Srpen 2011

Terry Pratchett & Neil Gaiman - Dobrá znamení

31. srpna 2011 v 12:22 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Víte naprosto přesně, jaká bude vlastně Apokalypsa? A kdo bude stát na straně dobra a kdo na straně zla? A co když Antikrist není takový, jaký bychom si ho představovali? Nebo je to jen součástí Velkého či Nevyslovitelného plánu? Příběh o začátku konce světa je provázen postavami anděla Azirafala, velkého milovníka starých knih a Crowleyho, tak trochu ďábla s láskou ke svému autu značky bentley. Vzhledem k tomu, že tihle dva se znají nějaký ten pátek (tedy 6000 let) a zvykli si na lidském světě natolik, že nechtějí přihlížet jeho zničení, snaží se Apokalypse zabránit. Vše totiž záleží na Adamovi Youngovi, jedenáctiletému klukovi, který měl být vyměněn a vychován v tom nejhorším možném duchu, přičemž kvůli malé chybce vyrůstal jako naprosto obyčejný kluk s uličnickými sklony a partou kamarádů, jenž si říkají Oni. Do toho všeho se přimíchají dva lovci čarodějnic - Newton Pulsifer (pozor, s 'P' ne s 'L' na začátku) a seržant Shadwell, který by si zasloužil pořádný důchod, neustále otravovaný paní Tracy, které Shadwell přezdívá Jezabelie a jenž je médium. Krom těchto tří se objeví Anatéma Novotriková, profesionální potomek a čarodějka, která svůj život podřídila naprosto přesným věštbám jedné ze svých předků a proto se snaží co nejlépe na Armageddon připravit. Jenže jaká strana nakonec zvítězí?
Dobrá znamení rozehrávájí nápaditý, bravurní příběh plný Prachettovského humoru a Gaimanovské filosofie s takovou grácií, že se každá stránka čte sama. Ačkoliv to všechno vlastně zpočátku vypadá nevinně, zanedlouho sledujeme hned několik osudů různých lidí, hrdinů, padouchů a těch, kteří jsou něco mezi, jak se snaží co nejlépe vypořádat s koncem světa a taky mu co nejrychleji zabránit. U posledních stránek jsem skoro brečela smíchy a trochu i dojetím, to čtení prostě stálo za to. Děkuji oběma pánům spisovatelům za tento klenot, za Azirafala i Crowleyho, kteří mi tak naprosto přirostli k srdci a děkuji za další článek mé víry v lidskost a naději.
Moje hodnocení: 10 / 10 (opět musím poděkovat miss.bloody Scars za doporučení tohohle bonbonku :))

The Hour (BBC)

29. srpna 2011 v 21:46 | Selenne L. Athi |  Viděno
Červen 1956. Freddie Lyon je skvělý novinář a publicista, dokonale informovaný, skvělý analyzátor plný nápadů. Ovšem natolik horkokrevný a tvrdohlavý, že ho jen málokdo udrží na uzdě. Jednou z mála těchto lidí je Bel Rowley, nadaná a ambiciózní mladá žena, která dostane šanci vést nový pořad BBC zvaný "The Hour" (Hodina), který má být jakýmsi diskuzním pořadem o dění ve světě. Jenže ihned na začátku je Freddieho kamarádka z dětství zavražděna, ačkoliv všichni prohlašují, že to byla sebevražda, Freddie od svého přesvědčení nechce ustoupit a tak se pomalu zaplétá do konspirací a temných afér bohatých a mocných, v němž hraje každý svou roli, dokonce i Freddie, ačkoliv o tom nemá nejmenší tušení. Na druhou stranu, Bel je zaměstnána vedením nového programu, přičemž si začne románek s postarším a ženatým Hectorem Maddenem, jenž je zdejším hlavním moderátorem. Do toho všeho se prolínají zprávy ze světa, kdy hrozí třetí světová a nikdo netuší, kdo na čí straně vlastně stojí...
The Hour má velice spletitý příběh prodchnutý živými dialogy a skvělou propracovaností postav, obzvláště těch hlavních. Freddieho Lyona si každý zamiluje, ačkoliv je častokrát možná až moc necitlivý a příliš upřímný, jeho inteligence a důvtip je nedocenitelný. Freddieho doplňuje jeho spřízněná duše Bel, která se snaží co nejlépe postavit na vlastní nohy a dokonale se emancipovat, což se jí příliš nedaří a dostává ji do nepříjemných situacích jako ženu, ale i jako producentku The Hour.
Tenhle britský kus se vskutku vydařil. Napětí, inteligence a chytrý humor tohoto nového dítka BBC je na vysoké úrovni, stejně tak výkony herců a ten krásný "retro look", který je příjemně nostalgický. Britové jsou mistři dramatu a jiskřivých dialogů, za tento počin hluboce smekám.
Moje hodnocení: 9 / 10
Počet shlédnutých epizod celkem: 6 z 6

Trailer:

Kaichou Wa Maid-Sama!

29. srpna 2011 v 21:27 | Selenne L. Athi |  Viděno
Kaichou Wa Maid-sama! ve 26 epizodách vypráví romanticko-humorný příběh prezidentky školní rady Ayuzawy Misaki, zkráceně Misa-chan, která se stala první studentkou na původní chlapecké akademii. A protože s dokonalou přesností ví, jaké to je být jediná holka obklopená tolika kluky, snaží se být co nejpřísnější, nejkrutější a zesnadňovat život svých spolužaček, které jsou samozřejmě v menšině. Misaki je svou prudkou a nevázanou náturou někdy dost děsivá, zvláště pro chlapce, ale dokáže si svou pílí a vytrvalostí hodně získat a hlavně, udržet ve škole pořádek. Díky tomu padne do oka Usui Takumimu, školnímu idolu a lamači dívčích srdcí, který s naprostým klidem odráží Misakiny děsivé výlevy vzteku, které všechny ostatní děsí. A ačkoliv by se mu Misaki nejraději vyhýbala, Usui bohužel přijde na její tajemství - Misaki totiž pracuje v Maid Caffé, což je kavárna, cukrárna, částečně restaurace a prostě příjemné a klidné místo, kde si můžete dát prakticky cokoliv, přičemž vás obsluhují mladé dívky v oblečcích služek a oslovují vás co nejuctivěji "Můj pane" či "Má paní". Misaki tuto práci dělá kvůli její rodině; otec je opustil, zanechal za sebou dluhy i rozpadající se domek, v kterém si nemůžete být jisti, zda šlápnete na pevnou půdu. A ačkoliv se Misaki, její mladší sestra posedlá slevovými kupony a Misakina matka snaží, aby sebe i dům uživili, přeci jen to není tak jednoduché.
Po Usuiho odhalení se začne Misaki bát, že mladík prozradí její tajemství, jenže se stane skoro naprostý opak - Usui se do Maid Caffé vrací, aby byl v dívčině blízkosti, objevuje se v nečekaných situacích, aby Misaki zachránil a neustále ji provokuje svými poznámkami, které jsou buď perverzní, nebo jim dívka vůbec nerozumí. Postupem času se mezi nimi zakotví zvláštní soulad, ačkoliv každý z nich je jako oheň a voda...
Kaichou wa maid-sama! je rozhodně milé, hodně pěkně udělané a vtipné anime. Narazila jsem na něj u miss.bloody Scars (což mi připomíná to naše vzájemné inspirování :D) a po prvním díle mě okamžitě chytlo. Upřímně, Usuiho bych si dala okamžitě k svačině, Misaki je opět hodně příjemná hrdinka, která si na nic nehraje a kromě řevu na kluky je hodně sympatická. Ostatní postavy jsou většinou komické, ale příjemně dokreslují hlavní hrdiny a ne všichni pobíhají bez duše kolem (některým je samozřejmě věnována trochu větší dějová linie, než ostatním). Zkrátka a dobře - bavilo mě to, hodně. Oproti předchozímu romantickému kusu Kimi ni Todoke, které bylo romantikou napěchováno od začátku do konce, mě tohle bavilo víc. Mělo to víc děje, míň dlouhých pohledů a skvělých perverzních poznámek Usuiho. Přiznávám, že jsem se u každého dílu neustále, skoro úchylně culila a ačkoliv byl tu a tam díl slabší, stále si držel svou laťku. Krásná, prázdninová tečka.
Moje hodnocení: 8 / 10

Mužatky, šamponi, změny charakterů aneb ať žije lidská nedokonalost

27. srpna 2011 v 19:31 | Selenne L. Athi
Je to jako hodně špatné manželství. A pokud si nechcete vzít příklad z pána Tolkiena, v jehož slavném Hobitovi není ani jedna žena, tak prostě zatnete zuby a trpíte. Proč? Protože neznám nikoho, kdo vidí do hlavy opačného pohlaví. (Tedy pokud někoho takového znáte, napište mi prosím, nabízím tučný honorář a moře vděčnosti!)
A abych nikoho nediskriminovala, nebyla sexistka či rovnou feministka, snažila jsem se vměstnat všechny mé myšlenky ohledně této problematiky do několika všeobecným problémů, které jsou s tím spojené (ačkoliv ne vždycky přímo). Takže, dámy, pusťte své sukně a pánové kalhoty, protože se pořádně podíváme na to, co je pod nimi.
Všeobecný problém č. 1 - Obecná charakteristika a vzhled aneb vždycky vidíme to nejlepší
Tohle se stává většinou začátečníkům (ačkoliv i ti více "rozepsaní" s tím mají občas zásek a nechají se příliš unést) a projevuje se to tím, že autor si prostě představí dokonalý protějšek. Ať chceme, nebo ne, každý někde v malém, temném a neřestném šuplíčku své duše bude prostě schovávat podobu "vyvoleného/vyvolené", které žádný smrtelník nemůže dosáhnout. Bohužel, zámek toho šuplíčku častokrát hlasitě zacvaká, když se člověk dá do psaní a náš vysněný "bůh/bohyně" začne ovládat naše prsty na klávesnicích.
Dám malý, zcela nepatrný příklad hodně špatné charakteristiky mladého muže (budeme mu říkat pan E.):
Pan E. byl mladý, pohledný a vysoký. Od hlavy až k patě mohl měřit dobrý metr osmdesát. Jeho tělo bylo ladné, svalnaté a pružné. Tvář měl hladce oholenou, šedé oči toužebně hleděli do její tváře, jako kdyby ji chtěli pozřít, teď a tady. Rysy v jeho obličeji byly pravidelné s lehkým náznakem ostrých úhlů. Husté, zlatavé vlasy se mu ve slunci lehounce, stříbrně leskly.
Pan E. nedávno oslavil své dvaadvacáté narozeniny. Miloval knihy, britský pop a dlouhé, přemýšlivé procházky. Rád se díval na japonské, animované seriály a filmy, občas si pustil i nějaké to seriálové historické drama.
A jak se to nevinně a pěkně čte, že? Samozřejmě, že nemusíme o postavě okamžitě napsat, jak je odporná, co všechno dělá, když se nikdo nedívá, jaké úchylky provozuje po nocích atd. Tyhle věci, pokud k vaší postavě patří, bych rozhodně zakomponovala do příběhu, nikoliv hned na začátek do popisu, který by díky tomu byl jistě třikrát delší. V tomhle si totiž musíme uvědomit jednu věc - čtenář rád věci prožívá, ne si o nich čte deset stránek naprosto nudných a prostých popisů. Podle mého názoru je dobré ty popisné události a prožívané události pěkně kombinovat. Ale zpátky k problému.
Zkrátka a dobře, pokud postavě nadělíte míň než dvě špatné, obyčejné vlastnosti, čtenář/ka se sice může bezhlavě do postavy zamilovat a neustále o ní básnit (ačkoliv s přibývajícím odstupem od přečtení se to zbožňování pomalu přeměňuje v tichou nenávist), nebo ji může nenávidět rovnou, jak nelogicky je vytvořená a napsaná.
Bezchybná žena a muže prostě neexistují. Pro názornou ukázku se podívejte na sebe a smiřte se s tím, naivní romantici.

Všeobecný problém č. 2 - Všeho špatného a trochu dobrého
A to je přesný opak. Postava je hnusná, odporná, škaredá, prohnilá, naprosto odpudivá atd. atd. atd. a ještě k tomu je to úchyl, perverzák, nymfomanka, podrazák atd. Zkrátka a dobře ti zloduši, které musíme nenávidět už jen proto, že jsou tak odporní jak vzhledově, tak psychologicky. V tomto případě by si už člověk sakra vtlouct do hlavy, že pokud chce psát, musí dobře vnímat svět. Nebo nebýt aspoň natolik naivní a dětinský, aby viděl jen černé a bílé. (Dobře, pokud je pisatel pes, tak toto vidění se mu odpouští ;)) Svět je zkrátka barevný. Takže pište o sviních, parchantech, děvkách, courách, atd. atd., ale zkuste svou postavu polidštit natolik, aby čtenář aspoň chápal, proč se tak chová. Záporák se prostě nevyloupne zničehonic stejně jako se jen tak objeví kladný hrdina. Každý člověk musí podstoupit určitou cestu k rozvinutí svého charakteru. Takže ačkoliv může být on/ona naprostá svině a mlátit ostatní hlava nehlava, nemůže být prostě skrz naskrz prolezlý. Takový lidé nejsou, nebo alespoň ne úplně. Pokud ano, dělají to většinou ke svým vlastním účelům, které je nutno vysvětlit, jinak postava nebude uvěřitelná. Tak to zkrátka je a bude.

Všeobecný problém č. 3 - Stejný, nezměnitelný, nudný nebo okamžitá změna
Další chyba, která potkává postavy začátečníků. Pokud člověk nepíše povídky (v těch se charaktery vystupujících nemusí nijak zásadně měnit) a píše něco delšího, je potřeba udělat si aspoň slabě načrtnutou linii každého hrdiny/postavy, jak se bude vyvíjet. Jak už bylo řečeno v předchozím problému, člověk se vyvíjí. Díky okolnostem, svému okolí a lidmi, které se objevují v jeho blízkosti. Hodně lidí na tento fakt zapomíná a dělá dvě zásadní chyby - buď se hrdina takto "vyvine" v rozpočtu pár stránek, nebo zůstává stejně strnulý po celou dobu vyprávění. Žádná změna na začátku, uprostřed, ani na konci. Prostě to vypadá, jako kdyby se odehrával příběh bez něj, ačkoliv se tam někde nachází stojící stranou od všeho ostatního, nezměnitelný. Neříkám, že je naprostá chyba, když si postava udrží své cíle, zásady, tužby a slabosti, ale některé aspekty, které dělají jeho osobnost, se prostě změnit musí. Ať už je to lepší chování při stolování, postavení svému strachu nebo naprosté zavržení milovaného člověka, čtenář miluje změny v charakteru postavy.
Bohužel, i k tomuhle najdeme naprostý, stejně špatný protiklad - hrdina se vyvíjí během deseti stran, přičemž jeho osobnost naprosto přesedlá z jednoho charakteru do druhého bez sebemenšího zaškobrtnutí. Tohle vám čtenář už tuplem nezbaští, spíš vám to hodí na hlavu. Nikdo se jen zásadně nezmění v rozsahu dvou až tří dnů. Pořád tu jsou staré zvyky, vzpomínky, strach a bolístky... A pokud postava opravdu "začíná" nanovo, stejně jí to sem tam uklouzne, nebo ho minulost drapne dost bolestivě za pačesy. Takže, nevybírejte ani z jedné z těchto dvou extrémních možností, ale projíždějte zlatým středem. Je to sice hodně tvrdá a křivolaká cesta, ale takový je život.

Všeobecný problém č. 4a - Já/ty aneb mužatka
Jo, kluci mají drsné holky rádi. Samozřejmě, nikdo by přece nestál o ukňouranou nánu, která si neumí ani zavázat tkaničky. Jenže tahle snaha se tomuhle "ukňouranému" typu vyhnout autory častokrát zavádí do zoufalého stádia - "ať je ta děvka co nejdrsnější". Ať už to píše muž či žena, pokud chtějí tvrdou hrdinku, častokrát šlápnou vedle. Ženám se tyhle případy tolik nestávají, za to však pánové svým hrdinkám zřejmě vyměnily pohlavní ústrojí, aniž by si toho kdokoliv všiml. Tedy, kromě čtenáře. Ženská, která nemá špětku mateřského, byť může být skrytý, citu, bez problémů jako je menstruace, trocha dbání o vlastní vzhled a aspoň náznak jemnocitu, prostě není ženská. Jasně, může klít od rána až do večera, může mlátit všechny kolem hlava nehlava, dokonce si nemusí s nikým a ničím brát servítky, ale prostě nikdy nebude močit vestoje. Bohužel, na tyhle okolnosti autoři častokrát zapomínají, a tak jejich hlavní ženská hrdinka je autor v sukni/korzetu/šatech/kalhotech. Mužům se sice líbit může, ale ženy nesouhlasně kroutí hlavou. Každá žena prostě nemusí mít nervy a pěsti z ocele, tak přidejte alespoň jednu hysterku, matku, princezničku... cokoliv. Upřímně, pánové, proč vám je takový Edward a jemu podobný tak nepříjemný? Protože ho psala žena a podle vás se nechová ani trochu jako chlap? Vítejte v našem světě s vašimi hrdinkami.
Na tento problém je opravdu jednoduché řešení - buď mít někoho blízkého, koho se případně zeptat (samozřejmě ženského pohlaví), nebo pozorovat. Co ženy dělají například v tramvaji, na ulici, v obchodě atd...? Díváte se někdy očima nebo ehm, něčím... jiným?

Všeobecný problém č. 4b - Já/ty aneb šampon
Jak jsou mužatky častokrát těžko stravitelné pro ženy, tak jsou pro muže nezkousnutelní šamponi, tedy hlavně hrdinové napsané ženou. Muž je citliví, jemný, ohleduplný, má dobrý vkus, nikdy nesmrdí a je dokonalý ve stolování, má skvělé způsoby... I mě se z tohohle zvedá žaludek. Jak si totiž může žena vedle něčeho takového nadpozemského připadat aspoň trochu rovnoceně? Takže děvčata, ženy, dívky, mé milé přítelkyně - ani tady nemůžete dát všanc svůj "ideál" - náctileté a romantické duše to možná zbaští, ostatní ženské tuhle přeslazenost s bolením zubů překousnout, ale muži vám to hodí na hlavu, že z nich děláte něco naprosto nemožného. Postava nemusí být nechutné prase, které vás v temné uličce znásilní (neříkám, že to taky nemůže být), ale jak už jsem zmínila v předchozích bodech - jdeme od jedné události druhé, charakter se mění a vyvíjí a žádný člověk není dokonalý.

Doufám, že jsem vám aspoň trochu nastínila základní chyby těchto problémečků v psaní. Třeba některým z vás konečně svitne, proč ho ten či onen čtenář proklel za divnou změnu charakteru či přecitlivělost toho či onoho hrdiny. Pokud vás můj článek (ne)uspokojil, můžete ještě využít další alternativy - od Temnářky (namátkou články "Jak (ne)udělat ze svého hrdiny teplouše", "Jak (ne)udělat ze své hrdinky děvku" a "Ženy válečnice, zbraně vhodné na zeď a další fantasy klišé, které jsou k smíchu") a Daletth (ze článků Realismus v literatuře - "Zženštilý hrdina a jeho stará známá mužatka - část první a část druhá")


Takže děti, upusťte od sladkých, naivních snů o lidské dokonalosti a dokonalosti protějšků.
Bude to tak nejlepší pro všechny.

Teen Wolf | 1. série [2011]

23. srpna 2011 v 23:09 | Selenne L. Athi |  Viděno
Bylo nebyl, žil jednou jeden teenager jménem Scott McCall, který byl společně se svým nejlepším kamarádem Stillesem outsadeři na své škole. Jedné krásné noci ale nastala změna - Scotta pokousal vlk. Tedy, alespoň to tak vypadalo, dokud se mladík nezačal měnit, slyšet a vidět věci, o kterých se mu ani nesnilo. A pak dorazí na školu nová studentka, krásná Allison, do které se Scott zamiluje. Bohužel, Allison patří do starobylé rodiny lovců, jejichž přímení Argent znamená stříbro. Ta souvislost vám došla, že? A tak se Scott musí naučit ovládat své schopnosti a čelit hrozbě jiného, silnějšího vlkodlaka, neznámého Alfu, který vraždí naoko náhodné lidi a který také může za Scottovo "prokletí". Vrásky mu také dělá záhadný vlkodlak Derek, který má temnou minulost a za určitou cenu mu může pomoci, pokud ovšem Scott dřív někoho nezabije...
Teen Wolf není příliš nápaditý seriál. Překvapivě. Teenager získá schopnosti/stane se něčím novým, čemu doposud nevěřil, setká se se svojí vyvolenou, nastává krize identity, málem zabití svých přátel včetně své vyvolené, pátrání po hlavní záporákovi a tak dále, a tak dále. Obrázek si jistě dokážete udělat sami. Na druhou stranu, ačkoliv nápad není originální, přeci jen bych nechtěla Teen Wolf házet přes plot k ostatním podobným brakům. Ačkoliv hlavní představitel příliš hrát neumí, ostatní podávají docela příjemný herecký výkon, a ačkoliv je scénář občas plný klišé, stejně se najdou skutečně vtipné, nebo dokonce neočekáváné momenty, které dokáží překvapit. Konec je v některých případech předvídatelný a poslední vteřiny dost kýčovité, ale celkový dojem to nezkazí. Dvanáct dílů je navíc optimální počet, kdy se nic nenatahuje a občas dokonce zatajujete dech napětí (díl, kdy Scotta a ostatní ve škole pronásleduje bych si v mém případě už nikdy nechtěla pouštět po tmě). Ačkoliv některé postavy jsou opět trochu klišovité (Scott, Allison), tak bych chtěla vyzdvihnout naoko naprosto hloupou fiflenu Lydii a bláznivého, ale zároveň vtipného a chytrého Scottova kamaráda Stillese. Tihle dva se za celou sérii stali mými oblíbenci, protože neustále dokázali překvapit a navíc se u nich projevily nějaké ty změny charakteru. Ačkoliv efekty v seriálu jsou hodně televizní a zdejší vlkodlaci, pokud se nejedná o trochu nepodařeného počítačového Alfu, mi připomínají filmy ze 60. let a jsou hodně oškliví, musím naopak vyzdvihnout příjemný hudební doprovod.
Takže konečné hodnocení? Seriál docela fajn, jen tak bych ho neodsuzovala a jako oddechovka je dost příjemný.
Moje hodnocení: 6,5 / 10


Přečteno

21. srpna 2011 v 18:54 | Selenne L. Athi

Celkem recenzí: 118

Abecední seznam podle příjmení autorů:
Upozornění: U některých autorů se může jednat o sérii, tedy díly na sebe navazující (např. Anita Blake, Tina Salo atd.), některé tu však nemusí být napsané či zmíněné. V těchto případech se bude nejspíš jednat o první díl série, který u nás buď nevyšel, nebo jsem další díly nečetla, či nevím, že vůbec existují. Ostatní díly, které jsem nečetla či jsem nenapsala recenzi budou časem doplněny.

A
Adams, Lusy - Odstíny života
Adrian, Lara - Půlnoční rasa: Polibek půlnoci
Ashton, Elizabeth - Dcery pana Darcyho

B
Benešová, Tereza - Gjorkové: Tajemství minulosti
Bishop, Anne - Černé drahokamy: Dcera čisté krve
Black, Holly - Daň peklu, Valiant, Ironside (AJ)
Briggs, Patricia - Mercedes Thompson: Měsíční píseň, Krevní pouto, Železný polibek
Brönte, Anne - Agnes Grey
Brönte, Emily - Na Větrné hůrce
Burdová, Michaela - Poselství Jednorožců: Strážci Dobra, Zrádné hory Dragor, Záchrana Lilandgarie
Burdová, Michaela - Křišťály moci: Zrada temného elfa, Hněv pána ohně

C
Cabot, Meg - Mediátor: Andělé smrti
Cashore, Kristin - Výjimečná
Cast, P.C. a C - Škola noci: Označená, Zrazená, Vyvolená, Pronásledovaná
Cave, Nick - Smrt Zajdy Munroa
Clare, Cassandra - The Infernal Devices: The Clockwork Angel, The Clockwork Prince (AJ)
Coelho, Paolo - Alchymista, Jedenáct minut
Collins, Suzanne - Hunger Games: Aréna smrti, Vražedná pomsta, Síla vzdoru

Č
Čermáková, Michaela a Šmejkal, Tomáš - Zpěv draků
Červenák, Juraj - Dobrodružství kapitána Báthoryho: Strážci Varadínu, Brána Irkally

D

E

F
Finn, Alex - Beastly (AJ)
Fitzpatrick, Becca - Hush, Hush: Zavržený, Crescendo

G
Gaiman, Neil - Anansiho chlapci, Hvězdný prach, Koralina, Dobrá znamení (spoluatorem Terry Pratchett), Nikdykde
Goodkind, Terry - Meč Pravdy: První čarodějovo pravidlo, Kámen Slz
Gracie, Anne - Tudorovci: Král, královna a milenka
Gregory, Philippa - Červená královna
Grossman, Lev - Čarodějové
Gould, Steven - Jumper

H
Hamilton, Laurel K. - Anita Blake: Provinilé slasti, Rozesmátá mrtvola
Harris, Charlaine - série Pravá krev: Mrtví do soumraku, Upíři v Dallasu, Klub mrtvých, Mrtví pro svět, Dočista mrtví, Bezpochyby mrtví, Hůř než mrtví
Harris, Thomas - Mlčení jehňátek
Hoffman, Paul - Levá ruka boží
Hohlbein, Wolfgang (a Torsten Devi) - Prsten Nibelungů
Howard, Robert E. - Solomon Kane

CH
Chadbourn, Mark - Doba temna: Ďábel v zeleném

I
Ishiguro, Kazuo - Neopouštěj mě

J
Januzsková, Aleksandra - Město mágů: Dům u vycházejícího slunce
Jones, Diana Wynne - Howlův putující zámek

K

L
Le Guin, Ursula K. - Zeměmoří: Čaroděj Zeměmoří, Atuánské hrobky, Nejvzdálenější pobřeží, Jiný vítr, Tehanu
Lukjaněnko, Sergej - Trix Solier: Čarodějův učeň


M
Mai-Nuyen, Jenny - Dědictví koruny elfů, Dračí brána
Martin, George R. R. - Píseň ledu a ohně: Hra o trůny (1. kniha, 2. kniha), Střet králů, Bouře mečů, Hostina pro vrány
Matoušková, Tereza - sága Podmoří: Dnes se neproměňuj, Branou snů, Hladová přání
McMahon, Katherine - Alchymistova dcera
Mead, Richelle - Vampýrský akademie: Vampýrská akademie
Mead, Richelle - Sukuba: Trápení
Meyerová, Stephenie - Hostitel
Muchamore, Robert - Cherub: Třída A


N
Nabokov, Vladimir - Lolita
Neomillnerová, Petra - Tina Salo: Sladká jak krev, Doušek věčnosti, Past na medvěda, Smrt u archanděla
Neomillnerová, Petra - Zaklínačka Lota: Zaklínačka Lota

O

P
Perkins, Stephenie - Lola and the Boy next door
Prachett, Terry - Úžasná Zeměplocha - Zaslaná pošta
Prachett, Terry; Gaiman Neil - Dobrá znamení

Q

R
Renčín, Pavel - Městské války: Zlatý kříž, Runový meč
Rice, Anne - Interview s upírem
Riordan, Rick - Percy Jackson: Zloděj blesku, Moře nestvůr, Prokletí Titánů
Rotfuss, Patrick - Jméno větru: Den první I., Den první II.
Ryanová, Carrie - Les rukou a zubů

S
Salvatore, R. A. - Legenda o Drizztovi: Domovina
Sebold, Alice - Pevné pouto
Smith, L. J. - Tajný kruh: Zasvěcení, Otrokyně
Suttcliff, Rosemary - Orel deváté legie


T

U

V

W
Westerfeld, Scott - Oškliví, Krásní

X

Y
Young-Yuu, Lee - Kill Me, Kiss Me: Vol. 1

Z
Ziemiański, Andrzej - Achája I.

Ž
Žamboch, Miroslav - Drsný spasitel

Full Metal Panic!

21. srpna 2011 v 18:06 | Selenne L. Athi |  Viděno
Chidori je na pohled obyčejná dívka, která chodí na střední, neúspěšně se snaží někoho najít a má hodně ostrý jazyk, který se nebojí použít. Zároveň však patří k tzv. "Whispers", což jsou zvláštní lidé nadaní neuvěřitelnými schopnostmi rozumět strojům a novým, neznámým technologiím. Tyto lidi častokrát padnou za pokusné oběti teroristům, a tak přichází Sousuke Sadara, mladík s mozkem vojenského šílence, který je naprostý sociopat a který má za úkol chránit Chidori. Ačkoliv to Chidori zpočátku leze dost na nervy a nechápe, proč ji Sousuke pořád sleduje, nakonec se dozví pravdu a stane tváří v tvář nepříteli po Sousukeho boku...
Full Metal Panic! je skvělé anime už jen z mnoha důvodů. Jeden z nich například je, že spadá hned do několika žánrů - trochu romantické, trochu ecchi (tedy trocha lechtivé erotiky, ale opravdu jen lechtivé), mecha (což je žánr zabírající se zbraněmi a vojáky, častokrát s neobyčejnými vlastnostmi), drama a komedie zároveň. Každý si v něm prostě najde něco svého. Navíc jsou tu více než sympatické hlavní postavy - ať už se jedná o Chidori, která je jedna z mála vyjímek v anime, protože jakožto hlavní hrdinka není nijak zvlášť uječená, spíš hodně tvrdohlavá a svéhlavá, což je velké osvěžení. Sousuke je sice maniak a nemá naprosto žádné sociální cítění, ale díl po dílu jsou u něj vidět patřičné změny obzvlášť když je v sázce Chidorin život. Jeho přátelé a spolupracovníci jsou taky pěkná a velice vtipná dvojka, jediný, kdo mě trochu vadil, byla kapitánka Tesstarosa, kterou jsem opravdu nemusela a scény s ní jsem trochu přetrpěla. Bavilo mě to a hodně. Později doplním ještě Full Metal Panic!: Second Raid a FMP!: Fumoffu.
Moje hodnocení: 8 / 10

Kimi ni Todoke // Reaching You (1. a 2. série)

21. srpna 2011 v 17:51 | Selenne L. Athi |  Viděno
Kimi ni Todoke je středoškolské romantické anime, které vypráví o dívce jménem Sawako. Je velice plachá a uzavřená, protože se jí lidé straní a bojí se jí. Má to svůj důvod - když byla menší, jeden z jejích kamarádů jí omylem řekl Sadako, což je strašidelná postava z Kruhu (pokud znáte americký remake, Sadako = Samara) a Sawako bohužel i tak vypadá - černé vlasy, bledý obličej. Díky tomu se jí půlka školy bojí a druhá půlka se jí straní nebo si o ní vypráví děsivé příběhy, kvůli kterým se dívka ještě víc izoluje. Tedy alespoň do toho dne, kdy Sawako potká Kazehayu Shotu - populárního, chytrého a vtipného kluka, který se s ní začne úplně normálně přede všemi bavit. Ačkoliv je Sawako jeho chováním naprosto rozpačitá, protože naprosto neví, jak se má vlastně chovat, nakonec díky Kazehayovi získává několik nových přátel - nemluvného a velice upřímného Sanadu Ryu, bláznivou a přecitlivělou Ryu a její nejlepší kamarádu, krásnou Ayane. Díky nim a Kazehayovi začne Sawako zapadat a stává se součástí třídního kolektivu, přičemž stále nemůže zapomenout, komu za tohle všechno vděčí a zjišťuje, co ke Kazehayovi vlastně cítí...
Velice jednoduché, hezky nakreslené anime, které neurazí. Postavy jsou docela prokreslené, obzvlášť ty vedlejší, Kazehaya je jaksepatří krásně roztomilý, Sawako je občas možná až příliš naivní a ukňouraná, na druhou stranu její chování není přílišným překvapením, když vezmeme v úvahu, že se celé roky s nikým ze školy nebavila a tak nemůže vědět, jak to vlastně chodí. Oceňuji nadlehčený vtip jejích přátel, který je opravdu osvěžující a dokáže rozesmát. Některé díly mi připadaly příliš rozvleklé, jiné se mi fakt líbily a jsem ráda, že byla udělaná i druhá série, ačkoliv ta byla sice kratší, na druhou stranu neměla tak rozvleklý děj. Anime, které potěšilo, ale nijak zvlášť neohromilo.
Moje hodnocení: 1. série - 7 / 10; 2. série - 7,5 / 10

A jedno pěkné AMV na závěr:

Suzanne Collins - Hunger Games: Síla vzdoru

21. srpna 2011 v 15:03 | Selenne L. Athi |  Přečteno
POZOR, OBSAHUJE SPOILERY! Předchozí recenze na trilogii Hunger Games: 1. díl a 2. díl

Když Katniss úspěšně unikne pomocí lidé z Třináctého kraje ze spárů Kapitolu, nenalézá ve zdánlivém bezpečí klid. Dvanáctý kraj zanikl, Peeta je stále v držení prezidenta Snowa a Katniss je opět vtažena do politických machinací, tentokrát prezidentkou Třináctého kraje, který funguje pod přísným režimem policejního státu. Jedinou útěchu ji poskytuje jak její rodina, tak Hurikán, kterého Katniss začíná vidět v docela jiném světě, mezi zbraněmi, nenávistí a násilím. A ačkoliv ví, že ji Hurikán miluje a trpělivě na ni čeká, ona nemůže jen tak zapomenout na Peetu, jejího chlapce s chlebem, který je držen a mučen v Kapitolu. To je taky jeden z důvodů, proč Katniss souhlasí s tím, že se stane tváří povstání, reprobrozdem. Její život se začíná skládat z natáčení proklam, propagačních reklam, které mají za účel vyburcovat zbytek Panemu k činnosti. Na oplátku je jí slíbena imunita pro Peetu a ostatní výherce Hladových her a také slib, že může osobně zabít prezidenta Snowa, když k tomu dostane příležitost. Když se koná zachranná mise, díky níž je Peeta s ostatními dovezen do Třináctého kraje, Katniss zjišťuje, že Kapitolský vliv na něj má mnohem větší a bolestnější dopad, než předpokládala - většinu jeho vzpomínek poupravily, díky čemuž ji Peeta vnímá jako hrozbu a nenávidí ji. Haymitch i lékaři se ho snaží léčit, ale léčba je dlouhodobá a Katniss má pocit, že svého chlapce s chlebem navždycky ztratila. Zničená a vyčerpaná se proto rozhodne co nejrychleji něco dělat, aby zapomněla na svou bolest a tak se nechává cvičit, aby mohla jít do skutečné akce. Když jsou její výsledky konečně dostatečné, je jí přidělen tým skládající se z Hurikána, Finnicka Odaira, jednoho z vítězů Hladových her a Katnissina přítele, později také Peety a Katnissina televizního štábu včetně několika vojáků z Třináctého kraje. Jenže když jsou vysláni do druhého kraje do "falešné" akce, aby natočili pár záběrů pro proklamy, jsou vlákáni do pasti a prohlášeni za mrtvé. Katniss se zdá, že právě teď se jí naskytla příležitost svého podílu na celé válce proti Kapitolu a společně se svým oddílem se vydává spletitými chodbami z Druhého kraje až do samotného Kapitolu. Po cestě ztratí několik svých přátel a pochopí, že pravda je mnohem hrůznější, než si myslela. Poté, co její sestru Prim zabijí výbuch a Katniss vážně zraní, dívka se po svém uzdravení setkává se Snowem, který jí odhalí znepokojivou pravdu. Když je předvolána k jeho popravě, Katniss zabijí prezidentku Třináctého kraje a je smířena s tím, že ji nejspíš zabijí. Snaží se proto své trápení co nejlépe urychlit. Po pár týdnech ale přichází Haymitch, který Katniss sdělí, že její soud dopadl v její prospěch a Katniss se vrací domů společně se svou matkou a s několika lidmi do trosek Dvanáctého kraje. Tam začíná nový život s Peetou po boku.
Poslední díl Hunger Games byl... jiný, než jsem očekávala. Překvapivě tenhle názor nesdílím sama, ale o tom pomlčme. Ačkoliv se mi stále líbí autorčin strohý pohled očima Katniss, pořád mi připadají některé věci nedotažené a tak trochu odfláknuté. "Válka", na kterou jsem tak dlouho čekala, je shrnuta do několika kapitol a to ještě dost vzdáleně, protože většinou je tam jen zmínka, že se "ten a ten kraj vzbouřil" a v "tom a tom kraji už povstání končí"... Nevím, možná jsem očekávala trochu víc akce, ačkoliv té je tu taky slušný podíl. Je faktem, že Katniss mi v některých chvílich v předchozích knihách přišla možná až moc svým způsobem sobecká a tak trochu jsem jí to pokoření s Peetovým mučením přála. Prostě mě to tolik nenadchlo jako předchozí díly, ale zároveň uspokojilo a potěšilo, že to skončilo tak, jak to skončilo. Nevím proč, ale závěr se mi jako i u předchozího dílu zdál zbytečně uspěchaný, epilog na stránku a půl nám sice napovídá, jak to všechno pokračovalo, ale zároveň se tu autorka ani trochu nezmiňuje o tom, co se stalo s ostatními postavami, což mi je trochu líto. Vyvolává to totiž dojem, že Collinsová měla chvíli před uzávěrkou termínu odevzdání a tak honem honem dopsala epilog, aby se neřeklo. Kdyby měla kniha o sto stran navíc, vůbec bych se nezlobila, víc by tím vynikla celková atmosféra příběhu a dalo by nám to aspoň prostor rozloučit se s oblíbenými postavami, které v závěru mizejí někam do pozadí.
I tak však musím hodnotit poslední díl Hunger Games kladně, protože chápu autorčinu zodpovědnost nad ukončením takového příběhu, jako byl ten Katnissin a je mi naprosto jasné, že by to mohlo skončit mnohem, mnohem hůř, než to dopadlo tak, jak to dopadlo. Díl neurazil, v některých částech potěšil, v některých zklamal nedostatkem informací a dotaženosti.
Moje hodnocení: 7,5 / 10 (dala bych 8, ale v porovnání s předchozím dílem, který dostal stejné hodnocení, Síla vzdoru byl přeci jen slabší)

Rick Riordan - Percy Jackson: Prokletí Titánů

8. srpna 2011 v 22:48 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Třetí kniha cyklu Percy Jackson a Olympané
S teď již čtrnáctileným Percym Jacksonem se setkáváme právě ve chvíli, kdy plní jednu ze zdánlivě neškodných misí - musí do tábora přivést dva nové Polokrevné, sourozence Di Angelovi. Jenže nic nevyjde podle plánu - na Percyho, Annabeth a Thalii zaútočí Mantichora a ačkoliv přátelům přijde na pomoc Artemis a její lovecká družina pannen, Annabeth zmizí. Jenže pak je unesena i Artemis a její družina se ji chce vydat najít. A ačkoliv se Percy dozví proroctví, které mu jasně přikazuje, aby se této výpravě vyhnul, neustoupí a prvně na vlastní pěst se vydá Annabeth i Artemis zachránit. Jenže nohsledi otce bohů a vládce všech Titánů Krona jsou jim v patách a Percy poprvé zažije hořkost zklamání a ztráty, díky níž získá nového nepřítele a rok na to, aby se konečně rozhodlo, kdo z dětí Velké Trojky nakonec zradí...
Ačkoliv bych v téhle knize dala víckrát Percymu pěstí, přeci jen je stále můj velký oblíbenec a snaží se dělat, co mu přijde nejlepší udělat. Nechci říct, že by mě tenhle díl vyloženě nebavil, ale některé mezery v něm byly možná až příliš velké. Nevím, musím přiznat, že mě trochu zklamal, ačkoliv zároveň hodně navnadil na to, co se stane příště. Je to totiž přesně ten typ dílu knižní série, který sice tolik nemusíte, ale dokonale vás nažhaví na to, co se může a co se stane příště. Prostě tomu nijak nezabráníte, ale musíte se těšit na další díl.
Moje hodnocení: 6 / 10