Suzanne Collins - Hunger Games: Síla vzdoru

21. srpna 2011 v 15:03 | Selenne L. Athi |  Přečteno
POZOR, OBSAHUJE SPOILERY! Předchozí recenze na trilogii Hunger Games: 1. díl a 2. díl

Když Katniss úspěšně unikne pomocí lidé z Třináctého kraje ze spárů Kapitolu, nenalézá ve zdánlivém bezpečí klid. Dvanáctý kraj zanikl, Peeta je stále v držení prezidenta Snowa a Katniss je opět vtažena do politických machinací, tentokrát prezidentkou Třináctého kraje, který funguje pod přísným režimem policejního státu. Jedinou útěchu ji poskytuje jak její rodina, tak Hurikán, kterého Katniss začíná vidět v docela jiném světě, mezi zbraněmi, nenávistí a násilím. A ačkoliv ví, že ji Hurikán miluje a trpělivě na ni čeká, ona nemůže jen tak zapomenout na Peetu, jejího chlapce s chlebem, který je držen a mučen v Kapitolu. To je taky jeden z důvodů, proč Katniss souhlasí s tím, že se stane tváří povstání, reprobrozdem. Její život se začíná skládat z natáčení proklam, propagačních reklam, které mají za účel vyburcovat zbytek Panemu k činnosti. Na oplátku je jí slíbena imunita pro Peetu a ostatní výherce Hladových her a také slib, že může osobně zabít prezidenta Snowa, když k tomu dostane příležitost. Když se koná zachranná mise, díky níž je Peeta s ostatními dovezen do Třináctého kraje, Katniss zjišťuje, že Kapitolský vliv na něj má mnohem větší a bolestnější dopad, než předpokládala - většinu jeho vzpomínek poupravily, díky čemuž ji Peeta vnímá jako hrozbu a nenávidí ji. Haymitch i lékaři se ho snaží léčit, ale léčba je dlouhodobá a Katniss má pocit, že svého chlapce s chlebem navždycky ztratila. Zničená a vyčerpaná se proto rozhodne co nejrychleji něco dělat, aby zapomněla na svou bolest a tak se nechává cvičit, aby mohla jít do skutečné akce. Když jsou její výsledky konečně dostatečné, je jí přidělen tým skládající se z Hurikána, Finnicka Odaira, jednoho z vítězů Hladových her a Katnissina přítele, později také Peety a Katnissina televizního štábu včetně několika vojáků z Třináctého kraje. Jenže když jsou vysláni do druhého kraje do "falešné" akce, aby natočili pár záběrů pro proklamy, jsou vlákáni do pasti a prohlášeni za mrtvé. Katniss se zdá, že právě teď se jí naskytla příležitost svého podílu na celé válce proti Kapitolu a společně se svým oddílem se vydává spletitými chodbami z Druhého kraje až do samotného Kapitolu. Po cestě ztratí několik svých přátel a pochopí, že pravda je mnohem hrůznější, než si myslela. Poté, co její sestru Prim zabijí výbuch a Katniss vážně zraní, dívka se po svém uzdravení setkává se Snowem, který jí odhalí znepokojivou pravdu. Když je předvolána k jeho popravě, Katniss zabijí prezidentku Třináctého kraje a je smířena s tím, že ji nejspíš zabijí. Snaží se proto své trápení co nejlépe urychlit. Po pár týdnech ale přichází Haymitch, který Katniss sdělí, že její soud dopadl v její prospěch a Katniss se vrací domů společně se svou matkou a s několika lidmi do trosek Dvanáctého kraje. Tam začíná nový život s Peetou po boku.
Poslední díl Hunger Games byl... jiný, než jsem očekávala. Překvapivě tenhle názor nesdílím sama, ale o tom pomlčme. Ačkoliv se mi stále líbí autorčin strohý pohled očima Katniss, pořád mi připadají některé věci nedotažené a tak trochu odfláknuté. "Válka", na kterou jsem tak dlouho čekala, je shrnuta do několika kapitol a to ještě dost vzdáleně, protože většinou je tam jen zmínka, že se "ten a ten kraj vzbouřil" a v "tom a tom kraji už povstání končí"... Nevím, možná jsem očekávala trochu víc akce, ačkoliv té je tu taky slušný podíl. Je faktem, že Katniss mi v některých chvílich v předchozích knihách přišla možná až moc svým způsobem sobecká a tak trochu jsem jí to pokoření s Peetovým mučením přála. Prostě mě to tolik nenadchlo jako předchozí díly, ale zároveň uspokojilo a potěšilo, že to skončilo tak, jak to skončilo. Nevím proč, ale závěr se mi jako i u předchozího dílu zdál zbytečně uspěchaný, epilog na stránku a půl nám sice napovídá, jak to všechno pokračovalo, ale zároveň se tu autorka ani trochu nezmiňuje o tom, co se stalo s ostatními postavami, což mi je trochu líto. Vyvolává to totiž dojem, že Collinsová měla chvíli před uzávěrkou termínu odevzdání a tak honem honem dopsala epilog, aby se neřeklo. Kdyby měla kniha o sto stran navíc, vůbec bych se nezlobila, víc by tím vynikla celková atmosféra příběhu a dalo by nám to aspoň prostor rozloučit se s oblíbenými postavami, které v závěru mizejí někam do pozadí.
I tak však musím hodnotit poslední díl Hunger Games kladně, protože chápu autorčinu zodpovědnost nad ukončením takového příběhu, jako byl ten Katnissin a je mi naprosto jasné, že by to mohlo skončit mnohem, mnohem hůř, než to dopadlo tak, jak to dopadlo. Díl neurazil, v některých částech potěšil, v některých zklamal nedostatkem informací a dotaženosti.
Moje hodnocení: 7,5 / 10 (dala bych 8, ale v porovnání s předchozím dílem, který dostal stejné hodnocení, Síla vzdoru byl přeci jen slabší)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama