Petra Neomillnerová - Zaklínačka Lota

21. listopadu 2011 v 21:37 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Zaklínačka Lota je asi nejdrsnější hrdinkou Petry Neomillnerové. Míšenka temného elfa a člověka, vyučená zaklínačka, Volmarova adoptivní dcera, milenka Arvida, Torgeho a vympýra Uriana, která pro sprostá slova nejde daleko... V této knize se vlastně s Lotou setkáváme poprvé, vlastně dokonce i to, co bylo před Lotou, na úplném začátku její cesty, která začíná povídkou vyprávěnou z pohledu Volmara nazvanou Temná záležitost, která starého zaklínače dovede k děsivým předmětům temných elfů, díky nimž živí umírají a mrtví vstávají z hrobů, kde poznáváme Lotina otce, matku a vlastně celý ten kumšt, jak přišla Lota na svět a proč se o ni starý zaklínač Volmar tolik stará. V další povídce Noční lovy malá Lota okusuje první milenecký zážitek, první chyby způsobené nenávistí a taky dokonale poznává nespravedlnost života, ať už zaklínačského či lidského, když jejího kamaráda Togeho zneužívá jeden z mistrů. Právě na něj si Lota přizve démona, který ho má zbavit života. Jenže démonu se Lotin svět nechce příliš opouštět a zaklínačské Škole se začínají dít temné věci... Vlasy jako tráva, Kroneřin kluk a Půl krve vyprávějí některé z příhod Lotiny kariéry jako zaklínačky, kdy zachraňuje vílu, poznává těžký úděl vesnické matky, která natolik toužila po dítěti, až se z ni stala vražedkyně a zažívá děsivou bitvu Škol díky pouhé roztržce mezi zaklínači. V dalším povídkovém kousku Stříbro je, když... se poprvé setkáváme s vampýrem Urianem, přezdívaným Uriášem, který Lotě pomáhá s problémy s rozrůstajícím se počtem upírů. Ve Zmetek z temnot si Lota poprvé ochutná hořkou chuť ztráty blízkého kolegy a přítele. V poslední povídce Otec rodiny přebírá vyprávěcí žezlo Torge, který poprvé doplácí na jeho děvkaření, když se dozvídá, že je otcem královského syna a panovník chce jeho i královnu připravit o život...
Styl Petry Neomillnerové buď milujete nebo nenávidíte. Upřímně, já mám Lotu ráda. Fakt mi nevadí občas vypnout a ponořit se do temného světa zaklínačů válících se po krčmách, v postelích s děvkami, nebo šňupajících černý havraní prach, aby dokázali bojovat skutečně do posledního dechu. A ačkoliv mi občas Lota i její bližní a nepřátelé lezly svým způsobem na nervy, naprosto jsem chápala jejich volby, tužby a potřeby, kterými řídí svůj život. Asi nejvíc mě bavily povídky Kroneřin kluk, Stříbro je, když... a Zmetek z temnot, temné, drsné a v některých momentech děsivě zoufalé. Do Temné záležitosti se mi strašně blbě dostávalo, a ačkoliv mám Volmara vcelku ráda, jeho povídka mi zkrátka nesedla. Vlasy jako tráva mi připadala naprosto o ničem a v Půl krve mi zas vadily některé činy, co přítomní hrdinové dělali. Ale nechme to být. Třešničkou na dortu je Otec rodiny, kde jsem si Torgeho skutečně oblíbila, na druhou stranu jsem trošku zklamaná za urychlený konec. Celkově je však sborník o Lotě drsným čtivem, které sice není odpočinkové, ale akce je tam dostatek a stejně tak uvěřitelných reálií a hrdinů, kterým byste sice občas zakroutily krkem, ale doopravdy chápete jejich počínání. Asi se mi víc líbila Psí zima s Lotou, na druhou stranu jsem dostala odpovědi na některé nezodpovězené otázky a tak se těším, až se s drsnou zaklínačkou zase setkám v Žáru krve.
Moje hodnocení: 8 / 10
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama