na Blog.cz

And the feel of it rushes through me. From my heart down to my legs. But the room is so quiet, oh oh oh. And although I was losing my mind. It was a call that was so sublime. But the room is so quiet, oh oh oh. I was looking for a breath of life. A little touch of heavenly light. But all the choirs in my head say, no oh oh. (Florence + The Machine - Breath of Life)

Člověk si řekne, že si trochu zaspamuje. Nebo ještě lépe, že si udělá nový layout k krásným, letním dnům a tý tuně úkolů a písemek, který mám před sebou. Haha, no stress, samozřejmě. Když si člověk myslí, že vlastně všechno zvládne a že toho není zas tak moc, no... samozřejmě že ho to nakope dost pořádně někam, že ano. Ale dost stěžování na následky mé prokrastinace - zkrátka a dobře, přináším nový layout inspirovaný hudbou Florence and the Machine a krásným layoutem u miss.bloody Scars (grch, jak můžeš být tak dokonalá v těchhle věcech?) a samozřejmě, s ním i něco navíc - pozvánku na Velkou slezinu... ehm, besedu mladých spisovatelů, kde se bude navíc křtít knížka Terezy Benešové "Gjorkové: Tajemství minulosti" a vůbec, bude se prostě pít, jíst a besedovat s mladými autorkami - kromě Terezy Benešové se zde můžete potkat i s Terezou Temnářkou Matouškovou, Terezou Janišovou a mnohými dalšími (ehm, ehm, já tam samozřejmě taky jdu :)). Tahle fajn akce se koná 8.6. a více informací můžete najít na Facebookové stránce. Takže bude fajn, když se tam třeba s někým z blogového světa náhodou potkám :)

Tak, já zase zmizím. Fyzika volá, bouřlivě ničím svůj svatostánek prokrastinace.

Zůstaňte naladěni a užívejte krásných dnů.

Musím se omluvit za dlouhou pauzu, ale nějak nám skoro měsíc nešel internet. K mé radosti ale konečně zase fungujeme a já si tu můžu vesele zaspamovat novinky ohledně blogu a trochu i mimo něj. Ale předně k Hidden Stories - tedy 3 knižní recenze (Hostina pro vrány, Les rukou a zubů, Howlův putující zámek) a 4 filmovo-seriálové (Avengers, Temné stíny, The Secret Circle, Once upon a Time). A samozřejmě nesmím opomenout trochu starší článek ohledně spisovatelského řemesla Spisovatelé a jejich psaní. Co se týče mě osobně, mám napůjčovanou asi tunu knih, kterou musím a CHCI přečíst, škola mě drtí svou železnou rukou (ovšem seminární práce v angličtině je prakticky hotová a odeslaná) a já se jen těším na to velké, dlouhé a šťastné volno (což mi připomíná, že si musím najít brigádu). Eh, eh. Doufám, že jste úspěšní a nic moc většího vás nepálí.

Zůstaňte naladěni a užívejte si dny začínajících pařáků a veder.

Sofie Kloboučníková žije ve světě, kde jakožto nejstarší sestra nemáte moc šancí ke štěstí. Ovšem díky Sofiiny houževnatosti jí tohle nemůže jen tak rozházet. Pracuje v kloubočnictví jejich otce, zatímco její nevlastní matka utrácí peníze za prodané klobouky a její sestry se vydaly do světa za hledáním štěstí. Přesto všechno by se dalo říct, že se Sofie se svým životem spokojený. Tedy až do chvíle, kdy do jejío obchodu zavítá děsivá Čarodějka z Pustin a zakleje Sofii do podoby stařeny s podmínkou, že o své kletbě nesmí sama nikdy mluvit. Sofie ví, že takto nemůže zůstat ve svém domově, proto se vydává na cestu zlomení své kletby. Cestou ovšem narazí na Putující zámek kouzelníka Howla, o kterém se říká, že dívkám krade srdce. Ovšem Sofie, která je teď sama stařenou, se ničeho takového nezalekne a do zámku vstoupí. Seznamuje se zde s Kalciferem, mocným démonem, který pohání celý zámek a pomáhá Howlovi v kouzlení a s Michalem, který je Howlův mladý učedník. Sám Howl připadá Sofii naprosto nepochopitelný, nafoukaný sobec, který se snaží očarovat svým šarmem a namlouváním každou hezkou dívku v okolí, dokud se do něj dívka nezamiluje a on ji nechá. Sofie se stává v Howlově podivné domácnosti uklízečkou a kuchařkou, zatímco si zvyká na všechny podivnosti kolem sebe a nachází pravé štěstí v Putujícím zámku, ovšem do té doby, než se dozvídá, že jedna z Howlových dívek na svádění je její mladší sestra a hrozba Čarodějnice z Pustin je stále přítomná, teď víc, než kdy jindy...

Rozhodně bych se urazila, kdyby alespoň někdo z vás neznal filmovou adaptaci od mistra animovaného filmu, Myiazakiho. Knižní předloha je přesto od filmu v několika směrech odlišná, ačkoliv rozhodně ne v tom špatném slova smyslu. Tempo knihy je poklidné, odpočinkové a někdy se dokonce může zdát, že zdlouhavé - ovšem rozhodně nepolevujte a čtěte dál. Autorka má dokonale propracované charaktery hlavních postav, zejména Sofie a Howla a ačkoliv se může stát, že se s jejich charaktery skrz celou knihu vlastně nic nestalo, poslední stránky vás dokonale utvrdí v naprostý opak. Putující zámek je jedna z těch knížek, kterou mohou číst jak děti, tak dospělí, prodchnuta jemným světem fantazie, který se ovšem dost blízko podobá tomu našemu a dokonce ho i v několika směrech ironizuje. A ačkoliv člověk jako v pohádkách tuší, že to přeci jen všechno dobře dopadne, já osobně jsem napjatě držela palce všem až do úplného konce a bylo mi neskutečně líto, že jsem se s nimi musela loučit. Víc takových knih, prosím. A pokračování taky - nechci se s Howlem a Sofií vidět naposled.

Moje hodnocení: 10 / 10

Mary žije se svým starším bratrem a matkou v uzavřené společnosti vesnice obehnané ploty, které je oddělují od temného lesa. Jejich společenství vede církevní řád zvaný Sesterstvo, který udržuje mezi místními obyvateli klid, pravidla a řád. Mary nedávno ztratila otce, kvůli čemuž se musí starat o matku, ačkoliv její mysl se vždycky toulá k příběhům, které jí kdysi matka vyprávěla - příběhy plné nekonečného moře, kde není žádný Les rukou a zubů. Kde nejsou nečistí - lidé, kteří se po nakažení zuby vracejí zpátky z mrtvých a obývají okolní les. Mary odjakživa snila o tom, že mimo vesnici musí být přeci něco dalšího, jiného. Že svět se nemůže skládat jen z jejich vesnice a okolního lesa, od kterého se všichni musí držet co nejdál. Její poměrně poklidný, přesto nespokojený život je narušen, když v jednom dni ztrácí matku a je donucena přidat se k Sesterstvu, přestože je nepřímo pořádána jedním z jejích dlouholetých přátel Harrym o její ruku. Mary ale Harryho nemiluje - vždycky měla oči jen pro jeho mladšího bratra, Travise, ten se ale se ale zaslíbil její nejlepší kamarádce Cassandře. A tak zmítána mezi nebezpečnými otázkami okolo jejich společnosti a svými citovými nesnázemi se Mary snaží najít skutečný smysl svého života. Ale existuje vůbec nějaká naděje, když se všude kolem rozprostírá les plný vašich bývalých sousedů, přátel a rodiny, kteří vás chtějí rozsápat zaživa?

Upřímně, prvně jsem měla k Lesu rukou a zubů určitou skepsy a obavy. Koneckonců, od Hunger Games se z módy upírů pomalu přesouváme k despotickým románům s mladými, rozervanými hrdiny. Po pár stránkách mě naštěstí tyto pocity přešly a já se plně mohla ponořit do autorčina jednoduchého, dost nezkrášleného světa plného pravidel a povinností. Ve vesnici, v jaké žije Mary, není pro lásku či nějaké neuvěřitelné sny místo. Většina sňatků se uzavírají s povinnosti přivést na svět další generaci, nebo mladé dívky vstupují do Sesterstva, ovšem v posledních dětech výrazně ubylo a proto je její povinností vzdát se osoby, kterou miluje a vzít si jeho bratra. Ať už tohle všechno může vyznít jakkoliv romanticky či kýčovitě, romantická část příběhu je jen okrajová, za což autorku nevěřitelně chválím. Koneckonců, její hlavní hrdinka Mary, ačkoliv je plná snů a nadějí, je stále utlačována pod pokličku skepse a pravidel svého okolí, díky čemuž má její vyprávění v první osobě nádech dusivé deprese, která nás neopouští po celou knihu. Autorka jednotlivé postavy vystihla hodně lidsky a realisticky. Po celou knihu Lesa rukou a zubů máte pocit, že se musí přeci jen stát něco dobrého, něco co dá hlavní hrdinům naději či důvod k žití, jenže s každou další stránkou se tenhle pocit pomalu ztrácí a vy společně s hrdiny upadáte do nepříjemné, tisnivé beznaděje. Celému příběhu bych ovšem vytkla dvě věci - v první řadě trochu uspěchané úmrtí jednotlivých postav, které mi přišly spíše na efekt a dost nahodilé, jako kdyby autorka v ten moment nevěděla, jak dál a proto je zabila. A v druhé řadě trochu urychlený, maličko podivný konec, který mi trochu pokazil celkový dojem knihy.

Moje hodnocení: 8 / 10

Nejslavnější grupa superhrdinů (pokud nepočítám Ligu spravedlivých) se rozhodla vydat na plátna kin pod taktovkou stereotypy-bořícího, hláškujícího Josse Whedona. Jejich cesta byla svízelnější než cesta ze Země na Asgard, ale přeci jen se jim to konečně podařilo a všichni naši hrdinové s přírodními, namakanými i naimplantovanými schopnostmi se spojili, aby dali na frak jednomu nepříteli ve jediném sjednocujícím filmu. A můžu říct jen jedno - Joss Whedon je zkrátka bůh a já se mu za tento film uctivě klaním!

Ale teď popořadě - než se vydáte na Avengers, není úplně od věci znát předchozí filmy samostatných hrdinů, protože pak vám některé spojitosti a vtípky naprosto uniknou. Protože události se samozřejmě dějí tak nějak po těch všech filmech, z nichž asi nejklíčovější (tedy pro mě) je určitě Thor. Pokud se na tenhle film nepodíváte, přijdete aspoň o polovinu spojitostí a hlavní záporák vám bude připadat neslaný, nemastný, tuctový. Děj Avengers se právě odehrává po Thorovi, ve chvíli, kdy se jeho zlotřilý, nevlastní bratr Loki spolčí s hnusnými emzáky a jednoduše se vrátí na zem, aby ukradl modrou krychli, Terasekt. Ta dokáže otvírat brány skrz světy a vesmír a umožnit všem zvenčí přístup na naši krásnou matičku Zemi (což mě přivádí ke zvláštní myšlence - je to naše lidské ego, že si myslíme, že každý vesmířan chce dobývat tuhle dokonalou planetu a vládnout někomu takovému, jako jsme my?) Loki získá jak Terasekt, tak několik pracovníků okolo Terasektu (včetně jednoho známého z Thora) a dokonce jednoho z Avengerů, Hawkeye, mistrovského zabijáka s lukem. Na stopu Lokiho a ukradeného Terasektu se vydává Fury, ředitel tajné organizace SHIELD, který má tak nějak na starost paranormální dění. Kvůli nebezpečí, které Loki s krychlí představuje, se rozhodne svolat ty nejlepší z nejpodivnějších - kapitána Ameriku, Iron-Mana Tonyho Starka, Bruce 'Hulka' Bannera a Černou Vdovu, krásnou špiónku, která je nejlepší v oboru. K tomuhle naprosto nesourodému týmu se přidává ještě Thor, který je odhodlán Lokiho vrátit zpátky na Asgard, aby byla učiněna spravedlnost za jeho předchozí činy. Samozřejmě, že tenhle supertým se mezi sebou tak trochu skope a porve, protože každý chce něco jiného. Všichni si ale dříve či později musí uvědomit, že před hrozbou, kterou představuje Terasekt, nikdo neunikne…

Avengers je asi nejlepší z komiksových adaptací doposud. Má neuvěřitelně rychlý spád, přičemž jde téměř hmatatelně cítit stupňující se napětí, směřující k epickému finále… A že se jim skutečně vyřadilo. Joss Whedonovi se skutečně podařilo skvěle namixovat napětí, akci, vtip a uvěřitelnost scénáře, aniž by zbytečně padal do klišé. A že to byl opravdu mistrovsky povedený kousek, protože vedle hlavního příběhu 'poražme toho zrádného Lokiho a seberme mu tu modrou krychli' dokázal ještě vecpat dostatek prostoru pro každého z Avengerů, takže si můžeme dostatečně vychutnat jejich slabosti i sílu. Ano, může to mít své mouchy, ale já jsem z nadšení žádné nevypozorovala. A navíc - byl to hodně těžký úkol něco takového vůbec natočit a dát komplexnímu příběhu s tolika rozdílnými hrdiny hlavu a patu. Zkrátka a dobře, Joss Whedon je bůh. A jakýkoliv komentář proti tomu považuju za chybný.

Moje hodnocení: 10 / 10