Březen 2011

Megamysl (2010)

31. března 2011 v 23:35 | Selenne L. Athi |  Viděno


Megamysl začíná v "podobném duchu", jako Superman, ačkoliv trochu rozdílně - když se v nějaké vzdálené sluneční soustavě stává obrovská katastrofa a starostlivý rodiče svého jediného synka pošlou někam do neznáma od nebezpečí společně s mluvící rybou Prckem, nikdo netušil, že na jiné planetě téže sluneční soustavy budou mít jiní rodiče úplně stejnou myšlenku. A díky tomu se zrodí nepřátelství na život a na smrt, nepřátelství mezi super padouchem, který si říká Megamysl a dokonalým hrdinou Metro Manem. Jejich boj trvá léta a vypadá to, že je konečně na čase, aby někdo z nich porazil toho druhého. Proto Megamysl uskuteční dokonalý plán - unese Metro Manovu přítelkyni a reportérku Roxanne a díky tomu se mu podaří svého úhlavního nepřítele zničit. Megamysl jásá a nedokáže uvěřit svému štěstí - dokud ovšem nezjistí, že díky smrti svého protivníka už nemá pro co žít. Nešťastnou shodou náhod se potká s Roxanne, přičemž se přemění za někoho jiného, aby jej nepoznala. A právě Roxanne mu nechtěně vnukne dokonalou myšlenku - stvoří si nového superhrdinu, aby měl zase nějakou náplň do života. Najde si dokonalého týpka přesně pro jeho účely - kameramana a spolupracovníka Roxanne Hala, který jí dlouhou dobu tajně miluje. A Megamyslovi se skutečně daří - ve svém přestrojení dokonale klame jak Hala, tak Roxanne. Z Hala cvičí dokonalého hrdinu, zatímco se do Roxanne pomalu zamilovává... Má to však jeden háček - Hal totiž zřejmě nechce být superhrdina a po tom, co ho Roxanne dost suverénně odkopne, už vůbec ne. A tak Megamysl stojí před velkým dilema - má se stát někým, proti komu celý život bojoval?
Vtipný a skvěle vytovřený animák Megamysl jede v podobném duchu, jako první díl Shreka, jen si místo klasických pohádek vzal na paškál komiksové hrdiny a padouchy. Díky tomu se stává velkou filmovou chuťovku sršící vtipem a podobnou náladou, jako právě Shrek. Navíc, hvězdné obsazení dabérů je více než komické - Megamysl má hlas Willa Ferrella a jeho úhlavní nepřítel Metro Man zase hlas Brada Pitta. Zajímavé, že? Ačkoliv sem tam něco trošku zaskřípe a film si podobně jako Shrek na chvíli zahraje na rodinnou animovanou komedii, ihned se vrací ve své "černohumorné" formě. Navíc společně se skvělým, nadupaným soundtrackem skvělých rockových i popových hitů (Michael Jackson, Jet atd.) si tenhle film člověk rozhodně vychutná. Mňam, mňam.
Moje hodnocení: 8 / 10

Trailer:

Lost Girl (1. série - 2010)

30. března 2011 v 21:38 | Selenne L. Athi |  Viděno


S fantasy seriály se nám roztrhl pytel. Tedy spíš s těmi na pomezí fantastiky. Mezi takové patří i kanadský seriál Lost Girl (ano, v překladu "Ztracená holka"). A myslím, že název mu perfektně pasuje. Vše se totiž točí kolem mladé ženy Bo, která kromě toho, že je atraktivní a dost nezávislá je ještě něco navíc - je succuba, tedy tvor, který čerpá svou sílu ze sexuálního vzrušení. A aby toho nebylo málo, Bo vlastně ani neví, jak se tyhle schopnosti pořádně ovládají a tak po každé vraždě, kterou spáchá pro své vlastní dobro, si změní jméno, odstěhuje se a začíná na novo. Zkrátka a dobře, Bo se zasekla na mrtvém bodě. Dokud ovšem nepotká trošku trhlou dívku Kenzie, ke které začne chovat ochranitelské vztahy a aniž by to sama chtěla, Bo se dostane do hledáčku všech magických bytostí zvaných Fae. Jenže Fae mají své vlastní zákony a pravidla, krom toho se také rozdělují na Temné Fae (ano, mrchy co škodí) a Světlé Fae (no, ti sice neškodí, ale jsou to taky mrchy :D) a Bo si podle zákona musí vybrat, ke které straně se přidá. Jenže tahle Succuba je možná až přliš tvrdohlavá a svéprávná a tak si vybere - nebude ani jedno, ani druhé, dokud se pořádně nenaučí ve svých nových Fae botách chodit. Díky tomuto neutrálnímu postu se stává jakýmsi druhem detektiva, který se snaží jakž takž udržet tenkou hranici míru mezi Temnými a Světlými, a že je to teprve fuška, zjistí, až když se pomalu dozvídá o své minulosti a rodině...
Co ze začátku vypadalo jako mé nové "guilty pleasure" (Skutečně, první dva díly jsou nic moc), Lost girl se vyhrabe z přihlouplých seznamovaček a pořádně člověka vtáhne do děje, nenudí ho a docela ho baví od začátku do konce. Obzvlášť chválím jistou nekonvenčnost, s jakou si tvůrci hrají (přece jen, Bo je succuba a ta potřebuje mít dost sexu), takže sem tam se objeví nahá těla, ovšem s příjemnou decentností, že to diváka ani neurazí a nepohorší, naopak je potěšen, že se seriál snaží vykousat z obyčejných stereotypů. Podobně jako u Havenu, o kterém jsem psala mnohem dříve, se u Fae nevyskytují úplně tuctové schopnosti a hlavně, seriál se snaží čerpat z mnoha mytologií (řecká - např. fúrie, čínská - bytost, která lidem pro potěšení krade štěstí atd.) Zkrátka a dobře, seriál má velký potenciál, jde jen o to, jestli se ho tvůrci chytí. Doufejme, že ano. A ačkoliv tu stále existují jaksi taksi klišé zádrhely v podobě několika nic neříkajících rozhovorů, podivného vztahu Bo ke své matce (mám tě ráda/nemám tě ráda) a docela zajímavého závěru, obzvláště u kožoměnce Dysona, který Bo miluje, je tu však velké ALE (které nechci prozrazovat ;))... No, uvidíme, jak se to vyvrbí. Stále se vzpamatovávám z počáteční euforie, takže :)
Moje hodnocení: 7 / 10


Mark Chadbourn: Doba Temna - Ďábel v zeleném

30. března 2011 v 21:05 | Selenne L. Athi |  Přečteno


Jak by asi vypadal svět, kdyby technika naprosto zkolabovala, lidstvo se rozpadlo do drobných a vzdálených pozůstatků měst a vesnic a mýtické bytosti by se vrátili zpátky, aby nám oplatili každou sviňárku, kterou jsme na světě napáchali? Tak o tom vám může dost povědět hlavní hrdina Ďábla v zeleném, Mallory, který je egoistický parchant, jak ho hodně bližních nazývá, který se o nic a o nikoho nestará a v nic nevěří. Aby alespoň přežil, nechá se narekturovat k obnoveným křesťanům, kteří se schovávají v polorozpadlé Salisburské katedrále, která stojí na jednom z mála posvěcených půd a tudíž všechno zlé zůstane venku. Alespoň prozatím, neboť s Malloryho nástupem se začnou dít věci. Temné, kruté a neuvěřitelné, při kterém bude muset mladý rytíř překonat dost překážek, mocenských machinací i téměř detektivních hádanek a přitom si zanechat zdravou kůži. Což v době temna není nikdy lehké...
Autor si dokonale vyhrál s myšlenkou našeho světa po Pádu, kdy se všechno propadlo o několik stovek let zpátky do středověku, s tím rozdílem, že hrdinové vlastně ani neví, za co mají skutečně bojovat, zda za své ideály, za přežití, za náboženství... Jinak řečeno, pěkně zmatení a vystrašení se každý snaží s tímto světem vyrovnat po svém, z Malloryho naprosto čiší sarkasmus zakrývající hluboko zakořeněné rány z minulosti, které za žádnou cenu nechce odkrýt. Kromě Malloryho se tu ještě setkáme se Sophie, která je jeho naprostým protikladem. Zde skutečně funguje přísloví "protiklady se přitahují" :D Kromě místy romantičtějších částí si autor dost vyhrál s okolím a atmosférou, která je temně komorní a čtenáři musí neustále připadat napjatá. Člověk čeká, kdy se stane zase něco nového a nečekané a když se to skutečně stane, stále je překvapený, protože je to většinou pořádný kopanec do... No, o tom raději pomlčme. Kniha v sobě skrývá nespočet zajímavých myšlenek o lidskosti a lidském životě, které ve mě zanechaly hluboký dojem. No, uvidíme, jak si povede následující díl.
Moje hodnocení: 8 / 10

Budu s tebou (FF Podmoří)

23. března 2011 v 0:28 | Selenne L. Athi
Můžu se s hrdostí prohlásit za první autorku FF povídky na Temnářčino Podmoří. Za jak dobrou FF autorku, to už posuďte sami.. (v povídce se vyskytuje moje originální postava Dawryn.. to jen tak pro upozornění, abyste nenadávali, co to tam to stvoření dělá :D)

Má mě rád, nemá mě rád (2010)

20. března 2011 v 17:20 | Selenne L. Athi |  Viděno

Má mě rád, nemá mě rád je velmi nenápadný film, který přesto docela chytne za srdce a nepustí. Spíš vám ho vyrve a vy se budete ještě chvíli dívat na díru ve své hrudi.
Příběh tohohle skvělého snímku se točí okolo Julie a Bryce, dvou dospívajících dětí bydlích naproti sobě přes ulici. Bryce se sem přistěhoval jako malý kluk a ihned se dostal do srdce malé Julie, která se rozhodla, že kvůli jeho nádhernému úsměvu a zářícím očím to bude právě on, od koho dostane první polibek. Léta však plynula, oba se nějak změnili, přičemž Julie v Brycovi náhle nachází pouze zklamání a připadá jí, že v jeho nádherné oči už nejsou takové, co bývaly. Zato Bryce si začíná uvědomovat, jaká osobnost mu bydlí naproti přes ulici, aniž by si jí za ta léta nějak zvlášť všímal, zamiluje se do Julie, zatímco ona se snaží Bryce od-milovat. Jak tahle zapeklitá "má mě rád / nemá mě ráda" dopadne?
Tenhle film je zvláštní tím, jakým dokonalým způsobem je vyprávěn. Nikdy jsem se totiž nesetkala s ničím podobným. V hodině a půl je odvyprávěno několik dní a vzpomínek, přičemž tu samou událost vypráví jak Julie, tak Bryce ze svého vlastního pohledu, přidává k tomu své pocity a dojmy, takže divák naprosto neví, na jakou stranu těch dvou se má vlastně přiklonit. Má být v právu trochu zvláštní dívka, která má trošku zatvrzelou představu o tom, koho miluje, nebo kluk, kterého pronásleduje jeho poněkud zvláštní, přesto velice zajímavá sousedka? Myslím, že na tuhle otázky nikdo nenalezne odpověď. Kromě hlavních protagonistů jsou tu skvěle načtrtnuty a naznačeny charaktery obou rodin - Juliiny chudší, ale milující a Bryceovi "dokonalé" rodinky, kde to příliš nefunguje kvůli poněkud despotickému otci, který je zklamán tím, kam se dostal a vylévá "zlobí se na svět" i na sebe. Je to nenápadné, milé, RETRO!! a nutí vás to aspoň půl hodiny po shlédnutí usmívat. Co víc si přát? Film mi naprosto evokoval blížící se léto, prázdniny a teplé počasí a za to mu děkuju :)
Moje hodnocení: 9 / 10


Skins (5. série)

18. března 2011 v 21:00 | Selenne L. Athi

Tak to jsou oni. Noví, naivní, připraveni to všechno do jednoho podělat. A pořádně. Jinak by si totiž nemohli říkat Skins, nebo snad ano?
Úplně noví příběh britských studentů bez iluzí a s pořádnými problémy začíná ve chvíli, kdy se do Bristolu přistěhuje nová holka Frankie. Frankie je jiná, než její vrstevníci. A nejde jen o to, že její rodiče jsou pěkný párek gayů, ale i to, jak vidí okolní svět a i strach, že se mu nemůže postavit. Ale i výchova mužů se na ní podepsala - z bývalé školy má dost nepříjemné vzpomínky ohledně šikany od ostatních spolužáků kvůli tomu, jak se Frankie oblíkala. Prostě víc kluk než holka. A ačkoliv to vypadá, že v nové škole to skončí podobně, naštěstí pro Frankie se objeví nová řádka pěkně vykutálených, i když věrných kamarádů - školní divě Minnie, které záleží na dobrém "looku" a jejím dokonalém klukovi Nickovi, který nezvládá svůj vztek; pak nerozlučnou dvojici Alo a Riche, trochu pošahanýho kluka z farmy a metaláka každým coulem; baletku a herečku Grace, která se snaží udělat pro všechny to nejlepší; drsnou holku Liv, jež to dokáže říct všechno pořádně od pusy a v neposlední řadě potížistu Mattyho, který se vlastně vyloupne jako ten "good" guy.
Celá nová partička nás nechá nahlédnout do svých soukromých dramat, jenž nám jsou tak blízká a v nichž se častokrát sami vidíme. Je docela jasně vidět, že se tvůrci snaží částečně vrátit dějově k původním Skins (1. generace), kteří byli bezpochyby nejlepší, tedy rozhodně lepší, než nemastná neslaná 2. generace, která se dostává do jakés takés kvality až ve 4. sérii. Ale toho teď zanechme. Soustřeďme se hlavně na naši novou partičku. Upřímně, ne všechny díly se mi úplně líbily, například ten o Nickovi a Liv mi nic moc neřekl, ostatní byli rozhodně lepší, obzvlášť tedy Richův, Frankie, Grace a Alo, kteří to prostě nemají v životěch těžké, zejména po té rodinné stránce.
V hodnocení nové generace jsem dost rozporuplná, protože jde vidět, že nováčci potřebují ještě dost místa na to, aby skutečně ukázali, co dovedou. I tak se mi nová partička docela zamlouvá, tak jsem zvědavá, čím je nechají tvůrci projít v další řadě. Koneckonců, poslední díl toho dost nakousl, tak se dost těším na další sérii :D
Moje hodnocení: (silnějších) 7 / 10

Guy Gavriel Kay - Ysabel

18. března 2011 v 20:42 | Selenne L. Athi

Mladý Ned se se svým otcem-fotografem vydává na šestitýdenní dovolenou do slunné Francie prodchnuté mystikou starých Keltů, aby zde nafotili snímky do otcovy nové knihy. Ned je sice takovým výletem nadšen, ačkoliv pomalu zjišťuje, že vlastně neví, co by roupama... Jenže pak narazí na přes tisíc let starou podobiznu nádherné ženy, která mu něco neuvěřitelně připomíná, něco známého a přesto tak vzdáleného. Tím se spustí přímo lavina událostí, která se točí kolem Nedovy rodiny, dávné minulosti a zapomenutých příběhů, které se začínají drát na povrch.
Na Ysabel je jasné vidět, jak autor miluje historii. A Francii. Takže se nesmíte zaleknout, pokud se vám prvních pár stránek bude zdát jako průvodce po francouzské riviéře. Je fakt, že od Kaye jsem zkoušela číst již předtím jeho slavné dílo Fionavarská tapisérie, která mě nijak nechytla. Nevím, ale Ysabel se mi prostě líbila víc. Byla vcelku čtivá, postavy byly správně obestřené tajemstvími a navíc k tomu dost přidává fakt, že i já jsem docela úchyl na dávnou historii a proto mě zmínky o Keltech, Druidech a Římanech fakt dostávali do chvílí blaha. Ale přece jen je to oddychovka, i když velice příjemná, vtipná a rozmanitá.
Moje hodnocení: 7 / 10

Lovely Complex (celá série)

12. března 2011 v 22:25 | Selenne L. Athi |  Viděno


Koizumi nenávidí svou výšku, díky níž je mnohokrát vyšší, než všichni ostatní. Hlavně kluci. Otani má zase opačný problém - je totiž příliš malý na kluka. A tihle dva se neustále kvůli svým komplexům kočkují. Až dojde k docela vtipné sázce - jde o to, kdo si najde dřív stálého kluka/holku, než ten druhý. Výhru si každý určí sám. A tak se Koizumi snaží svého soupeře potopit, ale zároveň mu i nějak pomoci. Přitom si ale začíná uvědomovat, že se vlastně sama do Otaniho zamilovala. Jenže když se mu konečně vyzná, Otani to pochopí úplně špatně. Myslí si, že jde o jiného kluka. A zatímco se do něj Koizumi víc a víc zamilovává a snaží se mu to nějak dávat najevo, Otani stále bádá o tom, kdo je ten nový Koizumin objev. Když už mu to konečně dojde, dívku odmítne. A hned několikrát. A ne proto, že by ji neměl rád, spíš ji nedokáže vidět jako svou holku (ano, hraje v tom i svou roli jeho komplex z vyšších lidí :D). Tak se Koizumi začne snažit, aby svého Otaniho konečně dostala. Jenže věci se začínají s příchodem několika nových i starých známých a přátel zamotávat...
Název Lovely complex přesně vystihuje náladu celého seriálu, s kterým si tvůrci skutečně vyhráli. Je neuvěřitelně vtipný, pravdivý a zároveň i trochu přemýšlivý, přesto se u něj člověk baví neustále, od začátku až do konce. Přiznávám, že mě Koizumina ufňukanost občas drásala nervy, na druhou stranu si toho chudák dost zakusí, než konečně získá srdce svého vyvoleného. Nijak tomu ani nepomáhá parta jejich nejlepších kamarádů, kteří skvěle doplňují ústřední dvojici svou snahou dohodit Koizumi Otaniho občas dost brutálním způsobem. Celých 24 dílů přitom datuje skoro celé 4 roky na střední, kam hlavní postavy chodí a která je částečně i aktérem v jejich osudech. Pro mě po dlouhé době nijak zvlášť dlouhé anime (což je dost příjemné), vtipné a hravé + úžasně snově nakreslené.
Moje hodnocení: 8 / 10


The Labyrinth (1986)

8. března 2011 v 16:08 | Selenne L. Athi |  Viděno

Pozor, neplést si s Faunovým labyrintem. Ano, oba filmy v sobě mají jistou byzardnost a zvláštní kouzlo, avšak tenhle "starší" Labyrint je proti tomu Faunově hravější, bláznivější a hlavně... DavidBowie-ovatější :D
Dívka Sarah ráda sní, vytváří si své vlastní světy, do nichž uniká od otravných rodičů a mladšího hlasitého sourozence. Všichni po ní něco chtějí, aniž by se na to Sarah zeptali. Prostě vše je nefér, za všechno může Sarah. Až jednou se dívka rozzlobí, když jí rodiče nechají na krku malého a uvřískaného caparta a ona vysloví přání. Přání, aby si jejího mladšího bratra vzal král Goblinů. Jenže co se zprvu může zjevit jako hloupá slova vyřčená ve vzteku se vzápětí střetává s krutou a pokroucenou realitou, když se král Goblinů skutečně zjeví u Sarah v pokoji a vezme jí jejího bratra, jak chtěla. Ačkoliv ho dívka prosí, že chce vzít svoje slova zpátky, král jí dá úkol - aby jí vrátil jejího bratra, musí projít Labyrintem, který vede až k jeho zámku. Sarah se odhodlaně vydává na strastiplnou a naprosto bláznivou cestu plnou neuvěřitelných kreatur, příšerek a chlupáčů, aby dostala svého bratra zpátky a mohla se vrátit do svého světa.
Labyrint je naprosto bláznivý, potrhlý a neuvěřitelný. V jeho světě existují věci, jež se naprosto vymikají jakýmkoliv zákonům logiky. Ale o to přece jde, ne? Navíc, David Bowie naprosto úžasný, jeho krále Goblinů jsem žrala od začátku do konce, i s těmi jeho super-přilehlými legínami a úžasným hlasem. Jenifer Connelly i v mládí dokázala ukázat, že hrát prostě umí.
Moje hodnocení: 8 / 10

Mluv (2004)

6. března 2011 v 10:29 | Selenne L. Athi |  Viděno
Mluv vypráví o Mirandě Sordino, která byla v létě na párty znásilněna jedním ze starších spolužáků. Díky tomu, že pak z naprosté nemohoucnosti a paniky zavolala policii, se stává trnem oku celé škole i svým nejlepším kamarádkám. Ačkoliv to tak nevypadá navenek, Miranda se vnitřním způsobem snaží s tou událostí vyrovnat, snaží se jí překonat a jít dál, přičemž tím ještě víc znepokojuje své rodiče a lidi, které dříve znala. A nejen to. Dostane se do třídy xenofobního a rasistického učitele, který se po ní začne dost silně vézt kvůli pozdním příchodům, rodiče jí čím dál víc nerozumí a její bývalá nejlepší kamarádka právě chodí s tím spolužákem, který Mirandu znásilnil. Má to i však své světlé stránky.
Miranda se totiž dostane do třídy poněkud zvláštního výtvarníka, rebela a umělce pana Freemana, který chce, aby jeho studenti co nejpřesněji a nejlépe kreslili své pocity a dojmy. Díky tomuto neobvyklému přístupu začně Miranda unikat od krutého světa ke svým malbám a začne být více otevřenější. Stejně tak ale musí najít sílu promluvit. Protože to je něco, co měla udělat už dávno.
Speak je jeden z mých srdcových filmů, a nejen kvůli skvělé Kristen Stewart, kterou už teď budu zřejmě pořád vidět jako vzdychající Bellu s otevřenou pusou a velkými zuby. Ale ve Speak je prostě dokonalá. I celý příběh je rozhodně jiný, než byste čekali, že zrovna takto bude probíhat příběh o znásilněné dívce. Je to otevřené, přirozené, bolestné a zranitelné, přesně vidíme strach Melindy promluvit o tom, co se jí stalo. A nejen strach, ale i hanbu. I ostatní výkony herců nejsou nijak průměrné, i když díky Kristen jsou skoro všechny protlačeny do pozadí. Pro mě je Speak prostě skvělý a citlivý film, neobvyklý a osvěžující, přičemž se vám tam neprochází stovky nádherných kluků a slečen, které jakoby vypadli z katalogu na spodní prádlo. Což je další plus.
Moje hodnocení: 9 / 10

Trailer: