem. Sněhurka uprchne do Temného lesa, kam se málokdo odváží a kam ani královnina magie nedosáhne. Proto si královna najme Lovce - ožralu a kapsáře, který ovšem zná všechny nástrahy lesa a je schopen Sněhurku vystopovat...

Musím říct, že jsem z téhle další Sněhurky stále dost rozpačitá. Rozhodně to není film k zahození, to určitě ne - koneckonců, pan režisér si u mě vesele sbírá bodíky kvůli nádherným scenériím, Ravenniným kostýmům a velice dobře zpracované kameře, která toho umí dost zachytit. Na druhou stranu... Sněhurka a Lovec má v sobě neskutečnou spoustu potenciálu. Otázkou však zůstává, proč zůstal nevyužit - koneckonců, těch bitevních scén tam taky nemuselo být tolik, tvůrcům by trochu víc prospělo zaměření víc na jednotlivé postavy. Nemůžu říct, že jsou ploché a nudné - no, možná až na hlavní hrdinku. Což je vzhledem k tomu, o čem film vlastně je, docela problém.

Takže popořádku - co se týče filmového řemesla jako takového, Sněhurka si vede docela dobře. Jak jsem již zmínila, pan režisér skutečně dokázal zachytit nádherně chmurné krajiny, lesní mýtiny a hradní panorama. Zkrátka a dobře, je jasně vidět, že se v něm panuje dobré oko režiséra videoklipů a reklam. Hudební doprovod zařídil James Newton Howard a podle mě je to zatím jeho nejlepší soundtrack vůbec (+ písnička od neskutečné Florence and the Machine, samozřejmě). Dokonce i příběh se zdá být jasně načtrtnutý, dokonce nás i v několika ohledech překvapí. A kostýmy, na těch jsem si celý film pořádně smlsávala - zejména na Ravenniných, které dokonale odráželi její temnou povahu. Dokonce i u svatebních šatů měla kosticové rukávy připomínající žebra. Její kostýmy, zkrátka a dobře, jsou nádhernou představou toho, do čeho by se měla oblékat sama smrt. Dalším plusem, který musím zmínit, je "dirty look" většiny postav - konečně někdo pochopil, že ve středověku byly prostě všichni špinaví (dobře, je fakt, že Sněhurka má pokaždé jiné fleky na obličeji, ale což, i maskéři se někdy utnou). Zkrátka bláto, špína, hnus na entou, pěkně zabalené do středověkého hávu. A herecké výkony - Charlize Theron je skvěle ledová a vzápětí řvoucí královna, Chris Hemsworth je film od filmu lepším hercem, Sam Claflin je prostě Sam Claflin a Kirsten... No, možná se na ní přenesl trochu Bellin komplex, ale o tom až později. Co ovšem asi nejvíc pokulhává, je scénář, který zavání rychloprací na koleni a občas ve filmu melou nesmysly, které diváka mohou trochu zarazit (dobře, tohle všechno má většinou na starosti právě Sněhurka).


Díky tomu se dostáváme k postavám, které jsou dalším plusem, ale i slabostí. Dokonce i královna Ravenna a její bratr Finn nejsou tak "super-hutně-krutopřísně" zlý, jak se zdají. Dokonce jsou až překvapivě lidští - ačkoliv Finn plní roli spíše poskoka, než kohokoliv jiného, chová velkou lásku ke své sestře, pro kterou je ochoten udělat cokoliv (ano, dokonce se mi líbil i ten incestní náznak, dodávalo to celému jejich vztahu šmrnc). Ravenna na druhou stranu je žena se slabostí pro svou krásu a snahou zachovat si ji za každou cenu. Navíc, když se člověk dozví její minulost, nediví se, proč dělá to, co dělá. Jako další postavy na stupni mé oblíbenosti je vévodův syn William a Lovec. Lovec ovšem měl pro mě jednu hodně velkou vadu - na to, že byl třetí hlavní postava filmu, nemá jiné jméno než Lovec. To nemohli být originálnější? Ale i jeho postava naštěstí není jen plochá, má svůj rozměr a většinu času ukazuje spíše své slabosti, než svou sílu. Svým způsobem je zbabělec, ožrala a dost nepříjemnej chlapík, ale i on k tomu má své důvody. A pak je tu William - toho považuji za největšího chudáka celého filmu. Vzhledem k tomu, že sice je "důležitou" postavou, má taky dostatek prostoru - snaží se jednat čestně, napravit tu chybu před léty, kdy svou milovanou Sněhurku opustil a snaží se jí najít. Když ji však najde, jde jasně vidět, že naprosto neví, jak se k ní má teď vlastně chovat. A tak díky tomu má post trochu hluché postavy, kterou spíš můžeme litovat za to, co mu tvůrci provedli - tedy, že si přidali Lovce a jeho odstrčili na druhou kolej, kde se může tak maximálně předvádět s lukem a šípem. Ale to je bohužel vše.
A pak je tu ona zmiňovaná Sněhurka - ačkoliv to není žádná holčička, do slz taky nemá nikdy daleko. Ano, uznávám, že Kirsten umí hrát, ale i tady se trochu ukazuje ta její uhuhňanost z Belly (nevím, jestli se to stalo jejím zlozvykem, nebo co). Díky tomu je pro mě prakticky nepodstatná. Ano, i ona má své pěkné a docela milé momenty, ale na druhou stranu jako jediná ze všech si jen tak projde celým filmem prakticky beze změny. Sice je tu nějaký pokus o její vývoj, ale ten skončí jenom tupým projevem, který skoro vůbec nedává smysl a scénáristi tuhle scénu prostě naprosto zbabrali. A pak ten podivný souboj s královnou, kdy za ní její muži prakticky všechno oddřou... No, škoda mluvit.

Myslím, že by bylo daleko lepší, kdyby Sněhurku a lovce rozdělili do dvou dílů - díky tomu by konečně dostali i víc místa chudáci trpaslíci, kteří jsou tu jen jakési postavy na pozadí, které tam vlastně ani být nemuseli. Mohlo se to zvrtnout v podivnou fantasy road movie, kde by byla jenom Sněhurka, Lovec a jejich podivný vztah. Možná proto mi přijde Sněhurka a všechny její vztahy trochu nedotažené - málo prostoru, možná až příliš dlouhý příběh k vyprávění. Tvůrci se zkrátka snažili udělat opravdu dobrou, filmařskou práci včetně silného příběhu, ale všeho moc škodí - dokonce i ty počítačové triky jsou jako na horské dráže, v jednu chvilku tu máte neskutečně skvěle udělaného obra, který má nádherně udělané mimické svaly a v druhé chvilce Bílého jelena, který se tam zjeví zničehonic (a nic o něm ani nevíme) a je digitální, až to bolí.

Zkrátka a dobře, měly být alespoň dva díly. Víc prostoru pro postav, větší napětí a ani míň akce by tomu rozhodně neubylo na kráse. Spíše naopak. Takhle je to děsivě rychlý (ačkoliv stále kvalitní) výcuc z něčeho, co mohlo být mnohem lepší.
Moje hodnocení: 7 / 10

Trailer: