Spisovatelé a jejich psaní aneb jaký produkující typ jste vy?

10. května 2012 v 11:34 | Selenne L. Athi
Po dlouhé době je to tady zase - můj vševědoucí, lehce ironický náhled na staré, dobré spisovatelské řemeslo, tentokrát jsem se rozhodla zaměřit na samotné autory. Za ty roky, co se pohybuju ať už v širokých nebo úzkých kruzích fantasy žánru a od magického okamžiku, kdy jsem zahájila ve svých patnácti svůj první workshop, jsem se toho podle mého dozvěděla docela dost. Proto jsem se rozhodla jak jinak s nadhledem sesumírovat, ne co, ale jak vlastně dnešní autoři píší.
Tak s chutí do toho!


Typ č. 1 - Spisovatel-vědátor
Jak ho poznáme? Tohoto spisovatele najdeme spíš ve výzkumném ústavu, knihovně či muzeích, kde si do notýsku, laptopu či paměti ukládá mnoho pro něj zajímavých a neodpustitelných věcí, z kterých by spíše byla teoretická učebnice fyziky, biologie a mechaniky, než-li novela. Něco takového jako postavy, příběh a pozadí přichází až někdy na závěr dlouhodobého jeho výzkumu.
Klady: Nesmíme však spisovatele-vědátora podceňovat, protože na rozdíl od spisovatele-nárazovky a spisovatele-sběratele se snaží vymýšlet něco naprosto ojedinělého a vlastního.
Zápory: Tomuto typu spisovatele je ke škodě, že se mu jeho svět může rozpadnout jako balíček karet při nějaké nelogické či nepříliš uvěřitelné maličkosti, na které si jeho čtenáři smlsnou a celý jeho svět je díky tomu v troskách.


Typ č. 2 - Spisovatel-sběratel
Jak po poznáme? Pozor, tento typ je hodně jednoduše zaměnitelný za spisovatele-vědátora. Hlavní rozdíl, jak už bylo u předchozího typu naznačeno, je v použití informací - spisovatel-sběratel narozdíl od vědátora se rozhodne, že bude psát například příběh ze starověkého Řecka. Kvůli tomu si nalezne tisíce odkazů na internetu, nakoupí desítky publikací, a to, vážení, může trvat klidně roky! Jenže to sběratele vůbec netrápí - proč rovnou nenavštívit místa, kde se budou jednou pomyslně procházet jeho hrdinové, místa z dávných časů, opředenými bájemi a legendami.
Klady: Typ sběratele je pro svou práci a úkol hodně zapálený, takže se vypiplává na detailech. Díky tomu jsou pozadí a svět jejich příběhů hodně propracovaný a velmi uvěřitelný, navíc většinou takový spisovatel-sběratel je také vyznavač dobrodružství - nemusí to být nutně pravidlo, na druhou stranu se takový sběratel rád vydává na místa, o nichž chce psát a má zážitky pro své hrdiny hned z první ruky.
Zápory: Spisovatel-sběratel bohužel neví, kdy má vlastně přestat. Doma má knihovnu přeplněnou knihami o Starověkém Řecku (které jsem uváděla jako příklad), obrázkovými a ilustrovanými encyklopedii, dokumenty, fotkami, články, artefakty… Roky a roky a roky shromažďování a sbírání informací. Prakticky by z takového materiálu mohl sám sestavit publikaci o starověkém Řecku. Díky tomu ale spisovatel-sběratel zapomíná, PROČ se do takového úkolu vlastně pouštěl, což je jeho čtenářům opravdu velice na škodu.


Typ č. 3 - Spisovatel-nárazovka
Jak ho poznáme? Z osobních zkušeností mi tohle přijde jako nejchaotičtější ze všech tipů. Nárazovka vám nemusí roky a roky nic napsat, jenže pak bum - stačí věta, kterou zaslechne, film, který shlédne, je svědkem nějaké scény, která v něm vyvolá řadu otázek a zrezivělá kolečka pracují, promazávají se a chudák nárazovka ze sebe musí vzápětí vyprodukovat desítky stran, začít shánět dodatečně potřebné informace, hledat a psát, hledat a spát…
Klady: Tento typ není je ke svému vlastnímu štěstí závislý jen sám na sobě. Nepotřebuje publikace, příručky… Vlastně mu stačí jen mít všechny smysly připravené, dokud ho múza pořádně nepraští do nosu (tedy spíš nezmlátí do krvava). Díky tomu je nárazovka hodně flexibilní, může si určovat čas sám pro sebe, nebo si nemusí neustále lámat hlavu, jestli má dostatečně informací a faktů k danému příběhu.
Zápory: Těch je opravdu mnoho. Zejména, pokud Nárazovka z něčeho, co už někdo napsal/natočil/řekl/atd. Pokud tomu nevtiskne nějaké své osobité, přesto nenucené kouzlo, nadhled, postavu, svět… prostě cokoliv, co ho naprosto odliší od původního nápadu, dokáže se vyhnout hodně špatným situacím, kdy nebude vědět, co spát dál a vrátí se zpátky k tomu, co ho k napsání onoho opusu vedlo. Z této situace bohužel není příliš východisek, tak možná vymazat nebo spálit celý soubor a radši zkusit něco jiného.
Dalším zápornou věcí na nárazovce je, že na rozdíl od všech dříve zmíněných typů informace a fakta dohledává až při psaní, a ne před ním - díky tomu mu toho může leccos uniknout, či se mu celkové téma může tak naprosto znechutit, že ho opustí a už se k němu nevrátí.


Typ č. 4 - Spisovatel-mudrc
Jak ho poznáme? Spisovatel-mudrc napíše jednu větu za celý večer zíráním do monitoru. Jeho styl psaní je velice pomalý a pokud se náhodou rozepíše na víc než deset stran, okamžitě ví, že bude muset třičtvrtinu vyškrtat. Na svých textech si dává neuvěřitelně záležet, každé slovíčko je jak tesáním do kamene. Většinou se na tyto autory čeká hrozně dlouho, pokud se vůbec někdy dočkáme.
Klady: Mudrc sice nemusí být přímo označení pro úspěšný a oblíbený text (člověk může psát dílo dvacet let a stejně to může být paskvil), přesto jde vidět, že svůj text miluje mnohem víc než vlastní dítě, proto ho pěstí a pěstuje do naprosté dokonalosti. Díky tomu mu svým způsobem můžeme věřit s tím, že to, co napíše (ať už se to zdá jakkoliv nesmyslné), má svůj zvláštní důvod, na jehož vyřešení si budeme muset počkat (tedy pokud se spisovatel kompletně nezbláznil ze svého mudrcování a nechce se čtenáři jenom mstít).
Zápory: Mudrc píše dlouho. Děsivě dlouho, přičemž se svým textem musí být naprosto spokojen, což ho zpomaluje ještě víc.
Dle mého názoru můžu za takového spisovatele-mudrce označit G.R.R. Martina (jeho knihy jsou geniální, ale čekání na další knihy se díl od dílu prodlužuje - rekord je dlouhých, pro fanoušky nesnesitelných šest let). - Ale to je jen můj osobní názor.


Typ č. 5 - Spisovatel-přepišvšechno
Jak ho poznáme? Takový spisovatel rád a svižně datluje do své klávesnice, kromě pár spisovatelských bloků je nezastavitelný a prakticky hotový s novým románem za půl roku. Pak ale nastává obrovský zlom - a další měsíce a měsíce a měsíce opravování a přepisování a přepisování, jako kdyby autor nevěděl, kdy se má skutečně zastavit. Takový spisovatel je nezadržitelný střela, s jehož kvalitou děl je to hodně padesát na padesát.
Klady: Podobně jako spisovatel-nárazovka, je závislý hlavně na sobě. A nezadržitelný. Takový člověk toho dokáže vyprodukovat strašné množství, klidně i s podkladem načtených zdrojů a faktů. Navíc škrty a opravování jsou potřebné vždycky a všude, ať ž spisovatel chce nebo ne - spisovatel-přepišvšechno je na takové věci prakticky úchylný. Myslím, že nic ho tolik nerozveselí, jako opravování, škrtání a přepisování.
Zápory: Bohužel, s takovým spisovatelem je to hodně na vážkách. Díky jeho přepisům se čtenář nemusí chytat tolik, jako kdyby se chytal předtím, nemusí něco pochopit bez vyškrtnutého vysvětlení, atd., díky čemuž kvalita celého poopraveného díla značně klesá. Navíc tenhle typ neví, kdy se má zastavit a kdy je text skutečně dobrý - opět na něm může pracovat klidně celé roky, kdy z původní myšlenky celého námětu zůstal pouze střípek.


Typ č. 6 - Spisovatel-jednou-a-dost
Jak ho poznáme? Tak trochu smíšený typ a přesný opak spisovatele-přepišvšechno. Spisovatel-jednou-a-dost má chaotické tempo psaní, protože chce mít všechno napoprvé perfektní. Je jedno, jestli mu napsání jedné kapitoly trvá celé měsíce - on chce mít všechno tak naprosto dokonalé a bez větších škrtů a přepisů, že si ten čas na to klidně a rád udělá. Na rozdíl od spisovatele-mudrce tolik nepřemýšlí nad každým slovem, či větou, spíše bere text z většího hlediska; díky tomu je schopen přepsat některé části bez protestů, ale změna celé kapitoly by mu nejspíš přivodila srdeční zástavu - mudrc by srdeční zástavu neměl, protože by trávil celé hodiny přemýšlení nad tím, jak tu kapitolu správně pozměnit.
Klady: I tento typ spisovatele se svým textem rád mazlí a dává si na něm neskutečně záležet. Díky tomu je hodně rozmýšlivý, protože on bere vše 'naostro'. Jakýkoliv větší přepis se v žádném případě nepřipouští, proto do toho dává všechno a tak je i on svým způsobem zárukou kvality.
Zápory: Spisovatel-jednou-a-dost je tak trochu sobec a egoista. Ačkoliv se snaží psát na 200% procent, někdy ani to nestačí a i on může udělat nějakou nelogičnost či napsat naprosto zbytečnou scénu. Jenže hádejte se pak s oním spisovatelem, který si na své dílko nenechá šáhnout, že kdyby hrdina takhle máchal mečem, že by byl už asi deset minut mrtví? Bohužel, častokrát se stane že se spisovatel zatvrdí, kravinu tam zanechá a čtenář si může rvát vlasy. Ale tak už to bývá.

Takže co? Jaký je Váš typ? Nebo jste dva typy současně? Budu ráda jako vždy ráda, když se podělíte o své názory.

Vaše Selenne,
příslušnice typů nárazovka a přepišvšechno J
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Annieren Annieren | Web | 11. května 2012 v 13:13 | Reagovat

Ha, jak jsem četla o spisovateli-mudrcovi, hned jsem si vzpomněla na G.R.R. Martina a pak vidím, že ho tam píšeš :D. Znalectví se pozná :D.

Myslím, že bych se našla v tom spisovateli-jednou-a-dost. Ale opravdu to na mě téměř přesně sedí, s kapitolami se vypiplávám, a i když si stejně jako sběratel či vědátor velice ráda sháním informace, můj styl a hlavně to tempo opravdu sedí s tím jednou-a-dost.
Ale je fakt, že často ke mně sedí i ta nárazovka, ale s tím rozdílem, že já z těch filmů/knih/seriálů pouze dostanu nápad a postupně ho dolaďuju, takže se to všechno zase stáčí k mému perfekcionismu :D.

2 Annieren Annieren | Web | 11. května 2012 v 13:14 | Reagovat

A jinak koukám, že už čteš Hostinu pro vrány! Jak jsi daleko s dějem? :D

3 Luc Luc | Web | 13. května 2012 v 18:37 | Reagovat

Zberateľ, nárazovka a prepíš všetko :'D A určite som ešte ten typ, ktorý začne písať a po piatich kapitolách prestane, lebo v hlave si domyslí celý príbeh a nadšenie dopísať ho opadne a začne písať znova niečo ďalšie.. -_-

4 Daletth Daletth | E-mail | Web | 16. května 2012 v 17:02 | Reagovat

V některých chvílích jsem "Jednou-a-dost" - na některé scény prostě znova nesáhnu. Největší zkouškou mé literární odvahy bude teď kompletní přepsání jedné povídky celé odznova...
Jiné scény jsou zase jasné "Přepiš-všechno", protože je upravuju až do aleluja...
A v práci s fakty jsem jak "Nárazovka"... Píšu o tom, o čem vím (nebo si alespoň myslím, že to vím :-D ) a ve chvíli, kdy narazím na něco, co nevím nebo si nejsem jistá, teprve pak to dohledávám. A pak mě to baví, ale nebaví mě dohledávat tunu informací, které pak pro děj ani nepoužiju. Pokud bych psala historickou fantasy, tak by to bylo jiné..., ale já ji nepíšu :-D

5 imdisabled imdisabled | Web | 23. května 2012 v 0:53 | Reagovat

Zajímavé :D

6 Siwa Siwa | Web | 18. června 2012 v 16:18 | Reagovat

Předem omluva za extrémně dlouhý komentář, ale tvé články ve mně znovu budí chuť psát komentáře a konečně znovu blogově žít. Asi ti poděkuji za znovuzrození a mí čtenáři (pokud nějací jsou) také. :D He, ne, kdo by ty mé kecy četl? Tak teď k vyjádření:

Od každého něco (asi kromě vědátora), někdy ten extrém, jindy zase jiný.

sběratel - dost často extrém, jsem schopná danou věc, období, způsob studovat tak dlouho, že bych z toho klidně dala maturitu; občas to hledám i zbytečně, protože vzhledem k žánru fantasy mám možnost si například vymyslet vlastní rostlinu s vlastními účinky, které zrovna potřebuji... ale ne, já si prostě musím najít tu rostlinu ve skutečnosti (teprve pak si udělám vlastní... blázen a občas hrozná ztráta času, ale aspoň si prohlubuji vědomosti :-D)

nárazovka - jo, věta, výjev či pocit z filmu/hry/hudby(klipu) a už to jede. Většinou to ale nepřesáhne stránku dvě a už jdu od toho. Teprve pak si uvědomuji, že jsem mohla tu chvíli strávit psaním mého dílka.

mudrc - občas nad něčím strávím strašně dlouhou dobu a promýšlím každé slovo, aby ta scéna prostě byla "dokonalá"... většinou to nevyjde a scéna psaná šupem je pak uvěřitelnější a plynulejší, než když se zadruhnu u každého druhého slova

přepišvšechno - doslovně to vystihuje nápad, který jsem asi před půlrokem dostala. Přepsat již hotový příběh. Spousta úprav, dodělávek v příběhu, takže to bylo úplně něco jiného. Musela jsem to prostě začít přepisovat. A musím přiznat, že jsem za to ráda. Jinak mám občas problém něco svého smazat nebo nahradit. (Co když se mi tam ta věta bude hodit líp? Nechám ji většinou tam, jen si ji označím - buď tu nebo tu a pořád to měním.) Když už se ale do toho pustím, měním právě dost i ty důležité věci. Má drahá maminečka totiž nemá ráda tlusté knihy (na rozdíl ode mne) a má ráda, když se stále něco děje a není tam nic zbytečného. Tak se snažím, jenže to pak možná přeháním. Jí by to možná vyhovovalo, ale celkově čtenářům toho žánru a typu příběhu třeba ne. Dilema. :D

jednou-a-dost - přemýšlím, že text k mudrci by měl asi patřit sem. Hm, jo, jse spíš tohle. Bohužel. Snažím se, abych nebyla na své texty tak háklivá. Někdy to jde, někdy ne. Snažím se psát dokonale (ale vím, že to nejde, nicméně snaha tu je).

Prostě jak kdy, záleží na náladě, ale při čtení popisů jednotlivých typů jsem si řekla, že to je prostě silnější odvar mne samotné. Asi když už, tak bych si měla vybrat jen některé, ale s tímhle strkáním nosu do všech oblastí mám problémy ve všem. :D

Ještě jednou omluva za dlouhý text, jsem ukecaný člověk. :-)

7 Denisa Kwapulińská Denisa Kwapulińská | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 8:47 | Reagovat

No, já jsem takový mix Spisovatele-přepišvšechno (hodně často dělám úpravy úprav než se mi něco líbí), spisovatele-mudrce (hrozně dlouho mi trvá než něco sepíšu) a spisovatele-sběratele (pořídila jsem si pár publikací pro své povídky).
Ale mám takový pocit že se občas zamixuju do všech typů, které jsi vypsala, záleží na rozpoložení, na tom co píšu, jakou mám náladu a jestli si zrovna neříkám, že bych s tím svým stylem neměla něco udělat XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama