Carrie Ryanová - Les rukou a zubů

20. května 2012 v 16:43 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Mary žije se svým starším bratrem a matkou v uzavřené společnosti vesnice obehnané ploty, které je oddělují od temného lesa. Jejich společenství vede církevní řád zvaný Sesterstvo, který udržuje mezi místními obyvateli klid, pravidla a řád. Mary nedávno ztratila otce, kvůli čemuž se musí starat o matku, ačkoliv její mysl se vždycky toulá k příběhům, které jí kdysi matka vyprávěla - příběhy plné nekonečného moře, kde není žádný Les rukou a zubů. Kde nejsou nečistí - lidé, kteří se po nakažení zuby vracejí zpátky z mrtvých a obývají okolní les. Mary odjakživa snila o tom, že mimo vesnici musí být přeci něco dalšího, jiného. Že svět se nemůže skládat jen z jejich vesnice a okolního lesa, od kterého se všichni musí držet co nejdál. Její poměrně poklidný, přesto nespokojený život je narušen, když v jednom dni ztrácí matku a je donucena přidat se k Sesterstvu, přestože je nepřímo pořádána jedním z jejích dlouholetých přátel Harrym o její ruku. Mary ale Harryho nemiluje - vždycky měla oči jen pro jeho mladšího bratra, Travise, ten se ale se ale zaslíbil její nejlepší kamarádce Cassandře. A tak zmítána mezi nebezpečnými otázkami okolo jejich společnosti a svými citovými nesnázemi se Mary snaží najít skutečný smysl svého života. Ale existuje vůbec nějaká naděje, když se všude kolem rozprostírá les plný vašich bývalých sousedů, přátel a rodiny, kteří vás chtějí rozsápat zaživa?
Upřímně, prvně jsem měla k Lesu rukou a zubů určitou skepsy a obavy. Koneckonců, od Hunger Games se z módy upírů pomalu přesouváme k despotickým románům s mladými, rozervanými hrdiny. Po pár stránkách mě naštěstí tyto pocity přešly a já se plně mohla ponořit do autorčina jednoduchého, dost nezkrášleného světa plného pravidel a povinností. Ve vesnici, v jaké žije Mary, není pro lásku či nějaké neuvěřitelné sny místo. Většina sňatků se uzavírají s povinnosti přivést na svět další generaci, nebo mladé dívky vstupují do Sesterstva, ovšem v posledních dětech výrazně ubylo a proto je její povinností vzdát se osoby, kterou miluje a vzít si jeho bratra. Ať už tohle všechno může vyznít jakkoliv romanticky či kýčovitě, romantická část příběhu je jen okrajová, za což autorku nevěřitelně chválím. Koneckonců, její hlavní hrdinka Mary, ačkoliv je plná snů a nadějí, je stále utlačována pod pokličku skepse a pravidel svého okolí, díky čemuž má její vyprávění v první osobě nádech dusivé deprese, která nás neopouští po celou knihu. Autorka jednotlivé postavy vystihla hodně lidsky a realisticky. Po celou knihu Lesa rukou a zubů máte pocit, že se musí přeci jen stát něco dobrého, něco co dá hlavní hrdinům naději či důvod k žití, jenže s každou další stránkou se tenhle pocit pomalu ztrácí a vy společně s hrdiny upadáte do nepříjemné, tisnivé beznaděje. Celému příběhu bych ovšem vytkla dvě věci - v první řadě trochu uspěchané úmrtí jednotlivých postav, které mi přišly spíše na efekt a dost nahodilé, jako kdyby autorka v ten moment nevěděla, jak dál a proto je zabila. A v druhé řadě trochu urychlený, maličko podivný konec, který mi trochu pokazil celkový dojem knihy.
Moje hodnocení: 8 / 10
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 A. A. | Web | 29. května 2012 v 11:08 | Reagovat

Tuhle knihu jsem měla zrovna minulý týden v knihkupectví v ruce, ale nakonec jsem ji vrátila zpět do regálu. Podle toho, co píšeš, to ale vypadá trochu jinak, než jsem si představovala. Možná se tam vrátím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama