Vánoce v Podmoří

18. prosince 2011 v 14:37 | Selenne L. Athi
Soutěžní povídka do Vánoční souteže na Temnářčině blogu. Určitě se přidejte, máte možnost vyhrát pěknou nadílku ;)

Jedna z věcí, kterých kdy Atalan ve svém životě litoval (a že jich nebylo zrovna málo), se stalo vyprávění sedmileté Jukatě o prastarých a záhadami opředených zvyků, které se téměř zapomněly v hlubinách časů. Byly to příběhy, jenž malou Jukatu neustále ohromovaly a přiváděly v úžas. A taky ji přiváděly na bláznivé nápady, podle nichž se museli všichni bez výhrad řídit.


***

Jukata se tajně plížila po chodbách kláštera k veleknězově pracovně. Srdce jí v hrudi divoce bušilo, když brala za kliku a opatrně vklouzla dovnitř. Pomaloučku, potichoučku přešla k pracovnímu stolu, na němž byl věčný nepořádek; knihy, svitky, brky, inkoust a soška dvou dívek v podivné poloze. Když soška upoutala dívčinu pozornost a Jukata si ji pozorně prohlédla, okamžitě zrudla a podívala se jinam. Nesměla otálet.
Věděla, co hledá.
Oči se jí radostně rozsvítily, když spatřila několik prastarých listů vystavených pod neproniknutelnou magickou fólií, aby se při styku se vzduchem nerozpadly. Byly prastaré, starší než svět, skoro nečitelné a Jukatě chvilku trvalo, než dokázala rozluštit vše co potřebovala; poznámky si škrábala na kus papíru, který měla schovaný v kapse pláštíku. Když měla vše, co potřebovala, zeširoka se usmála.
Její plán prozatím vycházel dokonale. Od té doby, kdy jí Atalan vyprávěl ty prazvláštní pohádky, byla jimi doslova posedlá; představovala si to všechno v živých barvách. Nedokázala se dočkat, až se její představy stanou skutečností.
Prozatím byla ale jen na začátku své cesty, kterou plánovala tak dlouho a pečlivě. Bylo hlavně potřeba, aby do Tark Itlenu dorazila i Zorena s Atalanem. To, že přijela i Kerdea, Jukatě výjimečně příliš nevadilo, ačkoliv měla obavu, že jí rektorka zmaří všechny plány.
Ne! Nedopustí to!
Rychle se vytratila ven, v dlani pevně svírala své poznámky, jako kdyby to byl všechen poklad Podmoří. Ještě chvilku a mohla se přestat plížit. Jedna chodba, dvě… konečně se mohla rozeběhnout do kuchyní, aniž by to někomu bylo podezřelé.

***

Zimní trhy se staly pro Zorenu neočekávaně objeveným rájem. Letošní zima dala tolik sněhu, aby si všichni Podmořané vychutnali chladný vítr pod teplým oblečením, namrzlé cesty a bolavé zadnice od pádů, nemluvně o rostoucí epidemii rýmy. To všechno Zorenu nevyvádělo z radostné nálady. Šla vedle Atalana, v tak uctivé vzdálenosti, jak jim trhovci a kupující dovolili a nechávala se strhnout atmosférou nakupování. Tu koupila šátek, támhle zas pěkný přívěšek…
Možná jen Atalan jí kazil svým hudrováním náladu. Nedokázala pochopit, proč s ní alespoň na chvíli nemůže sdílet její náladu, nebo to sdílení alespoň předstírat, když už nic jiného.
"Mrznou mi nohy," zabručel už asi po šesté. "Nemůžu si ani dát něco na zahřátí, Zorko."
"Řekni mi, kdy tě světský plášť skutečně zadržel od neporušování snad všech pravidel tvého řádu?" ušklíbla se na něj Zorena. Zatím se ještě nedala jeho neustálým stěžováním rozhodit. Zkrátka a dobře, hodlala si trhy pořádně užít a nechtěla dopustit, aby jí její spřízněná duše náladu kazila.
"Matko," uslyšela za sebou hlas svého syna. Zastavila se a otočila se na Femoriana, který si to k nim společně s Kerdeou razil davem. Musela se usmát, když si všimla, jak je jeho hlas alespoň trochu naplněn radostí a vzrušením, zatímco jeho obličej spíše vyvolával stáhnutí žaludku strachem. Femorian držel v bezprstových rukavicích balíček v pevném, tvrdém papíru, jako kdyby to bylo jeho vlastní dítě.
"Staré pojednání o rozmnožování iridů," řekl vzrušeně, když před ní stanul, "v nářečí jihovýchodních ostrovů!"
Zorena ho obdařila láskyplným úsměvem a vzpomněla si, jaký byl Femorian jako chlapec. Stále ho tak viděla, i přes jeho vyspělost a mužský vzhled. Stále to byl její chlapec, její syn, kterého bude bránit proti celému světu.
Papír se trhal, zašustil…
"Femoriane, prosím," slyšela Zorena vedle sebe útrpně, ale to už Femorian spustil svým melodickým hlasem: "Sómica sa na niého vrhnula a coloého zaovalila, zatiem sómec vyiestrčí svuój…tohle mi nějak nejde přečíst…"
"Stojíme tu trochu v cestě, Femoriane," šťouchla do něj jemně Kerdea, "dočteš nám to, až budeme zpátky v klášteře, ano?"Nergienský drak trochu zklamaně přikývl, ale pak zastrčil křehký svazeček do velké kapsy svého pláště.
"A co vlastně chtěla Jukata koupit?" vzpomněla si Zorena na děvčátko, které je jistě netrpělivě čekalo.
"Nové hračky, knížky… Dala mi seznam," vrazil Zoreně do volné ruky, v které neměla plátěnou tašku plnou nakoupených věcí, "na, můžeš se divit stejně jako já."
Zorena hadíma očima přelétla Jukatin seznam a zorničky se jí překvapením rozšířily:
"Milý Jakalane,
chtěla bych panenku s černými šátečky, pak taky dřevěného toně, knihy, moc a moc tnih, a plyšové hračky, víš, jak moc si s nymi hraju. A taky nezapomeň něco dobrýho, ano? Na zub jako.
Tvoje Jutata."
"Jaks jí to naučil psát?" zhrozila se Zorena. "Proč tě píše jako Jakalane? A vůbec, Jukata komolí k a t!"
"Je ještě malá," řekl velekněz Tark Itlenu, jako kdyby to byla dostatečná omluva za občasnou laxnost v dívčině vyučování.
"Vážně, Jakalane?" řekl potměšile Femorian a vysloužil si od svého skoro nevlastního otce kyselý úšklebek.

***

Jukata v duchu jásala. Vše bylo připraveno. Nedočkavostí přešlapovala venku u brány, kde čekala, až zahlédne čtveřici blížících se postav ke klášteru.
Konečně je spatřila! Na nic nečekala a rozběhla se k nim naproti. Slyšela jejich pobavené hlasy, pak někomu prudce skočila do náruče. "Konečně jste tady!" zvolala, když málem chudáka Femoriana porazila svým prudkým útokem.
"Copak že seš tak nadšená, děvče?" slyšela Kerdein překvapený, trochu odměřený hlas.
"Mám jen radost," odpověděla a dokonce rektorce věnovala sladký úsměv.
"Tak radost," slyšela svého opatrovníka naoko hněvivě, "a co ten seznam, který jsi mi dala? Já přece nevyrábím zlato, Jukato! A co ten tvůj pravopis?!"
"Uklidni se, prosím tě, za ten pravopis by ti měla spíš vynadat ona, žes jí ho tak špatně naučil," pravila Zorena a jemně se na Jukatu usmála. Děvčátko čarodějčin úsměv zahřál v hrudi a dostala ještě větší chuť splnit svůj plán.
Pustila se Femoriana, ale okamžitě drapla jeho ruku a společně se všichni čtyři vydali do kláštera.

***
Jednotlivá stanoviště jejího plánu byla připravená. Stačilo jen počkat.

1. stanoviště - Kuchyně
Jukata přesně věděla, kam si Zorena přijde pro zákusek, až oběd skončí. Čarodějka milovala sladké, a ačkoliv všude prohlašovala, že nikdy nic s cukrem, jinak se jí zvětší zadek, častokrát jí Jukata přistihla, jak se nenápadně vrtá ve spíži kláštera a mlsá tam marmelády a komposty.
I tentokrát si čarodějka přišla pro svůj obvyklý lup. Nenápadně poslala kuchaře pryč se seznamem potravin, které chtěl sám velekněz a které bylo potřeba sehnat a pak se klidným, spokojeným krokem vydala ke spíži.
"Jukato?" zamrkala překvapeně, když spatřila děvčátko plačící nad listem papíru. "Copak se stalo?"
"On… ten… nechtěl mi… neupekl to…" kňourala Jukata a snažila se do očí co nejvíc tlačit slzy. Díky tomu měla tak zoufalý výraz, že k jejímu hraní stačilo jen málo.
"A co ti nechtěl upéct?" zeptala se jí Zorena a usmála se na ni černě natřenými rty. Roztřesenou ručkou k čarodějce přisunula list s receptem, který našla v knihovně.
"Perník s polevou," četla Zorena.
"Mělo to být překvapení, než přijdete," kňourala Jukata dál, "je to sladké a moc dobré… chtěla jsem… chtěla jsem udělat radost…" Zoreny se jejího zoufalého obličeje zželelo. Nechala marmelády marmeládami a vyhrnula si rukávy černé blůzy.
"Upeču to pro tebe, chceš?" zeptala se jí Zorena s úsměvem. "Můžeš mi pomáhat," ťukla jí jemně do špičky nosu prstem.
"Mám… hodinu…"
"Dobře. Tak běž, ať tě ten budižkničemu konečně naučí psát," políbila dívenku na čelo čarodějnice, až na dívčině kůži zanechala černý otisk rtů. "já to udělám, ano?"
"Ach děkuju, děkuju, děkuju," zvolala Jukata a prudce čarodějku objala.


2. stanoviště - Laboratoř
"Přinesla jsem ti čaj, Femoriane. Paní Zorena ho posílá, měl bys prý hodně pít," usmála se na mága Jukata, nevinnost sama.
"Ach, děkuju," zamumlalNergienský zahloubán do svého nově pořízeného svazku a dělal si přitom úhledné, pečlivé poznámky na listy papíru. Jukata netrpělivě přešlápla. Pak vzala hrníček a skoro mu jeho obsah vylila na stránky knihy, až sebou Femorian polekaně trhl: "Pozor," zvolal a rychle uchopil hrnek, aby neunikla ani jediná kapka na drahocenný poklad, který získal.
"Promiň, promiň, Femoriane," začala se Jukata zoufale omlouvat.
"V pořádku, nic se nestalo," řekl mág a upil z šálku. Pak vytřeštil oči, zorničky se mu rozšířily do širokých, černých kol. Hrnek mu vypadl z ruky a roztříštil se společně se zbytkem jeho obsahu na zem.

3. stanoviště - Atalanova pracovna
"Jukato," zamračil se na dívenku s dvěma hrnky Atalan. "Jdeš pozdě." Kerdea, která stála vedle jeho židle a studovala nějaký svitek, ani nevzhlédla, jen se ušklíbla.
"Chtěla jsem vám udělat radost," řekla Jukata plna špatného svědomí a postavila před ně dva šálky.
Třesk. Třesk.

PLÁN
Jukata našla krásnou vysokou robnici u zdi zahrad. Na jejích větvích byly tlusté vrstvy sněhu, které hrozily, že za chvíli sjedou dolů. Díky bezvětří se však ani jedna větev nepohnula.
Už to mělo začít. Rozestřela před stromem deku a usadila se na ni. Nemusela čekat dlouho.
První přišel podle plánu Femorian. Zabalen jen do prostěradla od pasu dolů, zatímco se za ním tvořil hlouček mladých kněžek a novicek, které na něj volaly, pískaly a smály se. pronásledovaly ho jako stín až k robnici, kde si Femorian lehl na deku před Jukatou.
"Co se to tu děje, Jukato?" zeptala se jedna z novicek a bezostyšně si prohlížela nikdy neviděné tělo Lerienského draka. Ostatní si šuškaly, stále se hihňaly, přešlapujíce jen ve svých pláštích, když narychlo opouštěly budovu za podivně oblečeným Femorianem…
"Jen si počkejte," usmála se na ně Jukata, "slavíme totiž Vánoce!"
"Cože to?" zamračila se jedna z mladých děvčat, ale v tom bouchly dveře kláštera a zahradou se řítilo velké zvíře s neznámou osobou na zádech. Zvíře připomínalo jelena, jezdec na něm byl oblečen do velkých, křiklavě rudých vrstev látky, která za ním vlála ve větru.
"A co je zas tohle?!" vykřikla stejná dívka vystrašeně, když se před nimi zvíře zastavilo tak prudce, až některé z přítomných odskočily stranou, aby je zvíře náhodou nepovalilo.
"To je Klaun," zvolala Jukata nadšeně, vyskočila a zatleskala. "Femorian je Ježíšek, Atalan je Klaun… Atalan mi nedávno vyprávěl o prastarých zvycích, které se dodržovaly v dávných dobách… Je to hrozně pěkný příběh… chtěla jsem, abychom ho všichni prožili," usmála se na ně Jukata. Atalan mezitím trhavě seskočil ze zvířete, pomalým krokem přešel před deku a obrátil obsah svého pytle přímo na nehybně ležícího Femoriana. Jedna dřevěná hračka ho praštila do hlavy.
"Auuu… co to… DOPRDELE, CO TO JE?!" zařval jindy naprosto klidný Femorian, vyskočil, přičemž se mu z boků svezlo prostěradlo. Rozhostilo se naprosté ticho.
"Moje hlava…" zamumlala najednou Atalan. Pak se kolem sebe prudce rozhlédl, šokovaně zhodnotil svoje ošacení, prudce odskočil od podivného zvířete, které stálo vedle něj: "Bohové,Nergienský ! Okamžitě se zakryj!" ale to už se vzduch konečně pohnul a všechny přítomné dámy propukli v chichot a pak smích. Femorian zafuněl a okamžitě si přes sebe přetáhl spadlé prostěradlo, načež začal ze zimy přešlapovat.
"Ještě to není hotové," vykřikla Jukata rozčileně. Vzduch zavířil a zhoustl magií a zvíře se změnilo v Kerdeu, která zaprskala. "Fuj, co to…"
"JUKATOOOO!!!" zahřměl přes celou zahradu Zorenin démonický alt. Jukata sebou polekaně trhla, pohledy všech přítomných se k ní stočily. Zorena si to rázovala k jejich podivnému shromáždění, z prstů jí přitom sršely drobné blesky, které osvětlovaly okolní zem pokrytou sněhem.
"Co tě to pro všechny bohy napadlo?!" supěla čarodějka, když v tom se za jejími zády ozval hlasitý výbuch a z několika přízemních oken kláštera se začalo kouřit.
"A kurva!" ušklíbla se Zorena.
"HOŘÍ!!!"

***

Zorena pohodlně seděla u stolu a zobala sladké bonbony. Spokojeně a škodolibě kontrolovala, zda Jukata ošetřuje všechny své tři pacienty řádně. Femorian, Atalan i Kerdea kašlali, smrkali a chraptěli a dívenka je za trest musela všechny ošetřovat.
"Stejně to má své kouzlo," řekla nahlas čarodějka, aby jí všichni přítomní slyšeli. "Vymyslet něco tak důmyslného… Zdrogovat vás tři a mě zas zahrát na city…"
Odpovědí jí bylo trojhlasé, vzteklé vrčení a Jukatin schovaný, drobný úsměv. Oni se uzdraví, pak bude stačit jen pár dobrých skutků na odčinění toho nepořádku a pak… možná příští rok…
"JUKATO!" zařvala Zorena vztekle. Židle se s ní s hlasitým praskotem převrátila.
Tak radši na přespříští rok…

Konec
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 18. prosince 2011 v 22:19 | Reagovat

Koukám, že Jukata se stala velmi oblíbenou. Taky jsem ji použila jako jednoho z hlavních protagonistů povídky do soutěže u Temnářky.
I když ono to může být tím, že jsem zatím bohužel četla jen Hladová přání a to, co Terka zveřejňuje u sebe na blogu.
Ale pobavila mě představa coby Femoriana jako Ježíška a Atalana jako Klauna :-D

2 maglaiz maglaiz | Web | 19. prosince 2011 v 11:35 | Reagovat

Mě se zase líbí, že Zorena mlsá ve spíži marmelády a KOMPOSTY :D

3 Annieren Annieren | Web | 20. prosince 2011 v 21:02 | Reagovat

Zajímavá povídka, Jukata v hlavní roli je dokonalá :). Mrzí mě, že jsem četla jenom Hladová přání, takhle se bojím něco napsat... :(

Jinak, teď budu nehorázně otravovat, asi, ale stejně - máš Facebook? Já teď hodně sháním lidi z blogu, tak se jenom ptám... O:)

4 zetemaka zetemaka | E-mail | Web | 22. prosince 2011 v 17:17 | Reagovat

Zdar a sílu ;-) Na blogu mám soutěž o nejstupidnější příjmení, tak když budeš chtít, stav se a poděl se s námi...Muhehe

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama