Březen 2012

The Hunger Games (2012)

23. března 2012 v 21:09 | Selenne L. Athi |  Viděno
16ti letá Katniss Everdeenová žije ve světě Panemu, který je rozdělen na 12 krajů, jež zpravuje 13 kraj zvaný Kapitol. Každý rok nástává "den Sklizně", kdy se z každého kraje náhodně vybere dívka a chlapec ve věku od 12 do 18 let, tzv. Splátci, aby v nelítostné televizní show zvané Hladové hry reprezentovali svůj kraj. Jediný úkol v Aréně je přežít. Když je vylosována Katnissina sestra Prim, dívka neváhá a sama se přihlásí jako dobrovolný Splátce. Společně s ní je vybrán i Peeta Mellark, stejně starý mladík, s nímž má Katniss společného víc, než by kdy tušila. Společně cestují do Kapitolu, kde se před nimi otevírá svět pozlátka, luxusu, ale také krutosti a povrchnosti. A ačkoliv Katniss zezačátku nikomu kolem sebe nevěří, pochopí, že si své spojence musí držet co nejblíž, protože všude kolem jsou nepřátelé. Je cvičena, hodnocena a nakonec společně s Peetou a dalšími 22 Splátci vypuštěna do Arény, kde musí bojovat o své přežití...
Vzhledem k tomu, že jsem se na Hunger Games těšila hrozně dlouho, jímala mnou i obava, jak to nakonec dopadne s filmovým zpracováním jednoho z nejprodávanějších titulů dneška dopadne. A upřímně - k mému velkému překvapení se s tím tvůrci dokázali doopravdy poprat.
V první řadě hodně oceňuju celkovou atmosféru filmu, kdy se příběh Katniss střídá s televizními vsuvkami, které divákům nenápadně a velice stručně osvětlují, co a jak a proč, což je svým způsobem hodně děsivé - příběh dívky, která se snaží přežít v krutém světě se střetává se se scénami jako z nějaké reality show. Co musím ovšem hodně vytknout a snad jako jediné hodně kazí vyznění celého filmu je kamera - je hodně rychlá a divák častokrát neví, co se tam vlastně děje, na druhou stranu dokáže některé momenty silně vypíchnout v podobě detailů a rozostřování obrazu, což působí hodně autenticky, skoro jako u nějakého dokumentu, a ne u celovečerního filmu. Už jen samotné obrazy dětí, které jdou na shromáždění kvůli vylosování Splátců na diváka působí velice chladně a bez příkras; skutečně jako kdybyste se dívali na dokument, což považuji za opravdu velké plus. Má to zkrátka gradovanou, napjatou atmosféru. Malé mínus musím ale dát za trochu lacinější, počítačové efekty - někdy to bylo vidět až moc.
Co se týče filmového obsazení, nemohla bych být spokojenější - celý film hodně táhne samotná Katniss v podání Jennifer Lawrence, které to zezačátku maličko ujíždí, ale pak už je krása se na ni koukat. Za ní rozhodně nezaostává ani její herecký kolega Josh Hutcherson, jehož Peeta má opravdu tu silnou schopnost ovlivňovat davy, kterou tak dobře ovládá v knize - toho naoko nevinného, ale přitom vlastně inteligentního a laskavého kluka, s kterým se život taky moc nemazlil, jsem mu baštila i s navijákem. Navíc, interakce a chemie mezi Katniss a Peetou je prostě neuvěřitelná. Ostatní sice nemají tolik prostoru, ale byť jen z toho, co z nich dostaneme, tvůrci zvládli velice dobře načrtnout jejich charaktery. Hudební doprovod je místy mrazící, zejména úvodní melodie prodchnutá jemným, ženským hlasem - James Newton Howard opět odvedl velice dobrou práci.
Celkově musím Hunger Games shrnout jako jednu z nejpovedenějších adaptací oblíbených sérií, co jsem kdy viděla. Vzhledem k oblíbenosti knih si na sebe tvůrci vzali opravdu nelehký úkol a poprali se s ním opravdu dobře. Hunger Games mě opravdu nezklamali, hodně nadchli a já můžu teď zase další rok a půl kňučet nad tím, kdy bude další díl.
Moje hodnocení: 9 / 10

Trailer:

John Carter: Mezi dvěma světy // John Carter (2012)

17. března 2012 v 23:27 | Selenne L. Athi |  Viděno
John Carter byl generálem ve válce Severu proti Jihu, která ho připravila o ženu a dítě. Díky tomu se vzhlédl v hledání nového, jiného štěstí, které by mu mohlo přinést zlato. Jenže armáda si ho žádá zpátky, ale John se jim nechce jen tak odevzat. To ho shodou náhod dostane do jeskyně, kde je jeho vysněné zlato - kdyby se tu ovšem neobjevil podivný muž, díky ehož talismanu se John ocitne někde naprosto jinde. Posupně zjišťuje, že se ocitl na Marsu, kterému místní říkají Barsoom a kde vládne jiná, občanská válka mezi dvěma městy - Heliem a Zodangou a ostatní obyvatelé pomalu umírajícího Marsu si snaží udržet své vlastní pozice. A mezi ně se dostává John Carter, díky jehož původu získává obrovskou sílu a schopnost skákat neuvěřitelně daleko a rychle. To on by mohl zvrátit osud celé války a zachránit tak Barsoom před zničením...
John Carter je přirovnáván k Avatarovi, ale spíše jako jeho mnohem mladší bratr. Děj je mu natolik podobný - hrdina po válce s kostlivci ve skříni hledající nový smysl života se objevuje v nebezpečném, ale nádherném světě, kde se setkává s krásnou princeznou a tak dále, a tak dále. Na druhou stranu mi připadá, že si John Carter na nic nehraje. Nevolá do světa, že je skvělý, bombastický a přebarevný... Překvapivě, Disney na chvíli vstoupil do "dospělejšího" rázu filmů a ačkoliv sem tam něco skřípe v hereckých výkonech a chvilkových výpadcích scénáře, vizuální krajiny větrem ošlehaného, písčitého Marsu jsem mlsala jak bonbony a příšerky byly pro mě ještě větší baštou, než jako to bylo u Avatara. Pokud od toho nebudete příliš očekávát, myslím, že nikdo nebude zklamán - já byla dokonce nadšena. Konec byl docela překvapivý, ačkoliv se dal očekávat, i tak jsem byla za Cartera nadšená, že to tak dopadlo. Třebas se dočkáme i pokračování, osobně bych se tomu vůbec nebránila.
Moje hodnocení: 7 / 10

Trailer:

Stephanie Perkins - Lola and the Boy Next Door

17. března 2012 v 22:56 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Lola je svým způsobem naprosto normální. Tedy až na to, že chodí s o několik let starším rockerem, má za adoptivní rodiče dva gaye, její matka je naprosto neschopná a nemůže si najít práci, ani bydliště a Lola sama si každý den nasadí jinou paruku a obleče jiné oblečení... Zkrátka a dobře, naprosto normální holka s obyčejnými problémy. Lola je se svým životem relativně spokojená, dokud se ovšem nevrátí jejich sousedi - rodina Bellových, s jejichž dvojčaty, Cricketem a Calliope, s nimiž má naše hrdinka společnou, nepříliš šťastnou minulost. A společně s Cricketovým návratem se v Lole pomalu začne bouřit staré city, které kdysi ke svému vysokému a vynalézavému sousedovi chovala...
Po Zajdovi Munroeovi jsem si prostě musela přečíst něco lehčího. A co mohlo být příjemnější a lehčí, než dívčí román? Lola a kluk od vedle mě příjemně překvapila lehkým stylem vyprávění a rychle ubíhajícím dějem. Je to hrozně čtivé a děj rychle ubíhá, aniž by někde kolísal a zadrhával se. Navzdory tomu, že je to dívčí literatura, od které si chovám už nějakou dobu odstup, jde vidět, že i tenhle literární žánr se stal čtenářsky víc náročnější, díky čemuž autorka má skvěle zvládnutý charakter hlavní hrdinky i jejích dvou "šámstrů" a všech menších postav okolo, včetně Cricketovy sestry Calliope, která se zpočátku jeví jako hrozná mrcha, dokud se jí trochu nepodíváte pod povrch. Celkově ve mě tohle dílko zanechalo příjemné pocity, že jsem vůbec nelitovala času, který jsem mu věnovala.
Moje hodnocení: 7,5 / 10

Železná Lady // Iron Lady (2012)

9. března 2012 v 23:47 | Selenne L. Athi |  Viděno
Životopisný snímek Margaret Thacherové, přezdívané Železné dámy, která se stala první premiérkou Británie ji zachycuje v momentech největšího vítězství i největší prohry. Margaret měla díky svému otci, hokynáři a vysoce smýšlejícím muži, velké ambice dostat se na vyšší místa a zasloužit si svou pozici. Díky tomu vystuduje je přijata do Oxfordu a ačkoliv zpočátku jejímu hlasu málokdo naslouchá, stojí si za svým až do posledního momentu. Krátce po vystudování si ji všimne mladý Denis Thatcher, který v upřímné Margaret vidí zpřízněnou duši a vezme si ji za ženu. A ačkoliv mají společně dvě děti, Margaret to táhle dál, do vyšších politických kruhů, kde se rozhodne bojovat za své názory a myšlenky...
Musím přiznat, že ve mě Železná lady zanechala dost hluboký zážitek. Od toho filmu jsem upřímně příliš neočekávala, navíc posedlost mé sestry Meryl Streepovou mě od toho filmu skoro odrazovala, ale nakonec jsem přeci jen šla. Nelituji toho, rozhodně ne, ačkoliv jde vidět, že se Meryl svou roli "naučila" skutečně výborně (a přeju jí i toho Oskara), více než výkony na mě zapůsobil celý dojem filmu, který se nese ve vzpomínkách prodchnutých s přítomností, kde vidíme, jak z trochu nejisté, ale ambiciózní Margaret, dcery hokynáře, se stává ministryně školství a pak nenáviděná i milovaná premiérka. Jenže každá moc má svá rizika a i Margaret poznává trnové ostny takového postu, ať už jde o nedůvěru ve své spolupracovníky či zanedbávání svých dětí a manžela, aby nakonec zůstala sama se svou vlastní hlavou a představami. Herci jsou perfektně vybraní, Meryl zapůsobila skutečně věrohodně, ale celý film mi na ní vadilo právě to, že šlo vidět, jak se "naučila" Margaret hrát. Děj začíná poněkud zmateně a trochu rozpačitě, ale pak se s Thatcherovou rozhodně nemaže a ukazuje ji jak v dobrém, tak i špatném, paranoidním a až egoistickém světle, kdy si stojí za svými názory, nehledě na následky, které může takové chování přinést. Největší dojem na mě ale zapůsobily hned dvě scény, které na sebe "navazují" - moment, kdy Denis žádá Margaret o ruku a ona ho upozorňuje, že "nehodlá umřít při umývání šálku čaje" a vzápětí konec filmu, kde právě tohle stará a zlomená dáma Downing Street dělá. Železná lady proto nepůsobí přímo jako biografický snímek, ale spíš jako album vzpomínek ženy, která svým zápalem dokázala měnit svět...
Moje hodnocení: 9 / 10

Trailer:

Sherlock Holmes: Game of Shadows // Sherlock Holmes: Hra Stínů (2012)

9. března 2012 v 23:28 | Selenne L. Athi |  Viděno
Sherlock Holmes znovu v akci, tentokrát proti svému největšímu nepříteli - profesorovi Moriartym. A když Sherlock přijde o milovanou Irene Adlerovou, začne to být opravdu osobní. Moriartyho stopa ho přivede až k záhadné cikánské kartářce Sim, která se čirou náhodou objevila na seznamu lidí, které chce Moriarty stůj co stůj zprovodit ze světa. Díky společné záchraně Holmese s Watsonem, který má co nevidět před svatbou, se se Sim vydávají napříč Evropou, aby zastavili Moriartyho ďábelský plán vyvolat světovou válku a zároveň zastavit Simina bratra, který je součástí profesorových plánů. Čas běží a vodopády Reichenbach čekají na poslední souboj...
Američanům by se do rukou neměli dostávat díla z Britských ostrovů. Jistě, bylo by pak otázkou, CO by točili... Sherlock Guye Richieho má sice všechno, co pravý americký blockbuster má mít a překvapivě si udržuje i děj, ale to je také jeho největší slabina. Díky tomu, že se celý Holmes snaží mít hlavu, patu a dobře propracovaný děj se špatně zkloubuje se zběsilou akcí a tempem celého filmu. Oproti prvnímu dílu, kterého jsem si zamilovala hlavně proto, že britským "suchým" adaptacím největšího detektiva všech dob a jeho přihlouplého doktora dává na frak a nebere si s ničím servítky, u druhého dílu je tohle všechno dávno okoukané a díky tomu si divák začíná všímat toho, co mu na nové verzi Američanů vlastně nesedí.
Kvůli tomu vlastně navazuju na další věc, kterou bych filmu vytkla - zrychlená kamera je sice fajnová záležitost, ale když se půlka filmu odehrává ve změnách rychlého a pomalého záběru, diváka to může začít poměrně dost obtěžovat. Navíc přehršle nových faktů a pozorování, putování z místa na místo a snaha "vecpat" tam co nejvíc přestřelek mezi Holmesem a Watsonem... Neříkám, že chemie na place nefunguje, to opravdu ne, na druhou stranu je tam toho možná až příliš. Konec je sice naprosto šílený a geniální zároveň, ale i tak se pořád nemůžu ubránit tomu, abych dala přednost britským tvůrcům, kteří si svého "moderního" Sherlocka udělali trochu jinak. Britštěji, možná?
Moje hodnocení: 7 / 10

Trailer:

Nick Cave - Smrt Zajdy Munroa

9. března 2012 v 23:06 | Selenne L. Athi |  Přečteno
"V hajzlu sem." Tak začíná román Nicka Cavea o muži, který je ztracenou, roztrhanou existencí se závislostí na sexu a pomalu se rozpadající rodinou. A ačkoliv by se dalo říct, že svou ženu Libby a svého malého syna Zajdu Juniora miluje, nemůže se prostě přinutit zbavit se závislosti na tom, v čem si myslí, že je skutečně dobrý. Zlom však nastává v momentě, kdy Libby nemůže vydržet jeho sexuální excesy a eskapády a spáchá sebevraždu. Zajda se tak ocitá se svým synem sám na světě, který se s oběma nijak zvlášť nepáře. Jenže místo toho, aby Munroe konečně začal žít, zabředává ještě víc do patosu drog, pochybných obchodů, vlastní prokleté existence a sexu, aniž by vnímal, jaký vliv to všechno má na jeho syna. Zajda Junior na rozdíl od svého táty, který prchá před zodpovědností do ženských náručí, se po svém snaží vyrovnat se ztrátou matky a jediné jistoty, které kdy v životě měl...
Nick Cave ve svém románu rozehrává pod kůži zalézající, dusivý příběh otce a syna, který je úspěšně vede ke své záhubě. Silně psychologický, tísnivý a rychle ubíhající Smrt Zajdy Munroa je skvěle napsaná kusovka, která ale rozhodně není pro slabší povahy už jen pro přehršly sexu a opravdu dusivě popsané atmosféry, která se kolem dvou hlavních aktérů příběhu pomalu stahuje jako smyčka šibenice. Tahle kniha se hrozně špatně hodnotí, protože na ní není prakticky co vytknout, možná jen to, že ačkoliv je opravdu velmi čtivá, člověk ji musí po dvou hodinách odložit kvůli svému duševnímu zdraví. Tak buď mi moje literární duše změkčila, nebo je tohle opravdu jeden z těch literárních opusů, podobně jako například Petrolejové lampy, u kterých se příliš smát nebudete a dlouho se budete cítit fakt mizerně.
Doporučuju si po Smrti Zajdy Munroa přečíst něco lehčího, jinak se z té deprese po přečtení jen tak nevyhrabete.
Moje hodnocení: 9 / 10

Underworld: Awakening / Underworld: Probuzení (2012)

9. března 2012 v 22:51 | Selenne L. Athi |  Viděno
Selene se po letech probouzí z uměle navozeného spánku, aby se probudila do světa, který oba nelidské druhy, jak upíry, tak lykany, pomalu dohnal k vyhynutí. Neztrácí však ani minutu a snaží se najít Michaela, kterého od ní před lety násilně oddělily. Místo něj se však setkává s mladou dívkou Evou, která je dalším křížencem - napůl upírem, napůl lykanem a tvrdí, že je Selenina dcera. Selene jí sice příliš nevěří, ale nemá čas na rozmyšlenou. Lidé i pozůstatky lykanů jí začaly pronásledovat a ona nemá žádného spojence, snad kromě mladého upíra, který stále věří, že stojí za to bojovat o přežití. Jenže lidé jsou vynalézavý a Selene kromě hrozeb z nových, smrtících zbraní čelí i novému druhu lykana...
4. díl Underworldu mě kapku zklamal. Jasně, je to béčko o tom, jak se masakrují upíři s vlkodlaky, ale předchozí díly mají trochu hlavu a patu. Probuzení má naopak hrozně uspěchaný děj, kdy člověk prakticky neví, co jak a proč. Jako samostatný celek by u mě rozhodně neobstál, koneckonců i příběh se Seleninou dcerou mi přijde poněkud přitažený za hlavu a dost mi chyběla absence Michaela, o kterém divák nemá tušení, zda tedy žije, nebo ne. Zkrátka a dobře - doufám, že se dočkáme pokračování, jak slibuje konec, jinak budu krutopřísně nadávat na producenty i scénáristy. A pokud pátý díl bude tak strašně zmatený, jako čtvrtý, pak už budou lítat i sprostá slova. Takže pustit si ho jen s náladou na snímek, který nevyžaduje myšlení, a se znalostí předchozích dílů, jinak ho budete hlasitě a dost ošklivě proklínat... Asi nejslabší díl celé série vůbec.
Moje hodnocení: 4,5 / 10

Trailer: