Červenec 2011

Harry Potter a Relikvie Smrti - 2. část (2011)

20. července 2011 v 20:53 | Selenne L. Athi |  Viděno
Tak a je to tady. Onen konec, na který jsme všichni čekali. Ale opravdu stálo na něj čekat?
Upřímně, celé je to takové rozpačité. Vše začíná u Dobbyho hrobu, kdy se Harry dohodne se skřetem Griphookem (kterého zachrání z Malfoyovic sídla), že výměnou za vstup do Bellatrixina trezoru dostane Nebelvírův meč. Dohoda platí do chvíle, kdy je další Viteál s částí Voldemortovy duše nadosah... Jenže pak je skřet zradí a Harry s Hermionou a Ronem opustí Gringottovic banku ve velkém stylu - na drakovi. Bez meče ale nemohou Viteál zničit a tak se musí vrátit do Bradavic, do Tajemné komnaty, kde jsou stále k dispozici baziliščí zuby. Přemístí se do Prasinek, kde narazí čirou náhodou na Brumbálova bratra, který tajně pomáhá Bradavickým studentům a přeživší Brumbálově Armádě, která živoří v komnatě nejvyšší potřeby pod vedení Nevilla, Lenky a Ginny. Když se chodbou dostanou Harry se svými přáteli zpátky do Bradavic, začíná závod s časem - musí nalézt a zničit zbylé Viteály, aby se Harry mohl s Voldemortem utkat osobně... Bitva o Bradavice a záchranu kouzelnického světa může začít.
Takže, v první řadě - z posledního dílu jsem hodně, ale opravdu hodně rozpačitá. Samozřejmě, je nabit akcí a jeho tempo ubíhá neuvěřitelně rychle. Tohle je možná ale i jeho nejsilnější slabinou. Kromě toho, že nečtenář je podle mě naprosto ztracen v ději a musí být z toho všeho naprosto perplex, finální bitva je tak nějak rozdělena na čtyři části po pěti až deseti minutách, přičemž ani v jedné není opravdu vidět smrt některých postav. Tam, kde by tvůrci mohli z toho všeho vytřískat emocionální maximum, je jen špetka toho, u čeho čtenář v knize brečí od začátku do konce. Neříkám, že decentnost není špatná, v tomhle případě je ale myslím použita trochu laickým dojmem. A i to, že se asi v deseti minutách rychle shrne všechny "milostné" osudy hlavních postav - to mi taky nepřijde nijak zvlášť správné. A poslední tři minuty filmu a to slavné "Po 19 letech" - to už úplně sklouzlo do takové trapnosti, že se celé kino jednoduše smálo a celkový dojem podle mě nevyzněl tak, jak by vyznít měl. Na druhou stranu, opravdu pěkně udělané scény byly ze Snapeovy minulosti (ačkoliv dokonale vyhlazený "mladší" Snape Alana Rickmana vypadal spíš jako po plastikách) a Harryho rozhodnutí obětovat se... Ano, v těchto chvilkách mě opravdu pokoušeli pálící slzy v očích a horko těžko jsem je zamačkávala. Ale upřímně - od jisté části filmu jsem opravdu nevěděla, jestli se mám smát, nebo brečet. Nevím, ale myslím, že poslední díl celého kolosu Harryho Pottera tvůrci zkrátka odflákli. Musím přiznat, že jsem nejspíš křivdila předchozímu "stanovému" dílu, kde byla aspoň patrná ponurá atmosféra a všechno na vás pomalu a děsivě doléhalo, ale tady mi to přišlo tak nějak všechno nedotažené, odfláknuté a tak nějak... nemastné, neslané. Nechci mít pocit, že poslednímu Harrymu křivdím, ale druhá část posledního dílu budu nejspíš počítat mezi slabší filmová zpracování Harryho Pottera. Skutečně, škoda.
Moje hodnocení: 7,5 / 10

Trailer:


Camelot (1. série)

20. července 2011 v 20:22 | Selenne L. Athi |  Viděno
Když se po letech vrací Morgana Le Fay z kláštera, je svým otcem Utherem vyhnána a slibuje pomstu. Za pomocí černé magie zabije svého otce a britský trůn má zřejmě jediného následovníka - Morganu. Tedy do té doby, než se čaroděj Merlin nerozhodne po letech vyhledat malého chlapce, z kterého je teď mladý muž a neoznámit mu, že je synem krále Uthera a královny Igraine. Ačkoliv Morgana neočekávala, že se náhle objeví další Utherův potomek, neváhá jít do protiútoku a intrikuje svým i Artušovým okolím, aby získala královskou korunu pro sebe. A co by to bylo za Artušovskou legendu bez milostného trojúhelníku v podobě Artuše, krásné Guinevery a rytíře Lancelota (v seriálu s pozměněným jménem Leontes)?
Temné časy britského království mohou začít.
Tenhle seriál prostě nebyl pro tvůrce tím správným krokem. První věc je, že těžko může soutěžit se svou "pubertálnější" verzí Merlinem a s ostatními vysokými seriály (Hra o trůny, Borgiové). Možná proto byla tato série první a zároveň i poslední.
Herecký ansámbl nebyl zase tak špatný - ačkoliv Artuš jako Jamie Campbell Bower se mi příliš nelíbil, Eva Green mi připadala jako naprosto správná Morgana a mile překvapil i Joseph Fiennes jako Merlin. Ale tím možná všechny plusy končí. Sice jde vidět, že výprava nebyla úplně nejlevnější, za to scénáristicky a dějově je druhá půlka seriálu prakticky o ničem, ačkoliv se tvůrci snažili zřejmě všechny uchlácholit "sexem a nahými těly"... jenže tohle už v televizi taky dávno neplatí a nikdo na to neskočí. Sice se mi moc líbila vyobrazená praktika magie, kdy čarujícímu začínají téct krvavé slzy, když je kouzlo nad jeho síly... a taky zpodobnění "Paní Jezera" bylo svým způsobem děsivě krásné a originální... Ale tím všechen náboj seriálu končí a hasne.
Jako oddechovka možná, ale spíš se řadí k posledním možnostem, kdy se v televizi už opravdu není na co dívat.
Moje hodnocení: 5 / 10

Trailer:


V knihovně

10. července 2011 v 17:33 | Selenne L. Athi
"Mám pocit, že jsem na špatné stopě," povzdechl si mladík, "nechápu to. Ty svitky, co jsem překládal, byly falešné. Data v nich uvedená a používaný jazyk se naprosto neshodovaly a navíc měly blíž k Darkranštině, než k její starší předchůdkyni," zamračil se Soren. Tolik probdělých nocí naprosto zbytečně. V tu chvíli by do něčeho nejraději vztekem kopnul. Ovládl se však, neboť znovu pocítil ten zvláštní pocit, který mu zježil vlasy na zátylku a chloupky na rukou. Bezmyšlenkovitě se zastavil.

X-Men: První třída (2011)

10. července 2011 v 17:27 | Selenne L. Athi |  Viděno



Jak se vlastně stal z Erica Magneto? A z Charlese Profesor X? Kdy vlastně přišel Charles k doživotnímu postižení na vozíčku a odkud se vlastně vzala Mystique? Na tohle všechno nám odpovídá nový X-film - První třída. A taky na mnohem víc.
Začátek je podobný, jako u úplně prvního dílu X-Menů. Tedy dětství Erica Lensherra, které nebylo zrovna v koncentračním táboře dvakrát růžové. Je tu i scéna s ohnutým plotem... Jenže co následuje potom? Mladého Erica si totiž všimne věděc a "specialista" na podobné případy Sebastian Shaw, který zpočátku vypadá naprosto neškodně. Tedy dokud nenapočítá do tří a nezabije Ericovu matku. Díky tomu ho vlastně Eric až do dospělosti hledá a pronásleduje.
Na druhé straně, Charles je jeho pravým opakem. Je z bohaté rodiny, jako malý našel modrou dívku Raven ve své kuchyni, díky čemuž mezi nimi vzniklo silné pouto, které by Raven chtěla posunout o něco dál. Jenže Charles je Charles a v dívce nevidí víc než jen svou sestru.
Tito tři se setkají ve chvíli, kdy se snaží porazit Shawa a jeho skupinu mocných mutantů, s jejichž pomocí chce Shaw rozpoutat válku mezi Sovětským svazem a Amerikou. Ericovi a Charlesovi nezbývá nic jiného, než se bránit protiútokem - díky schopnému mladému mutantovi Hank MacCoyovi (pozdějšímu Beastovi), který sestrojí Cerebro a tak Eric s Charlesem začínají rekrutovat mladé mutanty. Některé úspěšně (Havok, Bashee atd.) a některé i neúspěšně (malé cameo ve Wolverinovi a jeho "go fuck yourself" je nezapomenutelné). Tuto skupinku začnou cvičit, aby dokonale uměli ovládat své schopnosti a zamezit tak celosvětovému konfliktu. Jenže čím víc se dostávají blíž k Shawovi, tím víc se názory Erica a Charlese liší, až nakonec dojde k momentu, kdy se z přátel stávají nepřátelé na život a na smrt bojující za to, co je dobré a co je správné.
Upřímně, jeden z nejlepších X-Menů, co jsem kdy viděla. V mém žebříčku sice stále vítězí první díl X-Men, ale First Class mu silně šlape na paty. Obsazení sympatické a věrohodné, herecké výkony více než dostačující. Celé vyznění příběhu, kde se zaplétají otázky genocidy, rasismu, Karibské krize a životních Nemesis. S tímhle vším ale skvěle kontrastuje dokonale vyvážený humor, který rozhodně nespadá do trapnosti, sympatické a uvěřitelné postavy. A samozřejmě skvělá hudba a komorní atmosféra šedesátých let. Skutečně, film naprosto splnil mé očekávání, dokonce ho přerost a já mohla být z celého snímku jedině nadšená a ačkoliv je předem jasné, kam jeho závěr nakonec povede, stejně se mi na to příjemně koukalo. No upřímně, pokud je člověk hodně všímavý, všimne si dokonale propletených osudů hrdinů, které se střetávají i v ostatních X-filmech (již zmíněný Wolverine; malá Storm; mladý Alex Sommers je budoucím otcem Scotta "Kyklopa" Sommerse; Mystique s Azazelem jsou zase rodiči Nightcrawlera z druhého dílu X-Menů atd.).
Shlédnuto a podtrženo - velké nadšení a ovace. Líp jsem si to představovat nemohla.
Moje hodnocení: 9 / 10

Trailer:


Layout no. 27

10. července 2011 v 15:25 | Selenne L. Athi


Pravá Krev: Dočista mrtví - Charlaine Harris

10. července 2011 v 12:33 | Selenne L. Athi |  Přečteno


Sookie se už definitivně smířila s tím, že se její bratr stává měňavcem a dokonce i s tím, že si Eric Northman z jejich společně prožitých chvil nic nepamatuje a tudíž jejich vztah uvízl tak trochu na mrtvém bodě. Na druhou stranu jí to přináší jisté uspokojení, že nikdo kromě ní neví, kdo vlastně zabil Debbii Pelantovou, Alcidovu bývalou snoubenku. A i když Sookie tak trochu žárlí na Billa a jeho novou přítelkyni, přeci jen se její život začíná znovu uklidňovat. Jenže to by nemohla být Sookie Stackhouseová, telepatická servírka, aby se něco zase nesemlelo. Tentokrát jde někdo po měňavcích. A když je před Sookie postřelen i její šéf Sam, chtě nechtě musí požádat Erica o pomoc. Aby toho nebylo málo, její kamarádka Tara začala chodit s hodně nepříjemným a zřejmě i nebezpečným upírem, který se Sookie ani trochu nelíbí. Krom toho, Sheverportská smečka přišla o vůdce a jeden z uchazečů je i Alcidův otec...
Čím víc člověk čte Sookie Stackhouseovou, tím víc se toho děje. Krom toho, že se autorka vždycky nedrží pouze jedné "detektivní" zápletky, ale střídavě se pouští do různých problémů z odlišných stran, má každé nové pokračování směsici napětí a příjemného odreagování, které kníhy o Sookie Stackhouseové vždycky poskytnou. S každým dalším dílem se navíc dozvídáme víc o nadpřirozených bytostech z tohoto světa, ať už jde o souboj o postavení alfa samce u vlkodlaků, či společenských vztahů mezi měňavci, tenhle svět se vám pomalu otvírá a dostává pod kůži. Ačkoliv jsem si tenhle díl neoblíbila jako ten předchozí (no jo, podílí se na tom moje silná závislost na Ericovi), přesto se mi zdá, že s každým dílem autorka přesahuje samu sebe a mnohem víc se zlepšuje, jak dějově, tak charakterově. Skvělý pokrok od prvního dílu, ve kterém se vlastně skoro "nic nestalo".
Moje hodnocení: 7,5 / 10