Neil Gaiman - Nikdykde (Neverwhere)

3. listopadu 2011 v 22:12 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Richard Mayhew je naprosto obyčejný, vlastně obyčejně nudný. Má snoubenku Jessicu, která v něm vidí příjemného společníka, který jí odděluje od naprosté samoty; naprosto nudnou práci úředníka, přičemž jeho jediný adrenalinový každodenní zážitek je vyhnout se spěchajícímu se taxíku. Jenže když jde s Jessicou na večeři a před ním se zčistajasna objeví zraněná dívka, Richard udělá něco, co by jeho snoubenka nikdy od svého nastávajícího muže nečekala - pomůže jí. Dívka, později se představujíc jako Lady Dvířka, je obyvatelkou PodLondýna - světa spletitých kanálů, chodeb a temných zákoutích, které vás mohou sežrat zaživa, pokud nejste dost opatrní. Ačkoliv jí Richard zpočátku nevěří a okamžitě si přeje, aby byla z jeho života pryč, nakonec pro ní udělá malou službu - spojí se s Dvířčiným známým, markýzem de Carabasem, který je výhodným spojencem díky jeho dokonalým obchodním, téměř kuplířským schopnostem. Dvířka s de Carabasem konečně odejdou zpátky do PodLondýna a Richard se vrací do svého obyčejného života - ovšem kdyby nějaký byl! Najednou ho lidé míjejí, nemluví s ním nebo ho nepoznávají. A tak, plný zoufalství, se vydává do PodLondýna za dívkou a markýzem, aby mu vrátili jeho život zpátky...
Kniha, která dala Neilovi Gaimanovi přízvisko jako jeden "z nejlepších světových autorů městské fantasy" je skutečně udělen právem. PodLondýn je zcela nový svět, tak blízký a zároveň tak vzdálený tomu našemu, pln roztodivných kast, zvláštních bytostí a nebezpečí. A Richard, vzhledem k tomu, jak je zpočátku hloupý, nudný a naprosto obyčejný, zde překvapivě nalézá své místo a svým způsobem i smysl života. Je pravdou, že mě jeho zabedněnost často doháněla k šílenství, na druhou stranu jsem mu nemohla nefandit. Dvířka je sympatická, markýz de Carabas má naprosto úžasně napsanou charakteristiku. Plus připočtěte ještě hlavní záporáky příběhu, které se vyžívají v sadomasochismu a mučení svých obětí - pan Croup (přezdívaný vlk) a pan Vanderman (lišák). Tihle dva jsou na pohled jakýsimi strnulými postavičkami, kterých se skrz příběh začnete bát - a to hodně bát. Potkat tuhle dvojici bych nechtěla ani v nočních můrách. Celá atmosféra příběhu je pak vystavěna právě na "městských" základech, na šeru a nebezpečných pravidel PodLondýna, kdy nevíte, jestli vás třeba na pohled obyčejný most Noci nespolkne jako daň za přestup. S koncem jsem velice spokojená i s celým rozuzlením příběhu, které díky otevřenému konci dává čtenáři na tichém, nepatrném slibu možného pokračování nebo na domyslení čtenářovy fantazie.
Neil Gaiman mě ještě opravdu nezklamal.
Moje hodnocení: 9 / 10
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 miss. bloody Scars miss. bloody Scars | Web | 8. listopadu 2011 v 16:03 | Reagovat

Naprosto jsem si zamilovala tuhle knížku :D Což mi připomnělo, že mě už honěj abych řekla našim co chci k Vánocům. Vidím to na Američtí bohové a The Sandman, což je taky práce Gaimana. Vážně se těším!

2 Leana Kailien Leana Kailien | Web | 8. listopadu 2011 v 16:47 | Reagovat

To jsem četla, ale jako komiks? Jo to bude ono. Právě od Gaimana něj čtu Američtí bohové a to je docela dobrý.

3 Denisa Kwapulińská Denisa Kwapulińská | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 9:20 | Reagovat

Croup a Vandemar se oficiálně stali mými oblíbenými postavami. Šel z nich neuvěřitelný strach XD
Líbí se mi způsob jakým Gaiman píše, má neuvěřitelnou fantazii.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama