Květen 2011

Článek o ničem a zároveň o všem, aneb ohlédnutí za druhým rokem tohoto blogu

30. května 2011 v 21:46 | Selenne L. Athi
Ano, i tak bych to mohla nazvat.
Rok se sešel s rokem a já při záchvatu své sklerózy naprosto zapomněla, že Hidden Stories slaví své 2. narozeniny. Tak vše nejlepší, milý blogu!
Upřímně, při jeho zakládání jsem ani nevěděla, jestli se vůbec takových velkých čísel dožije. Vzhledem k tomu, že už předtím mé internetové stránky, jak blogové, tak obyčejné weby nakódované podle netové HaTMatiLky (HTML) nedožily ani měsíce životnosti, je tohle můj obrovský pokrok. U tohohle blogu mám aspoň jistotu, že když něco začnu, tak to dokončím. Tahle stránka mi vlastně dokazuje, že se dokážu něčeho chytit a nenechat toho po dni, týdnu či měsíci. A dokonce ani po roce ne. Takže, co nám říkají milovaná čísílka?

Hidden Stories v číslech od května 2010 do května 2011:
Publikovaných článků: 350 (hmmm, to sem byla ale výkonná ;))
Přibližná návštěvnost za celý rok: +13 500 návštěvníků
(to číslo... to číslo... to číslo!!! Oh Můj Bože, jste nejlepší na světě!!!)
Průměrná návštěvost: 15 návštěvníků (a s každým dnem to přibývá :D)
Prostřídaných vzhledů za celý rok: 13 (a všechny se mi neskonale líbili!!!)
Ne/Dokončené romány, povídky: 5 + 1 FanFiction
(Pilíře Mezizemí, Věčný, Prokletí Černé koruny, Dýchánek se smrtí, Ravenino divadlo + Budu s tebou)
Vyrobených/nastříhaných videí: 50 (kde se vzalo tohle číslo????!!!!)
Velké, táhnoucí se projekty: uff... Darkran... ufff...
(v září už to bude rok, co jsem vstoupila do Darkranských temných vod)

A autorka za rok 2010/2011?:
- Napsala mnoho recenzí, zklamalo jí několik filmů, ale i knih.
- Bohužel přibrala na váze a už s tím hodlá něco sakra udělat.
- Zamilovala se, odmilovala se a zase se dost zoufale zamilovala (přestanu už s tím někdy?? :D)
- Seznámila se se spoustou skvělých lidí (jmenovitě Temnářka, miss.bloody Scars aka Katka Dinušová a mnoho dalších...)
- Nastoupila do prvního ročníku hebrejského gymnázia, nadělala si několik dobrých přátel a teď s nárůstající nervozitou doufá, že proleze ročníkem bez žádného reparátu.
- Změnila několik stylů hudby, mnohé objevila a často i ztratila...


A celkový hodnocení tohoto roku s Hidden Stories: Mnoho ztraceno a objeveno, dokončeno a upadnuto v zapomnění. Ale to je život. Hýbeme se stále dál, nehledě na to, co se s námi stane, musíme dál vytrvat a bojovat dál o své místo ve světě. To budu dělat i já, doufám, že se stejnou vervou, jako doposud. Takže, děkuji všem moc za návštěvnost, za nové známosti a zároveň trochu lituji ztracených kontaktů... Ale co se dá dělat. Snad se tu se stejně dobrým pocitem takhle rozepíšu i příští rok.

Zůstaňte naladěni a nebojte se snít,

Vaše Selenne L. Athi a celé Hidden Stories.

Píseň a pár cukroušů na závěr ;)
Not your birthday - Allstars Weekend

Daydream Nation (2010)

28. května 2011 v 11:01 | Selenne L. Athi |  Viděno

Caroline se po smrti své matky přestěhuje do města, kde chcíp pes. Nebo, lépe řečeno, jedna její spolužačka. Krom toho, že je nová, v okolí se potuluje vrah v bílém obleku a její škola jí připadá jako nejvíc zhulená ve státech, rozhodne se trochu experimentovat a začít si románek se svým profesorem. Aby to však nebylo tak nápadné, Caroline by si měla najít nějakou zástěrku, člověka, s kterým bude "naoko" chodit, aby se neprovalil její skutečný vztah. Jako na zavolanou se o toto místo vážně uchází Thurstan, pohodářský kluk, který se do Caroline zamiluje a zároveň ztatí přítele za jednu noc. A ačkoliv dívka k Thustanovi cítí zpočátku nepochopení, zanedlouho začne cítit, že vlastně Thurstan by mohl být tím pravým...

Daydream nation je vlastně takovým (dalo by se říct) myšlenkovým proudem v Carolinině hlavě, kde se nevyhýbá vlastní sebekritice a ani břitkým, cynickým komentářům ke svému okolí. Člověk by na první pohled řekl, že je to namyšlená mrcha, přitom ale chápeme její pocity a důvody, proč dělá to, co dělá. Jeden ze skvělých nápadů tohoto filmu je, že ačkoliv to vypadá, že odbočila z hlavního děje a věnuje se drobným příběhům ze svého okolí (přičemž je každý uveden pod určitým názvem a nápisem), najednou zjistíte, že vlastně všechny příběhy tvoří jediný celek, díky kterému pochopíte všechny malé i velké souvislosti. A nevěnuje se pouze Caroline, Thurstanovi či jejímu milenci, Barrymu Andersonovi, který je tak trochu paranoik a navíc má trochu pocuchanou psychiku, takže bych ho v jednom momentě filmu nejraději praštila.

Co se týče obsazení - představitelka Caroline mi přijde naprosto úžasná a svérázná; Thurston, ačkoliv na to zezačátku vůbec nevypadal, je sladký jak cukrkandl a pan Anderson... no, nevim, s tímhle panem profesorem bych si rozhodně nezačala a už vůbec ne potom, co si obarví vlasy na blond. Hudební doprovod je po většinu času laděn do jemných tónů, kdy každá píseň přesně vystihuje atmosféru a postavu či náladu.
Sečteno a podtrženo - Daydream Nation se u mě vyšplhal do závratných výšin, aniž bych si toho vůbec všimla. Upřímně, ten film jsem zhltla už asi pětkrát a pořád nějak nemám dost. A ačkoliv se řadí mezi ty romantické kusy mé filmové sbírky, neváhám po něm sáhnout znovu a přimhuřuju oko na trochu, ale jen malinko patetickým koncem (upřímně, já jsem jim tak hrozně fandila, takže s malým skřípěním scénaře jsem se dokázala vypořádat). V poslední době jedna z nejlepších teenage drama-komedií, co znám.
Moje hodnocení: 9,5 / 10

Trailer:

Layout no. 26 - Fire and Passion

24. května 2011 v 18:16 | Selenne L. Athi


The Priest / Kazatel (2011)

23. května 2011 v 22:15 | Selenne L. Athi |  Viděno

Konečně se podařilo opět natočit akční sci-fi/fantasy kousek typu Underworldu, kde si snímek na naprosto nic nehraje. Všechno to začíná před mnoha stovkami let, kdy na Zemi bojovali dvě rasy - upíři a lidé. V jeden moment to vypadalo, že lidé budou navždycky vyhlazeni, dokud se neobjevili Kněží - vyvolení se vynikajícími schopnostmi boje, kteří upíří řádění zastavili. Jenže léta plynula a církev nevěděla, co se svými "hrdiny" dělat - proto je uvrhla do těch nejhorších podmínek. Příliš se jich obávala, aby je nechávala jednat na vlastní pěst. Když ale jednomu z kněží, Kazatelovi, unesou neteř a zbytek rodiny vyvraždí skupinka upírů, Kazatel se neváhá vzepřít církvi a vyráží po stopě zbylého člena své rodiny. Na jeho cestě se k němu přidává mladý šerif, jež je do dívky zamilován, nemluvě o vyslání dalších Kněží, aby Kazatele zastavili a přivedli zpátky církvi...
Upřímně, Kazatel je prostě béčko. Rychlé, troufám si říct zběsilé, béčko. A ano, vím, že komiks je stokrát lepší, než film, ale i tak se s tím tvůrci docela slušně poprali. Ačkoliv, výtek pár mám a to k tomu, že se ve filmové vztahy tak trochu podobají laciné telenovele, zároveň to docela vysvětluje charakterové pohnutky postav, což tedy této chybě aspoň trochu ubírá na vážnosti. Druhá věc je trochu patetický konec a lehce odhadnutelná postava záporáka (no skutečně, já jsem věděla, kdo to vlastně asi tak, nevím... po 20 minutách filmu? příště trochu víc natáhnout, prosím). Jinak velice osvěžující zpracování upírů (protože blýskavé metrouše přestávám horko těžko snášet), zajímavá pochmurná atmosféra měst a docela příjemně provedená úvodní sekvence, kde nás "tak trochu seznámí s tím, co se to tam vlastně děje". A malá, byť nepatrná hvězdička za Stephena Moyera, který se nám ve filmu příliš nevyskytuje, ale přesto mu to tam prostě sluší (no jo, moje nedočkavost na novou True Blood pomalu dosahuje vrcholu, ale to teď nechme stranou).
Takže konečný verdikt? Nečekejte nic složitého, jděte si do kina spíše odpočinout a budete spokojeni.
Moje hodnocení: 7,5 / 10

Trailer:

Lusy Adams - Odstíny života

22. května 2011 v 16:18 | Selenne L. Athi |  Přečteno

Tři roky poté, co Alex zemřela, ji bohové opět vykopali z hrobu. Proč? Má přece poslání - je Spasitelka, která má rozhodnout finální bitvu mezi těmi dobrými a špatnými. Samozřejmě, kdo by takové povolání chtěl? I přes svůj odpor Alexandrina Avitalová se stane bojovnicí Dobra společně s "bohem strážným" Liamem, který jí tak trochu nepokrytě využívá. Když dívka honí jednoho upíra, narazí přitom na Gabriela "Gaba" Moseleyho, který je členem skupiny lovců. Nabídne Alex, že se může k nim nastěhovat a dívka překvapeně přijímá. Tak se setkává s Mikaylou, tak trochu namyšlenou čarodějkou; s Mattem, který je neuvěřitelný děvkař a jeho bratrem Jaimiem, jež za sebou nemá zrovna příjemné vzpomínky a s Dougem, věčně nabručeným a podrážděným vlkodlakem. Zdánlivě rozdílní, přesto seskupeni silným spojenectvím a přátelstvím, do něhož Alex bez chtěného přičinění přinese rozepře a hádky.
Alex je navíc cílem hned několika super-krásných chlapů, kteří se o ní doslova perou, ačkoliv by dívka radši měla jen jednoho, přesto má chvilky slabosti, kdy by nejspíš nejraději měla všechny. Jenže když se okolo začne motat nepřítel z minulosti lovců, Alex zjišťuje, že některé věci by měly zůstat zapovězené, jako třeba láska k jednomu z nich...
Ačkoliv jsem si myslela, že nebudu moci příběhu nic vytknout, zřejmě jsem se mýlila. A i když mi to silně trhá srdce, přece jen mám nějaké ty výhrady. V první řadě jde jasně vidět, že je to autorčina prvotina a ačkoliv je vidět, že se skutečně snaží dát svým postavám trochu trochu trojrozměrnosti a vyhnout se plochosti, občas sklouzává do klišé. Druhý věc, která mi lezla na mozek, byla touha (téměř) všech mužských prvků po jediném objektu, tedy po Alex. Skutečně jsem nepotkala nikoho, kdo by měl zkušenosti s tím, že by tolik chlapů toužilo po jedný ženský, která stejně všechny odstrkuje. To mě přivádí k Alexině podivné, "srdcervoucí" snaze držet si Gaba od těla, ačkoliv se zase k sobě vždy vrátí a zase v tom nejlepším přestanou. A překvapivě mi nebyla ani hlavní hrdina sympatická - kdyby příběh nebyl vyprávěn v ich-formě, asi bych o ní tvrdila, že je to nafoukaná kráva, která vlastně neví, co chce. Naštěstí pro čtenáře, je docela jednoduché pochopit Alexiny důvody, ačkoliv občas skřípe její chování. Hlava příběhu, která vypráví o boji dobra se zlem je asi ve třičtvrtině knihy odsunuta někam do pozadí a v otevřeném konci zase nakousnutá, takže bychom měli očekávat pokračování. Doufám, že se ho dostaneme, protože je tu asi stovka věcí, která by se měla dořěšit, vysvětlit... Jako seznamovací díl bych ho zhodnotila průměrem, ale přesto si nechávám naději, že si pro nás autorka připraví pořádně zamotaný příběh, který hravě přebije jeho trochu nevydařený první díl.
Moje hodnocení: 6 / 10
Stránky autorky: OdstínyŽivota.ic.cz

Waiting for forever (2010)

20. května 2011 v 18:26 | Selenne L. Athi |  Viděno

Willie a Emma byli v dětství nejlepší kamarádi. Trávili spolu veškerý čas, dokonce i tehdy, kdy Williemu zemřeli rodiče. Tehdy mu Emma pošeptala něco, co k ní navždy upoutalo. Když se Emma odstěhovala, Willie šel za ní. Kdekoliv byla, kamkoliv šla, on tu vždycky byl. Nepozorován, jako stín následoval dívku, kterou miloval. Když se Emma kvůli nemoci svého otce vrací zpátky do rodného města, Willie jde samozřejmě za ní. Setkává se tu se svými dlouholetými přáteli, kteří se ho snaží přemluvit, aby s Emmou konečně mluvil. A je tu také jeho bratr, jež má pocit, že je Willie duševně nemocný.
Emma se stará o svého otce a krom toho se ještě vzpamatovává z rozchodu se svým snoubencem, kterého podvedla. Když ji na ulici najednou osloví neznámý mladý muž, chvíli jí trvá, než jí dojde, o koho se jedná. S Williem stráví celý den, přičemž společně navštěvují stará místa, kam jako děti chodili. Emma se o svém příteli z dětství dozvídá, že se živí jako komediant a žongléř a že stále žije tak trochu ve svém světě. Willie je naopak naprosto nadšen, že už konečně může být s dívkou svých snů a ve své horlivosti jí řekne, že jde tam, kde je ona. Emma je zmatená a tak Williemu přikáže, aby už za ní nikam neodcházel. Jenže pak je Willie obviněn z vraždy a Emma je naprosto zmatená chováním svého snoubence, který se nečekaně objeví ve městě...
"Are you following me?"
Waiting for Forever je skrz naskrz jednoduchý příběh o tom, jak se nesmělý a trochu bláznivý mladík zamiluje do krásné dívky, na kterou by čekal celou věčnost. Rachel Bilson v roli Emmy mi přišla sympatická, Tom Sturridge svou roli trochu zasněného Willieho zvládl na výbornou, dokonce jsem v jedné chvíli musela kvůli němu zamáčnout slzu. A ačkoliv vzájemná chemie je spíše úsměvná, celkovému vyznění snímku nevadí a dodává příjemný pocit. Je to sice trochu kýčovité, ale přesto se najdou drobné úlomky lidskosti, osobních chyb i nevyslovených přání, které romantické slaďárny bohužel postrádají.
Za mě příjemný zážitek.
Moje hodnocení: 7,5 / 10 (půl bodík za postavu Willieho ;))

Trailer:

It's Kind of a Funny Story (2010)

20. května 2011 v 17:53 | Selenne L. Athi |  Viděno

Craig je teenager jako každý jiný. Vlastně tuctový. Miluje svou kamarádku, s kterou ale chodí jeho nejlepší kamarád. Krom toho, když je nervózní, začne zvracet. Když zjistí, že by nejspíš bylo lepší umřít, vydá se spáchat sebevraždu. Jenže, nic nevyjde podle jeho plánu. Craig se nakonec sám uchýlí do léčebného ústavu, kde si myslí, že ho vyléčí a on konečně najde ve své zmatené hlavě klid. Díky tomu, že poznává zdejší pacienty, jejich zdánlivě obyčejné příběhy a bláznivé problémy, začne pomalu zjišťovat, že vlastně je vše tak, jak má být. A že někdy, skutečně někdy je to bláznivé, co máte v hlavě, vlastně správné.
Ve svě podstatě, název filmu skutečně hovoří za vše. Je to trochu legrační příběh. A to svým způsobem skutečně je. Tenhle film je totiž směsicí jednoduchého příběhu mladíka, který "jako každý v jeho věku" vlastně ani neví, kam patří a ve svém hledání nejednou zakopne. Tak proč se trápit dál a všechno to radši neukončit? Jenže díky ústavu se dá dohromady. Koneckonců, kdo by jednou takový ústav nepotřeboval, kdy si člověk může utřídit myšlenky, rozhlédnout se kolem a říct si: "Možná... možná, na tom ještě nejsem zas až tak špatně. Možná jsou i horší věci. A možná, skutečně možná stojí za to dál žít."
Pro mě byl film milým překvapením. Mě doposud neznámý představitel Craiga svoji zmatenost a trochu "geek" postavu zvládl na jedničku, nemluvě o Emmě Roberts, pro kterou začínám mít docela slabost a její postava je dokonale sarkastická. A nejen to. Snímek má i zajímavé nápady, např. v Craigových představách, skvělé poznámky z pohledu hlavního hrdiny...
No, co k tomu dodat? Nenáročný, příjemný film, který sice nemusí dvakrát nadchnout, ale ani neurazí. A nějakou myšlenku to v sobě určitě má, takže tu hodinu a půl koukání nesežere zbytečně.
Moje hodnocení: 7 / 10

Trailer:

(500) Days of Summer // 500 dní se Summer (2009)

14. května 2011 v 20:28 | Selenne L. Athi |  Viděno

Aneb jak se mladý muž zamiluje do dívky. Ale pozor, tohle není romantický příběh.
500 dní se Summer je romantická komedie o muži, který dělá vcelku nudnou práci a jeho život jakž takž zvolna ubíhá. Dokud ovšem nepotká Summer, dívku, která nevěří na lásku. Jenže on se do ní hluboce zamiluje. A snaží se udělat vše proto, aby ji získal. A ačkoliv jsou jeho pokusy občas docela komické, nakonec se Summer začne chodit. Ale jak to v každém vztahu bývá, občas to jde od jedné k pěti a naopak.
Jak už říkají první slova tohoto filmu, 500 dní se Summer skutečně není svým způsobem romantický film. Nebo aspoň ne tak úplně, jak ho známe my. Není to ani o osudové lásce, jakožto spíš o shodě náhod, které nás formují k dalšímu kroku a cíli. Film je postaven na mozaikovitých útržích, přičemž každé na přeskáčku ukazuje útržky z 500 dní, kdy hlavní hrdina příběhu Tom stráví se Summer, ať už v živé společnosti, či v myšlenkách. Čím víc se na film díváte, tím víc máte pocit, že to vlastně spěje k dobrému konci, jak je zvykem, děláte si naděje společně s Tomem... protože tím směrem snímek skutečně směřuje, jenže pak Bác! a vše je jinak. To je na tomhle filmu asi nejlepší. Že ne vše končí dobře, a tenhle film končí opravdu nevšedně ve svém žánru. I tak je to příjemná podívaná, herecké obsazení skvělé a scénář naprostá libovka. Ačkoliv se film zdá být jednoduchý, po jeho shlédnutí jsem měla jistý pocit, že jeho pravý smysl se skrývá někde hluboko pod povrchem a každý si z něj vezme něco pro sebe.
Moje hodnocení: 9 / 10

Trailer:

Thor (2011)

14. května 2011 v 20:13 | Selenne L. Athi |  Viděno

Bylo nebylo, žili jednou severší bohové. Odin, Loki, Thor a jeho družina... No zkrátka, Thor a Loki jsou synové boha všech bohů, Odina. Loki je ten přemýšlivý, Thor je tvrdohlavý a horkokrevný. Když se při jeho korunovaci málem stane krádež od ledových obrů, s nimiž Odin před dávnými věky uzavřel křehký mír, aby zamezil dalším válkám, Thor neuposlechne zákazům svého otce a společně s jeho družinou se vydají do země svých nepřátel. Zde se setkají se zdejším králem, který Thora urazí natolik, že začne boj. Vše vypadá bledě, kdyby nezasáhl Odin. Ten se snaží králi ledových obrů domluvit, je však příliš pozdě - díky Thorovi nastane opět válka. Odin je rozčílen a zklamán synovým chování a když ho ještě Thor urazí, vykáže ho na zem, kde ho hned po dopadu srazí auto. Z něj vystoupí náruživá vědkyně Jane Fosterová se svými přáteli, která sem přijela zdokumentovat dění zdejší noční oblohy. Thor si vzpomene kdo je a snaží se vyhledat své kladivo moci, které Odin poslal na Zem spolu s ním. Má to však jednu podmínku - ten, kdo je schopen Thorovy síly, ale nesmí se nechat zaslepit hněvem, ani pýchou. Thor se bude muset tohle všechno na Zemi naučit, pokud se chce vrátit zpátky domů...Mezitím se na Asgardu, v sídle bohů, Loki dozvídá o své temné minulosti, díky čemuž Odin upadá do dlouhého spánku bohů a Loki se ujímá vlády nad Asgardem...
Dobře, možná, že jsem od Thora očekávala něco naprosto jiného. Upřímně, Asgard občas vypadá trochu moc počítačově, ale to se dá přežít. Bohužel, trošku už nedokážu přežít Natalie Portman, kterou mám sice ráda, ale nemusejí jí cpát naprosto všude do těch stejných rolí, kde je křehká, krásná... no, zkrátka už její postavy nemají příliš větší rozměr (myslím, že se to s filmem Your Highness změní :)), ale i tak... Příběh je hodně jednoduchý, jsou tam i vtipný hlášky, ačkoliv některé jsou více méně trochu hluché (ačkoliv, miluju Stellana Skansgarda a jeho narážku na to, že zná příběhy Thora a ostatních bohů z dětství - vzhledem k tomu, že je Švéd, to docela sedí :D). Navíc, je to hrozně uspěchané. To mi na tom vadí nejvíc. To, že se Thor za půl hodinu naučí správně chovat, či to, že s Jane Foster stráví tři dny a hned jí hrozně miluje... Na to jsem možná moc náročná, nebo jsem byla na tenhle film moc náročná. Nevím, od Kenetha Braghama bych možná očekávala trochu víc.
Takže, lehké zklamání.
Moje hodnocení: 7 / 10

Trailer:

Simon Brett - Prevítem snadno a rychle

8. května 2011 v 19:07 | Selenne L. Athi |  Přečteno
Už vás někdy napadlo, co se asi děje v hlavě vašemu malému bratrovi/sestřičce/dítěti? Myslíte si, že teprve s vaší pomocí se jeho inteligence rozvíjí a jen díky vám dokáže mluvit, chodit atd.? Tak to jste, vážení, na omylu. Protože Prevít je malý novorozenec, který svět vidí velice osobitě. Hned po narození, když se konečně dostane na svět, začne jeho nekonečná zásoba ironie a přísné tyranie, kterou musí zažít jeho nic netušící rodiče. Ať už jde o dětskou koliku, kojení, či o pevnou stravu, Prevít si sám určuje pravidla, které jeho rodiče nevědomky dodržují a pokud se něco překročí, je zle.
Úsměvná, ironická a nesmírně vtipná kniha, která sleduje celý rok, den za dnem malého miminka, které se ještě nemůže vyjadřovat slovy, ale v mysli mu to jde poměrně snadno a s naprostou samozřejmostí líčí každičkou událost v jeho novém životě, kterou samozřejmě okomentuje patřičně vtipným a sarkastickým komentářem. Prevítem snad a rychle nemá ani příliš děje, spíš se díváme do duše malého dítěte, které je možná inteligentnější, než jeho rodiče, zároveň jde však jasně cítit, že je na nich kvůli své dětské neschopnosti stále závislý, ačkoliv s nimi skutečně tropí psí kusy a nejednou je dohání na hranici šílenství. Tahle docela útlá knížečka je navíc napsaná s takovým osobitým nadhledem a klidem, že se velice rychle čte (já měla za dvě odpoledne přečteno). Doporučuji všem, kteří hledají něco na zasmání a nudná odpoledne.
Moje hodnocení: 8 / 10