Vladimir Nabokov - Lolita

25. listopadu 2011 v 22:50 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Lo. Loli. Lolita. Lolitka. Dolores. Tak ji poznává hlavní postava a vypravěč celého příběhu Humbert Humbert. Tento lehce postarší muž je neustále přitahován mladými dívkami, kterým přezdívá "nymfičky", které miluje a zbožňuje se zoufalou, přesto krotkou posedlostí. Tedy až do doby, kdy se přestěhuje k Charlottě Hazeové a poznává její dvanáctiletou dcerku Lolitu. Drzá, bláznivá, vrtošivá, hloupoučká a tvrdohlavá dívenka muže okamžitě učaruje. Díky této nové lásce je ochoten udělat prakticky vše, od svatby s Charlottou po myšlenky na její zavraždění. Jakmile se však Charlotta o jeho posedlosti Lolitou dozví, nešťastnou náhodou zemře a Humbert se tak stává otcem Lolity a ke svému štěstí i milencem. Společně projíždějí státy Ameriky, usazují se a zase cestují, každý z těch dvou se snaží utéct před něčím jiným...
Zpočátku mi Lolita připadala jako neuvěřitelně úchylné dílo. Jenže jakmile si člověk trochu zvykne na myšlení hlavní postavy, Humberta Humberta, je hluboce ponořen do příběhu o nemocné a zhoubné lásce muže k mladé dívce, která častokrát překračuje hranice veškerých tabu a zdravého rozumu. Humberta čtenář musí zkrátka chápat, díky Nabokově jemnému jazyku vyprávění, se dostáváme do nitra nešťastného muže, který miluje něco, co mu společnost naprosto zakazuje. A když nalezne konečně Lolitu, svou milovanou nymfičku, stále je svým způsobem nešťastný. Zpočátku jeho láska naprosto přehlíží Lolin temperament a snaží se jí dát vše, po čem rozmarná dívka touží, ale nikdy to není dost. Humbert je postaven do zvláštních pozic otce, milence, opatrovníka. Lolita naopak s přibívajícím věkem zjišťuje, že nemůže být jako ostatní vrstevnice, díky Hubertově žárlivosti se nemůže stýkat s chlapci, nemůže zkrátka vést obyčejný život a zároveň být milenkou, zbožňovaným objektem.
Nabokov skvěle rozebírá psychologii obou hlavních protagonistů ve správných místech, aniž by ve svém vyprávění musel používat vulgarity, naopak se snaží dostat až na morek kostí svým hrdinům, do hlouby tabuizovaného tématu pedofilie, která je zde vyložena z natolik zvláštního, nepopulárního názoru, který mě přiměl se nad touto úchylkou zamyslet a pořádně o ní přemýšlet. Svým způsobem takový lidé musejí být strašně nešťastní, stejně jako hrdinové Lolity, jejíž vyústění samozřejmě nespěje k růžovému konci...
Moje hodnocení: 9 / 10 (nejraději bych dílo takto vůbec nehodnotila, ale na druhou stranu mě některé části lehce nudily a proto nakonec udávám zmíněný počet bodů)

Poznámka pod čarou: Je těžké recenzovat něco klasického, co už bylo recenzováno tolikrát, aniž bych někomu nepřipadala slabomyslná, naprosto hloupá, nebo zkrátka jen jako čtenář, který vlastně nepochopil celou pointu knížky. Proto se horko těžko pouštím do Lolity a chci upozornit, že tato recenze obsahuje především mé vlastní názory, s kterými nikdo z vás čítajících nemusí souhlasit. Ostatně jako i ostatních recenzí, které píši. To jen na okraj.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Denisa Kwapulińská Denisa Kwapulińská | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 9:18 | Reagovat

Lolitu jsem četla už dávno, ale pamatuju si že se mi líbila, určitě se do ní zase pustím, protože přece jenom jsem teď staší a hádám, že to pro mě bude úplně jiný zážitek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama