Duben 2011

Dobrodružství kapitána Báthoryho: Strážcové Varadínu - Juraj Červenák

23. dubna 2011 v 22:23 | Selenne L. Athi |  Přečteno

Kapitán Kornelius Báthory je stvořený pro život vojáka. Je nelítostný, ale čestný, nebere si s nikým a ničím servítky a dokáže se poprat s nepříjemnostmi s rozumem a chladnou hlavou. Když se však dozví, že jeho dlouho neviděný otec umírá, vydává se na rodinné shledání s úmyslem starat se o svého syna Michala, kterého tak dlouho zanedbával. Co osud však nechtěl, nedlouho po shledání jsou oba dva, Michal i Kornelius, napadeni oddílem Turků kvůli krvavé rodinné pomstě, kterou Báthory zapříčinil. Michal je odvlečený neznámo kam a Báthory se po týdnech uzdravování z vážných zranění vydává syna hledat. Na svéch cestách se střetává s různými typy lidí, novými přáteli i nadpřirozenem, přičemž jedinou jeho myšlenkou je najít zpátky ztraceného syna, nebo alespoň se dozvědět nějakou zprávu o jeho smrti...
Juraj Červenák rozehrál historickou řežbu se sympatickým hrdinou a rychlým, neúprosným tempem, které vás nechá vydechnout až na poslední stránce, zároveň však ve vás nechá tunu napětí pro další díl. Všichni, hrdinové i záporáci, jsou lidé z masa a kostí (ačkoliv nepotkáme pouze lidi) a ukazují dokonalé protypy různých lidí, které můžeme bohužel častokrát potkat i dnes. Ačkoliv se jedná o kapitolu dějin, která je nám sice známá, ale ne všem připadá nějak zvlášť zajímavá, autor z tohoto tématu vydupal snad maximum a ještě přidal něco navíc. Pro mě skvělá, napínavá četba, v které se snoubí hned několik žánrů najednou v dokonalém koncertu, který čtenáře vtáhne do děje a zuby, nehty a šavlemi se ho drží až do konce.
Moje hodnocení: 9 / 10

Elvis a Anabelle (2007)

23. dubna 2011 v 21:59 | Selenne L. Athi |  Viděno

Elvis a Anabelle. Dva lidé, jejichž osudy jsou si svým způsobem neuvěřitelně podobné a díky nešťastné náhodě se oba setkají. Ovšem za skutečně podivných podmínek.
Elvis žije se svým postiženým otcem, který byl původně balzamovač. Svědomitý syn chce rodinnou tradici udržovat, ovšem za předpokladu, že si všichni myslí, že jeho dílo je vlastně otcovo. Nemá totiž schválenou licenci na balzamování lidí a proto dělá ze sebe zdánlivého neumětela. Ve svém životě ale uvízl na mrtvém bodě. Nehledě na to, že musí balzamovat, starat se o svého otce, nemá ani žádnou přítelkyni a žije s vědomím, že se nejspíš jednou sám zabije stejně, jako jeho matka. Anabelle je na tom podobně, ovšem ta pro změnu žije v domnění "dokonalé" rodiny, kdy její matka nemá daleko ke skleničce vodky, za to však do své dcerušky cpe dokonalá moudra o tom, jak být neustále krásná. Její otčím pro změnu hází po Anabelle chlípným okem, takže mladé ženě není jeho přítomnost zrovna dvakrát po chuti. Sama Anabelle je mladá bulimička, která se (stejně jako Elvis) zasekla na mrtvém bodě svého nijakého života. Když se však stane nehoda a Anabelle je kvůli špatným příjmům potravy diagnostikováno selhání srdce, je převezena právě do Elvisova balzamovacího ústavu. Elvis žasne nad krásou mrtvé dívky, políbí jí - a světe div se, šípková růženka Anabelle se probere. Elvis to ihned nahlásí a zpočátku se zdá, že životy obou se vrátí do zajetých kolejí, dokud se Anabelle nevrátí s prosbou, zda by u Elvise nemohla nějaký čas zůstat. Naštěstí pro něj, ona si z jejich prvního "setkání" nic nepamatuje. I když Elvis není její přítomností v domě nijak nadšen, postupně se s dívkou zbližuje a oba si uvědomují, že si mohou být navzájem tím hybným bodem, který by jejich doposud nudné a nicneříkající životy posunul dopředu...
Elvis a Anabelle je lidský film. A silná romantika, i když ne v pravém slova smyslu. Skutečně tu nenaleznete neustále se omílající "i love you", nýbrž skutečné city viditelné jen v gestech. Oba hlavní představitelé odvádějí docela příjemnou hereckou práci, chemie mezi nimi pracuje výborně a dokonce mi i skápla slza při konci filmu. Je to nenápadný, za to však příjemný film, který nikoho neurazí a dodá vám pocit, že ne vždycky život stojí za hovno, i když to tak vypadá.
Moje hodnocení: 7 / 10

Trailer:

Orel Deváté legie / The Eagle (2011)

23. dubna 2011 v 21:27 | Selenne L. Athi |  Viděno

Mladému Marcusovi Aquilovi je svěřeno vedení římského vojenského tábora v Británii, kde jsou Římané pod neustálým tlakem původních Britů. Ačkoliv je díky Marcusovi zachráněno mnoho životů, on sám je zraněn a díky tomu nemůže znovu nastoupit do služby. Snaží se uzdravovat v době svého strýce a vymyslet, co dál dělat se svým životem, když nemůže být znovu vojákem. Jeho klid naruší mladý otrok Esca, kterému Marcus v aréně zachrání život a jeho strýc ho koupí jako jeho osobní strážce. Když se Marcus konečně zotaví, jeho strýce navštíví římští politikové, kteří mu připomenou bolestnou vzpomínku na jeho otce a ztrátu Zlaté orlice. Tehdy totiž platila tradice - "Ztratíš-li orla, ztratíš čest. Ztratíš-li čest, ztratíš vše." Popuzený Marcus se proto rozhodne Orla vrátit zpátky do Římu, ačkoliv musí podstoupit nebezpečnou cestu na sever, až za docela bezpečnou hranici Hadriánova valu. Jeho jediným společníkem mu má být Esca, který se tam jako rodilý Brit vyzná. Ačkoliv tento plán Marcusovi jeho strýc rozmlouvá, Marcus se rozhodne. Společně s Escou cestují téměř přes celou zemi až do neznámých krajů plných nebezpečných kmenů, jejichž jazyk zná pouze Esca. Díky této cestě Marcus pozná skutečnou hořkost vojáka i původních obyvatel Británie, které Římané připravili o rodiny a svobodu. Když konečně naleznou kmen, který bojoval s Marcusovým otcem a Zlatého orla vzal, Marcus se proti své vůli musí stát Escovým otrokem, přičemž ani neví, zda ho Esca vůbec nechá naživu, či zda je to jen přetvářka k možnému úprku společně se Zlatým orlem...
The Eagle má rozhodně něco do sebe. A ano, pokud si přečtete csfd.cz, je to skutečně honba za zlatým ptákem. Ale o tomhle tématu raději pomlčme. Už jen proto, že Channing Tattum se tu opravdu a SKUTEČNĚ snaží něco zahrát, ne jen vypadat jako hrouda svalů. Jamie Bell je prostě můj nejlepší šálek kávy, ačkoliv jeho postava bohužel nemá tolik prostoru, jak by potřebovala (ačkoliv to ve filmu vypadá trochu jinak, jeho lehce "hluché scény" jsou chybou scénáře, nikoliv Jamieho). Pokud však pomineme drobné detaily, ve výsledku dostaneme atmosférickou podívanou, která do nás láduje jeden skvělý záběr za druhým (proč jen nebyla aspoň nominace na Oscara za kameru, hm? :/) a je podbarvená dokonalou hudbou Atliho Örvarssona, která jistě potěší všechny povídkáře fantastiky a historie (pro mě je to naprosto sluchová pastva pro ucho). Zkrátka a dobře, mě to stačilo. Film měl nějakou hlavu a patu a ačkoliv jde v některých místech o lehce historický patos s myšlenkou najít ztracenýho orla, celkově mě dostává do kolen. Nemluvě o (sice nepřímém, ale přesto) podřezávání malých dětí. No jo, holt starý Řím není žádné peříčko.
Moje hodnocení: 8 / 10

Trailer:

A ukázka hudby:
The Return of the Eagle

Oškliví - Scott Westerfeld

10. dubna 2011 v 13:52 | Selenne L. Athi |  Přečteno



Ve světě Tally existují velice jednoduchá pravidla - do věku 16 let jste oškliví, bydlíte v Ugly Villu a nesníte o ničem jiném, než o operaci, která vás změní v Krásné. Tak to zkrátka chodí. A Tally vyloženě sní o tom, až bude Krásná, přestěhuje se do New Pretty Townu, bude chodit na večírky, bavit se se svými staršími přáteli, kteří již operaci podstoupili... Jenže pak potká Shay, která má na celkový chod světa naprosto jiný názor. Shay nechce být Krásná, nechce se nechat změnit v dokonalou bytost. Chce být taková, jaká je doposud, ačkoliv je Ošklivá. A ač se názory obou dívek značně liší, stanou se nejlepšími kamarádkami. Tedy aspoň do té doby, než Shay nadejde čas operace. Tehdy se Tally svěří se svým plánem uprchnout a přemlouvá ji, aby s ní odešla do záhadného města Kouře. Tally odmítne, přesto jí Shay nechá zakódovaný vzkaz, díky čemuž může Kouř najít. Jenže ve chvíli, kdy má Tally jít na operaci, zavolají si ji Zvláštní případy a pod podmínkou, že nikdy nebude mít vlastní operaci a zůstane nadosmrti Ošklivou, se má vydávat za agentku a dostat se do Kouře. Tally chtě nechtě souhlasí. Když však dorazí do Kouře a setkává se s Shay a se záhadným Davidem, zjišťuje, že její svět, do kterého chtěla tolik patřit, není zas tak dokonalý, jak se na první pohled zdálo. Ale když si to konečně uvědomí, je příliš pozdě.
Ačkoliv jsme tu mnohokrát měli utopii budoucnosti, která je vlastně zvrácenou a zkorumpovanou společností, přesto nemůžu nejásat nad naprosto novým a ojedinělým nápadem, který do Ošklivích vtiskl jejich autor. Nám čtenářům totiž vyvstává otázka - Jak by se asi žilo ve světě, kde by všichni byli stejně krásní, bez předsudků ohledně vzhledu? Asi naprosto dokonale, nemyslíte? A není právě ta ošklivost, kterou oplýváme, znakem právě jedinečnosti a tudíž i ojedinělé krásy? I když je příběh hodně přímočarý, ubíhá rychlým tempem, že čtenář vlastně ani nenajde žádné hluché místo, kde by ho kniha přestala bavit. Což je další velké plus. I postavy jsou vykresleny natolik, aby sympatizovaly, ačkoliv musím říct, že k srdci mi žádná z nich nijak zvlášť nepřirostla. Celkově však nápad i příběh hodnotím velmi kladně.
Moje hodnocení: 7,5 / 10