Prosinec 2011

Vánoce v Podmoří

18. prosince 2011 v 14:37 | Selenne L. Athi
Soutěžní povídka do Vánoční souteže na Temnářčině blogu. Určitě se přidejte, máte možnost vyhrát pěknou nadílku ;)

Jedna z věcí, kterých kdy Atalan ve svém životě litoval (a že jich nebylo zrovna málo), se stalo vyprávění sedmileté Jukatě o prastarých a záhadami opředených zvyků, které se téměř zapomněly v hlubinách časů. Byly to příběhy, jenž malou Jukatu neustále ohromovaly a přiváděly v úžas. A taky ji přiváděly na bláznivé nápady, podle nichž se museli všichni bez výhrad řídit.


One Day (2011)

8. prosince 2011 v 23:34 | Selenne L. Athi |  Viděno
Dexter a Emma dokončili školu a po jedné trochu nevydařené společné noci se pořád výdají. Pro ty dva se stalo osudové datum 15. července. Dvacet let, každý rok vždycky stejné datum. Skrz léta se Dexter s Emmou vyvíjí, stárnou, dělají těžká, ale i ukvapená rozhodnutí ve svých nestálých životech. Zamilovávají se, chybují, dělají hlouposti, ale vždy jsou si navzájem oporou. A ačkoliv je jasné, že jsou pro sebe stvořeni, každý z nich k tomu druhému musí nějak dospět, musí být na jejich společný život připraven...
Tenhle film se mi zdál zpočátku naprosto nezáživný a čekala jsem obyčejné romantické klišé, které samozřejmě skončí happy-endem. Co se však nestalo, po prvních dvaceti minutách filmu jsem se do jejich příběhu absolutně pohltila a tiše čekala, jak se to s Emmou a Dexterem vyvrbí. Vzhledem k tomu, že se film zaměřuje hlavně na ně a na ten jeden osudný den ve dvaceti letech, můžeme dokonale pozorovat změny, které se v nich za ten rok udály a které na sobě vzájemně pozorují a častokrát přemýšlejí, zda by nebylo správné se toho druhého konečně vzdát. Anne Hathaway mám ráda, tady mi přišla úžasná, ačkoliv její vlasy byly občas hrozné a Jim Sturgess se stal mým novým idolem. Chemie klape, melodická hudba a různorodé pozadí ve dvaceti letech v jednom dni, v jednom filmu. Neočekávala jsem, že mě něco takového nadchne a ačkoliv konec mnohé překvapí, jiné ne, mě osobně do toho prostě patřil.
Asi největší romantické (a příjemné) překvapení tohoto roku.
Moje hodnocení: 9 / 10

Trailer:

Míla Linc - Mrtví muži netančí

8. prosince 2011 v 22:42 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Černý hvozd v Granickém království přitahuje, láká, děsí... Nikdo jím zřejmě nikdy neprošel a kdo se vydal byť jen k jeho hranicím, málokdy našel cesty zpět. A právě sem, dokonce až do nitra hvozdu se vydávají tři naprosto rozdílní muži - Meyrink, bývalý lovčí, pijan a muž, který rozumí lesům víc než lidem; Volkan, služebník paní Smrti, který tančil na obloze s kostlivci Tanec smrti a jenž kdysi býval synem šlechtice a Joachima, starce, mluvku a bývalého žoldnéře, který vypráví stovky různých příběhů o tom, jak přišel o svou ruku. Tihle tři, každý s jiným důvodem, se vydávají do šera hvozdu, mezi podivné bytosti, mezi zlou vůli lesa, která v sobě skrývá děsivé tajemství...
Oproti Stínu Černého hvozdu se mi Mrtví muži líbí mnohem víc. Další část série právě o děsivém Černém hvozdu není tolik roztahaný, nezadrhává se a drží čtenáře v napětí, co hrdinům temná vůle lesa připraví příště. Díky tomu, že autor nemá přehršli postav a více ménně se věnuje jen těm třem, Volkanovi, Joachimovi a Meyrinkovi, dostáváme propracovanou charakteristiku každého z nich a díky tomu si je víc oblíbíme. Tentokrát ani nemůžu posoudit, koho jsem z těch třech měla radši - každý si mě něčím získal. Konec je překvapivý, hlavně kvůli tomu, jaké tajemství Černý hvozd skrývá. Upřímně, nečekala jsem to. Vůbec ne. Poslední stránky jsou pomalým, skoro klidným dozvukem toho překvapení, podobně jako u Stínu. Možná jsem tentokrát očekávala trochu otevřenější konec, nebo alespoň něco, co by mě trochu víc postrčilo a navnadilo do příště.
Škoda, kvůli tomu bych ještě o něco víc zvedla bodové ohodnocení.
Moje hodnocení: 7,5 / 10

W. Hohlbein, T. Devi - Prsten Nibelungů

6. prosince 2011 v 13:42 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Prsten Nibelungů je převyprávěný německý epos o magickém zlatě, které přineslo zkázu celým říším díky chamtivosti svých vládců. Příběh začíná ve vojenském táboře, kde svého milovaného manžela očekává královna Sieglinda. Kvůli své bezpečnosti je poslána pryč ze svého království, válčícího Xantenu, které čeká zkáza. Sieglinda nalézá úkryt u Regina, dávného spojence, který jí přijme pod svou ochranu. Uplyne několik let a Sieglindin syn, Siegfried je pohledný, urostlý mladík, který se ničeho nezalekne. Společně s Reginem pracuje v kovárně a je známý svou netrpělivostí a tvrdohlavostí. Díky tomu se jednou v lese při lovu setkává s neznámým válečníkem, s kterým bojuje a překvapivě nad ním zvítězí. Jeho překvapení je však ještě větší, když zjistí, že to není válečník, ale žena. Brunhilda, dcera krále Islandu, se do mladého a zbrklého Siegfrieda okamžitě zamiluje a dá si slib, že na něj počká, ať se děje cokoliv. Vymyslí proto soutěž, ve které jí její budoucí nápadníci musí porazit v boji, jinak je zabije. Nikdo ji totiž nikdy neporazil kromě Sigfrieda.
Ten na setkání s Brunhildou v lese skoro zapomněl a vydává se s Reginem na cestu za prací, dokud nedorazí do království Burgundu, kterého sužuje děsivý drak Fafnir. Zde se Siegfried zamiluje do krásné Kriemhildy, kterou vzhledem ke svému postavení nemůže nikdy dostat. Proto se rozhodne k šílenému činu - rozhodne se vydat sám za Fafnirem a pokusit se strašlivého draka zabít...
Na Prsten Nibelungů jsem byla hrozně zvědavá, protože jsem chtěla tenhle epos známý ze školních lavic konečně poznat trochu jinak. Začátek byl trochu zmatený, nevěděla jsem, co jak a proč, ale jakmile se děj trochu uklidnil, hned jsem začala mít ve všem jasno. Postavy jsou takové, jaké jsem si představovala, vášnivé, lidské, plné chyb a ačkoliv jsou v knize občas místa, která bych jako autor přeskočila, nakonec jsem celý příběh začala brát jako celek, ačkoliv je svým způsobem rozdělen do několika částí. Co bych však hrozně, ale opravdu strašně moc vytkla nakladatelství, je punktace. To, že tam jednou zapomněli dát uvozovky, to bych docela pochopila. Ale že se tenhle problém táhle snad na každé druhé desáté stránce knihy, za to bych už škrtila. Styl překladu je sice velice melodický, na druhou stranu některé věty mi přišly až násilně "básnické", čímž pádem to občas vyznělo dost krkolomně. Zkrátka špatně odvedená práce nakladatele (dokonce v jednom místě úplně spletli jméno postavy, za což bych je opravdu uškrtila, protože to byla dost důležitá scéna!). Díky takhle odfláknuté práci redakce se mi celý dojem z knihy trochu pokazil.
Moje hodnocení: 7 / 10

Covert Affairs // V utajení (1. série)

4. prosince 2011 v 22:57 | Selenne L. Athi |  Viděno
Příběh seriálu začíná Annie Walkerovou, skvěle ovládající několik světových jazyků a právě si dokončující výcvik na agenta. Jenže když je jí nabídnuta práce v CIA, Annie dlouho neváhá - díky svým schopnostem se dostává do jedné velké machinace tajných operací, které častokrát zachraňují svět před hrozbou dalších válek. S touto prací však pro Annie nadcházejí problémy; ačkoliv její šéfka je dost přísná a neváhá po někom pořádně dupat, Annie svou práci začne milovat. Jenže jak žít dvojitý život, když žijete pod střechou se svou starší sestrou? Annie postupem zjišťuje, jaké těžké je být skutečným, dobrým agentem...
Tenhle seriál mi nepřinesl nic moc nového. Ano, sice miluju obsazení Piper Perabo do seriálu (tuhle herečku mám moc ráda) a jejího slepého parťáka a IT génia Auggieho Andersona (v podání nádherného Christophera Gorhama). Nejlepším dílem první řady je prostě pilot, protože od něj seriál pomalu upadá na kvalitě. Ano, je tam akce, ano, odpočinete si u toho, a ano, špičkování a jiskřivá chemie mezi Auggiem a Annie je naprosto nepřekonatelná, ale tím seriál se svými plusy končí. Tedy do té doby, než ve finální epizodě začne figurovat Anniin "kostlivec" ze skříně, muž, kvůli kterého milovala a který byl hlavním důvodem, proč se vlastně chtěla stát agentem.
Na opravdu nudná odpoledne je to dobrá záležitost, já to beru kvůli Auggiemu a Annie jako guilty pleasure, ale pokud vás nezaujme ani první díl, tak si to dál asi ani nepouštějte.
Moje hodnocení: 5,5 / 10


Tres Metros Sobre El Cielo (2010)

4. prosince 2011 v 22:31 | Selenne L. Athi |  Viděno
Jednou za čas si člověk řekne, že zkusí něco naprosto jiného. V mém případě se většinou jedná o cizojazyčný film, po kterém bych asi normálně nesáhla, protože jsem prostě líná. Tentokrát můj hledáček padl na poměrně nový, španělský film, který bych volně přeložila jako "Tři metry nad nebem".
Tenhle film vypráví příběh motorkáře a rebela, který si říká jednoduše "H". Tenhle kluk rád jezdí rychle, miluje svou motorku a účastní se dost nebezpečných závodů, při nichž nejednou někdo přišel o život. Společně se svými kumpány se rozhodnou jít na párty smetánky, kde potká Babi - vzornou, bohatou a trochu rozmazlenou dívku, která ho začne okamžitě nenávidět. H se tím spíš jen baví a kdykoliv dívku náhodou potká, provokuje ji. Většinou se však setkávájí za zvláštní okolností, kdy H musí Babi neustále zachraňovat z různých malérů, do kterých se nechala zatáhnout jeho provokacemi. A tak tihle dva, navzdory tomu, jak jsou odlišní, v sobě najdou zvláštní porozumění...
Tenhle film mě v zásadě nijak neoslovil. Sice jsou výkony hlavních protagonistů velice zdařilé, romantika na vás dýchá jemně a jen málokdy opravdu přeslazeně. Dokonce i postavy se snaží o nějakou tu hlubší charakteristiku a vše vám do sebe dokonale zapadá a příjemně ladí, kdyby... No, kdyby tohle všechno už nebylo neustále ohrávané téma. Tak nějak jsem v tomhle filmu nenašla nic nového, nic, co by ve mně vyvolávalo kouzelné mrazení z celého příběhu. Co však musím dát filmu za velký, ale opravdu velký plus, je konec. Překvapivý, trochu melodramatický, ale hlavně překvapivý. Jako nejzajímavější postavu považuju právě H, Babino chování mi přišlo občas trochu přiblblé a o některý věci jsem jí zkrátka nezbaštila, ani důvody, proč se tak vlastně chová.
Moje hodnocení: 5 / 10